ECLI:CZ:NSS:2008:2.AS.76.2007:40
sp. zn. 2 As 76/2007 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Wonkova 1142, Hradec
Králové, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
29. 10. 2007, č. j. 51 Ca 9/2007 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále také „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým mu nebylo přiznáno
osvobození od soudního poplatku, byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce a byl jím
vyzván k zaplacení soudního poplatku.
Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že stěžovatel podal žalobu
proti rozhodnutí Městského úřadu ve Dvoře Králové nad Labem ze dne 1. 2. 2007,
č. j. ODP/5511-07/6681-2006/kud, které bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu
Královehradeckého kraje ze dne 16. 3. 2007, zn. 3194/DS/2007/GL.
Citovaným rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl stěžovatel shledán vinným
z toho, že dne 28. 11. 2006 řídil vlastní osobní motorové vozidlo bez registračních značek,
s nákladním přívěsným vozíkem. Kontrolou provedenou policejní hlídkou bylo zjištěno,
že při řízení neměl doklady potřebné k řízení vozidla, že obě vozidla nesplňují technické
podmínky provozu na pozemních komunikacích a že osobní vozidlo není registrováno v registru
silničních vozidel. Došlo tím k porušení ustanovení §4 písm. b) a §5 odst. 1 písm. a) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž byla naplněna skutková podstata
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle ustanovení §22 odst. 1 písm. a)
bod 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Dále stěžovatel porušil ustanovení §17 zákona
č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, čímž spáchal
přestupek podle ustanovení §16 odst. 1 písm. c) tohoto zákona. Za to byla stěžovateli uložena
pokuta ve výši 7000 Kč, byl vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel na dobu 12 měsíců a byla mu uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.
Usnesení krajského soudu, napadené nyní projednávanou kasační stížností, bylo
vysvětleno tím, že majetkové poměry stěžovatele neodůvodňují přiznání poplatkového
osvobození. Náklady řízení by totiž činily cca 6800 Kč (soudní poplatek 2000 Kč a dva úkony
právní služby celkem 4800 Kč). Přitom stěžovatel je ženatý, jeho čistý měsíční příjem činí
5100 Kč a žije ve společné domácnosti s manželkou, takže v tomto případě je částka životního
minima měsíčně 2880 Kč. Potřeby bydlení má stěžovatel zajištěny v rodinném domě, další
příjmy má jeho manželka (průměrná čistá měsíční mzda ze zaměstnaneckého poměru činila
17 500 Kč a z podnikatelské činnosti 19 905 Kč) a stěžovatel nemá žádnou vyživovací povinnost.
Toto usnesení stěžovatel napadl dne 19. 11. 2007 kasační stížností, kterou však řádně
neodůvodnil a pouze sdělil, že žádá Českou advokátní komoru o určení bezplatného právního
zástupce. Z obsahu kasační stížnosti tak není patrno, jaký důvod podle ustanovení
§103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) stěžovatel výslovně
uplatňuje. K dnešnímu dni stěžovatel kasační stížnost nikterak nerozvedl a ani nedoplnil o plnou
moc k zastupování advokátem, určeným Českou advokátní komorou.
Nejvyšší správní soud předně vážil splnění procesních podmínek řízení. V tomto směru
vycházel z ustáleného právního názoru, podle něhož „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, in: www.nssoud.cz). Proto tedy
zdejší soud projednal a rozhodl kasační stížnost, ačkoliv nebyl uhrazen soudní poplatek
a stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud proto přistoupil k meritornímu přezkumu napadeného usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové. S ohledem na výše zmíněné nedostatečné odůvodnění
kasační stížnosti zvážil zdejší soud naplnění těch kasačních důvodů, které s ohledem
na specifičnost projednávané věci a na vázanost rozsahem kasační stížnosti a uplatněnými
důvody (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s) připadají v úvahu. Přitom dospěl k závěru, že za této situace není
stěžovatele nutno samostatně vyzývat k odstranění vad kasační stížnosti, a to již proto,
že si je stěžovatel její neúplnosti zjevně vědom (proto žádal o ustanovení advokáta), a navíc
je z povahy věci zřetelné, v čem jedině může spatřovat pochybení krajského soudu, takže
by to bylo nadbytečné.
Nejvyšší správní soud proto vážil naplnění kasačních důvodů zakotvených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., tzn. nezákonnost anebo nedostatek důvodů rozhodnutí
krajského soudu. Ani v jednom z těchto směrů však neshledal pochybení.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. platí, že „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce…“. Co se týče posuzování předpokladů osvobození od soudních
poplatků, vyjádřil se k této otázce zdejší soud již ve svém rozsudku ze dne 23. 2. 2006,
sp. zn. 4 Ans 3/2005 (www.nssoud.cz), v němž mj. konstatoval: „V současné době nejsou v platném
právu vyjádřena objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků,
resp. jejich tíživosti. Osvobození od soudních poplatků je tak věcí úvahy soudu; při rozhodování o něm soud
přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům,
které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem.
Jestliže to poměry žadatele nedovolují, je soud povinen žadateli přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních
poplatků, a to buď v plném rozsahu nebo zčásti.“
V daném případě se však krajský soud velmi podrobným a přesvědčivým způsobem
vypořádal se všemi podklady, poskytnutými stěžovatelem, zejména s „Potvrzením o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. S provedeným
posouzením daného případu se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje a nezbývá proto
než zopakovat, že stěžovatel je zatížen břemenem tvrzení i důkazním břemenem, pokud chce být
s žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce úspěšný. V této věci nicméně
bylo zjištěno, že stěžovatelův příjem převyšuje částku životního minima, vlastní osobní
automobil, žije ve společné domácnosti s výdělečně činnou manželkou, která navíc vlastní byt
a také rodinný dům s příslušenstvím a pozemky o výměře 1700 m
2
. Dluhy, stěžovatelem zmíněné,
plynou z jeho jiné protiprávní činnosti – 10 500 Kč dluží na pokutě a 10 000 Kč z důvodu maření
úředního rozhodnutí.
Lze tak uzavřít, že krajský soud v daném případě plně dostál všem požadavkům, které
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. pro tyto případy vyžaduje, a pohyboval se tak v hranicích uvážení,
citovaným zákonným ustanovením předvídaných.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu