ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.65.2008:63
sp. zn. 1 Azs 65/2008 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. D., zastoupeného JUDr. Drahomírou
Janebovou Kubisovou, advokátkou se sídlem Blahoslavova 186/II, Mladá Boleslav,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2007, č. j. OAM-10-668/LE-BE03-BE07-2007,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008,
č. j. 46 Az 39/2007 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobcově zástupkyni, advokátce JUDr. Drahomíře Janebové Kubisové,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada
hotových výdajů ve výši 6267,50 Kč, která jí bude vyplacena do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný správní orgán zamítl stěžovatelovu žádost
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti, doplněné prostřednictvím ustanovené zástupkyně, uplatnil
kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Přitom pouze obecně konstatoval, že soud
nesprávně posoudil právní otázku podmínek udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu,
neboť shodně jako žalovaný nesprávně zhodnotil stěžovatelovu situaci. Ukrajinské státní orgány
nedostatečně garantují práva občanů, nejsou schopny zajistit jejich soudní ochranu například
v případě pozdního vyplácení mezd, což by mohlo mít dalekosáhlé důsledky na život
stěžovatelův i jeho rodiny. Žalovaný rovněž nedostatečně zkoumal možnost udělení
humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že v rozsahu námitky směřující do nesprávného posouzení důvodů pro udělení
humanitárního azylu je kasační stížnost podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, jelikož tento
důvod kasační stížnosti stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl.
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu §104a s. ř. s. dále za býval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné též na www.nssoud.cz. Podle tohoto usnesení je podstatným
přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu.
Stěžovatel v průběhu správního řízení za důvod svého odchodu z vlasti označil
nedostatečný výdělek, jehož je tam schopen dosáhnout. Takovými důvody se Nejvyšší správní
soud ve své judikatuře mnohokrát zabýval, příkladmo lze poukázat na rozsudek ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, či rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54,
oba dostupné na www.nssoud.cz.
Stěžovatel rovněž vyslovil obecnou námitku nedostatečnosti ochrany občanů ze strany
ukrajinských státních orgánů, která však v jeho případě není založena na žádných konkrétních
potížích, jimž by on sám musel čelit. V průběhu správního řízení totiž toliko uvedl,
že se odchodem do zahraničí snažil vydělat více peněz, a především výslovně vyloučil, že by se
státními orgány či kýmkoli jiným měl nějaké problémy. Přitom též zmínil, že se v případě návratu
na Ukrajinu ničeho neobává. K obdobně obecné námitce se Nejvyšší správní soud vyslovil
například v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37, dostupném na www.nssoud.cz,
v němž konstatoval: „Pouhá nedůvěra občana ve státní instituce, zdůvodňovaná tvrzením,
že nejsou schopny jej ochránit proti kriminálním živlům, nelze podřadit důvodům pro udělení
azylu dle §12 zákona o azylu.“
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť ustálená a vnitřně
jednotná judikatura poskytuje odpověď na posuzovanou námitku. S ohledem na výše uvedené
shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní
advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za dva úkony právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a dále v doplnění kasační stížnosti a náhradě hotových výdajů, tedy ve výši
2 x 2100 Kč a 2 x 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), d), §13 odst. 3
advokátního tarifu]. Písemné podání soudu spočívající v žádosti o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti soud jako samostatný úkon právní služby neuznal, neboť byl s ohledem na §78b
zákona o azylu zjevně nadbytečný. Dále soud zástupkyni přiznal náhradu cestovného za cestu
na poradu se stěžovatelem ve výši 266,80 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradu
za promeškaný čas za dvě půlhodiny v částce 200 Kč [§14 odst. 1 písm. a) ve spojení s odst. 3
advokátního tarifu], celkem tedy 5266,80 Kč. Protože je ustanovená advokátka plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Zástupkyni
tedy celkem náleží 6267,50 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu