ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.108.2008:82
sp. zn. 4 Ads 108/2008 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Mgr. J. O, zast.
Mgr. Zdeňkem Jelínkem, advokátem, se sídlem U Libeňského pivovaru 21, Praha 8, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, č. j. 4 Cad
49/2007 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, č. j. 4 Cad 49/2007 - 62, zrušil
rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2005, č. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud
současně uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady
řízení ve výši 1625 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Přezkoumávaným rozhodnutím
žalovaná zamítla žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek §34
odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a s
použitím §56 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
Do výroku tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Uvedla, že Městský soud v Praze
jí v napadeném rozsudku přisoudil na náhradě nákladů řízení částku 1625 Kč s odvoláním na §9
odst. 2 a §7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů. Namítala, že soud měl použít §8 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou z roku 2006, totiž stanovit paušální odměnu ve výši
6200 Kč a pět režijních paušálů po 75 Kč, celkem 6525 Kč. Stěžovatelka navrhla, aby „odvolací
soud napadený rozsudek co do výše náhrady nákladů řízení změnil tak, že určí výši náhrady nákladů řízení
na částku 6525 Kč.“
Dne 1. 8. 2008 předložil Městský soud v Praze spis Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud předesílá, že podle §3 odst. 1 věta první zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve správním soudnictví
jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud. O podání stěžovatelky směřujícím
proti rozsudku Městského soudu v Praze proto nemůže rozhodnout Vrchní soud v Praze,
jemuž stěžovatelka toto podání adresovala. Vzhledem k tomu, že se zjevně nejedná o návrh
na obnovu řízení, považoval Městský soud v Praze „odvolání“ stěžovatelky za kasační stížnost,
o které je oprávněn rozhodovat Nejvyšší správní soud.
Podle §102 s. ř. s. kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá
zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí,
není-li dále stanoveno jinak.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru,
že je nepřípustná.
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech
řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
Stěžovatelkou napadený výrok rozsudku Městského soudu v Praze je mimo veškerou
pochybnost výrokem o nákladech řízení. Stěžovatelka proti výroku o zrušení rozhodnutí žalované
a vrácení věci žalované nijak nebrojila, proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná
kasační stížnost směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, tedy je nepřípustná.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky ze dne 3. 12. 2007 podanou
proti výroku o nákladech řízení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007,
č. j. 4 Cad 49/2007 - 62, podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl
jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud doporučuje do pozornosti stěžovatelky
ustanovení §1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění účinném
ke dni vydání napadeného rozsudku krajského soudu, podle kterého při rozhodování o náhradě
nákladů řízení (§151 občanského soudního řádu) soud určí výši odměny za zastupování účastníka
advokátem nebo notářem v občanském soudním řízení podle sazeb a za podmínek uvedených
v této vyhlášce. Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že pokud soud nerozhoduje
v občanském soudním řízení, uvedenou vyhlášku nelze použít.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu