ECLI:CZ:NSS:2008:2.ANS.2.2007:130
sp. zn. 2 Ans 2/2007 - 130
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce:
E. M. A., proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem
Štěpánská 15, Praha 2, proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, č. j. 5 Ca 111/2005-36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v níž se zejména domáhal, aby soud rozhodl,
že stížnost jím zaslaná žalovanému není zaslaná po uplynutí promlčecí lhůty a aby též soud
nařídil žalovanému přezkoumání stížnosti a zaslaných dokumentů a vydání rozhodnutí
bez časových prodlev. Zamítavý rozsudek městského soudu vycházel ze skutečnosti,
že podnět stěžovatele podaný k České obchodní inspekci nezakládá povinnost žalovaného
konat a vydat rozhodnutí ve věci samé, a tedy žalovaný nemůže být nečinný ve smyslu
§79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Městský soud v Praze nejprve předložil Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost,
přičemž v předkládací zprávě uvedl, že stěžovatel není zastoupen advokátem. Nejvyšší
správní soud ovšem zjistil, že na usnesení o doložení plné moci pro advokáta reagoval
stěžovatel v anglicky psaném emailu (stěžovatel se soudy střídavě komunikuje v angličtině,
střídavě v češtině) tak, že se nechce nechat pro řízení o kasační stížnosti zastoupit a hodlá
využít svého práva podle §105 odst. 2 s. ř. s., neboť tvrdí, že má právnické vzdělání.
Za této situace Nejvyšší správní soud vrátil kasační stížnost městskému soudu
k úkonům podle §108 odst. 1 s. ř. s. s pokynem, aby byl stěžovatel vyzván k doložení
vysokoškolského právnického vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie, tedy vysokoškolského vzdělání v rámci magisterského studijního
programu v oblasti práva získané studiem na vysoké škole v České republice, nebo vzdělání
v oblasti práva na vysoké škole v zahraničí, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou
je Česká republika vázána, anebo je toto vzdělání uznáno podle zvláštních právních předpisů
– §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Pokud takovéto vzdělání neprokáže,
bude namístě poučit stěžovatele, že může podat návrh podle §35 odst. 8 s. ř. s. za účelem
ustanovení advokáta zástupcem pro řízení o předmětné kasační stížnosti, neboť je zřejmé,
že stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Městský soud postupoval dle pokynů Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel k výzvě
doložil diplom ze Středoevropské univerzity v Budapešti vystavený na stěžovatelovo jméno
dne 26. 6. 1997, který dosvědčuje, že stěžovatel ukončil vzdělání v LL.M. studijním programu
v oboru mezinárodní obchodní právo. Městský soud vyhodnotil toto doložené vzdělání
jako nedostačující a vyzval stěžovatele, aby doložil, zda doložené vzdělání navazuje
na předchozí právnické vzdělání, eventuálně doložil toto předcházející vzdělání. Stěžovatel
na výzvu reagoval elektronickou poštou, v níž uvedl, že předchozí vzdělání dokládat nemusí,
neboť doložené vzdělání je postačující a plně uznatelné s ohledem na to, že Česká republika
i Maďarská republika (kde vzdělání získal) jsou členy Evropské unie, a tedy vzdělání
je vzájemně plně uznatelné. Městský soud posléze opětovně předložil Nejvyššímu správnímu
soudu kasační stížnost k rozhodnutí.
Zdejší soud musel posoudit, zda uvedené doložené vzdělání je vysokoškolským
právnickým vzděláním nezbytným pro výkon advokacie. Pro přijetí do LL.M. programu
na Středoevropské univerzitě v Budapešti je nutné již určitým předchozím vzděláním
disponovat (viz http://www.ceu.hu/admissions_apply.html), v oboru mezinárodní obchodní
právo, který stěžovatel absolvoval, musí uchazeč absolvovat právnické vzdělání. Není ovšem
uvedeno, jak dlouhé muselo právnické studium před nastoupením na LL.M. být, a tudíž
nevylučuje studenty, kteří absolvovali např. pouze bakalářské studium. Přijetím do programu
LL.M. na uvedené univerzitě tedy nelze presumovat dokončení magisterského studia,
a tedy dospět ke stanovisku, že stěžovatel již pouhým prokázáním přijetí do LL.M. programu
prokázal potřebné vzdělání. Stěžovatel předchozí vzdělání neprokázal ani jiným způsobem.
Zbývá tedy posoudit to, zda získané LL.M. vzdělání je vzděláním potřebným pro výkon
advokacie v České republice. S ohledem na to, že stěžovatelem získané vzdělání je toliko
jednoletou specializací v mezinárodním obchodním právu, nelze takové vzdělání postavit
naroveň s pětiletým všeobecným právnickým vzděláním nezbytným pro výkon advokacie
v České republice. Neexistuje ani žádná mezinárodní smlouva či zvláštní předpis,
které by vzdělání, jímž disponuje stěžovatel, postavily naroveň magisterskému
vzdělání v oboru právo v České republice. Nad tento rámec je možno dodat,
že Středoevropská univerzita poskytuje vzdělání v uvedeném LL.M. programu
prostřednictvím Univerzity New York. Z oficiálních stránek Středoevropské univerzity
(http://www.ceu.hu/legal/Information_Booklet.htm) pak vyplývá, že pouze studenti LL.M.
v oboru lidská práva (a nikoliv tedy mezinárodní obchodní právo, který absolvoval stěžovatel)
mohou zároveň požádat o ekvivalentní maďarskou akreditaci, a to pouze při splnění dalších
podmínek nad rámec LL.M. (specifický výběr předmětů apod.). Nad rámec studia
na Středoevropské univerzitě lze dodat, že i v USA či Kanadě je možnost skládat zkoušky
do advokátní komory (což implicitně znamená uznání studia, neboť žádná praxe se zde
nevyžaduje) pro cizince, kteří absolvovali pouze LL.M. na americké univerzitě, výjimečná.
V Evropě je tato možnost naprosto vyloučená. Podmínky ustanovení §5 odst. 1 písm. b)
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, tedy v případě stěžovatele nejsou splněny.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem, to neplatí má-li stěžovatel sám vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel, který nedoložil
potřebné právnické vzdělání, není v řízení o kasační stížnosti zastoupen a přes výzvu soudu
nepředložil plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení ani nepožádal
o ustanovení advokáta.
Uvedené nedostatky brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek
podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší správní soud
kasační stížnost stěžovatele podle §46 odst. 1 písm. a), §120 s. ř. s. odmítl.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu