ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.55.2008:47
sp. zn. 3 Ads 55/2008 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. V.,
zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem Pod věží 3, Svitavy, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 26. 2. 2008, č. j. 53 Cad 25/2007 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 6. 2007, č. j. X.
Tímto rozhodnutím žalovaná odňala stěžovateli částečný invalidní důchod s odůvodněním, že
podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve Svitavách již stěžovatel není
částečně invalidní, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. Krajský soud při svém rozhodování
vycházel z následujícího skutkového stavu:
Lékař OSSZ Svitavy ve svém posudku ze dne 22. 2. 2007 označil za rozhodující zdravotní
postižení stav po zlomenině kostí levé nohy s mírnými deformitami prstů a vybočením palce,
zkrácení o 6 mm, což je řešeno podpatěnkou a vložkou. Stav nelze definovat jako těžkou
deformitu nohy. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven podle kap. XV.,
odd. H, položka 65, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, o 20%.
U stěžovatele nešlo o zdravotní postižení umožňující výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek, ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky.
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí Hradec Králové v posudku
vyžádaném krajským soudem vycházela z lékařské dokumentace OSSZ a zdravotnické
dokumentace ošetřujícího praktického lékaře stěžovatele. Stěžovatel byl jednání komise přítomen
a byl posuzován k profesi řezník-uzenář. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele posudková komise určila stav po implantaci hlaviček II. - IV.
zánártní kosti levé nohy s uspokojivým výsledkem. Pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stanovila podle kap. XV., odd. H, položka 65, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 20%, přičemž tuto hodnotu zvolila vzhledem k dobrému funkčnímu a protetickému
výsledku kompenzace poranění se zhodnocením kožního onemocnění (od roku 1996
je stěžovatel sledován pro projevy lupénky) a výkonu fyzicky náročné profese. Stěžovatel byl
uznán schopným vykonávat práci bez nošení a zvedání nadměrně těžkých břemen, převážně
sedavého charakteru s možností změny pracovní polohy, s vyloučením dlouhých pochodů a stání,
bez nadměrného přetěžování dolních končetin, v klimaticky vhodném prostředí. Zdravotní
postižení stěžovatele podle posudkové komise neodpovídalo žádnému z postižení vymezených
v přílohách č. 3 a 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Posudková komise tak dospěla k závěru, že k datu
vydání napadeného rozhodnutí nebyl stěžovatel plně ani částečně invalidní.
K posudku lékaře OSSZ Svitavy ze dne 2. 11. 1995, na jeho podkladě byl přiznán
částečný invalidní důchod, posudková komise uvedla, že toto posouzení považuje za posudkový
omyl, neboť zlomeniny pravé stehenní kosti, pravé pažní kosti i pravého předloktí byly podle
odborných nálezů zhojené, po implantaci metatarsů levé nohy se stěžovatel nemohl na tuto nohu
plnohodnotně postavit, tudíž bylo vhodné stav posoudit podle kap. XV., odd. H, položka 65,
písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s maximálním poklesem schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o 30%. Rovněž posudek ze dne 14. 5. 1998, v němž lékař OSSZ opětovně
konstatoval částečnou invaliditu stěžovatele, označila komise za posudkový omyl s tím,
že zlomenina kosti stehenní byla zhojena, nebyly známky osteomyelitidy, zkrácení nepřesahovalo
4 cm, nebyla porušena motorická inervace a nedošlo ani k deformaci kosti. Bylo popsáno
postižení levé nohy, ale to nebylo zhodnoceno. Jako výrazné nadhodnocení zdravotního stavu
stěžovatele zhodnotila posudková komise dále i posudek Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí Hradec Králové v jiném složení ze dne 1. 10. 1998, v němž byla konstatována
částečná invalidita pro poúrazové postižení stehenní kosti. Poukázala přitom na to, že stanovená
kontrolní lékařská prohlídka nebyla provedena.
Krajský soud vycházel z toho, že při stanovení rozhodujícího zdravotního postižení
se Posudková komise MPSV Hradec Králové shodla s posouzením lékaře OSSZ ze dne
22. 2. 2007, rovněž shodně stanovila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle
kap. XV., odd. H, položka 65, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění,
o 20%. Závěry lékaře OSSZ potvrdila i tom, že stěžovatel netrpí žádným ze zdravotních postižení
vymezených v přílohách č. 3 a 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Posudek posudkové komise MPSV
vyznívá podle krajského soudu přesvědčivě, je zpracován dostatečně podrobně a vychází
z lékařských zpráv a nálezů praktického lékaře a odborných lékařů, kteří mají stěžovatele
dlouhodobě v péči a jsou tak detailně informováni o jeho zdravotním stavu. Posudková komise
dále dosti podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnila, proč považuje předchozí přiznání
a ponechání částečné invalidity za posudkové omyly. Posudek posudkové komise plně potvrzuje
správnost skutkových i právních závěrů žalované v napadeném rozhodnutí. Krajský soud
proto žalobu zamítl jako nedůvodnou ve smyslu ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočky v Pardubicích, z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel namítl,
že posudková komise vydala posudek, aniž provedla rtg kontrolu a podrobné vyšetření a neměla
proto pro svůj závěr dostatečné podklady. Diagnostický souhrn uvádí, že se u stěžovatele jedná
o stav po implantaci hlaviček II. - IV. zánártní kosti levé nohy s uspokojivým výsledkem v roce
1995, zatímco v propouštění zprávě je uvedeno, že došlo k resectio capitis metatarsu II. - IV.
zánártní kosti levé nohy. Z dalších vyšetření vyplývá, že stěžovatel trpí rozpadem kostí a dalšími
chorobami. Zdravotní stav stěžovatele je takový, že pracovat nemůže. Žádost o plný invalidní
důchod podal na základě doporučení úřadu práce, kde je dlouhou dobu evidován a žádné
zaměstnání se pro něj nepodařilo obstarat. Stěžovatel je přesvědčen, že vzhledem ke složitosti
jeho zdravotního stavu, který je dán prodělanými úrazy, měl být do řízení přibrán znalec z oboru
zdravotnictví, který by provedl kompletní vyšetření stěžovatele, a teprve na základě takového
vyšetření bylo možné činit závěry o jeho zdravotním stavu a pracovní způsobilosti. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočky v Pardubicích, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska uplatněných stížních
bodů, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím
účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud
hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být
zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé,
že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží
i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení
či snížení základního bodového hodnocení.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudek Posudkové
komise MPSV Hradec Králové je úplný a do té míry přesvědčivý, že jím bylo spolehlivě
prokázáno, že stěžovatel k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nesplňoval
podmínky plné ani částečné invalidity.
Po prostudování posudku Posudkové komise MPSV Hradec Králové dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že posudková komise jednala v řádném složení, jednoznačně vymezila
rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jako stav po implantaci hlaviček
II. - IV. zánártní kosti levé nohy s uspokojivým výsledkem. Náležitě pak zdůvodnila stanovení
procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 20% podle kap. XV., odd. H,
položky 65, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v rámci zde vymezeného rozpětí.
Dospěla přitom ke shodnému posudkovému zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele jako lékař
OSSZ Svitavy dne 22. 2. 2007.
Posudková komise MPSV ČR se dále zabývala předchozími posudky lékaře OSSZ ze dne
2. 11. 1995 a dne 14. 5. 1998, a posudkem Posudkové komise MPSV Hradec Králové v jiném
složení ze dne 1. 10. 1998, přičemž podrobně zdůvodnila svůj závěr, že v těchto posudcích došlo
k výraznému nadhodnocení zdravotního stavu stěžovatele.
Námitka stěžovatele, že posudková komise neprovedla jeho podrobné vyšetření
a rtg kontrolu, je nepřípadná. Podle ust. §8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, vychází posuzující orgán při posuzování plné invalidity
a částečné invalidity z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním
stavu občanů. Podle Nejvyššího správního soudu tak nebylo možné konstatovat neúplnost
posouzení zdravotního stavu stěžovatele, neboť komise vycházela z neurologických nálezů
MUDr. H. a ortopedického nálezu MUDr. N. a dále ze zdravotnické dokumentace praktického
lékaře. Stěžovatel byl u jednání posudkové komise dne 15. 1. 2008 přítomen, nedostatečné
posouzení svého zdravotního stavu zde nenamítl, tuto námitku neuplatnil ani následně v řízení
před krajským soudem. Při jednání posudkové komise pouze sdělil, že má bolesti v zádech a od
roku 1993 kulhá na levou nohu i přes nošení ortopedické obuvi, dále má bolesti ve stehnu pravé
nohy, které přetrvávají od úrazu. Jiné obtíže neuvedl.
Jestliže pak stěžovatel v kasační stížnosti uváděl, že trpí i dalšími poruchami, je nutno
konstatovat, že posudková komise v diagnostickém souhrnu zhodnotila celkový stav
posuzovaného, přičemž závažnost jeho kožního onemocnění zohlednila při stanovení procentní
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Nejvyšší správní soud rovněž nepřisvědčil námitce stěžovatele, že diagnostický souhrn
uvedený v posudku je v rozporu s obsahem propouštěcí zprávy ze dne 9. 2. 1994, kde je uvedeno,
že došlo k resekci hlaviček metatatrsu II. - IV. zánártní kosti levé nohy. Z posudku posudkové
komise a zprávy MUDr. M. ze dne 23. 3. 1995 totiž vyplývá, že implantace hlaviček II. - IV.
zánártní kosti levé nohy byla provedena teprve v roce 1995.
Nejvyšší správní soud má tedy za to, že posudek posudkové komise splňuje výše uvedené
požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku a lze z něj tudíž
při zjišťování skutkového stavu vycházet. Za této situace nebyl dán důvod k dalšímu hodnocení
zdravotního stavu stěžovatele na základě znaleckého posudku.
Nejvyšší správní soud pak přisvědčil závěru krajského soudu, že na základě posudku
Posudková komise MPSV bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatel nebyl ke dni 4. 6. 2007 plně
ani částečně invalidní. Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočky v Pardubicích, netrpí nezákonností z důvodů tvrzených stěžovatelem podle
ust. §103 odst. 1 a) a b) s. ř. s., z úřední povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady podle ust.
§103 odst. 3 s. ř. s. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu