ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.85.2008:32
sp. zn. 3 Ads 85/2008 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: L. K., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2007, č. j. x, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2008, č. j. 21 Cad 135/2007 - 13, o návrhu žalované na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2008,
č. j. 21 Cad 135/2007 - 13, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované
ze dne 17. 7. 2007, č. j. x, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím Česká správa
sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobkyně o vyrovnávací příspěvek na základě ust. §4 odst.
1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
V kasační stížnosti žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádala o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti. Uvedla, že v případě, kdy by Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek krajského soudu, může tento v souladu s právním názorem Nejvyššího
správního soudu rozhodnout opačně, v důsledku čehož by „obživlo“ původní zrušené
rozhodnutí žalované. Na základě nového rozsudku krajského soudu by však již nebylo zrušeno
rozhodnutí žalované vydané v mezidobí k realizaci napadeného rozsudku. Nastala by situace,
kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Tento nežádoucí výsledek je
existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný. Rozhodnutí o žalobě by tak ztratilo smysl,
což by vedlo k naplnění pojmu „nenahraditelné újmy“, jejíž vznik je jednou z podmínek přiznání
odkladného účinku podle ust. §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), na který odkazuje §107 citovaného zákona.
Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že rozdíl mezi starobním
důchodem stanoveným podle českých a slovenských předpisů, který má být podle rozsudku
krajského soudu přiznán a vyplácen, nepředstavuje nenahraditelnou újmu na straně žalované.
Tato pouze spravuje státní prostředky určené k výplatě dávek důchodového pojištění.
Žalobkyně přitom odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2005,
č. j. 6 Ads 17/2008.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ust. §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu,
přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku
pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku je
koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení –
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nenahraditelné újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
[Dle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat nenahraditelnou
újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit
žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006,
č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, www.nssoud.cz; usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49,
publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS).] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem
nicméně nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu
s výsledky soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud
s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu,
je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem
vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným.
Nejvyšší správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen,
dostala by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním
názorem kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního
rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem
nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného
dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu
může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou,
následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí
a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný.
Nejvyšší správní soud připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
Právě na výše popsanou problematickou situaci, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná
správní rozhodnutí, poukázala i žalovaná ve svém návrhu na odkladný účinek. Veden uvedeným
názorem rozšířeného senátu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovanou namítaný
nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní jistoty,
a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Současně usoudil,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu