ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.10.2008:63
sp. zn. 4 Ads 10/2008 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. B. F., zast.
JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem, se sídlem Sokolská 7, Olomouc, proti žalovanému: Krajský
úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zast. JUDr. Petrem Ritterem,
advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 – 24,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 - 24,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Zástupci stěžovatele, JUDr. Petru Elšíkovi, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 952 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60 dnů ode dne
právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě (dále také jen „krajský soud“) ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 – 24, (dále
jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu podanou žalobcem proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 4. 2006, č. j. KÚOK/38865/2006/OSV-DS/7178/SD-67, kterým bylo
změněno rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově ze dne 2. 3. 2006,
č. j. PVMU 37041/2006 21, jímž bylo rozhodnuto zastavit správní řízení ve věci vydání
rozhodnutí o snížení měsíčně se opakující dávky z prostředků sociální péče ode dne 1. 1. 2005,
zahájené dne 16. 6. 2005 pod číslem jednacím NEZ/5801/2000, s tím, že změna rozhodnutí
spočívala ve změně data zahájení předmětného řízení, o jehož zastavení bylo rozhodnuto.
Napadeným rozsudkem byla dále žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech
řízení částku 5801 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
V žalobě žalobce uvedl, že za jednu z klíčových vad odvolacího řízení považuje
skutečnost, že odvolací orgán neměl k dispozici úplnou spisovou dokumentaci správního spisu,
a uvedl výčet listin, na základě kterých, podle jeho názoru, odvolací orgán rozhodoval. Dále
stěžovatel uvedl, že se domnívá, že napadené rozhodnutí je s největší pravděpodobností
nepřezkoumatelné. Současně namítl, že oba správní orgány mu systematicky odmítají poskytovat
součinnost a tím velmi omezují jeho možnosti k uplatňování jeho práv. Domnívá se, že takové
ukončení (bez jeho vědomí) zahájeného a po celou řadu měsíců „za jeho zády“ nezákonně
vedeného správního řízení je rovněž nezákonné.
Krajský soud žalobu zamítl, změnu rozhodnutí žalovaným v odvolacím řízení akceptoval,
neboť shledal správným zjištění, že s ohledem na doručování oznámení o zahájení řízení a jeho
účinky k zahájení řízení (o jehož zastavení bylo rozhodnuto) nedošlo dne 16. 6. 2005, jak uvedl
správní orgán I. stupně, ale až 23. 6. 2005, a to v důsledku tzv. fikce doručení daného oznámení
stěžovateli. Žalobu tak shledal krajský soud nedůvodnou a proto ji zamítl. Současně krajský soud
stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení.
Kasační stížnost stěžovatel podal z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. V kasační stížnosti
namítá, že správní orgán nemohl postupovat podle §30 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád,
a řízení zastavit, neboť ani jeden z důvodů pro zastavení řízení podle tohoto ustanovení
nepochybně nenastal. Dále uvádí, že krajský soud se nevypořádal se všemi body jeho písemné
žaloby, některé body si svévolně spojil, jiné tiše pominul a na jednání mu neumožnil rozvést
jeho námitky, a rozhodoval na základě jiných listin, než odvolací správní orgán. Současně namítá,
že napadený rozsudek je prakticky nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění vůbec není
patrno, jak vlastně krajský soud dospěl k vyjádřenému názoru, že „je jednoznačné, že důvod
řízení zahájeného z podnětu správního orgánu odpadl“, o jaký důvod k zahájení řízení se vlastně
jedná, atd. Stěžovatel napadá i výrok o nákladech. Krajský soud mu přiznal osvobození
od soudních poplatků a současně mu určil povinnost zaplatit 5801 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní
moci tohoto rozsudku. Tento postup považuje stěžovatel za svévolný a domnívá se, že soud
mohl aplikovat §60 odst. 7 s. ř. s., nebo spíše postupovat podle §60 odst. 2 s. ř. s., což mohl
a měl udělat i v dalších kauzách. Na základě uvedených skutečností stěžovatel navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě
k dalšímu řízení.
Žalovaný označil kasační stížnost ve svém vyjádření za nedůvodnou a navrhl ji zamítnout.
Za hlavní námitku stěžovatele považuje tvrzenou nepřípustnost zastavení řízení zahájeného
v téže věci vícekrát. Konstatuje, že správní řád z r. 1967 tuto otázku výslovně neřešil, nicméně
je zřejmé, že duplicitní řízení ani podle tohoto správního řádu nebylo možno vést a správní orgán
se s touto skutečností musel nějak vyrovnat. S námitkami o rozporu obsahu spisů a stavu,
z něhož správní orgán či soud vycházely, jakož i s námitkou, že se krajský soud nevypořádal
se všemi body žaloby, se žalovaný neztotožňuje. K námitce nepřezkoumatelnosti naopak
poznamenává, že podle jeho názoru je odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelné a logicky
vyúsťující k výroku, který byl soudem učiněn. Současně poznamenává, že kasační stížnost,
která směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení je zákonem označena za nepřípustnou.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem, který mu byl ustanoven soudem.
Po přezkoumání napadeného rozsudku v rámci uplatněných stížnostních důvodů
a s přihlédnutím k §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Mezi účastníky není sporu o tom, že v řízení ve věci vydání rozhodnutí o snížení měsíčně
se opakující dávky z prostředků sociální péče ode dne 1.1.2005 stěžovateli běžela dvě duplicitní
řízení. Sporné je to, zda později zahájené řízení, k němuž se váže rozhodnutí žalovaného, mohlo
být zastaveno podle §30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), podle něhož
bylo v řízení postupováno.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že §30 správního řádu, ani žádné jiné ustanovení
tohoto zákona případy litispendence (překážka zahájeného řízení) a způsoby jejich řešení
neupravovaly. Správní orgány podle tohoto zákonného ustanovení v případech litispendence
postupovat nemohly, neboť při litispendenci ani jeden z důvodů zastavení řízení, uvedený v §30
správního řádu, nenastal.
Na druhé straně je třeba souhlasit s tím, že správní orgán nemohl takovou skutečnost
po jejím zjištění pominout, což opakovaně konstatovala mj. i příslušná judikatura. Problém
však byl v tom, jak dané situace řešit, a převládal názor, že nezbývá než účastníka řízení písemně
nebo ústně do protokolu informovat, že pokračování v později zahájeném řízení brání překážka
litispendence, a že správní orgán bude dále pokračovat v původně (dříve) zahájeném řízení,
které bude zakončeno vydáním meritorního rozhodnutí.
Za tohoto stavu věci tak Nejvyšší správní soud přisvědčuje námitce stěžovatele,
že správní orgán nemohl postupovat podle §30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád), a řízení zastavit, neboť ani jeden z důvodů pro zastavení řízení podle tohoto
ustanovení nepochybně nenastal.
S námitkou, že se krajský soud nezabýval všemi žalobními body naopak Nejvyšší správní
soud nesouhlasí. Žalobní body stěžovatel formuloval poměrně obecně, až rámcově, a jak vyplývá
z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích
žalobních bodů přezkoumal.
Pokud jde o námitku stran uložené povinnosti zaplatit žalovanému na nákladech řízení
částku 5801 Kč, k tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že režim nákladů řízení ve správním
soudnictví upravuje přímo soudní řád správní, a to v §§57 až 61. V posuzované věci je rozhodné
pravidlo obsažené v §§60 odst. 2 s. ř. s., které stanoví, že režim odst. 1 cit. zákonného
ustanovení, o právu úspěšného účastníka na náhradu nákladů řízení, neplatí, pokud by mělo
být právo přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového
zabezpečení, nemocenského pojištění a sociální péče. V daném případě jde o řízení, které se váže
k rozhodování o opakující se dávce z prostředků sociální péče, a proto nemohlo být pravidlo §60
odst. 1 s. ř. s. použito. Z tohoto důvodu v této námitce Nejvyšší správní soud přisvědčuje
stěžovateli. K tomu ještě Nejvyšší správní soud dodává, že na uvedeném závěru nic nemění ani
skutečnost, že žalovaný se v řízení nechal zastupovat advokátem a náklady se týkaly nákladů
tohoto právního zastoupení. Nejvyšší správní soud již opakovaně vyjádřil názor, že žalovaný
správní orgán je z povahy věci orgánem, který je natolik personálně vybaven, aby mohl
před soudy jednat svými zaměstnanci, a nevznikaly by tak žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti.
Nejvyšší správní soud tak shledal kasační stížnost důvodnou a proto rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 38 Cad 24/2006 – 24, zrušil. Věc mu současně vrátil
k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o návrhu na přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti, neboť takové rozhodnutí by bylo nadbytečné.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. Krajský
soud v Ostravě v novém rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, JUDr. Petr Elšík, byl ustanoven soudem, platí
odměnu za zastupování a hotové výdaje stát (§35 odst. 7 v návaznosti na §120 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ust. §11 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve spojení
s §9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky, odměna za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč a dále
podle ust. §13 odst. 3 téže vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky za jeden
úkon právní služby ve výši 300 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané
hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně, vypočtená podle §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 152 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 952 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu