ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.69.2008:60
sp. zn. 3 Ads 69/2008 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: A. O.,
zastoupený JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem se sídlem Pekárenská 12, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2007 č.j. JMK 26001/2007, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2008, č.j. 41 Cad 53/2007 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Krajského
úřadu Jihomoravského kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 26. 3. 2007 č.j. JMK 26001/2007.
Napadeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu bylo podle §90 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání žalobce
a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce Brno - město, odboru státní sociální podpory, ze dne
13. 2. 2007, č.j. 674/7/BMB-1/2, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o dávku státní sociální
podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 1. 2007 podle §24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní
sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
poměrně nesrozumitelnou kasační stížnost, ve které toliko uvedl, že napadený rozsudek nebyl
správně zpracován a žádá o jeho přezkoumání. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost nesplňovala
zákonem stanovené náležitosti podle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), krajský soud stěžovatele usnesením ze dne
1. 4. 2008, č.j. 41 Cad 53/2007– 51, vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil prostřednictvím
svého ustanoveného zástupce kasační stížnost tak, aby bylo zřejmé správné označení rozhodnutí,
proti kterému kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá
a kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno. Současně ho poučil o následcích nesplnění
uložené povinnosti. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 18. 4. 2008. Na tuto výzvu
stěžovatel nijak nereagoval a nedostatky podání ve stanovené lhůtě neodstranil.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná kasační
stížnost nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí krajského
soudu věcně přezkoumat. V projednávané věci stěžovatel ve svém podání zejména neuvedl,
v jakém rozsahu rozhodnutí krajského soudu napadá a z jakých důvodů. Zatížil tak kasační
stížnost vadou, která brání jejímu projednání. Krajský soud jej ve smyslu ustanovení §106 odst. 3
s. ř. s. vyzval k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě stanovené v souladu se zákonem. Stěžovatel
výzvu soudu nerespektoval, vady kasační stížnosti neodstranil. Chybějící náležitosti kasační
stížnosti vymezené v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. představují takový nedostatek, pro který není
možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat. Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší
správní soud nemohl zabývat, neboť v ní nebyl dán rozsah a vymezeny důvody přezkumu
rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn sám
vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud
proto podanou kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §106 odst. 3 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla
kasační stížnost odmítnuta. Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem
zástupce advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyššímu správnímu soudu však do dne jeho rozhodnutí nebylo
prokázáno, že v daném případě proběhla první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení ve smyslu ust. §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
v platném znění, proto odměnu advokátu za zastupování v řízení o této kasační stížnosti
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu