ECLI:CZ:NSS:2008:3.AS.16.2008:85
sp. zn. 3 As 16/2008 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: F.
M., zast. JUDr. Petrem Dutkem, advokátem se sídlem Přerov, Blahoslavova 2, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad v Přerově, se sídlem Přerov, Wurmova 2, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2005, čj. PÚ – 750/05 – 202.2/Fo, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2007, č. j 22 Ca
194/2005 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 5. 2005, čj. PÚ – 750/05 – 202.2/Fo. Tímto rozhodnutím žalovaný schválil
návrh komplexní pozemkové úpravy v území s nedokončeným scelovacím řízením v katastrálním
území Újezdec u Přerova, zpracovaný firmou AGERIS s. r. o., číslo zakázky 2/03-NS, ze dne
28. 8. 2003. Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Dle kopie scelovacího operátu, scelovací mapy nového rozdělení, rejstříku držebností
a rejstříku náhrad, jež jsou založeny ve správním spise, proběhlo ve vztahu k pozemkům nyní
ve vlastnictví žalobkyně v letech 1948 – 1953 scelovací řízení, kdy však scelování nebylo
dokončeno, bylo přerušeno před závěrečnou fází, nové pozemky nebyly v terénu vytýčeny
a nebyl proveden zápis nového stavu v pozemkových knihách.
Na základě postupní smlouvy ze dne 12. 9. 1956 č. d. 31/57 získala žalobkyně do svého
vlastnictví od J. a A. K. jako postupitelů níže uvedené nemovitosti: a) podsedek č. 10, st. pl. č. 65
stodola, 67 st. pl. stavení č. 10, p. č. 49 zahrada a pozemky p. č. 116, 129, 192, 234, 340, 381, 458,
465, 485, 487, 507 role, 580 louka, 662, 679, 699, 740, 776, 777 role, 729, 751, 111, 128, 198, 235,
239, 380, 411, 457, 464, 484, 486, 506 role, 566/2, 590 louka, 657, 675, 692, 763, 764, 117 role vl.
č. 15 k. ú. Újezdec připsané postupitelům podle not. spisu ze dne 14. 11. 1913 a odevzdací listiny
ze dne 27. 1. 1927; b) pozemky p. č. 669/1, 670/1, 671, 672, 673 vesměs role vl. č. 13 k. ú.
Újezdec, připsané podle kupní smlouvy ze dne 10. 11. 1943; c) pozemky p. č. 342, 341 role vl. č.
29 k. ú. Újezdec připsané podle směnné smlouvy ze dne 19. 3. 1921 a odevzdací listiny ze dne 27.
1. 1927 a not. spisu ze dne 24. 1. 1927; d) pozemky p. č. 517 a 687 role vl. č. 244 k. ú. Újezdec,
připsané podle trhové smlouvy ze dne 3. 7. 1914 a odevzdací listiny ze dne 27. 1. 1927 a not.
spisu ze dne 24. 1. 1927; e) pozemek p. č. 3271 vl. č. 5459 k. ú. Přerov, připsaný podle kupní
smlouvy ze dne 10. 11. 1943. Dále pak J. K. postoupil žalobkyni své nemovitosti: a) pozemky p.
č. 197, 698, 792, 593 a 793 vl. č. 448 k. ú. Újezdec, připsané mu podle odevzdací listiny ze dne 22.
5. 1933; b) ideální 1/79 při pozemcích p. č. 232/20, 445/6 a 446/5 role vl. č. 361 k. ú. Újezdec,
připsanou dle trhové smlouvy ze dne 1. 10. 1947. Jako vlastnice těchto nemovitostí byla zapsána
na knihovních vložkách č. 13, 15, 29, 224, 361, 448.
Výsledky nedokončeného scelovacího řízení byly zapsány do evidence nemovitostí v roce
1981. Na LV č. 500 pro k. ú. Újezdec u Přerova je žalobkyně zapsána jako vlastnice pozemků
evidovaných zjednodušeným způsobem č. PP 455, PP 503, PP 509, PP 658, PP 667, PP 787, PP
801, PP 806, PP 814 a PP 820.
Kupní smlouvou ze dne 3. 3. 1988 žalobkyně prodala Československému státu,
Přerovským strojírnám, n. p. Přerovu, část pozemku – louky p. č. 455 o výměře 9190 m
2
, zapsané
na LV č. 500 v k . ú. Újezdec, oddělenou podle geometrického plánku střediska geodezie
v Přerově č. 08892331 ze dne 11. 2. 1988, a to díl „b“ o výměře 3383 m
2
.
Podáním ze dne 9. 12. 1992 uplatnila žalobkyně s odkazem na postupní smlouvu ze dne
12. 9. 1956 č.d. 31/57 a kupní smlouvu ze dne 3. 3. 1988 nárok podle §14 odst. 1 zákona
č. 229/1991 Sb., o půdě, event. podle §11 odst. 2 téhož zákona u Okresního pozemkového
úřadu v Přerově, který však její žádosti na vydání pozemku p. č. 455 díl „b“ o výměře 0,3383 ha
v k. ú. Újezdec rozhodnutím ze dne 3. 3. 1995, č.j. PÚ 5387/92-201/4 Vo, nevyhověl.
Oznámením žalovaného ze dne 14. 7. 2003, č.j. PÚ-202.2.1047/2003-Fo, bylo zahájeno
řízení o pozemkové úpravě v území s nedokončeným scelovacím řízením v k. ú. Újezdec
s tím, že předmětem pozemkové úpravy v katastrálním území s nedokončeným scelovacím
řízením jsou všechny pozemky nacházející se v katastrálním území, ve kterém nebylo dokončeno
scelovací řízení podle dříve platných právních předpisů (zákon č. 48/1947 Sb., o některých
technicko-hospodářských úpravách pozemků; vládní nařízení č. 171/1940 Sb., o scelování
hospodářských pozemků a jiných úpravách pozemkové držby) bez ohledu na dosavadní způsob
jejich využití a existující vlastnické a užívací vztahy k nim [§14 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb.,
o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pozemkových úpravách“)]. Veřejnou vyhláškou žalovaného ze dne 8. 4. 2004,
č.j. PÚ – 921/04/202.2/Fo, byla oznámena změna názvu a rozšíření této pozemkové úpravy
na komplexní pozemkovou úpravu. Ve vztahu k žalobkyni zpracoval žalovaný bilanci pozemků
před scelením a po scelení, vypočetl výměru pro scelení a náhradu po scelení. Provedl
rovněž soupis nároků žalobkyně jako vlastnice blíže specifikovaných pozemků o celkové výměře
79 197 m
2
a ceně 522 270 Kč.
Přípisem ze dne 29. 4. 2004 vznesla žalobkyně své připomínky. Scelovací řízení podle
ní neprobíhalo v 50. letech v souladu s tehdy platnými právními normami, zápis o scelení nebyl
uveden v pozemkových knihách; pozemky ze scelení proti podpisu nepřebírala. Žádala o uvedení
od kdy do kdy probíhalo scelování a jakým způsobem probíhalo umístění náhradních parcel.
Namítla rovněž porušení zákona žalovaným, neboť již v roce 1992 požádala o vydání pozemků
a vyjádřila svůj nesouhlas s komplexní pozemkovou úpravou.
Připomínky vlastníků k soupisu nároků včetně připomínek žalobkyně projednal žalovaný
se sborem zástupců dne 1. 9. 2004. Na přípis žalobkyně reagoval žalovaný sdělením ze dne
16. 9. 2004, č.j. PÚ – 2816/04/202.2/Fo, ve kterém se vyjádřil k námitkám žalobkyně a osvětlil
svůj postup.
Dne 27. 10. 2004 byl se žalobkyní projednán návrh umístění nových pozemků,
s čímž žalobkyně nesouhlasila. Opětovně vyjádřila svůj nesouhlas s komplexní pozemkovou
úpravou přípisem ze dne 27. 10. 2004. Mimo jiné namítala, že před účinností zákona
o pozemkových úpravách bylo možno vydat polovinu pozemků v původních místech, na místo
aby byly přidělovány podle nedokončeného scelovacího řízení. Nesouhlasí proto s návrhem
umístění nových pozemků. Připomínky vlastníků včetně žalobkyně k návrhu komplexní
pozemkové úpravy projednal žalovaný se sborem zástupců dne 15. 11. 2004 a k nesouhlasu
žalobkyně se podrobně vyjádřil sdělením ze dne 14. 1. 2005, č.j. PÚ – 82/04/202.2/Fo.
Veřejnou vyhláškou ze dne 28. 1. 2005, č.j. PÚ – 209/05/202.2/Fo, oznámil žalovaný
vystavení návrhu komplexní pozemkové úpravy v území s nedokončeným scelovacím řízením –
katastrální území Újezdec u Přerova. Ze zápisu o závěrečném ústním jednání vyplývá mimo jiné
nesouhlas žalobkyně s návrhem nového uspořádání pozemků. Zápis scelení v katastru
nemovitostí považuje žalobkyně za neplatný a požaduje původní pozemky před scelením.
Stanovisko žalobkyně bylo projednáno se sborem zástupců dne 15. 11. 2004. Bylo konstatováno,
že jejím požadavkům nelze vyhovět. Část původních pozemků žalobkyně byla regulačním plánem
pro Přerov – Újezdec vyčleněna jako plocha určená k zastavení, část je již zastavěna a je mimo
obvod pozemkové úpravy, část pozemku vzniklého ze scelení žalobkyně v minulosti prodala.
Námitky byly se žalobkyní opětovně projednány dne 26. 1. 2005, žalobkyně na svém
stanovisku setrvala. Na to žalovaný dne 9. 5. 2005 pod č.j. PÚ – 750/05 – 202.2/Fo vydal
žalobou napadené rozhodnutí, kterým schválil návrh komplexní pozemkové úpravy v území
s nedokončeným scelovacím řízením v katastrálním území Újezdec u Přerova zpracovaný
firmou AGERIS s. r. o. číslo zakázky 2/03-NS, ze dne 28. 2. 2003, který tvoří přílohu tohoto
rozhodnutí.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu krajský soud konstatoval, že katastrální
území Újezdec u Přerova patří mezi území s nedokončeným scelovacím řízením, kde vlastníkům
byly navrženy náhradní pozemky za jejich původní, se kterými vstupovali do scelení, ale dané
scelovací řízení bylo přerušeno před závěrečnou fází, nové pozemky nebyly v terénu vytýčeny,
nebyl proveden zápis nového stavu v pozemkových knihách a příslušný katastrální úřad vedl
od roku 1981 i ve vztahu k žalobkyni vlastnictví k předmětným pozemkům podle návrhu
scelovacího plánu. Námitka porušení zákona o pozemkových úpravách není podle soudu
oprávněná. Žalovaný postupoval správně podle tohoto zákona, řízení bylo zahájeno poté,
co tento zákon nabyl účinnosti.
Důvodnými soud neshledal ani námitky žalobkyně, podle kterých nebylo doloženo
převzetí náhradních pozemků v původním řízení (pozemky nebyly v terénu vytýčeny a nemohly
být tudíž ani převzaty). Tyto námitky se podle krajského soudu vztahují k původnímu
scelovacímu řízení. Z hlediska okamžiku vzniku vlastnického práva žalobkyně k náhradním
pozemkům měla rozhodující význam hlavní fáze scelovacího řízení, která skončila potvrzením
scelovacího plánu. Z obsahu správního spisu plyne, že v daném případě scelovací práce pokročily
až do stadia schválení, resp. potvrzení scelovacího plánu a při nedostatku zápisu vlastnického
vztahu žalobkyně do pozemkové knihy bylo sice dané scelovací řízení nedokončené, žalobkyně
však již pozbyla svého vlastnického práva k původním pozemkům a nabyla vlastnictví
k pozemkům náhradním. Pro řízení podle scelovacích předpisů přitom v dané době platilo vládní
nařízení č. 8/1928 Sb., o věcech náležejících do působnosti politických úřadů, a výsledkem
tohoto řízení bylo rozhodnutí příslušného správního orgánu vrchnostenské povahy. Z tohoto
důvodu měl vklad vlastnického práva do pozemkové knihy jen evidenční charakter, protože
se jednalo o přechod vlastnictví dle tehdy účinného zákona č. 946/1811 sb. z. s., obecného
občanského zákoníku ze dne 1. 6. 1811, přičemž podle §114 zákona č. 141/1950 Sb.,
občanského zákoníku, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1951, v případech, ve kterých tak zákon
stanoví, přechází vlastnictví přímo ze zákona anebo výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné
správy. Tímto byl výslovně opuštěn intabulační princip, kdy shora uvedené vedlo k tomu,
že pro vznik vlastnického práva žalobkyně k náhradním pozemkům při scelovacím řízení nebylo
zapotřebí zápisu do pozemkové knihy. Z uvedeného je pak podle soudu zřejmá rovněž
nedůvodnost námitek, podle kterých nebylo vytvořeno mapové dílo, resp. k neexistenci
scelovacího plánu (mapy), který tvoří součást správního spisu předloženého žalovaným.
Katastrální úřad tedy vedl vlastnictví k pozemkům žalobkyně v souladu s návrhem scelovacího
plánu, jak vyžaduje §14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách, a žalobkyni tak vzniklo
vlastnictví k pozemkům podle tohoto návrhu.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností
z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud v Ostravě podle jejího názoru nesprávně posoudil
právní postavení stěžovatelky jako vlastníka pozemků zaspaných v tehdejších knihovních
vložkách č. 13, 15, 29, 224, 448, 361 v k. ú. Újezdec u Přerova, které byly zahrnuty do následného
ukončovacího scelovacího řízení probíhajícího v letech 2003 až 2005. Tuto nesprávnost namítala
stěžovatelka již v žalobě. Výše uvedené nemovitosti nabyla žalobkyně na základě postupní
smlouvy ze dne 12. 9. 1956, tj. až po zrušení zákona č. 47/1948 Sb. vládním nařízením
č. 47/1955 Sb., tedy v době, kdy veškeré scelovací procesy byly již zrušeny a ukončeny. V době
nabytí předmětných nemovitostí platil občanský zákoník z roku 1950 a zápis do pozemkových
knih měl pouze deklaratorní účinek. Pokud tedy byly výše uvedené pozemky ve vlastnictví
stěžovatelky vedeny katastrálním úřadem jako pozemky s nedokončeným scelovacím řízením,
pak žalovaný ve svém postupu pochybil, když je zahrnul do dokončovacího scelovacího procesu
probíhajícího v letech 2003 – 2005. Tuto skutečnost pak nesprávně zhodnotil po skutkové
i právní stránce i krajský soud, když žalobu stěžovatelky zamítl.
Stěžovatelka nabyla uvedené nemovitosti v dobré víře a na základě tehdy platných
právních předpisů. Pokud by tedy její pozemky měly být zahrnuty do scelovacího procesu, byla
by zkrácena na svých vlastnických právech, zaručených článkem 11 Listiny základních práv
a svobod.
Stěžovatelka dále napadla závěr krajského soudu o tom, že původní scelovací řízení bylo
přerušeno až po fázi hlavní. Scelovací plán nebyl nikdy potvrzen a fakticky tedy neexistuje. Podle
§61 zákona č. 47/1948 Sb. musel scelovací plán obsahovat původní zprávu, mapu nového
rozdělení, rejstřík držebností, výpočet a rejstřík náhrad sestavených dle případných nových
ocenění a k tomu musí obsahovat podle §95 vládního nařízení č. 171/1940 Sb. také příslušné
mapy a plánky. Jelikož v letech 1948 až 1953 nebylo vytvořeno žádné mapové dílo nového
rozdělení v k. ú. Újezdec u Přerova, nemohl nikdy vzniknout ani scelovací plán, který by mohl
být následně potvrzen. Řízení tedy muselo být přerušeno již v průběhu fáze hlavní.
Uvedené má pak podle stěžovatelky zásadní důsledky pro posouzení platnosti scelovacího
řízení. Podle nálezu Ústavního soudu č. 152/1998 Sb. je pro posouzení momentu vzniku
vlastnického práva rozhodující řízení hlavní, které je ukončeno výše uvedeným potvrzením
scelovacího plánu. Po potvrzení scelovacího plánu již nebylo možné žádat v předešlý stav (§99
vládního nařízení č. 171/1940 Sb., §63 odst. 2 zákona č. 47/1948 Sb.). Jinak řečeno, právní mocí
rozhodnutí o potvrzení scelovacího plánu docházelo k pozbytí vlastnického práva k původním
a k nabytí vlastnického práva k pozemkům novým. Stěžovatelka je přesvědčena, že scelovací
řízení do tohoto stadia nedospělo, a proto je i nadále vlastnicí pozemků před zahájením scelování
v roce 1948. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §63 odst. 2 Vládního nařízení č. 171/1940 Sb. musí scelovací plán obsahovati
ocenění pozemků a práv, ke kterým třeba přihlížeti při zjišťování náhrad nebo vyrovnání,
označení pozemků pojatých do scelování a náhradných pozemků a vyznačení oněch společných
zařízení, která byla uznána za nutná k hospodářské použivatelnosti náhradných pozemků.
Podle zákona č. 47/1948 Sb. se scelovací řízení dělilo na řízení předběžné, hlavní
a závěrečné (§47). Řízení předběžné (§48) zahrnovalo a) obchůzku a označení hranic
scelovacího obvodu, b) rozhodnutí o dodatečném rozšíření scelovacího obvodu (§37),
o vyloučení pozemků ze scelování (§36) a o určení pozemků, jichž se má použíti k účelům
uvedeným v §82, c) odhad (třídění) pozemků, zjištění dosavadního držebnostního stavu
a sestavení rejstříku držebností, d) vyložení odhadního plánu a rozhodnutí o námitkách podaných
proti odhadu pozemků a proti rejstříku držebností. Řízení hlavní (§55) zahrnovalo
a) vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízení (§39), po případě
zabezpečení jejich provedení, b) výslech přání účastníků o tom, kde a jaké náhradní pozemky
jim mají býti přiděleny, aby se účelně vyhovělo potřebám jejich zemědělských podniků,
c) stanovení náhradních pozemků, peněžitých vyrovnávacích částek a vypracování scelovacího
plánu, d) odevzdání náhradních pozemků do zatímního užívání přímým účastníkům, e) vyložení
scelovacího plánu a rozhodnutí o námitkách proti plánu, f) potvrzení a provedení scelovacího
plánu. Řízení závěrečné nakonec zahrnovalo a) sestavení pomůcek pro změnu a opravu nebo
založení pozemkové knihy a pozemkového katastru, b) rozvrh nákladů scelovacího řízení,
c) opatření pro udržování společných zařízení, d) vyhlášku o zakončení scelovacího řízení (§75).
Podle §61 odst. 1 citovaného zákona se scelovací plán skládal a) z průvodní zprávy,
b) z mapy nového rozdělení, c) z rejstříku držebností (§52), d) z výpočtu a z rejstříku náhrad,
sestavených podle případného nového ocenění vzhledem k výhodám vzniklým scelováním.
Podle §14 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách jsou předmětem pozemkových úprav
v katastrálních územích s nedokončeným scelovacím řízením všechny pozemky nacházející
se v katastrálním území, ve kterém nebylo dokončeno scelovací řízení podle dříve platných
zvláštních právních předpisů (dále jen „scelování“), bez ohledu na dosavadní způsob jejich využití
a existující vlastnické a užívací vztahy k nim.
Podle §14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách platí v katastrálním území, ve kterém
nebylo dokončeno scelování a katastr nemovitostí vede vlastnictví k pozemkům v souladu
s návrhem scelovacího plánu,
35)
že vzniklo vlastnictví k pozemkům podle tohoto návrhu.
_____________
35)
Zákon č. 47/1948 Sb., o některých technicko-hospodářských úpravách pozemků. Vládní
nařízení č. 171/1940 Sb., o scelování hospodářských pozemků a jiných úpravách pozemkové
držby.
O věci uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Právní závěry, k nimž dospěl při svém přezkumu krajský soud, jsou podle názoru
Nejvyššího správního soudu správné a v zásadě se s nimi lze ztotožnit. Přesto je Nejvyšší správní
soud toho mínění, že v některých ohledech bylo na místě nahlížet právní problematiku daného
případu z poněkud odlišného úhlu, než jak učinil krajský soud; potřebnou pak Nejvyšší správní
soud shledal rovněž korekci některých skutkových zjištění krajského soudu, pro která nenalezl
ve správním spisu plnou oporu.
Předně je třeba vyslovit se k otázce vzniku vlastnického práva stěžovatelky – ke kterým
pozemkům, podle jakých předpisů, s jakými účinky apod., tj. otázkám, ke kterým se v průběhu
správního a následného soudního řízení vyjadřovali různě stěžovatelka, žalovaný i krajský soud.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že z hlediska předmětného správního řízení (tj. řízení
o pozemkové úpravě v území s nedokončeným scelovacím řízením) se většina dosud učiněných
úvah na toto téma ubírá nesprávným směrem. Aby vůbec bylo možné realizovat pozemkové
úpravy v katastrálních územích s nedokončeným scelovacím řízením (při tak výrazných zásazích
do vlastnických práv, k jakým došlo v Československu v letech 1951 až 1989, a při velmi
limitované evidenci nemovitostí v této době), konstruuje totiž zákon o pozemkových úpravách
pro své účely určitou fikci vzniku vlastnického práva k pozemkům vstupujícím do pozemkové
úpravy, a to „bez ohledu na dosavadní způsob jejich využití a existující vlastnické a užívací vztahy k nim“.
Z hlediska daného správního řízení je tedy naprosto nevýznamné, kdy, jak a podle jakých
předpisů stěžovatelka vlastnictví k pozemkům v k. ú. Újezdec nabyla, za předpokladu, že se ukáže
naplněnou hypotéza ustanovení §14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách, tj. že:
1) pozemkové úpravy se týkají katastrálního území, ve kterém nebylo dokončeno scelování a
2) katastr nemovitostí vede vlastnictví k pozemkům v souladu s návrhem scelovacího plánu
podle úpravy z roku 1948, resp. 1940 (zde se tedy předpokládá jednak existence návrhu
scelovacího plánu, jednak skutečnost, že katastr nemovitostí vede svou evidenci v souladu
s tímto návrhem).
O tom, že pozemkové úpravy se týkají katastrálního území, ve kterém nebylo dokončeno
scelování, není v daném případě sporu, z čehož vyplývá rovněž nedůvodnost stěžovatelčiny
námitky, že pozemky v jejím vlastnictví neměly být zahrnuty do scelovacího řízení probíhajícího
v letech 2003 až 2005. (Jak správně stěžovatelka uvedla, scelování bylo přerušeno, a tudíž
i započato ještě předtím, než uvedené nemovitosti nabyla do svého vlastnictví, a celá
nedokončená část řízení v letech 1948 až 1953 tedy proběhla v době, kdy vlastníky byly
stěžovatelčini právní předchůdci.) První podmínka pro vznik vlastnictví stěžovatelky
k pozemkům v evidenci katastrálního úřadu podle §14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách
je tedy splněna.
Poněkud složitější je to s posléze uvedenou podmínkou §14 odst. 2 zákona
o pozemkových úpravách spočívající v existenci návrhu scelovacího plánu, resp. v tom, že katastr
nemovitostí vede svou evidenci v souladu s tímto návrhem. Stěžovatelce je nutno přisvědčit,
že existenci scelovacího plánu (natož potvrzeného) nelze v daném případě z čehokoli dovodit
(a pokud tak krajský soud učinil, postrádá toto jeho zjištění ve správním spisu oporu), a je tedy
nanejvýš pravděpodobné, že původní scelovací řízení bylo přerušeno ještě před koncem
své hlavní fáze. Toto zjištění však podle Nejvyššího správního soudu není – z hlediska výše
vyloženého ustanovení §14 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách – rozhodující. Důležitá
pro určení vlastnictví k pozemkům, se kterými stěžovatelka vstupovala do pozemkové úpravy,
totiž není existence „potvrzeného scelovacího plánu“, nýbrž existence „návrhu scelovacího plánu“ a dále
pak skutečnost, že katastr vede evidenci v souladu s ním.
Pojem „návrh scelovacího plánu“ dřívější právní úprava nezná, a jeho obsah je proto třeba
dovodit výkladem. Dle názoru Nejvyššího správního soudu je návrhem scelovacího plánu nutno
rozumět takový dokument, ze kterého lze seznat zamýšlené nové uspořádání pozemkových celků
v daném katastrálním území a jejich budoucí vlastníky, tedy materiál, včetně mapové části, kterou
bude možné porovnat s mapou aktuálně vedenou v evidenci katastrálního úřadu a posoudit jejich
vzájemný soulad či nesoulad.
Za součást scelovacího plánu lze pak podle Nejvyššího správního soudu považovat
tzv. „scelovací mapu“, jež tvoří součást správního spisu, datovanou rokem 1949, ze které je možné
vyčíst plánované umístění nových pozemků vzniklých scelováním, jakož i jejich určení příslušným
osobám do scelování vstoupivším. Porovnáním uvedené „scelovací mapy“ s obsahem LV č. 500
pro k. ú. Újezdec u Přerova, resp. s „mapou původního stavu“ z listopadu 2004, pak Nejvyšší správní
soud zjistil, že pozemkové celky navržené scelovací mapou z roku 1949 pro právní předchůdce
stěžovatelky odpovídají pozemkům vedeným katastrálním úřadem jako pozemky ve vlastnictví
stěžovatelky a lze tedy uzavřít, že katastr nemovitostí vede vlastnictví k pozemkům stěžovatelky
„v souladu s návrhem scelovacího plánu“.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelce vzniklo vlastnictví k pozemkům, které jsou vedeny
v evidenci katastru nemovitostí na LV č. 500 pro k. ú. Újezdec u Přerova, v souladu s §14 odst. 2
zákona o pozemkových úpravách a s těmito pozemky stěžovatelka vstoupila do komplexní
pozemkové úpravy. Konečné právní závěry krajského soudu jsou tak – přes uvedené výhrady
k jejich odůvodnění – správné a napadený rozsudek tedy netrpí vadami podle §103 odst. 1
písm. a) ani b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán měl
v řízení před Nejvyšším správním soudem plný úspěch, žádné náklady mu však v souvislosti
s řízením o kasační stížnosti prokazatelně nevznikly. Nejvyšší správní soud mu proto náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu