ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.51.2008:95
sp. zn. 3 Azs 51/2008 - 95
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra
Průchy v právní věci žalobců: a) A. T., b) nezletilý I. T., c) nezletilý A. T., žalobci sub. b) a c)
zastoupeni žalobcem A. T. jako zákonným zástupcem, právně zastoupeni JUDr. Petrem
Novákem, advokátem se sídlem Palachova 14, Litoměřice, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2007,
čj. OAM-463/LE-05-P13-2006, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2008, č. j. 28 Az 68/2007 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatelů JUDr. Petru Novákovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 10 680 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatelů nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadli žalobci (dále též „stěžovatelé“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 13. 9. 2007, čj. OAM-463/LE-05-P13-2006. Rozhodnutím správního
orgánu nebyla stěžovatelům k jejich žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ust. §12, §13
a §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud přisvědčil správnímu orgánu, že stěžovatelé nesplňují podmínky udělení
azylu. Informace poskytnuté stěžovatelem A. T. posoudil soud jako rozporné a nevěrohodné. Na
základě shromážděných informací o situaci v Kazachstánu pak dospěl k závěru, že komunity
nezávislých muslimů mají možnost svoji víru svobodně praktikovat, pokud se neprotiví zákonu o
povinné registraci. Požadavek na registraci náboženských skupin přitom podle soudu nelze
považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Při posouzení důvodů udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu soud nezjistil překročení mezí správního uvážení
nebo jeho zneužití. Dále se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatelé neuvedli žádné
skutečnosti svědčící o hrozbě vážné újmy podle §14a zákona o azylu.
Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodu
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Uvedli, že krajský soud nesprávně aplikoval hmotné právo na uplatněné důvody
pro udělení azylu. Z provedených důkazů vyplývá, že stěžovatel A. T. byl v Kazašské republice
příznivcem tzv. čistého islámu a byl zde proto šikanován ze strany policie a Výboru národní
bezpečnosti. Nyní se obává, že by byl v případě návratu do vlasti uvězněn pro svoji víru, k čemuž
ostatně došlo i v minulosti. Stěžovatel má za to, že prokázal, že byl ze strany Policie Kazašské
republiky a KNB opakovaně vystavován ponižujícímu zacházení ve smyslu ust. §14a odst. 2
zákona o azylu. Stěžovatelé dále zpochybnili věrohodnost informací o situaci v Kazachstánu,
z nichž krajský soud vycházel. Navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádali o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobců musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 9. 4. 2008, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelé spatřují
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Postavením
vyznavačů tzv. čistého islámu v Kazachstánu se Nejvyšší správní soud již podrobně zabýval
např. v rozsudku ze dne 24. 4. 2008, č. j. 7 Azs 12/2008 - 98, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 10. 6. 2008, č. j. 8 Azs 23/2008 - 75, www.nssoud.cz. K otázce zjišťování skutkového
stavu relevantního pro posouzení žádosti o azyl a významu zpráv o stavu dodržování lidských
práv v zemi původu žadatele se vyjádřil např. v rozsudku ze dne 30. 11. 2006,
č. j. 4 Azs 264/2005 - 68, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 11. 5. 2005,
č. j. 3 Azs 246/2004 - 40, www.nssoud.cz; k důvodnosti kasační stížnosti, v níž stěžovatel namítá,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, pak např. v rozsudku ze dne 22. 3. 2005,
č. j. 4 As 56/2003 - 76, www.nssoud.cz.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobců
podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zákona
o azylu má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věcech azylu odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti
stěžovatelů o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatelů náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti ve výši 4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální
částky 600 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatelů nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu