ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.123.2007:60
sp. zn. 3 Ads 123/2007 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: A. P.,
zastoupené advokátem JUDr. Vladislavem Bujokem se sídlem Karola Sliwky 129/12, Karviná-
Fryštát, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2006 č. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2007 č.j. 43 Cad 45/2006 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
11. 5. 2007 č. j. 43 Cad 45/2006 - 39, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
č. X ze dne 29. 3. 2006, kterým byla zamítnuta její žádost o přiznání plného invalidního důchodu.
Ze soudního spisu vyplývá, že žalovaná shora uvedeným rozhodnutím zamítla žádost
žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Karviné ze dne 14. 3. 2006 není plně invalidní, neboť při dlouhodobě nepříznivém zdravotním
stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 30 %. Dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen podle kap. IX., oddílu A, pol. 8, písm. b) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně požadovala přiznání plného invalidního
důchodu, zdůrazňovala, že trpí velmi závažným onemocněním a není schopna vykonávat
prakticky žádnou práci.
Krajský soud vyžádal odborný lékařský posudek posudkové komise MPSV Ostrava.
Z posudku zjistil, že komise vycházela ze spisové dokumentace obsažené v posudkovém spisu
žalobkyně a dále ze zdravotní dokumentace od ošetřujícího lékaře. Měla rovněž k dispozici nálezy
odborných lékařů – kardiologů, revmatologů, ortopedů a psychiatrů. V posudkovém zhodnocení
komise uvedla, že u žalobkyně šlo k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav. Z interního hlediska šlo o stav po infarktu myokardu v květnu 2004,
poté následovala operace v listopadu 2004, kdy byl proveden aortokoronární by pass.
Podle kardiologického vyšetření je plně kardiopulmonálně kompenzována, vyšetření vykazují
nízkou tělesnou zdatnost. Echokardiologické vyšetření neprokázalo poruchy kinetiky levé
komory. Z revmatologického hlediska je nález fyziologický, v normě. U žalobkyně se dále jednalo
o bolestivý syndrom páteře bez známek kořenové symptomatologie. Podle psychiatrického
vyšetření jde u žalobkyně o dlouhodobě sledovanou depresivní poruchu, IQ je v normě
s diskrepancí mezi verbální a performační složkou. Rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla podle závěru posudkové komise chronická
ischemická choroba srdeční se stavem po infarktu myokardu v květnu 2004 a s následným
provedením aortokoronárního by passu v listopadu 2004 s normální funkcí levé komory
(s nízkou tělesnou zdatností, ale klinicky a graficky negativním testem). Pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti byl hodnocen 30 % podle stejných ukazatelů vyhlášky č. 284/1995 Sb. jako posudek lékaře OSSZ Karviná. Na základě kardiologického vyšetření komise hodnotila
míru poklesu soustavné výdělečné činnosti na dolní hranici, kterou vzhledem k dalším potížím
již dále nesnížila.
Proti tomuto posudku vznesla žalobkyně námitky spočívající v tom, že už jen
z psychiatrického hlediska podle nálezu ošetřující lékařky MUDr. W. není schopna žádné
soustavné výdělečné činnosti. Žalobkyně uvedla, že trpí celou řadou dalších chorob, které nebyly
vzaty v úvahu. Označila posudek posudkové komise za nesprávný a argumentačně nepřesvědčivý
a navrhla, aby její zdravotní stav byl posouzen znalcem z oboru vnitřního lékařství a psychiatrie.
K námitkám žalobkyně proti tomuto posudku požádal krajský soud posudkovou komisi
o doplnění původního posudku, zejména o vyjádření ke zprávě MUDr. W., že žalobkyně
z psychiatrického hlediska není schopna soustavné výdělečné činnosti. Posudkovou komisí byl
proto dne 6. 3. 2007 vypracován doplňující posudek, a to za účasti odborného psychiatra.
Posudková komise měla k dispozici stejné nálezy jako při vypracování původního posudku,
zhodnotila i nález gastroentorogické ambulance a vyjádřila se k lékařské zprávě psychiatrů.
Posudková komise setrvala na předchozím posudkovém hodnocení s tím, že žádné lékařské
zprávy neprokázaly, že by u žalobkyně šlo o jinou míru poklesu soustavné výdělečné činnosti.
V posudkovém zhodnocení bylo konkrétně uvedeno, že v rámci rozmezí poklesu soustavné
výdělečné činnosti podle kapitoly IX, oddíl A, pol. 8, písm. b), tj. 30-45 %, komise tento pokles
hodnotí celkově 30 %, a to vzhledem k normální funkci levé komory. Komise rovněž upřesnila,
že dle kardiologického vyšetření jsou uvedeny parametry oběhové kompenzace mezi NYHA I-II,
proto žalobkyni hodnotí pod písm. b) – dolní hranicí, kterou vzhledem k ostatním obtížím
dále nesnižuje.
Krajský soud dospěl k závěru, že datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla
plně invalidní. Podle ust. §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. U žalobkyně nebylo prokázáno,
že by její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsoboval pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti alespoň o 66 %, a to ani poté, co byly vyhodnoceny závěry psychiatrických
vyšetření MUDr. W. Žalobkyně není ani částečně invalidní podle ust. §44 zákona č. 155/1995 Sb. Krajský soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.
V kasační stížnosti žalobkyně uvádí, že krajský soud vyšel z nesprávného posudkového
zhodnocení jejího zdravotního stavu, a to jak OSSZ v Karviné, tak především z tendenčního
posudku posudkové komise MPSV Ostrava. Posudky zlehčují, ba přímo naprosto ignorují
ve zdravotnické dokumentaci doloženou patogenní psychickou poruchu, která žalobkyni
v převážné míře nedovoluje, aby mohla vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, jak zhodnotila
lékařka MUDr. W. v lékařské zprávě ze dne 20. 2. 2006. Podle názoru žalobkyně ona sama trpí
úzkostně depresivní poruchou, takže na míru poklesu soustavné výdělečné činnosti by se měly
vztahovat položky 3, 4 a 5 kapitoly V. přílohy k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Tyto položky „udávají
hodnoty 40 až 60 a i více.“ Po připočtení 10 % za další nemoci podle §6 odst. 4 uvedené
vyhlášky žalobkyně měla být uznána plně, přinejmenším částečně invalidní.
Žalobkyně namítá, že krajský soud neprovedl jí navrhovaný důkaz znalcem z oboru
psychiatrie, který jediný mohl rozptýlit pochybnosti o nestrannosti a odborné způsobilosti členů
posudkové komise. Tato komise tuto otázku vyhodnotila nedostatečně psychiatrem MUDr. K.
tím, že oné lékařce vůbec nepřísluší způsobilost žalobkyně k výkonu práce z hlediska
psychiatrického vůbec posuzovat. Tato lékařka však pro soudy vypracovává znalecké posudky.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“), posoudil kasační stížnost
takto:
Krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když zdravotní stav žalobkyně
a její pracovní schopnost nechal přezkoumat posudkovou komisí MPSV. Podle ust. §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce
a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem jako své orgány zřizuje
posudkové komise. Podrobnější úpravu složení a činnosti těchto posudkových komisí zakotvuje
§3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České
národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Posudková komise
kontroluje správnost a úplnost zdravotnické dokumentace a při posuzování zdravotního stavu
a pracovní schopnosti občanů přihlédne k výsledkům vlastních vyšetření a musí vycházet
z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu občanů
(§3 odst. 8 vyhlášky č. 182/1991 Sb.).
Podle §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro stanovení procentní výměry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více,
jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají. V tomto případě
se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto
zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.
Ust. §6 odst. 4 této vyhlášky poskytuje možnost za podmínek v něm uvedených zvýšit
horní hranici míry poklesu soustavné výdělečné činnosti až o 10 procentních bodů; odstavec 5
tohoto ustanovení naopak poskytuje možnost za podmínek v něm uvedených snížit dolní hranici
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti až o 10 procentních bodů.
Doplňujícímu posudku posudkové komise MPSV je třeba vytknout, že komise v něm
nesplnila zadání krajského soudu, tedy posoudit konkrétní námitky žalobkyně, které vznesla
při jednání u krajského soudu. Komise pouze zopakovala ty posudkové závěry, které již uvedla
v prvém posudku.
Vzhledem k ostatním zdravotním postižením žalobkyně, jak jsou v posudcích
konkretizovány, se bez dalšího nelze ztotožnit s tím, že komise stanovila pokles schopnosti
výdělečné činnosti na dolní hranici rozpětí (od 30 do 45 %), tedy na 30 %. Komise tedy bez
náležitých důvodů nepřihlédla k §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Lze se jen domnívat,
že komise tak učinila proto, že podle kardiologického vyšetření jsou parametry oběhové
kompenzace mezi NYHA I-II, přičemž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
se posuzuje i podle údaje NYHA. Jde-li o NYHA I, pak se jedná o kapitolu IX, odd. A, pol. 8,
písm. a), kde je stanoven pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 10-15 %; jde-
li o NYHA II, pak se jedná o pís meno b) tohoto ustanovení, kde je stanoven pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 30-45 %. Komise neměla k dispozici jednoznačný závěr
o stupni NYHA a proto se pro bono žalobkyně přiklonila k ustanovení pro ni příznivějšímu,
avšak na dolní hranici rozpětí. Tvrzení komise, že tuto „dolní hranici vzhledem k ostatním
potížím dále nesnižuje“ je patrně míněno jako „kompenzace“ ve vztahu §§6 odst. 5 vyhlášky
č. 284/1995 Sb.
I přes shora uvedené nedostatky posudku PK MPSV však Nejvyšší správní soud
neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku.
Žalobkyně totiž požádala žalovanou o plný invalidní důchod, tuto žádost žalovaná zamítla
a proti tomuto výroku rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu.
Předmětem řízení ve správním soudnictví je tedy přezkoumání rozhodnutí žalované o nepřiznání
plného invalidního důchodu. Z tohoto hlediska je vypracovaný posudek PK MPSV dostatečně
přesvědčivý, neboť i když zůstane sporné, zda žalobkyně splňuje podmínky částečné invalidity,
je nepochybně prokázáno, že její pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nedosahuje
66% a nesplňuje tedy podmínky invalidity plné. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.
Neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů nepřísluší a žalované nelze tuto náhradu přiznat ze zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu