ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.118.2008:56
sp. zn. 3 Ads 118/2008 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: JUDr. D. S.,
zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 4, P. O. Box 122, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 8. 2007, čj. OSZ-7-20/OM-Šp-2007, ve spojení s rozhodnutím ze dne
31. 5. 2007, čj. OSZ-115573- 89/VD-Pc-2007, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, č. j. 42 Cad 255/2007 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2856 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) rozsudek Krajského
soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedeným správním rozhodnutím.
Poté, co byl soudem vyzván, aby zaslal plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude v řízení
o kasační stížnosti zastupovat, dopisem ze dne 28. 2. 2008 navrhl, aby soud postupoval
podle §30 ve spojení s §138 o. s. ř.
Nato soud zaslal stěžovateli formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Současně jej upozornil, že pokud vyplněné potvrzení nezašle soudu do 10 dnů
od jeho doručení, bude jeho žádost zamítnuta, neboť soud nebude mít podklad pro vyhovění
žádosti. Výzvu stěžovatel převzal dne 10. 3. 2008. Dne 20. 3. 2008 doručil soudu dopis,
ve kterém uvedl, že k naplnění podmínek §30 o. s. ř. postačuje holý fakt, že je důchodce
a důchod je jediným zdrojem jeho živobytí.
Usnesením ze dne 27. 3. 2008, č. j. 42 Cad 255/2007 – 30, krajský soud žádost
o ustanovení advokáta zamítl. Stěžovatel mohl podle soudu získat majetek formou restituce,
privatizace, dědictví či darem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků se přihlíží
nejen k výdělkovým poměrům, ale i k poměrům majetkovým. Stěžovatel tak podle soudu
neprokázal své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení žádosti o ustanovení zástupce
podle §35 odst. 7 s. ř. s.
Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů vymezených
v §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. Usnesení považuje za zmatečné, jeho výrok za neurčitý. Soud
podle něj rozhoduje o zástupci, aniž by tohoto blíže specifikoval. Dále uvádí,
že při svém rozhodování přihlíží i k poměrům majetkovým, neuvádí však, jak k tomuto závěru
došel, resp. o jaké skutečnosti své tvrzení opírá. Stěžovatel dále dovodil, že jej soud nepřímo nutí
k prodeji svého nemovitého majetku, což považuje za nepřiměřené a vzhledem k okolnostem
s takovým prodejem spojeným nereálné.
Napadené usnesení je podle stěžovatele nezákonné, neboť předmět řízení je nemožný.
Ke službám advokátů nemá stěžovatel důvěru a nehodlá je sjednávat na dluh. K návrhu
na ustanovení advokáta byl stěžovatel donucen soudem pod pohrůžkou, že řízení
bude zastaveno. Zájmem stěžovatele je hájit se sám, nikoli nechat se formálně zastupovat někým,
koho předmět ani výsledek sporu nezajímá. Požadavek soudu považuje za nepřípustné znevážení
vlastního vzdělání. Neuznání jeho kvalifikace jen proto, že k jejímu získání došlo na té či oné
škole, je podle stěžovatele absurdní a ve světě nemá obdoby. Za absurdní považuje rovněž to,
že i v řízení o ustanovení advokáta musel být zastoupen advokátem. Podle stěžovatele
jde o zjevnou snahu soudů sprovodit jeho kauzu z formálních důvodů a nezabývat se žalobou
věcně. Žádá proto, aby řízení o ustanovení advokáta bylo zastaveno jako neopodstatněné
a bezpředmětné.
Kasační stížnost stěžovatele byla následně doplněna ustanovenou advokátkou přípisem
ze dne 30. 7. 2008, ve kterém je zrekapitulován dosavadní průběh řízení a je odkázáno
na podrobné podání samotného stěžovatele.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Je-li kasační
stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
čj. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS).
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Jak již dříve (přímo ve vztahu ke stěžovateli) Nejvyšší správní soud judikoval, nelze
vysokoškolské vzdělání stěžovatele považovat za vzdělání ve smyslu výše citovaného ustanovení
soudního řádu správního (srov. usnesení ze dne 18. 4. 2007, čj. 3 Ads 30/2006 - 49,
www.nssoud.cz). Krajský soud tedy postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud stěžovateli
k žádosti o ustanovení zástupce zaslal formulář k prokázání jeho majetkových poměrů.
Pokud jej stěžovatel odmítl vyplnit a soudu zaslat zpět, neposkytl součinnost potřebnou pro to,
aby mohlo být o jeho návrhu rozhodnuto, neboť soudu chyběl pro jeho rozhodnutí podklad.
Usnesení Krajského soudu v Praze tedy netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou.
Nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud pouze odkazuje na svou dřívější
judikaturu, podle které není pro řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o neustanovení
advokáta třeba zastoupení (srov. rozsudek ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 Azs 27/2004 - 41,
publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s §9 odst. 2 a §11 písm. b), d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), odměna za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši
1500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 900 Kč podle §13 odst. 3
cit. vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Protože je ustanovená advokátka plátcem daně z přidané
hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně
z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 456 Kč.
Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč. Uvedená částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu