ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.38.2007:104
sp. zn. 1 Azs 38/2007 - 104
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. G., zastoupeného JUDr. Alenou
Mrlinovou, advokátkou se sídlem Výškovická 122, Ostrava, proti žalovanému : Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2006,
č. j. OAM-164/LE-VL02-VL02-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2007, č. j. 59 Az 31/2006 - 80,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce advokátce JUDr. Aleně Mrlinové se odměna za řízení o kasační
stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 6. 3. 2006, č. j. OAM-164/LE-VL02-VL02-2006, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu).
V žalobě ze dne 16. 3. 2006 proti rozhodnutí žalovaného žalobce navrhl, aby soud
rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podáním ze dne 14. 7. 2006
pak požádal o ustanovení advokáta.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 10. 2006 (č. l. 45) ustanovil žalobci
zástupkyní advokátku JUDr. Alenu Mrlinovou, rozsudkem ze dne 15. 1. 2007 (č. l. 63) pak žalobu
zamítl.
Rozsudek byl žalobci (jeho advokátce) doručen dne 23. 1. 2007. Podáním ze dne
1. 2. 2007, podaným na poštu dne 2. 2. 2007 a soudu doručeným dne 5. 2. 2007 (tedy ještě
v průběhu lhůty pro podání kasační stížnosti), žalobce požádal o ustanovení advokáta k sepsání
kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku.
Krajský soud usnesením ze dne 13. 3. 2007 (č. l. 80) žalobci zástupce pro sepsání kasační
stížnosti neustanovil. V odůvodnění uvedl, že řízení o kasační stížnosti musí být zahájeno
podáním kasační stížnosti stěžovatelem, přičemž stěžovatel může kasační stížnost podat sám,
protože teprve v řízení o kasační stížnosti platí povinné zastoupení stěžovatele advokátem.
Žalobce k výzvě soudu prokázal, že nemá žádný p říjem ani majetek, jeho podání ze dne
1. 2. 2007, označené jako „Žádost o ustanovení advokáta“, však nelze podle obsahu považovat
za kasační stížnost. Lhůta pro její podání přitom uplynula dne 6. 2. 2007; ustanovení §35
odst. 8 s. ř. s. v daném případě nebylo možné použít, protože se vztahuje jen k podání žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobce tedy kasační stížnost ve lhůtě nepodal, je tedy
bezpředmětné, aby mu byl pro řízení o ní ustanoven advokát.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas blíže neodůvodněnou
kasační stížnost a požádal o ustanovení advokáta.
Usnesením ze dne 25. 1. 2008 (č. l. 93) krajský soud žalobci zástupce neustanovil s tím,
že na základě právního názoru vysloveného rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu
v usnesení ze dne 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs 120/2006 - 117, je žalobce stále zastoupen advokátkou
JUDr. Alenou Mrlinovou, ustanovenou mu soudem již v řízení o žalobě. Současně soud žalobce
(prostřednictvím jeho advokátky) vyzval, aby ve lhůtě je dnoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení doplnil kasační stížnost tak, aby bylo zřejmé v jakém rozsahu a z jakých důvodů
rozhodnutí napadá. Stěžovatel byl poučen o následcích spojených s nevyhověním výzvě.
Usnesení bylo stěžovateli podle §42 odst. 5, §40 odst. 1 s. ř. s. a §46 odst. 3, §50c
odst. 1, 4 o. s. ř. doručeno fikcí dne 19. 5. 2008 (jeho advokátce pak bylo doručeno již dne
12. 2. 2008). Ve stanovené lhůtě však stěžovatel vady podá ní neodstranil, ani nepožádal
o prodloužení této lhůty.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal, že takovou
kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá,
musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala tvrzení,
z jakých důvodů stěžovatel usnesení napadá, přičemž kasační stížnost lze podat jen z důvodů
výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat konkrétní,
tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná, tvrzení nezákonnosti
napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění některého
z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. je při tom třeba vykládat v souladu
se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (zde: kasa ční stížnost) se posuzuje
podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí být seznatelné důvody, které odpovídají
zákonným kasačním důvodům.
V daném případě stěžovatel v kasační stížnosti neoznačil žádné důvody. Neuvedení
konkrétních skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně
posoudil, resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, se soud
dopustil, nebo v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, je však stiženo
nemožností kasačního přezkumu. Nejvyšší správní soud nemůže namísto stěžovatele sám aktivně
vyhledávat vady, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti a sp ecifikace jejích důvodů leží
na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá i řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, krajský soud ho proto správně
vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání
(chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti a v řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5
za použití §120 s. ř. s.
Nad rámec uvedeného kasační soud považuje za nutné konstatovat, že se neztotožnil
se závěrem krajského soudu shledaným v napadeném usnesení, o nemožnosti stavění lhůty
pro podání kasační stížnosti v případě podání žádosti dle §35 odst. 8 in fine s. ř. s. a v této
souvislosti odkazuje na svůj právní názor plynoucí z usnesení ze dne 11. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 349/2004 - 87, www.nssoud.cz. V daném případě se tak běh lhůty pro podání kasační
stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 15. 1. 2007 (č. l. 63) podáním žádosti
o ustanovení advokáta, tedy dnem 2. 2. 2007, zastavil a obnovil se až nabytím právní moci nyní
napadeného usnesení krajského soudu ze dne 13. 3. 2007 (č. l. 80).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, jež mu byl soudem
ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci soud
ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti nepřiznal,
neboť z obsahu soudního spisu vyplývá, že žádný úkon právní služby, za který odměna náleží
(§11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), nevykonala.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu