ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.6.2007:120
sp. zn. 4 Ads 6/2007 - 120
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. O., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 22
Cad 164/2006 - 94,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2006, č. j. 22 Cad 164/2006 - 94,
pro nezákonnost zrušil rozhodnutí žalovaného č. j. JMK 5590/2003 OSVZ-Sm, ze dne
17. 3. 2003, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a rozhodl dále, že žádnému z účastníků
se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Předmětným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 30. 1. 2003, č. j. 19571/2/BMB-1/6,
kterým byla žalobci odňata dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 1. 2003,
protože nárok na dávku k tomuto dni zanikl.
V odůvodnění krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
konstatoval, že správní orgány při posuzování podmínky dosaženého rozhodného příjmu žalobce
vycházely z potvrzení České správy sociálního zabezpečení, která jsou nepřezkoumatelná. Tvrdí-li
žalobce od počátku řízení, že dávky mu byly vyplaceny v nižší částce, než Česká správa sociálního
zabezpečení uvedla, k čemuž doložil poštovní poukázku o výplatě ze dne 28. 11. 2002, a dále,
že částka 6880 Kč mu byla „vyplacena“ až dne 4. 1. 2003, měly správní orgány žádat od České
správy sociálního zabezpečení další přesné vyjádření, jaké částky a kdy byly žalobci vyplaceny,
zda byly vyplaceny v plné výši nebo nižší v důsledku žalobcem zmiňované exekuce, o níž ve spisu
není žádný objektivní důkaz. Soud shledal, že správní orgány postupovaly v rozporu s §3 odst. 3
a 4 a §32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších
předpisů, což mohlo mít (a zřejmě i mělo) za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Teprve na základě vyčerpávajícího vyjádření České správy sociálního zabezpečení o datu a výši
výplaty dávek důchodového pojištění může správní orgán učinit objektivní úsudek o tom,
které dávky byly vyplaceny v období od října 2002 a které nikoliv. Z těchto důvodů krajský soud
přezkoumávané rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel namítal, že dne 12. 3. 2003 obdržel
potvrzení České správy sociálního zabezpečení s uvedením celkové částky vyplacené žalobci
v období od října do prosince 2002 (ve výši 26 875 Kč) včetně rozpisu vyplacených dávek
podle jednotlivých měsíců. Z potvrzení stěžovatel zjistil, že v prosinci 2002 byla žalobci
poukázána i vyplacena lednová dávka důchodového pojištění. Tvrzení žalobce, že si dávku
důchodového pojištění na leden 2003 vyzvedl až dne 4. 1. 2003 nelze podle stěžovatele pro účely
státní sociální podpory zohlednit. Stěžovatel namítal, že soud měl vycházet z předložené kopie
poštovní poukázky k výplatě důchodu na leden 2003 (datum vyplacení 27. 12. 2002) a ne se řídit
neprokázaným tvrzením žalobce o vyzvednutí lednového důchodu dne 4. 1. 2003. Stěžovatel
zdůraznil, že datum 27. 12. 2002 spadá do IV. kalendářního čtvrtletí, a proto správně započetl
vyplacenou dávku do rozhodného příjmu tohoto období, ačkoliv to znamená započtení čtyř
vyplacených dávek důchodového pojištění za období tří měsíců. Žalobci by podle stěžovatele
s ohledem na výši jeho důchodu ve IV. kalendářním čtvrtletí nárok na příspěvek na bydlení
nevznikl ani v případě započtení pouze tří dávek důchodového pojištění v přiznané výši 6665 Kč
měsíčně, jelikož tato částka přesahuje součin částky životního minima a koeficientu 1,60,
tj. 6560 Kč. Stěžovatel dále poukázal na to, že žalobci z tohoto důvodu v následujícím období
vznikl nárok na příspěvek na bydlení, neboť do rozhodného období I. kalendářního čtvrtletí roku
2003 byly dávky důchodového pojištění započteny pouze za dva měsíce, tj. únor a březen 2003;
tento nárok by žalobci jinak nevznikl. Stěžovatel zdůraznil, že jako správní orgán státní sociální
podpory není oprávněn ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,
ve znění pozdějších předpisů, přezkoumat správnost a úplnost podkladů předložených
jinými státními orgány. Potvrzení zaslané Českou správou sociálního zabezpečení vzal stěžovatel
za úplné, pravdivé a správné, vycházeje ze zásady, že úřední listina se považuje za správnou,
neprokáže-li se opak. Úřadům státní sociální podpory nepřísluší posuzovat, zda Česká správa
sociálního zabezpečení vyplatila lednový důchod v prosinci předcházejícího roku v souladu
s platnou právní úpravou, a proto pouze ověřil, že žalobci byly v rozhodném období vyplaceny
4 měsíční splátky. Stěžovatel se domnívá, že ani sporná otázka výše rozhodného příjmu žalobce
v rozhodném období není s ohledem na obdržené potvrzení a předložené poukázky ze strany
žalobce diskutabilní, neboť z potvrzení České správy sociálního zabezpečení je zřejmé,
jaká celková částka byla žalobci v rozhodném období vyplacena a jak byly tyto dávky rozděleny.
Stěžovatel konstatoval, že není kompetentní posuzovat oprávněnost prováděné exekuce srážkami
z dávek důchodového pojištění. Stěžovatel uzavřel, že správně posoudil otázku výše příjmu
a nezohlednil prováděnou exekuci ve smyslu §5 odst. 2 a §65 odst. 1 zákona o státní sociální
podpoře, tedy vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem;
to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním
názorem Nejvyššího správního soudu.
Citované ustanovení přesně odpovídá situaci, která nastala v této věci. Krajský soud
v Brně totiž předchozím rozsudkem ze dne 29. 4. 2004 č. j. 22 Cad 46/2003 - 20, žalobu žalobce
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2003 zamítl a rozhodl, že žádnému z účastníků
se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Nejvyšší správní soud tento rozsudek svým rozsudkem ze dne 24. 7. 2006,
č. j. 4 Ads 103/2005 - 84, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění
Nejvyšší správní soud uvedl, že správní orgány měly žádat od České správy sociálního
zabezpečení další přesné vyjádření, v němž by mělo být uvedeno, jaké částky a kdy byly žalobci
vyplaceny (konkrétní data výplaty), příp. ke kterému datu byly poukázány, zda byly vyplaceny
v plné výši, nebo ve výši nižší v důsledku exekuce, o níž se zatím žalobce zmiňuje pouze v žalobě,
ale objektivní důkaz o této případné exekuci ve spise není. Pokud tak správní orgány neučinily,
postupovaly v rozporu s §3 odst. 3 a 4 a §32 odst. 1 správního řádu, což je v d aném případě
nutno považovat za podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo
mít (zřejmě i mělo) za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Teprve totiž na základě
vyčerpávajícího vyjádření České správy sociálního zabezpečení o datu a výši výplaty dávek
důchodového pojištění si může správní orgán udělat objektivní úsudek o tom, které dávky byly
vyplaceny v období od října 2002 do prosince 2002 a které nikoliv. Nejvyšší správní soud
svým právním názorem zavázal krajský soud, aby napadená rozhodnutí z důvodů uvedených
v §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti meritornímu rozhodnutí (rozsudku),
jímž krajský soud rozhodl znovu poté, kdy jeho předchozí meritorní rozhodnutí (rozsudek)
Nejvyšší správní soud zrušil, a stěžovatel v kasační stížnosti nenamítá, že se krajský soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, je podaná kasační stížnost nepřípustná
ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
Krajský soud se v napadeném rozsudku řídil závazným právním názorem zdejšího soudu,
který jen s drobnými úpravami převzal do odůvodnění svého rozhodnutí. Kasační stížnost
stěžovatele tak představuje de facto polemiku s názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem. Právě na tyto případy dopadá citované ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.,
jehož účelem je, aby Nejvyšší správní soud nemusel znovu opakovat své závěry, které již jednou
vyslovil a jimiž se krajský soud řídil.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 22 Cad 164/2006 - 94, odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba (zde kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu