ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.114.2007:19
sp. zn. 3 Ads 114/2007 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: Ž. F.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze 2. 8. 2007, č. j. 2 Cad 54/2007 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl žádost žalobkyně
(dále též „stěžovatelky“) o ustanovení zástupce s odůvodněním, že její návrh na obnovu řízení
směřující proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 3 Ads 59/2004,
zjevně nemůže být úspěšný, neboť toto rozhodnutí je podle §114 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), z obnovy řízení
vyloučeno. Žalobkyně tak nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a tudíž
ani pro ustanovení zástupce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně označila jako žalovanou i svoji
zástupkyni, advokátku Mrg. Kateřinu Boháčovou, Městský soud v Praze poznamenal,
že tato nemůže být účastníkem řízení o obnově řízení, neboť nebyla účastníkem v předcházejícím
řízení u Městského soudu v Praze a u Nejvyššího správního soudu.
Toto usnesení Městského soudu v Praze napadla žalobkyně včas podanou kasační
stížností z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Předně namítla, že soud k jejímu
neprospěchu poukázal na ust. §112 s. ř. s. ve spojení s §114 odst. 2 s. ř. s., přičemž nevzal
v úvahu stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne 2. 5. 2007 ve věci žalobkyně.
Dále stěžovatelka uvedla, že byla opomenuta souvislost mezi §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
a §35 s. ř. s. Má za to, že splňuje podmínky pro ustanovení zástupce podle §35 a §36 odst. 1, 3
věta první. Rovněž splňuje podmínky podle §112 s. ř. s. stanovené pro účastenství v řízení
o obnově řízení. Účastníkem řízení podle ní byla i její zástupkyně advokátka
Mrg. Kateřina Boháčová. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
zrušil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení z hlediska uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ze spisu vyplývá, že se stěžovatelka žalobou podanou dne 24. 7. 2007, domáhala obnovy
řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cad 74/2003 v souvislosti
s obnovou řízení v téže věci vedené u Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 59/2004.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 1. 3. 2006, č. j. 3 Ads 59/2004-104, zamítl kasační
stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, č. j. 2 Cad 74/2003 – 72,
kterým tento krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 1. 7. 2003. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla žádost žalobkyně o starobní
důchod.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu ustanovit účastníkovi na jeho návrh
zástupce, jestliže jsou u něj předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Soud rozhodující o osvobození od soudních poplatků, popř. o ustanovení zástupce,
se tak nejprve musí vypořádat s otázkou podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
Jestliže shledá, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, nezabývá se už dále majetkovými
a výdělkovými poměry účastníka, ale osvobození od soudního poplatku nepřizná.
Podle §114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému
v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu, ve věcech politických stran a politických
hnutí. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení není obnova řízení přípustná proti rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Městský soud v Praze při posuzování splnění předpokladů pro ustanovení zástupce
dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínku pro osvobození od soudních poplatků
stanovenou v ust. §36 odst. 3 s. ř. s., věta druhá, neboť podaná žaloba zjevně nemůže být
úspěšná. Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem Městského soudu v Praze ztotožnil.
Z citovaných ustanovení jednoznačně vyplývá, že obnova řízení v dané věci, a to jak proti
rozhodnutí Městského soudu v Praze, tak Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti,
není přípustná. Stěžovatelka poukázala na §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s., toto ustanovení
však na projednávanou věc nedopadá. Stěžovatelka se svojí žalobou ze dne 25. 8. 2003 domáhala
zrušení rozhodnutí žalované podle §65 a násl. s. ř. s., nikoli ochrany před nezákonným zásahem
správního orgánu podle §82 a násl. s. ř. s. Rozhodnutí soudu vydané v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu je podle §114 s. ř. s. z obnovy řízení vyloučeno.
Námitka žalobkyně, že splňuje podmínky stanovené pro účastenství v řízení o obnově,
je proto nepřípadná. Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že Městský soud v Praze správně
uvedl, že zástupkyně žalobkyně nebyla účastníkem v předcházejících soudních řízení.
Její postavení v řízení o žalobě na obnovu řízení jako žalované je vyloučeno na základě
§69 s. ř. s., které stanoví, že žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni,
nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla.
Stěžovatelka v žalobě a v kasační stížnosti odkazovala na sdělení Ministerstva
spravedlnosti ze dne 2. 5. 2007, č. j. 820/2007-SNI-PP/2, bez toho, že by je doložila. I v případě
předložení tohoto sdělení by však Městský soud v Praze nemohl být vázán názorem správního
orgánu, byť by se týkal nároku na obnovu soudního řízení v dané věci.
Jestliže tedy Městský soud v Praze zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce
pro řízení o podané žalobě s odůvodněním, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná,
neboť je obnova řízení podle ust. 114 s. ř. s. nepřípustná, postupoval podle názoru Nejvyššího
správního soudu v takto zřejmé věci naprosto v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že napadené usnesení Městského soudu v Praze netrpí
vadou podle ust. §103 odst. 1 písm. a) ani b) s. ř. s. a proto kasační stížnost podle ust.
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s.
za použití ustanovení §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch,
žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu