ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.73.2008:49
sp. zn. 3 Ads 73/2008 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: I. Š.,
zastoupená Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem Palackého 168, Vsetín, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2007, č. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2007, č. j. 34 Cad 133/2007 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Radima Dostala se u r č u je částkou 1600 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 7. 5. 2007, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též
„stěžovatelka“) o zvýšení starobního důchodu podle §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně
správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Podáním ze dne 27. 10. 2007 požádala stěžovatelka
soud o ustanovení zástupce pro žalobní řízení.
Usnesením ze dne 15. 11. 2007, č. j. 34 Cad 133/2007 - 13, Krajský soud v Brně zamítl
návrh žalobkyně na ustanovení zástupce. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně podala
u Krajského soudu v Brně žalobu obsahující náležitosti požadované §71 odst. 1 s. ř. s.
Na základě výzvy soudu žalobkyně předložila při podání žaloby absentující opis napadeného
rozhodnutí žalované a důkazy k prokázání svých tvrzení. V témže podání pak požádala soud
o ustanovení zástupce. Podle soudu je ze zjištěného zřejmé, že žalobkyně je sama schopna
si v tomto řízení svá práva ochránit. Žalobkyně využila svého práva domáhat se přezkoumání
rozhodnutí žalované a její žaloba má nyní veškeré požadované náležitosti, obsahuje označení
napadeného rozhodnutí, důvody, které vedly žalobkyni k podání žaloby i návrh výroku rozsudku.
Žalobkyně tedy učinila vše, co je třeba učinit k ochraně jejích práv. Soud proto neshledal,
že by byla splněna podmínka potřebnosti ochrany práv žalobkyně, jejíž splnění je nezbytné
pro vyhovění žádosti o ustanovení zástupce. Za této situace již soud nezkoumal splnění
podmínky předpokladu osvobození od soudních poplatků. Soud odkázal na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, podle něhož „Advokát
bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právně
složitou a jestliže potřeba k ochraně práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaného
podání účastníka, jímž se na soud obrací. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade
na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), je právě obsahová a formální úroveň žaloby kriteriem
pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.“. S těmito závěry Nejvyššího správního soudu
se Krajský soud v Brně ztotožnil, neboť dospěl k závěru, že žaloba sepsaná žalobkyní
má požadovanou obsahovou i formální úroveň, a tudíž nevyvstala potřeba ochrany práv
žalobkyně; věc navíc není složitá po stránce skutkové ani právní. Z těchto důvodů Krajský soud
v Brně návrh žalobkyně na ustanovení zástupce zamítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasnou kasační stížnost, pro řízení
o níž požádala soud o ustanovení zástupce. Stěžovatelce byl nejprve usnesením Krajského soudu
v Brně ze dne 14. 2. 2008, č. j. 34 Cad 133/2007 - 32, ustanoven zástupcem advokát JUDr. Pavel
Omelka. Jelikož následně žalobkyně i uvedený advokát soudu sdělili, že jejich vzájemný negativní
vztah neumožňuje poskytnout si navzájem nezbytnou součinnost, bylo ustanovení zástupce
JUDr. Pavla Omelky usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2008, č. j. 34 Cad 133/2007
- 40, zrušeno a týmž usnesením byl stěžovatelce ustanoven pro řízení o kasační stížnosti
zástupcem advokát Mgr. Radim Dostal. V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatelka uplatnila
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka má za to, že soud
interpretoval §35 odst. 8 s. ř. s. nepřípustně zužujícím způsobem, čímž došlo k zásahu
do ústavně zaručeného práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Litiny základních práv
a svobod. Podle judikatury Ústavního soudu je přitom povinností soudu aplikovat právní normy
ústavně konformním způsobem. Odbornou právní pomoc v soudním řízení pak nelze redukovat
pouze na sepis žaloby, nýbrž má svůj význam i v dalším průběhu žalobního řízení. S ohledem
na to, že žalobkyně osvědčila, že je u ní splněn předpoklad osvobození od soudních poplatků,
byla rozhodnutím krajského soudu fakticky zbavena svého práva na právní pomoc.
Paradoxně pak ve stejném řízení, avšak ve vztahu ke kasační stížnosti, stěžovatelce zástupce
ustanoven byl. Stěžovatelka navrhla, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2007,
č. j. 34 Cad 133/2007 - 13, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasační
stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně
zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná
právní norma, která je však nesprávně vyložena.
Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že krajský soud provedl ústavně nekonformní výklad
§35 odst. 8 s. ř. s., čímž jí bylo upřeno právo na právní pomoc. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními
orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Toto ústavně zaručené právo
se pochopitelně promítlo i do procesních předpisů; pro řízení ve správním soudnictví se jedná
o §35 odst. 8 s. ř. s., podle něhož „Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce,
jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí
v takovém případě stát.“ Vedle splnění předpokladů osvobození od soudních poplatků tedy zákon
předpokládá jako podmínku i to, že ustanovení zástupce musí být v řízení třeba k ochraně práv
navrhovatele (žalobce). V souzené věci podala žalobkyně soudu kvalifikovaně sepsanou žalobu,
vyhověla i následné výzvě soudu k předložení opisu napadeného rozhodnutí a dalších listinných
důkazů. Soud měl tedy shromážděny veškeré podklady pro to, aby mohl rozhodnout;
navíc se nejednalo o věc skutkově a právně složitou. Za této procesní situace krajský soud
postupoval správně, pokud žádost žalobkyně zamítl. Krajský soud při svém rozhodování
vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64,
lze dohledat též na www.nssoud.cz, jehož právní věta zní: „Především formální a obsahová úroveň
žaloby (ve věci, která není po stránce skutkové a právní složitá) je kriteriem pro úvahu soudu o potřebě ochrany
zájmů žalobkyně při rozhodování o jejím návrhu na ustanovení advokáta; obsahuje-li žaloba veškeré náležitosti
(je sepsána perfektně) a žalobkyně neuvede jediný důvod, jímž by svou způsobilost hájit si sama své zájmy
před soudem zpochybnila, soud žádost jako nedůvodnou zamítne, aniž by se musel zabývat splněním další
podmínky ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., tj. splněním předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.“
V souzené věci byla procesní situace v řízení před krajským soudem obdobná výše
uvedené věci, judikované rozhodnutím Nejvyššího správního soudu; krajský soud podle názoru
Nejvyššího správního soudu postupoval správně, pokud žalobkyni zástupce pro žalobní řízení
neustanovil. Nejvyšší správní soud, jenž je svou judikaturou vázán, neshledal důvod
pro odchýlení se od tohoto právního názoru; podotýká se, že odklony od vlastní judikatury
Nejvyšší správní soud realizuje prostřednictvím tzv. rozšířeného senátu a to ve výjimečných
případech. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že je paradoxní, že pro řízení o kasační stížnosti
jí advokát ustanoven byl, pak Nejvyšší správní soud poukazuje na povinné zastoupení advokátem
v řízení o kasační stížnosti v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s., a to na rozdíl od řízení žalobního,
v němž zastoupení advokátem povinné není. Jedná se o odlišnou procesní situaci a argument
ustanovením zástupce pro kasační řízení tedy nelze považovat za právně relevantní.
Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci
náhradu nákladů řízení nelze přiznat. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven
soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 500 Kč za dva
úkony právní služby – první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění
kasační stížnosti ze dne 7. 5. 2008 a 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu
s §9 odst. 2, §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. Zástupci žalobkyně se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti ve výši 1600 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu