ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.65.2008:32
sp. zn. 4 Ads 65/2008 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Ing. L. K., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, č. j. 43 Cad 10/2008
- 16,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2008, č. j. 43 Cad 10/2008 - 16, odmítl
návrh žalobce směřující proti blíže neoznačenému rozhodnutí žalované a rozhodl dále, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce
přes poučení, že v řízení může soud po zjištění důvodnosti žaloby pouze zrušit napadené
rozhodnutí, opakovaně navrhl, aby soud žalované uložil povinnost do dvou měsíců od právní
moci rozsudku zrušit své rozhodnutí a vydat nové, ve kterém bude žalobci přiznán starobní
důchod i se započítáním doby zaměstnání a vyměřovacích základů uvedených v žalobě, doplatit
starobní důchod od 1. 8. 2007 s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Krajský soud
konstatoval, že žalobce se svým podáním nedomáhal zrušení rozhodnutí správního orgánu
a vrácení věci k dalšímu řízení, ani neoznačil rozhodnutí žalované, když z jeho podání není
zřejmé, jaké rozhodnutí vlastně napadá (rozhodnutí ze dne 1. 7. 2007 nebo ze dne 8. 1. 2008).
Krajský soud proto podle §46 odst. 1 písm. a) a §37 odst. 5 s. ř. s., návrh žalobce odmítl a dodal,
že žalovaná dosud provádí šetření a o výši žalobcova důchodu ještě bude rozhodovat.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které namítal, že napadené správní rozhodnutí v žalobě označil jako „rozhodnutí o přiznání
starobního důchodu od 1. 8. 2007 ze dne 8. 1. 2008“ a toto rozhodnutí přiložil. Zdůraznil, že v návrhu
výroku rozsudku jednoznačně uvedl, že „žalovaný je povinen do 2 (měsíců) od právní moci rozsudku
zrušit rozhodnutí“. Není tedy pravdou, že se stěžovatel nedomáhal zrušení rozhodnutí správního
orgánu. V doplnění žaloby stěžovatel omylem uvedl nesprávné datum vydání správního
rozhodnutí, což nemůže vést soud k odmítnutí žaloby, když v žalobě je rozhodnutí uvedeno
několikrát a označeno správně a je přílohou žaloby. Stěžovatel současně z důvodu nemoci
požádal o možnost doplnění kasační stížnosti do 30. 4. 2008.
Dne 23. 5. 2008 krajský soud předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti s tím, že stěžovatel není přes výzvu soudu zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 5. 2008, č. j. 4 Ads 65/2008 - 28, stěžovatele
vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti
ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení. Soud současně stěžovatele poučil, že jeho kasační
stížnost bude odmítnuta, nepředloží-li plnou moc ve stanovené lhůtě, a že může stěžovateli
na jeho žádost ustanovit advokáta, jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát.
Na tuto výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 12. 6. 2008, které bylo Nejvyššímu
správnímu soudu doručeno dne 16. 6. 2008. V tomto podání stěžovatel uvedl, že si nemůže
dovolit vynaložit náklady na advokáta a žalovaná jej ujistila, že výši důchodu přepočítá
podle jeho požadavků, proto kasační stížnost odvolává.
Podle §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Podle §108 odst. 2 s. ř. s. byla-li kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu správnímu
soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví.
Nejvyšší správní soud posoudil projev vůle stěžovatele obsažený v jeho podání ze dne
12. 6. 2008 a dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o zpětvzetí kasační stížnosti.
Vůle stěžovatele nepokračovat v tomto řízení je zjevná nejen z toho, že stěžovatel
výslovně kasační stížnost odvolal, ale i z celkového kontextu jeho podání. Stěžovatel totiž k výzvě
soudu, aby předložil plnou moc k zastupování v řízení o kasační stížnosti, navzdory poučení
o možnosti odmítnutí kasační stížnosti, Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že si náklady
na advokáta nemůže dovolit, čímž současně deklaroval, že výzvě soudu nevyhoví. Nabízené
možnosti požádat o ustanovení advokáta soudem stěžovatel nevyužil. Řízení o kasační stížnosti
by tak v případě, že by stěžovatel neprojevil vůli je zastavit, po uplynutí stanovené lhůty skončilo
odmítnutím kasační stížnosti pro nedostatek povinného právního zastoupení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační
stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel
ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením. Zpětvzetí kasační stížnosti bylo podáno poté,
co byl spis předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, a proto Nejvyšší správní soud
v souladu s §47 písm. a) s. ř. s. a §108 odst. 2 s. ř. s., za použití §120 téhož zákona, řízení
zastavil.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití §60 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu