ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.61.2008:46
sp. zn. 3 Ads 61/2008 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: MVDr. Z.
M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 30. 1. 2008, č. j. 41 Cad 108/2007 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2007, č. j. X. Napadeným správním rozhodnutím
žalovaná zamítla žádost žalobce o vyrovnávací příspěvek podle §4 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla,
že Česká správa sociálního zabezpečení dne 9. 5. 2007 obdržela žádost o zahájení správního
řízení v souladu s aplikací nálezu Ústavního soudu sp. zn. 4/06 „tj. o tzv. vyrovnávací příspěvek“.
Vzhledem k tomu, že český právní řád vyrovnávací příspěvek jako dávku důchodového pojištění
neupravuje (odkaz na znění §4 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění), žalovaná rozhodla o
zamítnutí předmětné žádosti žalobce.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížnost a požádal dle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Krajský soud proto vyzval stěžovatele, výzvou ze dne 6. 3. 2008, aby ve lhůtě 2 týdnů
ode dne doručení této výzvy předložil vyplněný formulář potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech a dále aby doložil vyčíslení skutečných nákladů na bydlení.
Tuto výzvu stěžovatel osobně převzal dne 10. 3. 2008, ve stanovené lhůtě však na ni nijak
nereagoval, neprokázal tedy že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, resp. pro ustanovení zástupce a nesplnil tak jednu z podmínek pro ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 1. 4. 2008 tak krajský soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce ze dne
25. 2. 2008 zamítl. Současně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení
tohoto usnesení předložil soudu plnou moc advokáta, který jej bude v řízení o podané kasační
stížnosti zastupovat, případně doloží doklad o svém právnickém vzdělání. Stěžovatel byl
krajským soudem zároveň poučen o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě nedostatek zastoupení
advokátem odstraněn, bude kasační stížnost odmítnuta. Z doručenky založené v soudním spise
vyplývá, že zásilka s výše uvedenou výzvou krajského soudu byla stěžovateli doručena dnem
20. 4. 2008 za využití institutu náhradního doručení podle §50c zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Ve stanovené lhůtě
tak plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o kasační stížnosti stěžovatel nedoložil ani nezaslal
doklad o svém právnickém vzdělání.
V rámci soudního přezkumu kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dle zákonem
stanoveného procesního postupu nejdříve zabývá splněním zákonných procesních předpokladů
jako je včasné podání kasační stížnosti, řádné zastoupe ní stěžovatele apod. Až v případě naplnění
procesních podmínek řízení a absence veškerých důvodů nepřípustnosti je oprávněn
dále zkoumat důvodnost kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v projednávané věci byla kasační stížnost podána
osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.) a byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel však nebyl
zastoupen advokátem, i když v řízení o kasační stížnosti je toto zastoupení povinné.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel přes výzvu k doložení zastoupení advokátem
a navzdory poučení o možných následcích, plnou moc udělenou advokátovi soudu nepředložil;
sám přitom neprokázal vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie.
Povinné zastoupení advokátem – případně vlastní vysokoškolské právnické vzdělání stěžovatele –
je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.
Nedoložení plné moci k zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti je svojí povahou
odstranitelným nedostatkem podmínek řízení, v posuzované věci se však tento nedostatek
ani na výzvu soudu odstranit nepodařilo. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl
pro nesplnění uvedené podmínky řízení podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně
podle §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu