ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.28.2008:33
sp. zn. 3 Azs 28/2008 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: O. D., zastoupen JUDr. Maruan Abu-Assad,
advokátem se sídlem Na Petřinách 203/44, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, pošt. schránka 21/OAM,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2008, č.j. OAM-74/LE-05-05-2008, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008, č.j. 46 Az 25/2008 – 4,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008, č. j. 46 Az 25/2008 – 4,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 27. 1. 2008, č.j. OAM-74/LE-05-05-2008. Rozhodnutím žalovaného
správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). [Pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu termín „azyl“ nahrazen
pojmem „mezinárodní ochrana“ a institut „překážky vycestování“ podle §91 zákona o azylu
nahrazen tzv. „doplňkovou ochranou“ podle §14a zákona o azylu.]
Citované rozhodnutí žalovaného napadl žalobce v zákonné lhůtě žalobou z důvodu
přesvědčení, že mu azyl nebyl udělen neoprávněně. Dále uvedl, že si není schopen žalobu sepsat
sám, neví jak se to dělá, nemá k tomu potřebné vzdělání a neovládá český jazyk, proto požádal
o ustanovení zástupce pro soudní řízení. Navrhl, aby tímto zástupcem byla organizace ve smyslu
§35 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“) a je -li to možné, pak navrhl, aby touto organizací byla Organizace pro pomoc
uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9. Ve své věci si přál ústní jednání s tlumočníkem do kurdského
jazyka.
Krajský soud v Praze žalobu podanou proti citovanému rozhodnutí žalovaného odmítl.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že žalobce podal žalobu poslední den
zákonem stanovené lhůty (napadené rozhodnutí žalovaného doručeno žalobci dne 30. 1. 2008,
žalobce podal žalobu k poštovní přepravě dne 6. 2. 2008, podle §32 odst. 4 zákona o azylu je
lhůta k podání žaloby do rozhodnutí, kterým byla žádost o udělení mezinárodní ochrany
zamítnuta jako zjevně nedůvodná, 7 dnů). S odkazem na ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a odst. 2
tohoto ustanovení dospěl krajský soud k závěru, že žaloba žalobce neobsahuje žádný žalobní
bod, žalobce neuvedl žádný skutkový nebo právní důvod, proč rozhodnutí žalovaného považuje
za nezákonné, v tomto případě tak není splněna podmínka řízení a tento nedostatek je
neodstranitelný, neboť již uběhla lhůta pro podání žaloby, a proto krajský soud žalobu podle ust.
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnul. Krajský soud žalobci neustanovil ani zástupce,
neboť nezbývala žádná lhůta, ve které by tento zástupce mohl žalobu doplnit a řízení je
odmítnutím žaloby skončeno.
Proti uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
žalobního návrhu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel spatřuje nezákonnost v tom, že
odmítnutím jeho žaloby došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces stanoveného čl. 6
Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 a násl. Listiny základních
práv a svobod a o k odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitiae). I když žaloba byla podána
poslední den lhůty, krajský soud měl stěžovatele vyzvat k odstranění vad podání a stanovit
k tomu lhůtu. Krajský soud měl stěžovateli poskytnout přiměřenou lhůtu pro doplnění
jeho žaloby a nebo alespoň lhůtu podle hodin, aby se mohl domoci práva na soudní přezkum
správního rozhodnutí, když jeho žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě.
Stěžovatel upozornil, že v žalobě uváděl, že není schopen si žalobu napsat sám, neví jak se to dělá
a nemá k tomu potřebné vzdělání, proto navrhoval ustanovení zástupce pro soudní řízení,
krajský soud k tomu podle stěžovatele měl přihlédnout. Stěžovatel se domáhá zrušení
napadeného rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zároveň stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku jím podané žaloby dle §107 s. ř. s.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný popírá oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ve všech částech výroku,
tak i usnesení soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti
žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil
během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Námitky stěžovatele směřují pouze
do procesního postupu soudu a k těmto skutečnostem se správní orgán nebude vyjadřovat
a nechává rozhodnutí o kasační stížnosti plně na uvážení Nejvyššího správního soudu.
Žalovaný navrhuje odmítnutí popřípadě zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost
a nepřiznání odkladného účinku.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Jak Nejvyšší správní soud vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz, o případ přijatelnosti kasační stížnosti se může jednat mj. tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do právního postavení stěžovatele; příkladem toho může být např. hrubé pochybení krajského
soudu v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud
uvážil, že se o tento případě jedná v souzené věci a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost
je přijatelná a je tedy zapotřebí se jí meritorně zabývat.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných stížních důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Po posouzení dané
věci dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele je důvodná.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel uplatnil důvod podané kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem,
resp. porušení procesního předpisu, mělo nebo mohlo mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, a dále vada řízení spočívající v tvrzené
zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS). Předpokladem úspěšnosti
kasační stížnosti spočívající tak na důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je, aby soudem
vydané rozhodnutí bylo v rozporu (a tedy nezákonné) s ustanoveními soudního řádu správního
upravujícími jednak důvody odmítnutí návrhu (§46) a jednak důvody zastavení řízení (§47).
Stěžovatel v kasační stížnosti vytýká krajskému soudu mj. to, že nepřihlédl k jeho žádosti
o ustanovení zástupce, v důsledku čehož trpí napadené rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí
žalobního návrhu tvrzenou nezákonností.
Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v žalobě ze dne 1. 2. 2008
podané proti předmětnému rozhodnutí žalovaného, stěžovatel výslovně požádal o ustanovení
zástupce pro soudní řízení z důvodů neznalosti českého jazyka a tvorby žalobního podání.
O této žádosti však krajský soud rozhodl až dne 12. 2. 2008 v napadeném rozhodnutí vedle
konečného rozhodnutí o odmítnutí žaloby.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci
již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto
v řízení pokračovat.
Podle §35 odst. 8 věty třetí s. ř. s. požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních
poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci
rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
Citované ustanovení poskytuje účastníku řízení právo podat návrh na ustanovení zástupce
pro soudní řízení, čímž realizuje ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány
či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Nedílnou součástí tohoto práva a práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základnách práv a svobod) je právo účastníka
na to, aby bylo o jeho návrhu na ustanovení zástupce rozhodnuto, a účastník tak dostal příležitost
hájit svá práva u soudu prostřednictvím či za asistence kvalifikovaného zástupce, případně aby se
mohl bránit proti rozhodnutí o neustanovení zástupce. Toto právo pak implikuje povinnost
soudu o návrhu na ustanovení zástupce rozhodnout.
Nejvyšší správní soud k tomu připomíná, že podle zmíněného §35 odst. 8 s. ř. s. po dobu
od podání návrhu na ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o něm neběží lhůta
stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Smyslem tohoto ustanovení je reálně umožnit
ustanovenému zástupci účastníka doplnění žalobních bodů. Nedošlo-li by ke stavění této lhůty,
bylo by v řadě případů ustanovení zástupce zcela bezúčelné a formální.
Žádost o ustanovení zástupce stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 6. 2. 2008
jako součást žalobního podání, tedy v zákonem stanovené lhůtě pro podání žaloby,
neboť ta měla skončit dne 6. 2. 2008. Podání tohoto návrhu však způsobilo, že lhůta pro podání
žaloby od 6. 2. 2008 neběžela.
Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě až současně s konečným rozhodnutím o odmítnutí žaloby, rozhodoval
o žalobě v okamžiku, kdy ještě neuplynula lhůta pro podání žaloby, tedy ani pro její případné
rozšíření ve smyslu ust. §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. Z uvedeného tedy vyplývá, že krajský soud
odepřel stěžovateli právo vyplývající z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím,
že stěžovateli znemožnil v případě negativního rozhodnutí o ustanovení zástupce zvolit
si zástupce pro řízení o žalobě cestou plné moci a znemožnil mu případně doplňovat žalobu
či činit jiné návrhy prostřednictvím osoby schopné kvalifikovaně hájit jeho zájmy.
Svým postupem tak krajský soud porušil i právo stěžovatele na spravedlivý proces podle
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.), použitelné podle čl. 10 Ústavy České
republiky, neboť mu znemožnil domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a upřel mu právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě projednána
nezávislým a nestranným soudem.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský pochybil, když o podané žalobě vydal konečné
rozhodnutí, aniž před tím rozhodl o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o této
žalobě, a v důsledku toho rozhodl dříve, než uplynula zákonná lhůta pro podání žaloby.
Tímto postupem se krajský soud dopustil závažného procesního pochybení a zatížil tak řízení
vadou, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žalobního
návrhu stěžovatele dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto napadený
rozsudek Krajského soudu v Praze podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Dalšími námitkami uplatněnými v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť dospěl-li k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci, nemohl usuzovat na důvodnost či nedůvodnost
námitek ve vztahu k takovémuto rozhodnutí, jestliže výsledkem bezvadného procesu by mohlo
být rozhodnutí jiné.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Krajském soudu v Praze tedy nyní bude,
aby nejprve samostatně rozhodl o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě,
vyčkal nabytí právní moci tohoto procesního rozhodnutí, a teprve poté bude možno podanou
žalobu odmítnout, popřípadě napadené správní rozhodnutí přezkoumá v mezích žalobních bodů,
které stěžovatel uplatní v dalších podáních, jenž předloží soudu před uplynutím lhůty pro podání
žaloby.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005 má
podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci
azylu odkladný účinek ex lege.
V novém rozhodnutí Krajský soud v Praze rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu