ECLI:CZ:NSS:2008:2.AFS.134.2007:131
sp. zn. 2 Afs 134/2007 - 131
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce:
Kaufland Česká republika, v. o. s., IČ 25110161, sídlem Pod Višňovkou 25, Praha 4,
zast. JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 25,
proti žalovanému: Celní ředitelství Brno, sídlem Koliště 21, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 4. 2005, č. j. 3860-02/05-0101-21, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007,
č. j. 29 Ca 171/2005 - 65,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým soud vyslovil nicotnost
rozhodnutí Celního úřadu Hodonín ze dne 31. 3. 2005, č. j. 1946-04/05-0261-31, a rozhodnutí
Celního ředitelství Brno ze dne 22. 4. 2005, č. j. 3860-02/05-0101-21. Rozsudek krajského
soudu vycházel z toho, že rozhodnutí byla vydána věcně nepříslušným orgánem.
V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby zdejší soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Svůj návrh odůvodnil toliko tím, že vyslovení nicotnosti uvedených rozhodnutí znamená
v konečném důsledku, že žalobci bude vráceno zboží zajištěné prvoinstančním rozhodnutím.
To by pro stěžovatele znamenalo nenahraditelnou újmu, jelikož účelem zajištění zboží bylo
zjistit, zda žalobce řádně splnil daňovou povinnost. V případě vrácení zboží by toto zjištění
bylo znemožněno. Stěžovatel dodává, že přiznání odkladného účinku by bylo v souladu
s veřejným zájmem, jímž je v daném případě zájem na řádném prověřování plnění daňových
povinností.
Žalobce nevyužil své možnosti vyjádřit se k návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde ovšem žalovaného) nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele nedospěl k závěru,
že by právní následky spojené s rozhodnutím napadeným kasační stížností znamenaly
pro žalovaného nenahraditelnou újmu. Tvrzené ohrožení vybrání daně ve správné výši
nemůže samo o sobě vést k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nehledě na to,
že vůbec nemusí existovat příčinná souvislost mezi vybráním daně ve správné výši
a zajištěním zboží. Tuto skutečnost navíc nemůže posuzovat stěžovatel, nýbrž k tomu je zde
právě soud, aby v řízení v rámci kasačních důvodů posoudil, zda krajský soud pochybil.
Podobným způsobem a s přihlédnutím ke své konkrétní věcné působnosti by totiž mohl
argumentovat každý správní orgán, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, eventuálně bylo
prohlášeno za nicotné. To by však bylo v rozporu s mimořádnou povahou institutu
odkladného účinku. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé
případy. To platí obzvlášť v případě, kdy byla krajským soudem vyslovena nicotnost
rozhodnutí žalovaného a kde je tedy závažnost pochybení intenzivnější, než je tomu
v případě, kdy soud rozhodnutí správního orgánu ruší. Nejvyšší správní soud nemůže
postupovat tak, že přiznáním odkladného účinku de facto obnoví účinky rozhodnutí, která
mohou být nicotná (za taková je označil krajský soud a na tento jeho výrok je třeba hledět
jako na věcně správný, pokud zdejší soud nedospěje při meritorním posuzování kasační
stížnosti k opaku).
Konstantní je v tomto směru i rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu,
zde možno odkázat např. na rozsudek ze dne 2. 6. 2005, č. j. 2 Afs 37/2005 - 82, dostupný
na www.nssoud.cz, kde se praví, že ve vztazích mezi soukromou osobou a státem v případě,
že stěžovatelem v řízení o kasační stížnosti je státní orgán a že ve věci jde o právní vztah
spočívající v povinnosti k peněžitému (tedy zastupitelnému) plnění mezi účastníky,
„nenahraditelná újma“ u státu (reprezentovaného státním orgánem jako účastníkem řízení)
nepřipadá prakticky v úvahu. Ve svém usnesení ze dne 2. 7. 2003, č. j. 1 Ads 10/2003 - 52,
publikováno pod č. 46/2004 Sb. NSS, zdejší soud uvedl, že zrušením rozhodnutí správního
orgánu a vrácením věci k dalšímu řízení bez dalšího nehrozí tomuto správnímu orgánu
nenahraditelná újma ve smyslu §73 odst. 2 a §107 s. ř. s. Obdobně (nebo tím spíše) lze
uvažovat i v případě, kdy sice nedochází ke zrušení rozhodnutí správního orgánu, nýbrž
je soudním rozhodnutím vysloveno, že rozhodnutí je nicotné.
Jelikož stěžovatel neprokázal, že výkon či účinky rozhodnutí napadeného kasační
stížností by vedly ke vzniku nenahraditelné újmy, soud se již nezabýval tím,
zda by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotklo nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a zda není v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: I. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
II. Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci kasační stížnost
dne 14. 12. 2007. Věc je u Nejvyššího správního soudu vedena pod
spisovou značkou 2 Afs 134/2007 a v souladu s rozvrhem práce se věcí bude
meritorně zabývat, projedná ji a rozhodne 2. senát Nejvyššího správního
soudu ve složení: JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch Šimíček
a Mgr. Radovan Havelec. V případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze
členů uvedeného senátu může být senát doplněn některým ze soudců 1. senátu,
kterými jsou JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová, JUDr. Zdeněk
Kühn a JUDr. Marie Žišková. Pokud dojde ke změně rozvrhu práce, jsou o
těchto změnách aktuálně podávány informace na webových stránkách
Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz). Některé úkony v řízení před
soudem mohou vykonávat též asistenti soudců [§29a jednacího řádu
Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz)].
Máte-li za to, že některý ze jmenovaných soudců Nejvyššího správního
soudu je z projednávání této věci vyloučen pro svůj poměr k věci,
k účastníkům, nebo k jejich zástupcům (§8 s. ř. s.), můžete namítnout jejich
podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto vyrozumění.
Pokud bude senát doplněn jiným soudcem, nebo vznikne-li důvod podjatosti až
v průběhu řízení, počítá se tato lhůta od okamžiku, kdy účastník řízení důvod
podjatosti zjistí. O námitce rozhodne jiný senát Nejvyššího správního soudu.
V případě, že byl účastníkovi řízení soudem ustanoven advokát, tímto
jej zároveň vyzývám, aby v téže lhůtě vyčíslil odměnu a soudu sdělil, zda je
plátcem DPH či nikoliv. Pokud tak neučiní, bude o odměně rozhodnuto na
základě skutečností zřejmých ze spisu. Současně je třeba, aby sdělil číslo
bankovního účtu, na který bude možno přiznanou odměnu poukázat.
Výše uvedenou spisovou značku uvádějte, prosím, na všech
písemnostech zasílaných Nejvyššímu správnímu soudu vztahujících se k této
věci.
V Brně dne 11. ledna 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu