ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.114.2007:45
sp. zn. 3 Azs 114/2007 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra
Průchy a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: T. T. H. N., zastoupené JUDr.
Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec, České mládeže 135, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 8. 2007, č. j. 29 Az 67/2006 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 11. 2006, č.j. OAM-994/VL-10-K01-2006.
Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovatelce k její žádosti udělena mezinárodní
ochrana podle ust. §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Krajský soud posoudil žádost stěžovatelky jako účelovou. Stěžovatelka
o udělení mezinárodní ochrany požádala teprve poté, co jí zaměstnavatel sdělil, že pokud
nebude mít v pořádku doklady, bude propuštěna. V případě návratu do Vietnamu se obává,
že by na ní mohli věřitelé vymáhat vrácení dluhu. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného,
že skutečnosti uváděné stěžovatelkou nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.
Kasační stížností napadla stěžovatelka rozsudek krajského soudu z důvodu podle
ust. §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Namítla, že při pohovoru v rámci správního řízení uvedla, že pronásledována
byla, a to pro příslušnost k určité sociální skupině. Ze země původu uprchla proto,
že se odmítla podrobit sociálním omezením. Stěžovatelka připustila, že obavy
z pronásledování jednoznačně nevyjádřila. Nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že důvodem
její žádosti o udělení mezinárodní ochrany byly ekonomické důvody. Ačkoli důkazní
břemeno v zásadě spočívá na osobě vznášející nárok, dochází často k tomu, že žadatel není
schopen podložit svá vyjádření dokumentárními či jinými důkazy. V určitých případech
je třeba, aby při posouzení žádosti byly objasněny veškeré zjevné nesrovnalosti ve výpovědi
žadatele formou dalšího pohovoru a byly vysvětleny důvody zatajování podstatných faktů.
Nepravdivá prohlášení nejsou sama o sobě důvodem pro odmítnutí žádosti. Stěžovatelka
má za to, že skutková podstata, z níž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech, neboť nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci. Soud měl pro tuto vadu
napadené rozhodnutí zrušit.
Přijatelnost kasační stížnosti spatřovala stěžovatelka v tom, že se soud dopustil
zásadního pochybení, neboť nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu. Navrhla,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové byl vynesen dne 22. 8. 2007, tedy po účinnosti
novely azylového zákona č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel
přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán
jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1
s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že důvod přijatelnosti
uplatněný stěžovatelkou v podané kasační stížnosti nesplňuje výše uvedená kritéria.
Přestože zájem na jednotné judikatuře správních soudů nepochybně přesahuje
individuální zájem stěžovatelky, je nutno konstatovat, že Nejvyšší správní soud se již
důvodností kasační stížnosti, v níž stěžovatel namítá, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
zabýval např. v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, čj. 4 As 56/2003-76, www.nssoud.cz a k rozporu
se zde uvedeným názorem v napadeném rozsudku krajského soudu nedošlo.
Pro úplnost pak Nejvyšší správní soud dodává, že irelevancí snahy o legalizaci
pobytu jako důvodu pro udělení azylu se zabýval např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ. pod č. 397/2004 Sb. NSS, příp. v rozsudku ze dne
21. 1. 2004, č. j. 4 Azs 47/2003 - 52, www.nssoud.cz; výkladem pojmu „sociální skupina“
pak např. v rozsudku ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 - 60, publ. pod č. 364/2004 Sb.
NSS, příp. v rozsudku ze dne 14. 1. 2004, č. j. 2 Azs 69/2003 - 48, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném
případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně podle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost
odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění
zák. č. 350/2005 Sb., podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší
správní soud o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 16. ledna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu