ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.115.2008:106
sp. zn. 4 Ads 115/2008 - 106
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M., zast.
JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem, se sídlem Slovanská 21, Šumperk, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2008, č. j. 38 Cad 15/2005 - 80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 6. 2008, č. j. 38 Cad 15/2005 - 80, ustanovil
zástupcem žalobce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2005,
č. j. KUOK/9881/05/OSV-DS/7025/SD-80, JUDr. Milana Janíčka, advokáta, kterého současně
vyzval k doplnění žaloby.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítal, že se soud neřídil nařízením
Nejvyššího správního soudu, JUDr. Milan Janíček, advokát s ním vůbec nekomunikuje, jedná
za zády stěžovatele a jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Stěžovatel zdůraznil,
že ve stejné věci („90x opakovaných žalob na KS Ostrava, a 90x opakovaných žalob na MS v Praze“)
jej zastupuje JUDr. Vít Vohánka, advokát. Stěžovatel navrhl, aby soud napadené usnesení zrušil
a aby mu pro celé řízení ustanovil zástupcem JUDr. Víta Vohánku, advokáta. Stěžovatel
dále navrhl, aby byli zaměstnanci Nejvyššího správního soudu V. Š., M. D. a R. H. zbaveni
způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu.
V podání ze dne 22. 8. 2008 stěžovatel zdůraznil, že veškeré úkony Krajského soudu
v Ostravě byly provedeny vyloučenými soudci, kteří jsou „v pracovně-právním poměru k žalovanému
subjektu, a zakládá pochybnost o jejich nepodjatosti“. Stěžovatel konstatoval, že „JUDr. Milan Janíček hájí
zájmy vyloučených soudců KS Ostrava“, a zopakoval, že s ním nekomunikuje a jedná za jeho zády.
Stěžovatel znovu požadoval ustanovení zástupce JUDr. Víta Vohánky, advokáta.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu
kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel usnesení krajského soudu napadl v rozsahu výroku
o ustanovení JUDr. Milana Janíčka, advokáta jeho zástupcem pro řízení, a to z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. Proti druhému výroku napadeného usnesení, kterým byl
stěžovatel prostřednictvím ustanoveného zástupce vyzván k doplnění žaloby, ostatně není kasační
stížnost přípustná [§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.].
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení,
ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo
rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, že ve věci rozhodovali
vyloučení soudci, této námitce však nepřisvědčil. Skutečnosti uváděné stěžovatelem
se totiž nezakládají na pravdě, neboť rozhodující soudkyně JUDr. Jana Záviská není v pracovním
poměru, ani jiném pracovně-právním či jinak závislém vztahu k žalovanému Krajskému úřadu
Olomouckého kraje.
O dříve vznesené námitce podjatosti Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne
1. 2. 2006, č. j. Nao 28/2005 - 26, ve kterém vyslovil, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě
JUDr. Jana Záviská není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 38 Cad 15/2005.
Nejvyšší správní soud tedy shledal, že ve věci nerozhodoval vyloučený soudce,
neboť podle zmíněného usnesení JUDr. Jana Záviská z projednávání a rozhodování této věci
vyloučena nebyla a námitky stěžovatele, tvořené nepravdivými a nepodloženými tvrzeními,
na tomto závěru nemohou nic změnit. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
tudíž není dán.
Soud dále posuzoval námitku nezákonnosti napadeného usnesení.
Podle §35 odst. 8 (dříve odst. 7) první věta s. ř. s. navrhovateli (v tomto případě
stěžovateli v řízení o žalobě), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování
osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv
osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba,
neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě
rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků
podle §36 odst. 1 s. ř. s.
Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné
zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko
právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce,
kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu právo na ustanovení zástupce (§35
odst. 7 s. ř. s.) není právem na ustanovení konkrétní osoby, kterou navrhovatel v návrhu označuje
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1372/2007,
www.nssoud.cz).
Ustanovil-li krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů působících v blízkosti
bydliště stěžovatele a v obvodu tohoto soudu, pak tento důvod nepovýšil nad žádné
stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem.
Konkrétní náplň povinností, jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo,
je závislá na aktuálních potřebách, které po dobu trvání takového zastoupení vyplynou
jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji
sporu. V případě soudního sporu, kde je zástupce soudem ustanoven, probíhá komunikace
právního zástupce se soudem zpravidla bezprostředně, není tedy zcela nezbytné, aby zástupce
vždy komunikoval se zastoupeným v rozsahu a způsobem odpovídajícím představám stěžovatele.
Činnost ustanoveného zástupce je vykonávána průběžně, povinnost k činnosti nastupuje
často automaticky, bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupeného či třetí osoby.
Stěžovateli tento stav zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává
prostřednictvím jistoty, že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale
svěřena do rukou jeho zástupce.
Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení stěžovatele přichází v úvahu
nahlížení do soudního spisu (případně i do správního spisu, pokud se nachází u tohoto soudu),
možná následná procesní reakce ustanoveného zástupce vůči soudu, účast na jednání soudu,
apod., pak není řešením nelogickým ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu soudu, který řízení
vede, navíc z okolí místa bydliště stěžovatele. Jde zároveň o ře šení, jež nenaráží na žádnou
ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu
ani se žádným ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem
ovládáno (soudní řád správní).
Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení JUDr. Milana Janíčka, advokáta je nezákonné,
případně že mu lze vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla
na jeho právech, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje. Za relevantní nelze
považovat ani abstraktní a ničím nepodložené tvrzení stěžovatele, že tento advokát zastupuje
Krajský soud v Ostravě a jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
Ostatně sám stěžovatel uvádí, že u Městského soudu v Praze a Krajského soudu
v Ostravě je k jeho žalobám vedeno několik desítek řízení. Požaduje-li pak v nich zastoupení
advokátem, je logické a racionální, pokud soud zastupováním ex officio v tolika věcech nezatíží
jednoho a téhož advokáta (v podstatě by tak v ostatním zablokoval nebo přinejmenším podstatně
omezil výkon jeho praxe) a namísto toho zastupování rozmělní mezi advokátů několik.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační námitky nejsou důvodné, kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. nebyly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2008, č. j. 38 Cad 15/2005 - 80,
směřující proti jeho výroku o ustanovení JUDr. Milana Janíčka, advokáta zástupcem stěžovatele,
jako nedůvodnou zamítl.
Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že soudy rozhodující ve správním
soudnictví nedisponují kompetencí vést řízení a rozhodovat o způsobilosti k právním úkonům.
Absurdním návrhem stěžovatele na zbavení výše uvedených soudců způsobilosti k právním
úkonům se Nejvyšší správní soud dále nezabýval.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné
náklady nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. Milanu Janíčkovi, advokátu Nejvyšší správní
soud nepřiznal odměnu za zastupování stěžovatele, neboť z obsahu spisu nezjistil žádný úkon
advokáta v tomto řízení, což je logickým vyústěním toho, že kasační stížností bylo napadeno
právě usnesení o ustanovení JUDr. Janíčka advokátem stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu