ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.18.2008:27
sp. zn. 4 Ads 18/2008 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12.
2007, č. j. 10 Ca 224/2007 – 4,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích (dále jen „krajského soudu“) ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 Ca 224/2007 – 4
(dále jen „napadené usnesení“), kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele ze dne 27. 11. 2007,
jíž se stěžovatel dovolával promlčení pojistného a penále vůči žalované. Dále se domáhal,
aby krajský soud přikázal žalované uzavřít dohodu o nepromlčené části pohledávky,
tj. o její splatnosti, a zastavení penalizace stěžovatele. V příloze svého podání stěžovatel vyzval
krajský soud, aby již nepozměňoval obsah jeho návrhů. Kromě toho také požádal, aby krajský
soud předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu, který by přikázal jeho případ k projednání
„specializovanému pojišťovnickému senátu soudů.“
Napadeným usnesením krajského soudu byla tato žaloba stěžovatele odmítnuta.
V odůvodnění usnesení krajský soud krátce zrekapituloval průběh řízení na základě předchozích
podání stěžovatele a vyložil obsah jeho posledního žalobního podání. Krajský soud konstatoval,
že návrh stěžovatele nebyl projednatelný ve správním soudnictví. Tento právní názor zdůvodnil
tím, že o pojistném na veřejné zdravotní pojištění bylo rozhodnuto žalovanou,
která je právnickou osobou, jíž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejného zdravotního pojištění. Názorem žalované na případné
promlčení pojistného se ve správním soudnictví proto lze zabývat pouze při přezkoumání
rozhodnutí o pojistném v souladu s ustanovením §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud uvedl,
že nemá jinou možnost, jak námitku promlčení přezkoumat, přičemž dále odkázal na zákonné
vymezení pravomoci soudu ve správním soudnictví s tím, že tak, jak stěžovatel svůj návrh
formuloval, nemůže být krajským soudem posouzen. Z těchto důvodů krajský soud v souladu
s ustanovením §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. jeho žalobu odmítl.
Podle přiložené doručenky bylo napadené usnesení doručeno stěžovateli dne 10. 12. 2007.
V kasační stížnosti podané k poštovní přepravě dne 3. 1. 2008, která byla adresována
přímo Nejvyššímu správnímu soudu, stěžovatel uvedl, že se dovolává u Nejvyššího správního
soudu ochrany proti krajskému soudu, protože protiprávně třikrát zmařil jeho žalobu ve věci
určení rozsahu promlčené povinnosti z pojistného vůči žalované, a to konkrétně dvěma
usneseními ze dne 12. 10. 2007 a 8. 11. 2007 a nakonec napadeným usnesením ze dne 3. 12. 2007
o věcné nepříslušnosti. Stěžovatel zejména namítá, že o všech jeho návrzích rozhodovala
samosoudkyně V. Balejová, přestože podle jeho názoru zákon předpokládá v takové věci
rozhodování v senátu. Dále stěžovatel zpochybňuje správnost postupu krajského soudu
při doručování písemností žalované. Stěžovatel zdůvodňuje přípustnost své žaloby, kterou
spatřuje ve skutečnosti, že mu bylo upřeno právo být účastníkem správního řízení o nezaplacení
pojistného a penále a bylo mu vnucováno „nezákonně skryté promlčecí řízení při uchování
penalizační kumulace“, což podle jeho názoru žalované nepřísluší. Stěžovatel poukázal
na skutečnost, že jeho návrh na zahájení řízení u krajského soudu byl dvakrát postoupen
Městskému soudu v Praze. Ve druhém a třetím případě podle stěžovatele došlo ze strany
krajského soudu ke změně návrhu, přičemž konkrétně v napadeném usnesení ze dne 3. 12. 2007
krajský soud považoval návrh stěžovatele za žalobu na určení, k jejímuž projednání není
oprávněn. Zásadní pochybení spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud neuznal jeho návrh
za předmět řízení a v napadeném usnesení ani neoznačil jiný příslušný soud či orgán, ani mu věc
nepostoupil. Proto stěžovatel navrhl zrušení nejen napadeného usnesení, nýbrž i dvou
předchozích usnesení ze dne 12. 10. 2007 a 8. 11. 2007, a požadoval zahájení řízení o věci samé.
Ke kasační stížnosti bylo dále Krajským soudem v Českých Budějovicích dosláno podání
stěžovatele, ze dne 14. 4. 2008, v němž navrhuje „zahájit řízení na ochranu proti pokynům
a donucování Všeobecné zdravotní pojišťovny“. Dne 9. 6. 2008 potom došlo Nejvyššímu
správnímu soudu podání stěžovatele, z něhož vyplývá, že jeho podání ze dne 14. 4. 2008,
založené ve spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 224/2007, se týká řízení
s odlišným předmětem sporu.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud však shledal, že kasační stížnost byla podána opožděně.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. platí, že kasační stížnost musí být podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu
od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou
zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání
napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí
poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle obecných pravidel pro počítání lhůt obsažených v ustanovení §40 odst. 2 a 3 s. ř. s.
platí, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin.
Z originálu napadeného usnesení, přiložených doručenek, jakož i podacího razítka
na poštovní obálce připojené ke kasační stížnosti je zřejmé, že tuto lhůtu stěžovatel nedodržel.
Napadené usnesení mu bylo doručeno dne 10. 12. 2007, přičemž lhůta dvou týdnů k podání
kasační stížnosti počala stěžovateli běžet následujícího dne, tj. 11. 12. 2007, a skončila
by uplynutím dvou týdnů dne 24. 12. 2007. Jelikož však lhůta určená podle týdnů nemůže
dle citovaných ustanovení s. ř. s. skončit ve svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den, tj. 27. 12. 2007. Pokud by kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě
nejpozději v tento den, byla by ještě podána včas. Z poštovního razítka na obálce přiložené
ke kasační stížnosti je však patrno, že stěžovatel podal kasační stížnost k poštovní přepravě
až dne 3. 1. 2008. Doručení napadeného usnesení ani okamžik podání kasační stížnosti
k poštovní přepravě stěžovatel ani nikterak nezpochybňoval. Z toho vyplývá, že zákonná lhůta
pro podání kasační stížnosti nebyla v této věci dodržena a kasační stížnost byla tedy podána
opožděně.
Dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že soud odmítne návrh, jestliže byl
podán předčasně nebo opožděně. Toto pravidlo se dle ustanovení §120 s. ř. s. použije podpůrně
i pro řízení před Nejvyšším správním soudem. Jelikož byla kasační stížnost podána zjevně
opožděně, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než ji v souladu s tímto ustanovením
odmítnout.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 3
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu