ECLI:CZ:NSS:2008:2.AS.16.2008:35
sp. zn. 2 As 16/2008 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném s předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce R. E., zast.
JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem v Podbořanech, Masarykovo náměstí 14, proti žalovanému
Krajskému úřadu Ústeckého kraje, se sídlem Ústí nad Labem, Velká hradební 3118/48,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
29. 12. 2006, č. j. 42 Ca 17/2006 - 21, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem ze dne 29. 12. 2006,
č. j. 42 Ca 17/2006 - 21, vyhověl žalobě podané žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 6. 2006, č. j. 3125/DS/06/77459/VA, a toto rozhodnutí zrušil s tím, že věc se vrací
žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek napadl žalovaný u Nejvyššího správního soudu
kasační stížností. Současně žalovaný navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Tento návrh odůvodnil tím, že po vydání zrušujícího rozsudku krajského soudu je jeho
povinností ve správním řízení nadále pokračovat a nově rozhodnout, nicméně, za situace,
kdy by byl v řízení před Nejvyšším správním soudem úspěšný, mohla by zde existovat souběžně
dvě rozhodnutí vydaná ve správním řízení v téže věci. Tato situace je nejen nežádoucí,
ale lze v ní spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 soudního řádu
správního ( dále jen „s. ř. s.“). Poukázal v této souvislosti na usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správní soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, kde je taková potenciální
situace označena za nežádoucí a procesními instituty správního práva obtížně řešitelná.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora citovaných ustanovení zákona je zřejmé, že i v řízení před Nejvyšším správním
soudem může být kasační stížnosti ve výjimečných případech přiznán odkladný účinek; musí však
být prokázáno kumulativní splnění všech podmínek uvedených v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Odkladný účinek kasační stížnosti přitom může být přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu
rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo (viz. usnesení
Nejvyššího správní soudu č. 786/2006 Sb. NSS).
Ze shora popsané argumentace stěžovatele je zřejmé, že hrozbu vzniku nenahraditelné
újmy (§73 odst. 2 s. ř. s.) spatřuje v nežádoucí situaci, kdy by vedle sebe mohla existovat
dvě rozdílná rozhodnutí vydaná v téže věci. Nejvyšší správní soud shodně se stěžovatelem
považuje vznik této situace za nežádoucí, se stěžovatelem se nicméně neshoduje v tom,
že by v případě, pokud by skutečně taková situace nastala, šlo o nenahraditelnou újmu ve smyslu
posledně zmiňovaného ustanovení. Přiznání odkladného účinku je zákonem koncipováno
jako zcela výjimečný institut fakticky prolamující účinky pravomocných správních či (v případech
uvedených v §107 s. ř. s.) soudních rozhodnutí. Nenahraditelnou újmu, která by stěžovateli
při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout tedy musí představovat
výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, in. www.nssoud.cz).
O takový případ se v projednávané věci zcela nepochybně nejedná, neboť případná souběžná
existence dvou vzájemně si odporujících správních rozhodnutí je situací právně řešitelnou.
Jakkoli se stěžovatel zcela případně odvolává na právní názor vyslovený rozšířeným
senátem Nejvyššího správní soudu ve věci publikované pod č. 1255/2007 Sb. NSS,
kde se žalovaným předestřená situace označuje za nežádoucí a procesními instituty příslušným
správních procesů obtížně řešitelnou, nelze ještě bez dalšího uzavřít, že jde o případ hrozící
nenahraditelné újmy. Pokud by tomu tak bylo, zákon (s. ř. s.) by nepochybně v případech,
kdy je kasační stížnost podávána správním orgánem ve věci zrušujícího rozsudku krajského
soudu, přiznal tomuto návrhu odkladný účinek per se. Jelikož tomu tak není, musí být i v těchto
případech individuálně posuzováno, zda hrozba popsané situace může být, s ohledem
na konkrétní okolnosti případu, považována za nenahraditelnou újmu, či nikoli. V tomto
smyslu se ostatně vyslovil i Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném usnesení rozšířeného senátu,
kde se uvádí, že „s ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě (...) Právě pro individuálnost každého případu zákon nespojil (...) samo podání kasační
stížnosti s odkladným účinkem, aby ve výjimečných případech mohlo být vydáno individuální soudní rozhodnutí
respektující zvláštní okolnosti případů, které odůvodní jinak obvyklé vlastnosti právní moci soudního rozhodnutí,
které je výsledkem provedeného přezkumu správního rozhodnutí, totiž závažnost a nezměnitelnost soudního
rozhodnutí“.
Vzhledem k tomu, že žalovaný blíže nespecifikoval, v čem konkrétně by v projednávané
věci možná konkurenční existence dvou protikladných správních rozhodnutí mohla být
považována za újmu, která je nenahraditelná, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhodnotit jako nedůvodný. Z tohoto důvodu
proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu