ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.7.2008:63
sp. zn. 4 Ads 7/2008 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: L. B.,
zast. JUDr. Milošem Sobotkou, advokátem, se sídlem Jungmannova 68, Tišnov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o zvýšení důchodu pro
bezmocnost, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9.
2007, č. j. 34 Cad 50/2007 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatelky JUDr. Miloši Sobotkovi, advokátu, se sídlem Jungmannova 68,
Tišnov, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1600 Kč. Tato odměna
bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2007, č. X, zamítla žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení žádost žalobkyně o zvýšení důchodu pro částečnou bezmocnost pro nesplnění
podmínek ustanovení §70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. V odůvodnění rozhodnutí je
uvedeno, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Brně – venkov ze dne 15. 1.
2007 není žalobkyně ani částečně bezmocná, neboť při nezbytných životních úkonech
nepotřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby.
V podané žalobě a jejím doplnění poukazovala žalobkyně na svůj dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav. Zdůrazňovala problémy s páteří a skutečnost, že při práci na vrtačce jí prasklo
svalstvo na ruce a ta se zablokovala. Popisovala i další zdravotní problémy a namítala,
že její zdravotní stav nebyl správně posouzen, neboť vůbec nebyla předvolána před komisi
Okresní správy sociálního zabezpečení v Brně (dále též jen OSSZ) a posudek byl vypracován
na základě starých lékařských zpráv. Navrhovala, aby byly zhodnoceny lékařské zprávy,
které připojila k žalobě, a žádala, aby byla vyžádána zdravotní dokumentace od MUDr. S.
Navrhovala, aby Krajský soud v Brně rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2007 zrušil a věc jí vrátil
k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně po provedeném jednání rozsudkem ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 34 Cad 50/2007 – 33, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádnému z účastníků se nepřiznává
náhrada nákladů řízení. Ve svém rozsudku vycházel z obsahu posudkové dokumentace
a z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Brně, ze dne
23. 8. 2007. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně ke dni vydání
napadeného rozhodnutí nebyla bezmocná podle §70 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. Soud
proto podle ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalobkyně (dále též jen stěžovatelka),
a to z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.
(soudní řád správní – dále jen s. ř. s.). Namítala, že napadené rozhodnutí žalované je odůvodněno
velmi stroze a obecně, a není z něho zřejmé, na základě čeho dospěla žalovaná k závěru,
že stěžovatelka není ani částečně bezmocná. Poukazovala na to, že již v žalobě napadala
tu skutečnost, že vůbec nebyla předvolána před OSSZ Brno – venkov, přičemž posudek OSSZ
nebyl stěžovatelce doručen a není ani obsažen ve spise sp. zn. 34 Cad 50/2007. Šlo tedy ze strany
posudkového lékaře o ryze formální věc v rozporu se zákonem, zejména správním řádem.
Stěžovatelka dále uvedla, že z posudku posudkové komise je zřejmé, že komise
nedostatečně ve všech souvislostech a konkrétních jejích životních podmínkách, hodnotila
otázku částečné bezmocnosti, tedy potřebu dlouhodobé pomoci jiné osoby
při některých nezbytných životních úkonech. Komise ani soud dostatečně nezohlednily
tu skutečnost, že stěžovatelka žije sama v obci H., tedy mimo jakoukoli občanskou obslužnost,
která je až v T., pro stěžovatelku těžko dostupném. Komise sice konstatovala, že za pobytu na
lůžku je schopna se posadit, povstat a opět se posadit, vůbec se však nezabývala otázkou, kdo
zabezpečí stěžovatelce nezbytné životní úkony, jako nákupy ve vzdáleném T., úklid, praní,
udržování bydliště – domku, obstarávání a uskladnění dřeva a uhlí, za situace, kdy jak několikrát
stěžovatelka uvedla, nemá dlouhodobě zprovozněný bojler a na jeho opravu nemá finanční
prostředky. Komise sice konstatovala, že stěžovatelka je schopna jíst připravený pokrm a nápoj,
vůbec však neřešila otázku, kdo stěžovatelce tento pokrm a nápoj uvaří, resp. připraví, či zda je
stěžovatelka vůbec schopna obstarat si suroviny a jídlo si uvařit a nápoj si připravit sama.
Stěžovatelka dále namítala, že se posudková komise ani soud nezabývaly stěžovatelkou
tvrzenými problémy po prasknutí svalstva a bolesti v kolenech, zejména v pravém. Obecné
konstatování komise, že stěžovatelka je obézní a má zhubnout, stěžovatelka také
ve svých podáních několikrát napadala jako tendenční s tím, že pro zdravotní problémy
je u ní hubnutí problémem. Soud se však s těmito námitkami nevypořádal.
Stěžovatelka poté požádala o osvobození od soudních poplatků. Navrhovala,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. Dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Z kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatelka podává z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené a) nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, d) nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v rozsudku krajského soudu neshledal.
Z obsahu posudkové dokumentace plyne, že stěžovatelka v letech 1980, 1981, 1987
žádala o přiznání statutu osoby se změněnou pracovní schopností vždy s negativním výsledkem.
Dne 6. 11. 2006 požádala o zvýšení důchodu pro bezmocnost. V obsahu spisu je založen lékařský
nález pro zjištění bezmocnosti MUDr. V. K. ze dne 9. 12. 2006. V nálezu je uvedena klinická
diagnóza a somatický nález. Podle obsahu nálezu byla stěžovatelka orientována místem, časem,
visus v normě odpovídající věku, lehčí hypakuse, šepot slyší špatně, dobře hlasitou řeč. Psychicky
je komponována, schopna čtení, psaní, komunikativní, dorozumí se, spolupracuje. V nálezu
zjištěný stav se může zhoršit v progresi vertebrogenních obtíží, zhoršením hybnosti, atd.
Stěžovatelka podle nálezu potřebovala pomoc při zajištění úklidu, udržování domu, zahrady.
Stěžovatelka žije sama. Ve vztahu k úkonům rozhodným pro posuzování bezmocnosti vyplývá z
nálezu, že je schopna všech tam vyjmenovaných úkonů bez pomoci. Ze záznamu o jednání
OSSZ Brno – venkov ze dne 15. 1. 2007 vyplývá, že stěžovatelka byla navštívena lékařem OSSZ
dne 12. 1. 2007, avšak nikdo neotevřel. Pomoc jí poskytuje J. Z. stěžovatelka je soběstačná,
nepotřebuje pomoc při životně důležitých úkonech, chůze je nejistá, s pomocí hole nebo
přidržováním se nábytku. Podle posudkového zhodnocení stěžovatelka nepotřebovala pomoc
jiné osoby při základních životních úkonech ani při nezbytných životních úkonech. Bylo
uzavřeno, že stěžovatelka není bezmocná podle §70 zákona č. 100/1988 Sb. a §2 vyhlášky č.
284/1995 Sb. v platném znění, neboť nepotřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby při nezbytných
životních úkonech ani nejde o osobu prakticky nebo úplně nevidomou.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 2. 2007, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky
o zvýšení důchodu pro částečnou bezmocnost pro nesplnění podmínek ustanovení §70 odst. 1
písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. Rozhodnutí o nároku na dávku, jejíž přiznání je podmíněno
zdravotním stavem, je závislé především na odborném lékařském posouzení. V přezkumném
soudním řízení posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů, jakož i skutečnosti
rozhodné pro přiznání, odnětí, event. změnu zvýšení důchodu pro bezmocnost, posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném
znění). Uvedené komise jsou přitom ze zákona povolány nejen k celkovému posouzení
zdravotního stavu, dochované pracovní schopnosti a rozsahu a charakteru pomoci, dohledu,
popř. ošetřování jinou osobou při úkonech braných v úvahu pro posouzení bezmocnosti,
ale i k zaujetí posudkových závěrů o bezmocnosti a jejím stupni ve smyslu ustanovení §2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., třebaže jde v oblasti rozhodování o zákonných nárocích ve věcech
důchodového zabezpečení (pojištění) především o pojmy právní. Posudek komise ovšem soud
hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., nicméně
vzhledem k jeho mimořádnému významu v tomto řízení, plynoucímu z uvedené zákonné úpravy,
nevzbuzuje-li takový posudek z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti žádnou pochybnost
a nejsou-li tu ani jiné skutečnosti nebo důkazy, jimiž by správnost posudku mohla
být zpochybněna, bývá zpravidla v řízení důkazem rozhodujícím.
Nejvyšší správní soud především uvádí, že výše uvedené zásady vyplývají z postupu
v řízení o dávkách důchodového pojištění a sociálního zabezpečení upraveného v zákoně
č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle §5a zákona č. 582/1991 Sb. o dávkách důchodového pojištění (tedy o zvýšení důchodu pro bezmocnost) rozhodovala
do 31. 12. 2006 (od 1. 1. 2007 zákon č. 108/2006 Sb. a další) Česká správa sociálního
zabezpečení, a to na podkladě posudků lékařů Okresních správ sociálního zabezpečení,
kteří mj. posuzovali i bezmocnost občanů (§8 zákona č. 582/1991 Sb.). Okresní správy
sociálního zabezpečení pak předkládaly uvedené posudky (záznamy o jednání) České správě
sociálního zabezpečení k rozhodnutí o dávkách sociálního zabezpečení a důchodového pojištění
[§6 odst. 4 písm. i) zákona č. 582/1991 Sb.]. Lze tedy konstatovat, že posudek lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení o bezmocnosti, byl stěžejním podkladem pro rozhodnutí o nároku
a výši zvýšení důchodu pro bezmocnost. K tomu nutno pro úplnost konstatovat, že stěžovatelka
žádost o dávku uplatnila dne 6. 11. 2006. Podle §120 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., osoby,
kterým ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost
podle dosavadních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považují za osoby závislé
na pomoci jiné fyzické osoby a) ve stupni I. (lehká závislost), jde-li o osoby částečně bezmocné,
b) ve stupni II. (středně těžká závislost), jde-li o osoby převážně bezmocné, c) ve stupni III.
(těžká závislost), jde-li o osoby úplně bezmocné. Podle čl. II v části první zák. č. 109/2006 Sb.,
kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, řízení
o zvýšení důchodu pro bezmocnost, zahájená a pravomocně neskončená přede dnem
1. ledna 2007, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Na řízení o zvýšení důchodu
pro bezmocnost nebo o úpravu dosavadní částky zvýšení důchodu pro bezmocnost na dobu
před 1. lednem 2007 na základě žádosti uplatněné po 31. prosinci 2006, se vztahují dosavadní
právní předpisy. Žádost stěžovatelky uplatněnou dne 6. 11. 2006, bylo tedy třeba posuzovat
podle dosavadní právní úpravy.
Na základě výše uvedeného je nutno posuzovat i obsah rozhodnutí o dávce důchodového
pojištění či sociálního zabezpečení. Se stěžovatelkou lze souhlasit v tom, že rozhodnutí žalované
je poměrně velmi strohé. Avšak se zřetelem k tomu, že předmětem řízení byla žádost o zvýšení
důchodu pro bezmocnost (kdy stěžovatelka zvýšení důchodu pro bezmocnost zatím nepobírala)
a stěžejním podkladem pro rozhodnutí byl posudek lékaře OSSZ Brno – venkov, pak, je-li
v odůvodnění rozhodnutí odkaz na tento posudek, resp. na jeho závěr o tom, že stěžovatelka
není ani částečně bezmocná, je ještě možno podle názoru Nejvyššího správního soudu dospět
k závěru, že rozhodnutí žalované je přezkoumatelné (byť na samé hranici přezkoumatelnosti),
neboť vykazuje alespoň minimální standard informací o tom, proč stěžovatelčině žádosti nebylo
vyhověno. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná postupovala v souladu
s ustanovením zákona č. 582/1991 Sb. a že vydané rozhodnutí lze považovat za přezkoumatelné.
Námitky stěžovatelky směřující ke shora uvedenému, proto neshledal důvodnými.
Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, resp. záznam o jednání
této Okresní správy sociálního zabezpečení není součástí soudního spisu, neboť jde o důkaz
vyžadovaný žalovanou v řízení podle zákona č. 582/1991 Sb. Vždy se však takový posudek,
příp. záznam o jednání nachází v dávkovém spisu a v posudkovém spisu, které mají soudy
posuzující nárok na zvýšení důchodu pro bezmocnost k dispozici jako důkaz, neboť bez těchto
spisů by o věci nemohli věcně rozhodnout. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy krajský soud
z obsahu posudkového spisu vycházel, a tento spis má k dispozici i Nejvyšší správní soud.
Se stěžovatelkou lze souhlasit v tom, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení
nevycházel v záznamu o jednání ze dne 15. 1. 2007 z jejího vlastního vyšetření, na druhé straně
však při její návštěvě v bytě dne 12. 1. 2007, při níž by byl zjišťován zdravotní stav a schopnost
sebeobsluhy, nikdo neotevřel. Se zřetelem k tomu, že z obsahu posudkové dokumentace
lze zjistit vývoj stěžovatelčina zdravotního stavu od roku 1980 a se zřetelem k vyčerpávajícímu
lékařskému nálezu pro zjištění bezmocnosti ze dne 9. 12. 2006, který měl lékař OSSZ k dispozici,
nelze výše uvedenou námitku považovat za způsobilou pro úvahu o nedostatečně zjištěném
skutkovém stavu ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Povinnost zasílat záznam o jednání
Okresní správy sociálního zabezpečení žadatelům o dávky zákon č. 582/1991 Sb. v jeho znění
do 31. 12. 2006 neobsahoval. Ostatně Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžejním důkazem
pro přezkumné soudní řízení je posudek posudkové komise MPSV ČR (§4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb.), přičemž při jednání posudkové komise dne 23. 8. 2007 byla stěžovatelka
přítomna.
Pokud jde o posouzení merita věci, je třeba předně uvést, že podle ustanovení §70 odst. 1
zákona č. 100/1988 Sb. v jeho znění do 31. 12. 2006, se zvyšuje důchod z důchodového pojištění,
popř. úhrn těchto důchodů tehdy, je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření
a obsluhu jinou osobou; při částečné bezmocnosti se zvyšuje o 20 %, při převážné bezmocnosti
o 40 % a při úplné bezmocnosti o 75 % částky, která se podle zákona o životním minimu
považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb osoby, která není
nezaopatřeným dítětem [§3 odst. 2 písm. e) a §7 zákona č. 463/1991 Sb. v tehdy platném znění].
Základní podmínkou bezmocnosti ve smyslu citovaného ustanovení je její trvalost a potřeba
ošetření a obsluhy jinou osobou. Trvalostí se přitom rozumí soustavnost poskytované péče,
ošetřením jinou osobou je míněno přímé poskytování nezbytné péče v souvislosti s domácím
léčením (např. podávání léků, obkladů a pod.), při osobní hygieně (mytí, česání, výkon
fyziologické potřeby); za ošetření posléze je třeba pokládat i nepřetržitý dohled, pokud to stav
osoby stižené bezmocností vyžaduje. Obsluhou je pak míněna nezbytná pomoc směřující
k usnadnění úkonů sebeobsluhy, např. podávání připravených pokrmů a nápojů, pomoc
při chůzi, při oblékání, přenášení a odnášení různých potřeb a pod. Jednotlivé stupně
bezmocnosti jsou rozlišeny v ustanovení §2 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
kterou se prováděl zákon o důchodovém pojištění. Částečně bezmocnou (odst. 1 citovaného
ustanovení) je fyzická osoba, která potřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby při některých
nezbytných životních úkonech, např. při mytí, česání a oblékání; za částečně bezmocnou se vždy
považuje osoba prakticky nevidomá. Převážně bezmocnou je osoba, která potřebuje kromě
pomoci uvedené v odstavci 1 pravidelnou pomoc, popř. soustavný dohled jiné osoby při hlavních
životních úkonech, např. při chůzi a při výkonu fyziologické potřeby. Za převážně bezmocnou
se vždy považuje osoba úplně nevidomá (odst. 2 téhož). Úplně bezmocná je osoba, která zcela
pozbyla schopnost sebeobsluhy, potřebuje soustavné ošetřování a je odkázána trvale na pomoc
jiné osoby při všech životních úkonech (§2 odst. 3 téže vyhlášky). Nutno však současně
podotknout, že za úkony rozhodné pro posouzení stupně bezmocnosti se nepovažují úkony
spadající do oblasti pečovatelských služeb (např. nakupování, vaření, praní apod.).
Nejvyšší správní soud je stejně jako krajský soud přesvědčen o tom, že posudek
posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 23. 8. 2007 je úplný, přesvědčivý a objektivní.
Vyplývá z něho, že posudková komise v něm vycházela ze zjištění sdělených stěžovatelkou
při jednání. Konstatovala, že stěžovatelka se do posudkové komise dostavila bez opory a nové
nálezy nepředložila. Stěžovatelka poukazovala na chronické bolesti páteře, uvedla, že se léčí
s vysokým krevním tlakem a chronickou žilní insuficiencí. Má bolesti kolenních kloubů. Uvedla,
že se nemůže hýbat, a proto nemůže zhubnout. Na otázky informativního charakteru odpověděla
bez chyb. Posudková komise v posudku vycházela ze zapůjčené zdravotnické dokumentace
praktického lékaře MUDr. K. a neuroložky MUDr. S., dále z doložených nálezů staršího data
(Rtg MUDr. P., CSc., ze dne 13. 12. 2005, interního nálezu ze dne 22. 4. 2004 a 16. 7. 1997), z
ortopedického nálezu MUDr. B. Ch. z 10. 5. 2007 a rtg nálezu MUDr. E. O. Posudková komise
zasedala v řádném složení za přítomnosti odborného ortopeda, přičemž vycházela i z vyšetření
stěžovatelky provedeném při jednání, jehož závěry do posudku rovněž uvedla. Posudkový závěr
komise o tom, že stěžovatelka nevyžadovala dlouhodobě pomoc jiné osoby při nezbytných
životních úkonech ani ošetřování a obsluhu jinou osobou, dále závěry, že nevyžadovala
pravidelnou pomoc při hlavních životních úkonech ani nepřetržitý dohled, jsou zcela v souladu se
zjištěním učiněným v lékařském nálezu pro zjištění bezmocnosti ze dne 9. 12. 2006, podle něhož
stěžovatelka úkony rozhodné pro posouzení bezmocnosti zvládá samostatně. Nebylo zjištěno ani
to, že by stěžovatelka byla prakticky, či úplně nevidomá.
Skutečnost, že stěžovatelka žije sama v obci H., která je mimo občanskou obslužnost,
tedy okolnost z lidského pohledu nepochybně závažnou, nelze v tomto řízení zohlednit, stejně
tak jako nelze zohlednit případnou neschopnost stěžovatelky nakoupit, uvařit, uklidit a pod. Tyto
úkony spadaly do rámce pečovatelské služby, a pokud by je stěžovatelka skutečně nemohla
vykonávat, nemohla by tato skutečnost úvahu o posouzení bezmocnosti ovlivnit.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v zákoně č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, účinném od 1. 1. 2007 se obsah i rozsah úkonů rpzhodných pro posouzení
stupně a výše příspěvku na péči rozšířil, jak vyplývá z ustanovení §9 – 11 tohoto zákona.
V posuzované věci však se zřetelem k datu podání žádosti, nebylo možno k této zákonné úpravě
přihlédnout, ale soudy ve správním soudnictví byly povinny postupovat při přezkoumávání
rozhodnutí žalované podle dosavadní právní úpravy (účinné do 31. 12. 2006), tedy podle zákona
č. 100/1988 Sb. a podle vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebylo prokázáno,
že by stěžovatelka ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňovala zákonné podmínky pro vznik
nároku na zvýšení důchodu pro bezmocnost, a to ani ve stupni bezmocnosti částečné,
neboť bylo prokázáno, že je schopna bez pomoci jiné osoby všech úkonů rozhodných
pro posouzení bezmocnosti.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal nesprávným postup žalované ani to, že by napadené
rozhodnutí nemělo oporu v provedeném dokazování. Rovněž neshledal nesprávnost postupu
krajského soudu a napadený rozsudek považuje za zákonný, neboť se zabýval všemi námitkami
stěžovatelky, při jejich hodnocení postupoval jasně a srozumitelně a poté věc správně posoudil
tak, že stěžovatelka ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nesplňovala podmínky
pro zvýšení důchodu ani pro částečnou bezmocnost podle §70 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb.,
neboť nebylo prokázáno, že k uvedenému dni byla částečně bezmocná podle §2 odst. 1 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Naopak v této souvislosti poukazuje Nejvyšší správní soud na naprosto korektní
postup krajského soudu, a to zejména v rámci pomoci stěžovatelce při koncipování náležitostí
žaloby.
O žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedené v kasační stížnosti nebylo třeba
rozhodovat, neboť řízení o zvýšení důchodu pro bezmocnost bylo podle §11 odst. 1 písm. b)
zákona č. 549/1991 Sb. od soudních poplatků osvobozeno.
Se zřetelem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
důvodnou a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka nebyla ve věci
úspěšná a správní orgán nemá na jejich náhradu právo ze zákona (§60 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Odměna zástupci stěžovatelky JUDr. M. S., advokátu, byla stanovena za dva úkony právní
služby podle §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení a
sepsání kasační stížnosti ze dne 7. 12. 2007) po 500 Kč (§9 odst. 2 ve spojení s §7 téže vyhlášky),
tedy 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 této vyhlášky náležející k výše
uvedeným úkonům, tj. 2 x 300 Kč. Celkem tedy odměna zástupce stěžovatelky činí 1600 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu