ECLI:CZ:NSS:2008:2.AZS.53.2008:63
sp. zn. 2 Azs 53/2008 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Zdeňka Kühna
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: S. D., zastoupeného JUDr. Romanou Lužnou,
advokátkou se sídlem Heinrichova 16, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2007, č. j. OAM-678/VL-20-
PA03-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.
3. 2008, č. j. 56 Az 213/2007 – 23,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, č. j. 56 Az 213/2007 – 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 11. 2007, č. j. OAM-678/VL-20-PA03-2006, kterým mu nebyla udělena mezinárodní
ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Krajský
soud žalobu odmítl podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též
„s. ř. s.“), neboť ji stěžovatel nedoplnil o řádně vymezené žalobní body ani v soudem dodatečně
stanovené lhůtě.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti a jejím doplnění výslovně uvádí, že uplatňuje
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Konkrétně pak uvádí, že v době soudního řízení
sice měl evidován pobyt na adrese Pobytového střediska Zastávka u Brna, kam mu soud zasílal
veškeré písemnosti, avšak v době doručování usnesení, kterým byl vyzýván k doplnění žaloby,
se zde nezdržoval. Na základě řádně povolené propustky pobýval v P., T. 115. Poukazuje také na
to, že se telefonicky informoval, zda nemá v pobytovém středisku nějakou zásilku, ale bylo mu
sděleno, že nikoli. Po návratu však již byla zásilka vrácena zpět krajskému soudu. Výzva
k doplnění žaloby tak nebyla stěžovateli řádně doručena. Navrhuje proto zrušení napadeného
rozhodnutí a žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný s podanou kasační stížností nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Usnesení
krajského soudu je totiž podle jeho názoru v souladu s právními předpisy.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. Dospěl však k závěru, že o něm není
třeba rozhodovat tam, kde samo podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu).
Po shledání přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a je tedy přijatelná
ve smyslu §104a s. ř. s. Vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu se zdejší
soud podrobně věnoval např. ve svých usneseních ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
případně ze dne 4. 5. 2006, č. j. 2 Azs 40/2006 - 57, (obě dostupná na www.nssoud.cz),
kde dospěl k závěru, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat mimo jiné tehdy, pokud by
bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno „zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do
hmotně-právního postavení stěžovatele“. Právě tento důvod zjistil Nejvyšší správní soud v daném
případě v postupu krajského soudu, který žalobu stěžovatele odmítl, aniž by pro to existovala
zákonná opora; kasační stížnost je tedy přijatelná.
Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel sice výslovně uvádí, že uplatňuje důvody obsažené v §103 odst. 1 písm. a)
až e) s. ř. s., avšak konkrétně uvádí pouze důvody podřaditelné pod písm. e) citovaného
ustanovení („nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu“). Ostatně v daném případě ani jiné důvody
nepřipadají v úvahu. Stěžovatel tak tvrdí, že k odmítnutí jeho žaloby nebyly naplněny podmínky
stanovené v §37 odst. 5 s. ř. s., neboť mu nebyla doručena výzva k doplnění žaloby.
V daném případě není mezi účastníky sporu o tom, že stěžovatelova žaloba podaná
ke krajskému soudu dne 22. 11. 2007 neobsahovala řádně vymezené žalobní body, z nichž by
bylo patrno z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel napadené rozhodnutí
žalovaného za nezákonné nebo nicotné, tak jak požaduje §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ze spisu
dále vyplynulo, že v podané žalobě stěžovatel požádal o ustanovení advokáta. Jeho žádost byla
usnesením ze dne 26. 2. 2008 zamítnuta. Usnesením z téhož dne (č. j. 56 Az 213/2007 - 19) pak
soud stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení doplnil a upřesnil svoji žalobu tak,
aby bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné. Zároveň stěžovatele poučil o tom, že pokud tak neučiní a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, bude podání odmítnuto. Obě usnesení byla
stěžovateli doručována na adresu Pobytového střediska dne 29. 2. 2008, avšak ten si zásilku
nevyzvedl a krajský soud proto usnesení považoval za doručená fikcí dne 3. 3. 2008, což také
uvedl v doložce o právní moci. Dne 18. 3. 2008 se stěžovatel dostavil osobně ke krajskému soudu
a převzal si obě zmíněná usnesení. Usnesením ze dne 26. 3. 2008 pak byla jeho žaloba odmítnuta,
neboť ji stěžovatel o žalobní body nedoplnil. Ze sdělení vedoucího pobytového střediska ze dne
4. 8. 2008, které stěžovatel doložil ke kasační stížnosti, vyplývá, že se stěžovatel nacházel na
dlouhodobém opuštění střediska na adrese P. 8, T. 22/115 mj. i v době od 18. 2. 2008 do 18. 3.
2008.
Nejvyšší správní soud tedy musel posoudit, zda byl stěžovatel k doplnění žaloby vyzván
v souladu se zákonem či nikoli. Ze spisu je zřejmé, že usnesením č. j. 56 Az 213/2007 - 19 krajský
soud stěžovatele vyzval k doplnění žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s. („Předseda senátu usnesením vyzve
podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“). Toto usnesení
bylo poštou soudu vráceno s tím, že si je stěžovatel nevyzvedl v pobytovém středisku v úložní
lhůtě. Pro posouzení důvodnosti stěžovatelovy námitky je tak rozhodné, zda mu bylo popsané
usnesení řádně doručeno. Jak je zřejmé ze soudního spisu, jmenovitě z přípisu vedoucího
Pobytového střediska ze dne 4. 8. 2008, stěžovatel se v době od 18. 2. 2008 do 18. 3. 2008
v pobytovém středisku nezdržoval, přičemž se jednalo o povolené opuštění pobytového střediska
s řádně nahlášenou adresou. Stěžovatel tak prokázal, že se na adrese, na kterou mu bylo
doručováno nezdržoval v době doručování usnesení i po dobu tří dnů od jeho uložení (tj. od 29.
2. 2008 do 3. 3. 2008).
Podle §46 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“),
§42 odst. 5 s. ř. s. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení
na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje.
„Nebyla-li fyzická osoba zastižena na této adrese a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující
orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Jinou písemnost doručující orgán doručí
vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná
a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá; není-li možno ani takto doručit, písemnost uloží. Bez předchozího
pokusu o doručení písemnosti na adresu uvedenou v odstavci 1 lze písemnost uložit, jestliže o to fyzická osoba
předem písemně požádá doručující orgán a jestliže podpis na žádosti byl úředně ověřen“. Podle odst. 6 tohoto
ustanovení „byla-li písemnost doručována na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu jako
místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování
na ni (odstavec 1), anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo
se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je
uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena
do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování
nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena
do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení“.
Podle citovaného ustanovení tak bylo uložení písemnosti neúčinné, neboť usnesení bylo
doručováno v době, kdy se stěžovatel v pobytovém středisku nezdržoval, a to jak v den
doručování tak po dobu 3 dnů od uložení písemnosti, což také prokázal. Podle §50c
odst. 4 o. s. ř., §42 odst. 5 s. ř. s. se uložená písemnost, která nebyla vyzvednuta do 3 dnů
od uložení, ačkoli byla adresátovi zanechána výzva, považuje za doručenou posledním dnem této
lhůty, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to však neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti
vyloučeno nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné. V daném případě se jedná právě o naposled
zmíněnou situaci a předmětné usnesení tak nebylo stěžovateli doručeno fikcí dne 3. 3. 2008, jak
uvádí krajský soud, nýbrž až dne 18. 3. 2008, kdy si je stěžovatel vyzvedl u krajského soudu.
Právě tento den určoval počátek 15 denní lhůty stanovené krajským soudem stěžovateli
k doplnění žaloby. Konec této lhůty pak připadá na 2. 4. 2008, zatímco krajský soud
stěžovatelovu žalobu odmítl již 26. 3. 2008, tedy ještě před uplynutím této lhůty. Nemůže tak
obstát závěr krajského soudu o tom, že stěžovatel pochybil, pokud žalobu v souladu s poučením
nedoplnil. Nejvyšší správní soud k tomu poukazuje na svoje rozhodnutí ze dne 27. 7. 2005,
č. j. 7 Azs 57/2005 - 46, dostupné na www.nssoud.cz, kde uvedl, že „procesní důsledky spojené s fikcí
doručení výzvy k odstranění vad podání mají pro další řízení zásadní význam, a proto je nezbytné, aby soud
ověřil, zda byly v rozhodné době podmínky pro uplatnění této fikce skutečně splněny“.
Odmítl-li krajský soud stěžovatelovu žalobu podle §37 odst. 5 s. ř. s. pro neodstranění
vad podání, postupoval nezákonně, neboť tak učinil dříve, než stěžovateli uplynula lhůta, kterou
mu k doplnění žaloby v souladu s citovaným ustanovením stanovil; důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tak byl shledán naplněným.
Protože Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a vrátil věc tomuto
soudu k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem v tomto rozhodnutí ve smyslu §110 odst. 3 s. ř. s.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
ve smyslu §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu