ECLI:CZ:NSS:2008:3.AS.32.2008:103
sp. zn. 3 As 32/2008 - 103
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: J. D.,
zastoupený JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Přívozská 6, Ostrava –
Moravská Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28.
října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2005,
čj. 21538/2005/DSH/Lip/0003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 5. 3. 2008, čj. 58 Ca 7/2007 - 89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného (dále též „stěžovatel“) ze dne 29. 9. 2005,
čj. 21538/2005/DSH/Lip/0003, bylo ve smyslu §59 odst. 2 spr. ř. [míněn zákon č. 71/1967 Sb.,
správní řád, ve znění pozdějších předpisů; s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem
č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů – pozn. soudu] na základě
žalobcova odvolání změněno rozhodnutí Městského úřadu Český Těšín, odboru živnostenského
a dopravy ze dne 22. 6. 2005, čj. ŽaD/D/5822/04/Rec, kterým byl žalobce uznán vinným
ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1
písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla
uložena pokuta ve výši 3500 Kč, vysloven zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu
osmi měsíců od právní moci rozhodnutí a uložena povinnost nahradit náklady řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2006, čj. 58 Ca 42/2005-22, bylo
uvedené rozhodnutí žalovaného zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalovanému k dalšímu
řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, čj. 3 As 60/2006-46, tento rozsudek
Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2007, čj. 58 Ca 7/2007-62, byla
žaloba proti rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně včasnou kasační
stížnost. Jelikož stěžovatel neuhradil při podání kasační stížnosti soudní poplatek, vyzval Krajský
soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 1. 2008, čj. 58 Ca 7/2007-86, stěžovatele prostřednictvím
jeho zástupkyně k tomu, aby ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení výzvy uhradil soudní poplatek
ve výši 3000 Kč s tím, že v případě, že výzvě nebude vyhověno, soud řízení zastaví. Zástupkyně
stěžovatele usnesení převzala dne 29. 1. 2008, soudní poplatek však uhrazen nebyl.
Krajský soud v Ostravě proto usnesením ze dne 5. 3. 2008, čj. 58 Ca7/2007-89, řízení
o kasační stížnosti zastavil. V odůvodnění soud uvedl, že podle §2 odst. 2 zákona ČNR
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), je poplatníkem poplatku za řízení ve věcech správního soudnictví
ten, kdo podal kasační stížnost. Podle §4 odst. 1 písm. d) téhož zákona, jde-li o poplatek
za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle §7 odst. 1 věty první
citovaného zákona je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví. Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku zruší soud, který je vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci a v ostatních případech nejpozději
do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. Soud uvedl, že jelikož
stěžovatel nezaplatil soudní poplatek z podané kasační stížnosti, a to ani dodatečně ve lhůtě,
kterou mu k tomu soud stanovil, soud řízení zastavil.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel namítl že nezákonnost usnesení spatřuje
v tom, že výzva k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost byla doručena pouze
jeho zástupkyni, a nikoliv též žalobci, přestože to byl on, kdo měl v řízení něco vykonat,
tj. zaplatit soudní poplatek. Uvedený postup krajského soudu je v rozporu s §42 odst. 2 s. ř. s.
i s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel poukázal zejména na nálezy Ústavního soudu ze dne
29. 5. 2003, sp. zn. III. ÚS 715/02, ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 647/02, a ze dne
11. 3. 2003, sp. zn. 308/01, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že zastavení řízení poté,
co výzvy k zaplacení soudního poplatku ve věci správního soudnictví byla doručena pouze
zástupci žalobce a nikoliv též žalobci, představuje porušení práva na spravedlivý proces podle
čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel podotkl, že uvedené nálezy je třeba aplikovat
i na řízení vedené podle soudního řádu správního, neboť §42 odst. 2 s. ř. s. je obsahově téměř
shodný s §49 odst. 1 o. s. ř. Kromě toho žalobce podotkl, že ani podle soudního řádu správního
není možné dodatečné zaplacení soudního poplatku, neboť usnesení o zastavení řízení nabývá
právní moci doručením. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku na základě výzvy
soudu doručené jen zástupci žalobce má tak pro žalobce neodčinitelné důsledky spočívající
v zamezení přístupu k soudu. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2008, čj. 58 Ca 7/2007, zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného k této kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační
stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení.
Nezákonnost, tedy nesprávné posouzení právní otázky, spočívá v tom, že je na správně zjištěný
skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní
norma, která je však nesprávně vyložena.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že soud pochybil, pokud výzvu k zaplacení
soudního poplatku doručil pouze jeho zástupkyni, a nikoliv i jemu osobně, neboť se podle jeho
přesvědčení jedná o uložení povinnosti „něco osobně vykonat“, a proto se mělo usnesení v souladu
s §42 odst. 2 věta druhá s. ř. s. doručit i jemu. Pokud pak Krajský soud v Ostravě zastavil řízení
o kasační stížnosti z důvodu nezaplaceného soudního poplatku, přičemž výzva k jeho zaplacení
byla doručována pouze zástupkyni žalobce, jedná se podle stěžovatele o nezákonný postup
krajského soudu.
Nejvyšší správní soud především považuje za nutné poukázat na to, že nálezy Ústavního
soudu, na něž stěžovatel odkazuje v kasační stížnosti, se vztahovaly k úpravě správního
soudnictví před nabytím účinnosti soudního řádu správního, tedy k úpravě, podle níž byl
s výjimkou věcí důchodového pojištění soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů
jednostupňový. Jak uvedl Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02,
„nosným důvodem těchto (např. stěžovatelem citovaných – pozn. Nejvyššího správního soudu)
rozhodnutí však nebyl názor Ústavního soudu, že zaplacení soudního poplatku je natolik nezastupitelným
úkonem, že by tento úkon mohl podle §49 odst. 1 o. s. ř. vykonat jen účastník osobně. Nosným důvodem všech
těchto vyhovujících nálezů bylo, že proti rozhodnutí o zastavení řízení, které je důsledkem nezaplacení soudního
poplatku, nebylo možné v rámci tehdejší úpravy správního soudnictví podat žádný opravný prostředek. Vzhledem
ke krátkým lhůtám k podání správní žaloby zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku mělo zpravidla
za následek definitivní ztrátu možnosti bránit se proti nezákonným rozhodnutím orgánů veřejné správy.“
Stěžejním v souzené věci pak je rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 7. 2005, čj. 2 Afs 187/2004-69, uvedl, že „povinnost zaplatit soudní poplatek plyne
z procesního postavení účastníka řízení, který činí úkon poplatku podléhající. Zaplacení soudního poplatku ovšem
není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení
soudního poplatku se proto doručuje podle §42 odst. 2 s. ř. s. pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního
soudnictví není tímto postupem omezen přístup k soudu.“. Na obsáhlé odůvodnění tohoto rozsudku
Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje, neboť se v něm rozšířený senát důsledně
vypořádal se všemi pro souzenou věc relevantními skutečnostmi. V prvé řadě se jednalo
o to, že placení soudního poplatku je zastupitelným úkonem a tudíž v případě, kdy je účastník
řízení zastoupen, může takový úkon učinit i jeho zástupce. Dále soud v uvedeném rozhodnutí
vyložil, že judikaturu vztahující se k doručování výzev k zaplacení soudního poplatku
ve správním soudnictví před nabytím účinnosti soudního řádu správního nelze – jak vyplývá
i ze shora uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu – za současné právní úpravy aplikovat.
Nejvyšší správní soud se s tímto právním názorem i nadále ztotožňuje, a shrnuje, že za situace,
kdy zaplacení soudního poplatku není nezastupitelným procesním úkonem, stěžovatel byl po celé
řízení před soudem zastoupen advokátkou a tato advokátka byla krajským soudem řádně vyzvána
k uhrazení soudního poplatku, toto však ve stanovené lhůtě neučinila, postupoval krajský soud
v souladu se zákonem, pokud řízení zastavil v souladu s §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že v případě řízení ve správním soudnictví není možné
dodatečné zaplacení soudního poplatku, pak Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek
ze dne 17. 4. 2008, čj. 5 Afs 1/2007-172, podle něhož „účastník zaplatí soudní poplatek
dříve, než usnesení (o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku) nabylo právní moci (§9 odst. 7 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), i tehdy, učiní-li tak v den, kdy usnesení nabylo právní moci.“. Nelze
se tedy ztotožnit s přesvědčením stěžovatele o tom, že dodatečné zaplacení soudního poplatku
ve správním soudnictví není možné.
Ze všech uvedených skutečností vyplývá, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. tedy není dán. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl podle §110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s., neboť
neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační
stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu