ECLI:CZ:NSS:2008:2.AS.65.2008:63
sp. zn. 2 As 65/2008 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce B. D. P., zast.
Mgr. Markem Sedlákem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti žalované Policii České republiky,
Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2008,
č. j. 11 Ca 257/2007 - 28, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatel proti shora uvedenému rozsudku
Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 9. 2007, č. j. SCPP-3062/C-237-2007. Rozhodnutím žalovaného, ve spojení s jemu
předcházejícím rozhodnutím prvostupňového orgánu (Policie České republiky, Oblastního
ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno), bylo žalobci, s odkazem na ustanovení
§119 odst. 1 písm. a) bod 2 a §119 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu“), uloženo
správní vyhoštění na dobu pěti let od právní moci tohoto rozhodnutí. Doba k vycestování
z území České republiky (§118 odst. 1 zákona o pobytu) byla žalobci stanovena v délce 30 dnů
od právní moci rozhodnutí. Současně s tím bylo vysloveno, že podle §120a zákona o pobytu
se na žalobce nevztahuje důvod znemožňující vycestování.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) současně s podáním kasační stížnosti požádal, aby jí byl
přiznán odkladný účinek. Svůj návrh odůvodnil odkazem na povahu městským soudem
přezkoumaných správních rozhodnutí, přičemž uvedl, že jejich výkon by pro něj představoval
nenahraditelnou újmu. Vyjádřil současně názor, že případné přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není též v rozporu
s veřejným zájmem.
Podle ustanovení §107 soudního řádu správního (dále jen „ s. ř. s.“) kasační stížnost nemá
odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2
až 4 se užije přiměřeně.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora popsané argumentace stěžovatele je zřejmé, že hrozbu vzniku nenahraditelné
újmy spatřuje výlučně v povaze předcházejících správních rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno,
prvostupňovým rozhodnutím (změněným rozhodnutím žalovaného) bylo žalobci uloženo
správní vyhoštění na dobu 5 let s povinností opustit území České republiky ve lhůtě 30 dnů
od právní moci rozhodnutí. Tato rozhodnutí přitom stojí na závěru, že stěžovatel prokazatelně
neoprávněně vstoupil na území České republiky, kde se následně též neoprávněně zdržoval.
V průběhu správního řízení pak účelově uznal otcovství k dceři narozené státní občance ČR,
a to ve snaze zlegalizovat zde svůj pobyt.
Jakkoli je zřejmé, že realizace uloženého správního vyhoštění (ať již dobrovolná
či vynucená) může být stěžovatelem vnímána jako újma, pro závěr o naplnění podmínek
pro postup ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. to nepostačuje. Citované zákonné ustanovení
totiž vyžaduje, aby se jednalo o hrozbu nenahraditelné újmy. Pokud by mělo každé správní
vyhoštění představovat pro jeho adresáta nenahraditelnou újmu, zákonodárce by jistě jeho
případný přezkum v rámci správního soudnictví spojil s odkladnými účinky ex lege. Jestliže
tak neučinil, je na žalobci či stěžovateli prokázat, že právě v jeho případě existují specifické
okolnosti, které by přiznání odkladného účinku žalobě či kasační stížnosti (jakožto zcela
mimořádných procesních institutů) odůvodňovaly. Stěžovatel tak v dané věci neučinil a lze proto
bez dalšího uzavřít, že neprokázal existenci hrozby nenahraditelné újmy spojené s právními
následky rozhodnutí žalovaného, aprobovaného napadeným rozsudkem městského soudu.
Vzhledem k tomu, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je možné pouze
za kumulativního splnění všech podmínek uvedených v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než z důvodů výše uvedených návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhovět.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu