ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.48.2008:51
sp. zn. 1 Azs 48/2008 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně : N. K., zastoupené JUDr. Ivem Adámkem,
advokátem se sídlem Ostrčilova 13, Ostrava 2, proti žalovanému : Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2006, č. j. OAM-535/VL-10-
11-2006, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
29. 8. 2007, č. j. 59 Az 54/2006 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Iva Adámka se určuje částkou 5712 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností ve znění
jejího doplnění ze dne 28. 12. 2007 napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu.
Žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“).
Vzhledem k tomu, že se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, Nejvyšší
správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, stížnost by musela být
podle §104a s. ř. s. odmítnuta pro nepřijatelnost.
Vymezení institutu nepřijatelnosti se Nejvyšší správní soud podrobně věnoval v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné m
též na www.nssoud.cz, na které zde odkazuje. Podle tohoto rozhodnutí přistoupí Nejvyšší
správní soud k meritornímu prozkoumání kasační stížnosti jenom v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Jedná se o případy, kdy je nezbytné
vyslovit názor k určitému typu případů či právních otázek.
K námitce stěžovatelky o „vážných pochybeních všech dosavadních orgánů v řízení
o azylu“ a o jejich protizákonném rozhodnutí postačí odkázat na ustálenou judikaturu NSS,
podle níž pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním
spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové
děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností
obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené
nezákonnosti. Proto zcela obecné odkazy stěžovatelky nejsou přezkoumatelné (viz rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikován též
jako č. 835/2006 Sb. NSS). Obdobně ničím neodůvodněný a nekonkrétní je i (pravděpodobný)
„pocit“ stěžovatelky, že jako muslimka je ve své vlasti omezována na občanských právech.
Jediná konkrétní kasační námitka, totiž obavy stěžov atelky „z jednání bratra
jejího snoubence, který jí viní z toho, že jeho bratr byl tamními soudy odsouzen
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody“, nemůže být v této podobě relevantním azylovým
důvodem (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38 /2003 - 36, nebo ze dne
20. 12. 2005, č. j. 4 Azs 66/2006 - 42).
Judikatura, ze které vycházel ve svém rozhodnutí též krajský soud, tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku podanou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podsta tně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky, a proto musí být odmítnuta pro nepřijatelnost.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný
účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu) .
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Krajský soud ustanovil stěžovatelce na její žádost bezplatného zástupce z řad advokátů,
náklady řízení v tomto případě hradí v souladu s §35 odst. 8 a §120 s. ř. s. stát. Náklady spočívají
v odměně za dva úkony právní služby v částce 4200 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů]
a v náhradě hotových výdajů v částce 600 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 4800 Kč.
Vzhledem k tomu, že advokát prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento
nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny
za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně
vypočtená podle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
činí 912 Kč. Ustanovenému advokátovi se tedy určuje odmě na v celkové výši 5712 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od prá vní moci
tohoto rozhodnutí. Nejvyšší správní soud nad rámec tohoto usnesení připomíná, že advokát
je při výkonu své činnosti vázán nejenom pokyny klienta, pokud jsou tyto v mezích zákona,
ale i etickým kodexem advokáta. Jeho povinností je zejména vystupovat v zájmu klienta. Není
proto v souladu s advokátskou etikou, když kasační stížnost v dané věci v určitých bodech
vyznívala spíše jako obžaloba klientky a sama záměrně poskyt ovala zdejšímu soudu důvody
pro odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu