ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.43.2008:107
sp. zn. 3 Azs 43/2008 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra
Průchy v právní věci žalobkyně: O. P., zastoupená Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se
sídlem Na Rozcestí 6/1434, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a
migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2006, čj. OAM-154/LE-C09-C09-2006, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2008, č. j. 47 Az 17/2007 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto usnesení byla zamítnuta žádost
žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
(Pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu termín „azyl“ nahrazen pojmem
„mezinárodní ochrana“.)
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2008, č. j. 47 Az 17/2007 - 62, byla
zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka
uvedla, že žalovaný v řízení o udělení azylu porušil §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46
spr. ř. [míněn zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), jenž byl s účinností
od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem – pozn. soudu]. Dále odkázala
na čl. 43 a 53 Příručky postupů a kritérií pro určování právního postavení uprchlíků s tím, že žádá
zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. 47 Az 17/2007 - 82, byl
stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát Mgr. Eduard Beneš.
Týmž usnesením krajský soud zástupce stěžovatelky vyzval, aby do deseti dnů ode dne doručení
výzvy doplnil kasační stížnost tak, že uvede konkrétní důvody kasační stížnosti v souladu s §103
odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Soud v poučení uvedl, že v případě neodstranění vad kasační stížnosti
bude kasační stížnost odmítnuta. Usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 12. 5. 2008,
ten však kasační stížnost nedoplnil a pouze prostřednictvím elektronické pošty sdělil soudu,
že se mu nepodařilo navázat spojení se stěžovatelkou a proto nemá, čím by kasační stížnost
doplnil.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo požadováno.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost nesplňuje podmínky
pro to, aby mohlo být rozhodováno o její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. a odmítl
ji z následujících důvodů.
Podaná kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné
zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. V pouhém
obecném odkazu na ustanovení správního řádu a některých mezinárodněprávních dokumentů
nelze spatřovat řádně uplatněné důvody kasační stížnosti. Stěžovatelka byla v řízení o kasační
stížnosti zastoupena advokátem, jehož prostřednictvím byla vyzvána k odstranění vad kasační
stížnosti tak, aby bylo uvedeno, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů je kasační
stížnost podávána. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti
v případě neodstranění uvedených vad; zástupce stěžovatelky však na základě výzvy kasační
stížnost nedoplnil.
Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť
v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud přitom
není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí soudu
prvního stupně. Pouhá citace ustanovení správního řádu ani odkaz na některé mezinárodněprávní
dokumenty nepředstavují řádně uplatněné důvody kasační stížnosti. Zastoupená stěžovatelka byla
krajským soudem vyzvána k odstranění vad kasační stížnosti a řádně poučena o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní; kasační stížnost však nebyla doplněna.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že přes výzvu soudu a poučení o možných
následcích nebyly odstraněny vady kasační stížnosti a tato skutečnost představuje nedostatek,
pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně
podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl. Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti se soud nezabýval, neboť podle §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne
13. 10. 2005 má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti
rozhodnutí ve věci azylu odkladný účinek.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. použitého
přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelce byl pro toto řízení
před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyššímu správnímu soudu však do dne
jeho rozhodnutí nebylo prokázáno, že v daném případě proběhla první porada s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, proto o odměně advokátky za zastupování v řízení o této kasační stížnosti
nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu