ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.44.2008:45
sp. zn. 3 Azs 44/2008 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Q. R., zastoupeného JUDr. Evou Kantoříkovou,
advokátkou se sídlem Mezírka 1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3,
Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2006, č. j. OAM-542/VL-10-04-
2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2008,
č. j. 61 Az 58/2006 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 12. 5. 2006, č. j. OAM-542/VL-10-04-2006. Rozhodnutím správního
orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
ust. §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud se s tímto
posouzením žádosti o azyl ztotožnil. Stěžovatel požádal o udělení azylu dne 28. 4. 2006,
přičemž byl již od 1. 6. 1995 zařazen do policejní evidence osob natrvalo vyhoštěných
z území ČR.
Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů
podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že v Makedonii žil naposledy v roce 1990, v té době měl odůvodněnou
obavu z pronásledování ze strany skupiny mužů, kteří se hlásili k politické straně PKD. Z tohoto
důvodu Makedonii opustil a odjel pracovat do Slovinska. Na území ČR žije od roku 1991,
je ženatý s českou státní občankou. Stěžovatel tvrdil, že neměl důvod žádat v ČR o udělení azylu,
neboť zde měl povolen trvalý pobyt. Povolení k trvalému pobytu bylo odňato z důvodu,
že stěžovateli byl rozsudkem Městského soudu v Bratislavě v roce 1986 udělen trest vyhoštění.
Podle stěžovatele je však tento trest již promlčen, což konstatovala i Policie ČR ve svém usnesení
ze dne 30. 4. 1998. Správní orgán byl o této skutečnosti informován. Stěžovatel dále namítl,
že správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,
v řízení před správním orgánem byla porušena zákonem stanovená práva stěžovatele.
Žalovaný vedl pohovor se stěžovatelem jednostranně a účelově, otázky byly kladeny tak, aby byla
žádost o azyl dána do souvislosti s vyhoštěním stěžovatele. Závěrem stěžovatel namítl, že správní
rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný nezabýval promlčením trestu vyhoštění,
vazbami, které má stěžovatel k ČR, ani politickou situací v zemi jeho původu. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 24. 4. 2008, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust.
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti –
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Posouzením žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné kvůli tomu, že byla podána
s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, se již Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, www.nssoud.cz, či rozsudku
ze dne 31. 10. 2006, č. j. 4 Azs 55/2006 - 77, www.nssoud.cz. K d ůvodností kasační stížnosti,
v níž stěžovatel namítá, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, se pak vyjádřil např. v rozsudku
ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 - 76, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost
podle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu odkladný účinek,
nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu