ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.37.2008:90
sp. zn. 3 Ads 37/2008 - 90
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: D.
Z., zast. JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem Bílovec, Wolkerova 1140/2, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2006, čj. MSK 62629/2006, sp. zn.
36180/2005/SOC/VaR, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 11. 12. 2007, čj. 38 Cad 18/2006 - 57,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2007, č.j. 38 Cad 18/2006 – 57,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 10. 2005, čj. SOC/39453-05/8696-05/Hru, odňal Městský úřad
Bílovec, odbor sociálních věcí, žalobkyni opakovanou dávku sociální péče – příspěvek při péči
o osobu blízkou nebo jinou osobu ve výši 3776 Kč s účinností od 1. 10. 2005 s odůvodněním,
že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Novém Jičíně
ze dne 10. 10. 2005 není vnučka žalobkyně, A. B., nadále dlouhodobě zdravotně postiženým
dítětem vyžadujícím mimořádnou péči [§1 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o
důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška“)]. Jde o zdravotní postižení uvedené v příloze č. 1 k
vyhlášce, nezletilá však nesplňuje podmínku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve
smyslu §1 odst. 1 vyhlášky.
Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil (rozhodnutí ze dne 5. 4. 2006, čj. MSK 62629/2006, sp. zn. 36180/2005/SOC/VaR).
Žalovaný nechal ve věci vypracovat posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních
věcí (dále jen „PK MPSV“) v Ostravě. Podle tohoto posudku ze dne 3. 2. 2006 není A. B.
dlouhodobě zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči ve smyslu §1 vyhlášky.
Zdravotní stav posuzované neodpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v příloze č. 1 k
vyhlášce. Při vypracování posudku vycházela komise ze zdravotnické dokumentace praktického
lékaře MUDr. J. a MUDr. V. a z úplné spisové dokumentace. Bylo zjištěno průduškové astma
perzistující lehké až středně těžké. Spirometrická vyšetření prokazují vcelku normální plicní
funkce. Zjištěn atopický ekzém, recidivující respirační infekty. Z dokumentace nebyla prokázána
těžká forma průduškového astmatu ani časté a závažné záchvaty dušnosti, nejedná se o vleklou
dechovou nedostatečnost. Stav neodpovídá zdravotním postižením uvedeným v příloze č. 1 k
vyhlášce vyžadujícím mimořádnou péči. Je nutná zvýšená péče, nikoliv mimořádná. Podle tohoto
posudku je kladný posudek lékaře OSSZ z roku 2003 nutno považovat za posudkový omyl,
neboť ani v té době se dle dokumentace nejednalo o těžkou formu průduškového astmatu.
V souvislosti se seznámením s podklady pro rozhodnutí předložila matka nezletilé A.
nové lékařské zprávy. Žalovaný proto vrátil posudek ze dne 3. 2. 2006 posudkové komisi
k objektivizaci zdravotního stavu a k doplnění posudku. V doplnění posudku ze dne 30. 3. 2006
PK MPSV uvedla, že předložené dokumenty nic nemění na jejím výsledném posouzení, o těžkou
formu průduškového astmatu se podle ní ani nadále nejedná. PK MPSV setrvala na svém
posouzení ze dne 3. 2. 2006.
Na základě provedeného dokazování dospěl žalovaný k závěru, že prvoinstanční správní
orgán správně odejmul žalobkyni ode dne 1. 10. 2005 příspěvek při péči pro nezl. A. B., neboť
její zdravotní stav od uvedeného data neodpovídá podmínkám stanoveným zákonem.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě.
Tento nechal vypracovat posudek MUDr. I.. K., CSc., znalkyni z oboru zdravotnictví –
alergologie a klinická imunologie. Podle posudku MUDr. K. trpěla nezletilá A. perzistujícím
bronchiálním astmatem tíže středně těžké. Při nasazené léčbě inhalačními kortikosteroidy měla
nemocná normální spirometrické vyšetření plic. Odbornou lékařkou je uvedeno, že vysazení
inhalační léčby by pacientku vystavilo těžkým astmatickým potížím, lze dovozovat, že i ke
zhoršení ventilačních funkcí. Ke dni 5. 4. 2006 lze podle tohoto posudku konstatovat, že vývoj
bronchiálního astmatu byl jednoznačně v progresi. Astmatické symptomy značí, že astma není
pod kontrolou (je nestabilní, nekompenzované). Léčba již téměř odpovídá astmatu tíže středně
těžkého až těžkého. Podle MUDr. K. vyžaduje dětský astmatik v této fázi soustavnou individuální
péči s dohledem nad pravidelnou inhalací léků, ošetřování v době respiračních infektů, s vhodnou
dechovou rehabilitací a potřebou zvýšeného dohledu, neboť hrozí rozvoj akutní exacerbace
bronchiálního astmatu. Dětský astmatik je limitován také ve fyzické zátěži, neboť fyzická námaha
u něj působí jako spouštěč možného astmatického záchvatu. Ke zhoršení zdravotního stavu
dochází postupně od září 2005. Je možná souvislost s nástupem do 1. třídy ZŠ a častějším
kontaktem s respiračními infekty v kolektivu. Od 4. 11. 2003 ke dni 5. 4. 2006 dochází ke
zhoršení zdravotního stavu; léčebná reakce na stav nemocné při kontrole 16. 5. 2006 odpovídá u
sedmiletého dítěte až astmatu těžkému.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl krajský soud k závěru o důvodnosti
podané žaloby. Znalkyně MUDr. K. posoudila zdravotní stav nezletilé odlišně od OSSZ i PK
MPSV. Z provedeného dokazování tak podle krajského soudu vyplynulo, že žalovaný rozhodoval
ve věci na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Jestliže při posuzování zdravotního
stavu nezletilé vznikl zásadní rozpor mezi posouzením lékařem OSSZ a PK MPSV na jedné
straně a znaleckým posudkem MUDr. K. na straně druhé, tedy rozpor v otázce, pro kterou je
třeba odborných znalostí z oboru zdravotnictví a jejíž zodpovězení je nezbytné ke zjištění
objektivního stavu věci, je třeba aby byl tento rozpor odstraněn znalcem či znaleckým ústavem,
který objasní objektivní stav věci tak, aby bylo najisto postaveno, zda nezletilá splňovala či
nesplňovala ke dni vydání napadeného rozhodnutí podmínku dlouhodobě těžce zdravotně
postiženého dítěte vyžadujícího mimořádnou péči ve smyslu §1 odst. 1 vyhlášky.
Krajský soud v Ostravě proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Současně jej zavázal ve věci znovu rozhodnout, před vydáním rozhodnutí provést úplné
dokazování a nepominout posudek znalkyně MUDr. K..
Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížností.
Posouzení zdravotního stavu pro účely rozhodování o nároku na sociální dávku provádějí lékaři
OSSZ a pro účely odvolacího řízení posudková komise MPSV. Posudky těchto dvou orgánů
jsou pro správní orgány závazné a jsou podkladem pro vydání rozhodnutí. Nezl. A. B.byla dne
10. 10. 2005 posouzena lékaři OSSZ a pro účely odvolacího řízení byla posouzena posudkovou
komisí MPSV dne 3. 2. 2006 a opětovně dne 30. 3. 2006. Všechny tyto posudky se shodly na
tom, že nezl. A. není od 1. 10. 2005 dlouhodobě zdravotně postiženým dítětem vyžadujícím
mimořádnou péči ve smyslu vyhlášky. Krajský soud považoval toto posouzení za nedostačující a
nechal proto vypracovat znalecký posudek MUDr. I. K. Z tohoto posudku vyplývá, že ve
sledovaném období od 4. 11. 2003 do 5. 4. 2006 se jednalo původně o lehkou formu
průduškového astmatu, v závěru sledovaného období o středně těžkou formu průduškového
astmatu, a teprve nález při kontrole 16. 5. 2006 odpovídal téměř až astmatu těžkému.
Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, podle kterého rozhodoval na základě
neúplně zjištěného skutkového stavu. Naopak je toho názoru, že dokazování bylo dostatečné,
provedeno v souladu s právními předpisy, a že odvolací správní orgán v ničem nepochybil.
Pokud by za výše popsané situace nechával vypracovat další posudek, jednal by v rozporu
se zásadou procesní ekonomie, zásadou legality, nestranného potupu a rovného přístupu,
resp. zásadou oprávněné důvěry v postupy orgánů veřejné správy.
Vzhledem k tomu, že stěžovateli není v řízení poskytována celá posudková zpráva,
nýbrž pouze její závěr, požádal stěžovatel lékařku Krajského úřadu Moravskoslezského kraje
MUDr. M. K. o zpracování stanoviska k rozhodnutí krajského soudu. Podle vyjádření MUDr. K.
ze zdravotní dokumentace, kterou měli k dispozici lékaři posudkových komisí, nevyplývá, že by
nezl. A. byla dítětem dlouhodobě zdravotně postiženým ve smyslu vyhlášky. Ani znalecký
posudek MUDr. K. pak neprokazuje u nezletilé těžké průduškové astma k datu vydání
napadeného rozhodnutí. MUDr. K. spatřuje dokonce nedostatky ve znaleckém posudku v tom,
že nejsou doloženy výsledky spirometrických vyšetření, které by poruchu plicní ventilace
objektivizovaly.
Z uvedených důvodů má stěžovatel za to, že otázka zjišťování skutkového stavu
odvolacím správním orgánem byla soudem posouzena nesprávně, což vede k nezákonnosti
napadeného rozsudku [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Stěžovatel sice označil
jako důvod kasační stížnosti nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem, tvrzené vady řízení nicméně odpovídají důvodu vymezenému v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., konkrétně jiné vadě, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Klíčovou pro rozhodnutí v projednávané věci shledal Nejvyšší správní soud
tu skutečnost, že krajským soudem spatřovaný rozpor mezi jednotlivými důkazními prostředky
vznikl právě až v řízení před krajským soudem. Žalovaný postupoval naprosto standardně,
nechal vypracovat posudek PK MPSV, následně nechal komisi zhodnotit i žalobkyní dodatečně
předložené materiály. Jak podle posudku OSSZ, tak i podle posudku PK MPSV nebyla nezletilá
A. dlouhodobě těžce zdravotně postiženým dítětem vyžadujícím mimořádnou péči ve smyslu
vyhlášky. Všechna posudková hodnocení obsažená v podkladech, která si stěžovatel pro své
rozhodnutí v souladu se zákonem obstaral, byla tedy ve svých závěrech zcela jednotná
a jednoznačná a rozhodnutí stěžovatele je proto opodstatněné a z hlediska procesního
postupu či vedení dokazování mu není čeho vyčíst. Pokud krajský soud shledal, že je na místě
provést ve věci další dokazování (a nespokojit se s vlastním posouzením důkazů provedených
již před správním orgánem), bylo třeba dovést toto dokazování alespoň do takové fáze, ve které
by z něj bylo možné vyvodit konkrétní právní závěry a na jejich základě o nároku na předmětnou
dávku rozhodnout.
Krajský soud nechal vypracovat posudek znalce z klinických oborů. Tento je jistě
kompetentní k posouzení zdravotního stavu posuzované, resp. jeho vývoje, nikoli však již
k posouzení otázek rozhodných pro dané řízení, tj. zda byla nezl. A. ke dni rozhodnutí
žalovaného dlouhodobě těžce zdravotně postiženým dítětem vyžadujícím mimořádnou péči
ve smyslu vyhlášky či nikoli. Pokud byl krajský soud toho názoru, že závěry posudku MUDr. K.
kolidují se skutkovými závěry posudků PK MPSV, bylo na místě nechat zjištění vyplývající z
posudku MUDr. K. zhodnotit opět posudkovou komisí nebo znalcem či ústavem, který je
oprávněn vyjadřovat se vedle otázek skutkových rovněž k otázkám právním. Následně pak bylo
třeba posoudit veškeré důkazy opatřené v řízení před správním orgánem, jakož i v řízení před
soudem jednotlivě i v jejich souhrnu, učinit závěr o tom, zda byly k datu napadeného rozhodnutí
podmínky nároku na dávku splněny či nikoli, a podle okolností pak buď žalobu zamítnout, nebo
rozhodnutí stěžovatele zrušit a zavázat jej vlastním (opačným) právním názorem.
Jinak řečeno, pokud byl krajský soud toho názoru, že zde vznikl rozpor mezi výsledky
dokazování provedeného před žalovaným a důkazy provedenými v řízení před soudem,
byl povinen tento rozpor sám odstranit a učinit relevantní právní závěr, nikoli ukládat
jeho odstranění žalovanému, u kterého tento rozpor nenastal a jehož postupu nelze z hlediska
zákonnosti zatím ničeho vyčíst. Pokud tak krajský soud učinil, zatížil své rozhodnutí vadou, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a Nejvyšší správní soud byl nucen jeho rozsudek v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc
mu vrátit k dalšímu řízení. V dalším řízení je krajský soud vázán názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí rozhodne současně o nákladech řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu