ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.17.2008:81
sp. zn. 3 Ads 17/2008 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně:
L. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2005, č. j. P – 1726/2005, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2007, č. j. 7 Ca 43/2007 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Opožděně podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen stěžovatelka) v záhlaví
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 12. 2005. Tímto rozhodnutím nebyla stěžovatelce poskytnuta jednorázová
peněžní částka podle ustanovení §4 odst. 2 písm.b) zákona č. 203/2005 Sb. za zranění jejího
bratra M. W., které jmenovaný utrpěl dne 21. 8. 1968. Konkrétní důvody kasační stížnosti
stěžovatelka neuvedla, plnou moc advokátu, který by ji zastupoval v řízení, nepřipojila.
Z přípisu Úřadu městské části Městská část Praha 1, Odboru matrik ze dne 4. 4. 2008
Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka dne 7. 2. 2008 zemřela. Ze zprávy notáře
JUDr. Karla Waverky pověřeného jako soudního komisaře k provedení úkonů v dědickém řízení
po zemřelé ze dne 10. 7. 2008 Nejvyšší správní soud zjistil, že toto řízení bude zastaveno podle
ust. §175 h) odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek majetku.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky řízení o kasační stížnosti nejsou splněny. Stěžovatelka v daném případě zemřela,
a tudíž ztratila způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení o její kasační stížnosti
pravomocně skončeno. Bylo tedy třeba posoudit, zda povaha věci umožňuje pokračovat v řízení
a zda existují procesní nástupci zemřelé stěžovatelky.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř. jsou procesními nástupci, nestanoví-li zákon jinak,
dědicové, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo
povinnost, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 203/2005 Sb. včas uplatněný nárok,
o němž nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová peněžitá částka nebyla vyplacena,
přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu sice samotná povaha věci nebrání pokračování
v řízení, neboť zákona č. 203/2005 Sb. sám definuje případy hmotně právního nástupnictví,
v daném případě však k žádnému přechodu hmotných práv na dědice nedošlo.
Správním rozhodnutím nebyl stěžovatelce žádný nárok přiznán, toto rozhodnutí nabylo právní
moci a žaloba proti tomuto rozhodnutí byla napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze
zamítnuta. Není zde tedy ve svém důsledku žádné právo, které by mohl některý z dědiců
v dědickém řízení převzít a stát se tak ve smyslu ust. §107 odst. 2 o. s. ř. procesním nástupcem
zemřelé stěžovatelky. Z tohoto hlediska má pak skutečnost, že v samotném dědickém řízení jsou
dány podmínky pro zastavení řízení podle ust. §175 h) odst. 2 o. s. ř., a není tedy vymezen
ani okruh dědiců,kteří dědictví neodmítli, jen podružný význam.
Ztráta způsobilosti stěžovatelky být účastníkem řízení bez procesního nástupnictví
představuje nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit.Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( §53 odst. 3
s. ř. s. ).
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu