ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.18.2008:48
sp. zn. 3 Ads 18/2008 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: J. K.,
zastoupený JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem se sídlem Koněvova 2596/211, Praha 3 -
Žižkov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2007, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2007, č. j. 18 Cad 161/2007 – 25,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2007, č. j. 18 Cad 161/2007 – 25,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 4. 2007, č. X. Napadeným rozhodnutím žalovaná
zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).
Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Přerově ze dne 30. 11. 2006 není žalobce plně invalidní,
ale jen částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %.
Uvedenou žalobu podal žalobce osobně na podatelně Městského soudu v Praze dne
25. 6. 2007. Usnesením ze dne 2. 7. 2007 Městský soud v Praze následně rozhodl dle §7 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), s odkazem na §7 odst. 3 s. ř. s. a postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě
jako soudu místně příslušnému vzhledem k bydlišti navrhovatele. Krajský soud v Ostravě kasační
stížností napadeným rozhodnutím žalobu žalobce jako opožděně podanou odmítl podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že předmětná
žaloba byla podána na poštu Městským soudem v Praze dne 12. 9. 2007 a místně příslušnému
soudu doručena dne 13. 9. 2007, tedy po marném uplynutí zákonné lhůty k podání žaloby.
V posuzované věci lhůta pro podání žaloby začala žalobci plynout 1. 5. 2007 a uplynula dne
1. 7. 2007 v souladu s ust. §72 odst. 1 s. ř. s. (žalobce převzal napadené rozhodnutí žalované dne
30. 4. 2007).
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě kasační
stížností a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Jako důvod kasační
stížnosti uvedl nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Stěžovatel namítá nesprávné posouzení právní otázky, zda jeho žaloba proti správnímu
rozhodnutí žalované byla podána včas. Ze znění ustanovení §40 odst. 4 a §32 s. ř. s. stěžovatel
dovozuje, že řízení o žalobě, kterou se domáhal zrušení předmětného rozhodnutí žalované,
bylo zahájeno dne 25. 6. 2007, tedy v době, kdy lhůta k podání žaloby ještě neuplynula.
Naproti tomu krajský soud v napadeném rozhodnutí pokládá za den podání žaloby okamžik,
kdy místně nepříslušný Městský soud v Praze odeslal spis, resp. žalobu, místně příslušnému
soudu. Na podporu své argumentace odkázal na dvě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
tj. rozsudek ze dne 11. 7. 2007, č. j. 1 Ans 2/2007 – 47, a rozsudek ze dne 25. 1. 2007,
č. j. 6 Ads 37/2006 – 40, oba uveřejněné na www.nssoud.cz. Stěžovatel je toho názoru, že žalobu
podal včas, že podáním žaloby i k místně nepříslušnému soudu jsou lhůty zachovány.
Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.
Kasační stížnost je podle ust. §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud
přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v souladu s ust.
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Po posouzení věci
dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Jelikož je Nejvyšší správní soud zásadně vázán
důvody podané kasační stížnosti, zaměřil se v dalším toliko na posouzení zákonnosti procesního
postupu krajského soudu.
O věci uvážil Nejvyšší správní soud následovně:
V posuzované věci není mezi účastníky sporu o běhu lhůty pro podání žaloby stěžovatele
proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ve smyslu §72 odst. 1 s. ř. s., lhůta započala dnem
1. 5. 2007 a uplynula dnem 1. 7. 2007. Rovněž není zpochybňována ani skutečnost, že stěžovatel
žalobu podal osobně na podatelně Městského soudu v Praze dne 25. 6. 2007. Zásadní rozpor,
vyplývající z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu a stěžejních kasačních námitek
stěžovatele, však nastává v tom, zda podání žaloby v zákonné lhůtě k místně nepříslušnému
soudu (v rámci větve správního soudnictví) postačuje samo o sobě k zachování lhůty pro podání
žaloby dle §72 odst. 1 s. ř. s., tedy i bez ohledu na to, kdy byla předmětná žaloba postoupena
místně příslušnému správnímu soudu.
Pro účely soudního řádu správního upravuje běh lhůt ustanovení §40 s. ř. s. Odstavec 4
citovaného ustanovení stanoví, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, nestanoví-li soudní
řád správní dále jinak. Podle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
Ustanovení §32 s. ř. s. stanoví, že řízení je zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu. Soudní řád
správní pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§72 odst. 1 s. ř. s.) nestanoví,
u kterého soudu má být žaloba podána, jinak řečeno nestanoví jako podmínku, že žaloba musí
být podána u věcně a místně příslušného soudu. Z ustanovení §32 s. ř. s. pouze vyplývá,
že podáním návrhu u soudu je zahájeno řízení a zahájení řízení má vedle účinků procesních
i účinky hmotněprávní v podobě stavení běhu promlčecích a prekluzívních lhůt. Zákon tedy
v tomto ustanovení uvádí jen okamžik zahájení řízení u soudu. Otázka místní příslušnosti soudu
k projednání věci je pak řešena v ustanovení §7 s. ř. s. Má -li soud, u něhož byl návrh podán,
za to, že k jeho vyřízení z hledisek uvedených v ustanovení §7 odst. 2 až 5 s. ř. s. není místně
příslušný, má postupovat v zákoně pro tento případ stanoveným postupem. V takovém případě
je povinen postoupit podání k vyřízení soudu místně i věcně příslušnému dle §7 odst. 7 s. ř. s.
Z citovaných zákonných ustanovení tedy jednoznačně vyplývá závěr, že řízení se u soudu, bez
ohledu na jeho místní příslušnost, zahajuje v tomto případě podáním žaloby a toto podání žaloby,
tedy zahájení řízení u soudu, má v oblasti hmotného práva za následek i stavení běhu
promlčecích a prekluzívních lhůt. Postoupení žaloby místně příslušnému soudu v důsledku
podání žaloby k soudu místně nepříslušnému nemá vliv na běh lhůty k podání žaloby
dle §72 odst. 1 s. ř. s., neboť řízení u soudu jako takového je s popsanými hmotněprávními
i procesními důsledky již zahájeno. V nyní souzené věci tak podání žaloby stěžovatele v zákonné
lhůtě k místně nepříslušnému Městskému soudu v Praze postačovalo k zachování lhůty
pro podání žaloby ve smyslu §72 odst. 1 s. ř. s. Třeba zdůraznit, že stěžovatel podal žalobu
ke správné větvi soudnictví u soudu věcně příslušného, dopustil se omylu toliko v určení místní
příslušnosti soudu. Případy podání žalobních návrhů do nesprávné soudní větve podléhají
zvláštním procesním pravidlům (srov. §46 odst. 2 s. ř. s., §72 odst. 3 s. ř. s.).
Pokud tedy Krajský soud v Ostravě při posouzení včasnosti podané žaloby stěžovatele
vzal za rozhodný okamžik den, kdy místně nepříslušný Městský soud v Praze odeslal předmětnou
žalobu místně příslušnému krajskému soudu, zatížil řízení vadou, která měla za následek vydání
nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žalobního návrhu stěžovatele ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud nepřisvědčil Krajskému soudu
v Ostravě v závěru o opožděném podání žaloby stěžovatele [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.],
shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené usnesení krajského soudu podle ust.
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a současně vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je
krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu tak, že žaloba stěžovatele proti
napadenému rozhodnutí žalované byla včasně podána.
V novém rozhodnutí pak Krajský soud v Ostravě rozhodne podle ust. §110 odst. 2 s. ř. s.
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu