ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.73.2008:116
sp. zn. 4 Ads 73/2008 - 116
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: S. K.,
zast. JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou, se sídlem Pavlovova 8, Havířov – Město,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o částečný invalidní důchod, ke kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 18. 2. 2008, č. j. 43 Cad 67/2007 – 92,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna zástupkyně žalobkyně JUDr. Vandy Bielecké, advokátky, se sídlem Pavlovova 8,
Havířov – Město, se u r č u je částkou 952 Kč, která jí bude vyplacena ve lhůtě
60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 23. 5. 2005, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §40 zákona č.
155/1995 Sb. (o důchodovém pojištění) v platném znění s odůvodněním, že podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 16. 3. 2005 se sice stěžovatelka stala
částečně invalidní podle ustanovení §44 odst. 1 výše již citovaného zákona od 15. 2. 2005, avšak
v době rozhodné, tj. v období posledních deseti roků počítaných zpět před vznikem částečné
invalidity, nezískala potřebnou dobu pojištění pro nárok na požadovaný důchod, která činí u
pojištěnce ve věku nad 28 let celkem 5 roků. V tomto rozhodném období, tj. od 15. 2. 1995 do
14. 2. 2005, získala pouze 3 roky pojištění a proto musela být její žádost o částečný invalidní
důchod zamítnuta. Stěžovatelka byla vyrozuměna, aby pokud byla pojištěna i v dobách, které
nejsou vyznačeny v osobním listě důchodového pojištění, zaslala příslušné doklady k novému
posouzení věci. Bylo jí připomenuto, že doba vedení v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995 jako
uchazeče o zaměstnání, po kterou nenáleželo hmotné zabezpečení, může být hodnocena nejvýše
v rozsahu tří roků před vznikem nároku na důchod.
Nutno v této souvislosti připomenout, že téhož dne, tj. 23. 5. 2005, pod č. X, vydala
žalovaná další rozhodnutí – č. I., jímž zamítla stěžovatelčinu žádost o plný invalidní důchod pro
nesplnění podmínek ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 16. 3. 2005 není plně invalidní, ale jen
částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její
schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 35 % a nedosáhla tak nejméně 66 %,
potřebných podle ustanovení §39 téhož zákona pro možnost uznání invalidity plné.
Odvoláním (které Krajský soud v Ostravě posoudil jako žalobu) napadla stěžovatelka
pouze to rozhodnutí žalované, jímž byla zamítnuta její žádost o částečný invalidní důchod.
Domáhala se jeho přezkoumání s tím, že předkládá doklady od roku 1991, kdy je stále vedena
jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce v Havířově. Vyslovila podiv nad tím, že vzdor závěru
lékařů o její částečné invaliditě, jí částečný invalidní důchod přiznán nebyl a zdůraznila, že neví
jaké podmínky pro přiznání tohoto důchodu musí ještě splnit. Z přehledu dob pojištění
totiž zjistila, že jí chybí 9 let, avšak nebyla jí zhodnocena doba evidence u úřadu práce. Při jednání
krajského soudu pak uvedla, že nesouhlasí s tím, že jí nebyl částečný invalidní důchod přiznán,
neboť nemohla sehnat práci, ačkoliv se o to již snaží velmi dlouhou dobu. Připustila,
že její částečná invalidita vznikla dne 15. 2. 2005, jak zjistil lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení (dále jen „OSSZ“). Potvrdila, že žádné jiné doby zaměstnání či pojištění doložit
nemůže, a zdůraznila, že se soudila o přiznání invalidity už od roku 1995. Navrhovala doplnění
dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm
v Ostravě. Při dalším jednání Krajské soudu v Ostravě dne 18. 11. 2005 stěžovatelka uvedla,
že nesouhlasí se stanovením data vzniku částečné invalidity až teprve ode dne 15. 2. 2005,
neboť ve skutečnosti byla nemocná už mnohem dříve, alespoň od roku 2000. Dodala, že nemá
možnost odpracovat chybějící 2 roky pojištění, neboť z důvodu nemoci ji nikdo nezaměstná.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhovala její zamítnutí,
přičemž odkázala na důvody uvedené v přezkoumávaném rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o částečný invalidní důchod. Zdůraznila ustanovení §5, odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém
pojištění, podle něhož osobě vedené v evidenci úřadu práce lze započíst účast na pojištění
pouze v rozsahu tří let a toto pojištění se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod.
V případě stěžovatelky se jednalo o dobu od 15. 2. 1995 do 14. 2. 2005, kdy však získala
pouze 3 roky pojištění (vedení v evidenci úřadu práce) a nikoliv potřebných 5 roků.
Pokud snad žaloba směřovala též proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod,
navrhovala žalovaná též zamítnutí této části žaloby s ohledem na zjištění, že stěžovatelka nebyla
k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí plně invalidní.
Rozsudkem ze dne 18. 11. 2005, č. j. 43 Cad 58/2005 – 21, Krajský soud v Ostravě
žalobu poprvé jako nedůvodnou zamítl, přičemž při rozhodování vycházel z evidence dob
pojištění stěžovatelky založené v dávkovém spise, vedeném u žalované, a především z posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě
(dále jen „PK MPSV“) ze dne 6. 10. 2005, jímž vzal za prokázané, že k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalované nebyla stěžovatelka plně invalidní podle §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., ale pouze částečně invalidní podle §44 odst. 1 téhož zákona,
neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu přesáhl 33 % (činil 35 %), nedosáhl však 66 % potřebných pro plnou
invaliditu. Shodně s lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné dospěla
i posudková komise k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatelky byl bolestivý syndrom bederní páteře s kořenovým syndromem L5 při protrusi
ploténky L4 - L5 a hernii disku L5/S1 vlevo, se středně těžkým funkčním postižením hybnosti.
Toto zdravotní postižení bylo shledáno jako odpovídající kapitole XV, oddílu F, položce 2,
písmenu c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. (kde rozmezí poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti činí 30 – 40 %). Posudková komise usoudila, že postižení stěžovatelky
odpovídá střed tohoto rozmezí, a to i s přihlédnutím k ostatním zdravotním obtížím,
které jsou tohoto času nevýrazné a dále již pracovní schopnost stěžovatelky nesnižují.
U stěžovatelky se nejedná ani o trvalé těžké postižení funkce více úseků páteře tak,
aby její postižení mohlo být zařazeno pod jinou, z hlediska nároku přiznivější položku. K otázce
vzniku částečné invalidity se posudková komise výslovně nevyjádřila, uvedla pouze, že částečná
invalidita nadále trvá. V protokolu o jednání komise odkázala na vyšetření neurochirurgické
ambulance ze dne 15. 2. 2005, jímž byl prokázán kořenový syndrom L5 vlevo na pokladě
centrální protruse ploténky L4 – L5 a osteochondrose s tlakem na příslušný kořen.
Rovněž poukázala na další neurologické vyšetření ze dne 2. 9. 2005, kdy vzdor sérii analgetických
injekcí a infuzí nebylo prokázáno zlepšení zdravotního stavu stěžovatelky – nadále trvalo středně
těžké omezení hybnosti bederní páteře.
Krajský soud uzavřel, že v řízení bylo bezpečně zjištěno, že stěžovatelka k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalované byla částečně invalidní, přičemž z osobního listu
důchodového pojištění z rozhodného období, za něž uvedený soud shodně se žalovanou
pokládal období od 15. 2. 1995 do 14. 2. 2005, získala pouze 3 roky pojištění, kdy byla vedena
jako uchazečka o zaměstnání v evidenci úřadu práce, jak to má na zřeteli §5 odst. 1 písm. n)
zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatelce se tudíž nepodařilo prokázat alespoň 5 roků
pojištění v posledních 10 letech před vznikem částečné invalidity.
Ke kasační stížnosti stěžovatelky, v níž namítala především, že se žalovaná, ani soud
nezabývaly zjištěním, z jakého důvodu nastal u ní dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
který způsobil částečnou invaliditu, a nezabývaly se ani zjištěním, kdy částečná invalidita vznikla,
zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2007, č. j. 4 Ads 61/2006 – 62, napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že stěžovatelka
v žalobě nezpochybňovala závěr posudkové komise o zjištění částečné invalidity, z jejího podání
bylo však možno dovodit, že zpochybňovala datum jejího vzniku, když tvrdila, že se léčí nejméně
již od roku 2001 u MUDr. P. a dochází každý měsíc k MUDr. N. a na neurochirurgii v Havířově.
I když při jednání dne 15. 7. 2005 připustila, že její invalidita (částečná) vznikla dnem 15. 2. 2005,
tak při jednání dne 18. 2005 naopak prohlásila, že nesouhlasí s takto stanoveným datem vzniku
částečné invalidity, neboť nemocná byla již mnohem dříve. Krajský soud v Ostravě proto
správně za této situace vyžádal posudek PK MPSV s pracovištěm v Ostravě, který uvedená
komise zpracovala dne 6. 10. 2005. Nejvyšší správní soud však zdůraznil, že s ohledem na
nespornost závěru o stěžovatelčině částečné invaliditě měl být posudek zaměřen především na
otázku data vzniku stěžovatelčiny částečné invalidity; žádost o požadovaný posudek totiž byla
zamítnuta nikoliv proto, že by stěžovatelka nebyla ve správním řízení uznána částečně invalidní,
ale proto, že v rozhodném období 10 let před vznikem částečné invalidity, nezískala potřebnou
dobu pojištění 5 roků. V posudku uvedené posudkové komise však na tuto otázku, která ostatně
ani soudem položena nebyla, nebylo možno nalézt odpověď. Krajský soud se totiž spokojil s
určením data vzniku částečné invalidity tak, jak je stanovil lékař OSSZ v Karviné. Tím ovšem
nebyl naplněn základní smysl posudku, neboť na v řízení řešenou a mezi účastníky spornou
otázku tento posudek odpověď nedal. Pokud tedy krajský soud vycházel z toho, že částečná
invalidita stěžovatelky vznikla až 15. 2. 2005, ačkoliv pro takový závěr neměl v řízení náležitý
podklad, pak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než uzavřít, že řízení trpí vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a stěžovatelka se tak oprávněně dovolala
důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Krajskému soudu bylo
uloženo, aby v dalším řízení požádal uvedenou posudkovou komisi o doplňující posudek, v němž
by stanovila datum vzniku částečné invalidity s náležitým a přesvědčivým odůvodněním. Nejvyšší
správní soud připomněl, že stěžovatelka o invalidní důchod (plný či částečný) žádala již v letech
1995 a 2001, kdy však nebyla uznána ani částečně invalidní. Posudková komise by tudíž měla
zaujmout stanovisko, zda předchozí posouzení zdravotního stavu v uvedených letech bylo
správné, či nikoliv. Pokud by dospěla k závěru, že předchozí posudkové závěry byly objektivně
zjištěné a správné, pak bylo uloženo vyjádřit se k tomu, zda částečná invalidita nevznikla kdykoliv
později v mezidobí od 15. 11. 2001 do 15. 2. 2005. Jako nepřípustnou shledal Nejvyšší správní
soud kasační námitku stěžovatelky, v níž vytýkala krajskému soudu, že její nárok neposoudil též z
hlediska ustanovení §43 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. a §25 odst. 2 téhož zákona, totiž jako
částečnou invaliditu vzniklou následkem pracovního úrazu, či jemu na roveň postavené nemoci z
povolání. Tato námitka totiž byla uplatněna zcela nově až v kasační stížnosti, přičemž podle
ustanovení §104 odst. 4 není kasační stížnost přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Stěžovatelka tuto námitku nikdy v řízení netvrdila, nehledě k tomu, že ani z obsahu lékařského
spisu nevyplynulo nic, co by jejímu novému tvrzení nasvědčovalo.
Krajský soud v Ostravě, řídě se pokyny Nejvyššího správního soudu, naznačeným
směrem dokazování doplnil. Vyžádal si především doplňující posudek PK MPSV v Ostravě,
v němž uvedená komise za účasti posudkové lékařky a odborné neuroložky, po zvážení
veškeré zdravotní dokumentace stěžovatelky, tedy nejen té, která se váže k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí stěžovatelky, ale i zdravotní dokumentace z let předcházejících,
jakož i dokumentace doložené v komisi a skutečností zjištěných při jednání komise, uvedla,
že v letech 1995 i 2001 byl zdravotní stav stěžovatelky posouzen správně; k uvedeným datům
není ve zdravotní dokumentaci založen žádný odborný nález, který by prokazoval zdravotní
postižení, odpovídající přiznání plné nebo částečné invalidity. Všechna dostupná vyšetření
(jedenkrát v roce 1970 pro bolesti bederní páteře, třikrát v roce 1976 pro bolesti hlavy a krční
páteře – hodnoceno jako neurastenický syndrom, v roce 1970 obdobné potíže hodnoceny
jako agravace, další 3 návštěvy pro bolesti bederní páteře v průběhu let 1985 – 1995
na pohotovostní službě, jen s lehkým nebo žádným objektivním nálezem), svědčí o tom,
že podmínky pro částečnou invaliditu zde nebyly. Dne 14. 11. 1985 byla vyšetřena stěžovatelka
na neurologické ambulanci, přičemž neurologický nález byl nepřesvědčivý. V roce 1994 uvedla
parestezii horních končetin – objektivně prokázán jen lehký neurologický nález. Při jednání
OSSZ v Karviné dne 15. 11. 1995 a 16. 1. 1996 uvedla stěžovatelka bolesti páteře zejména krční
a bolesti rukou, objektivní vyšetření prokazuje maximálně lehký syndrom karpálního tunelu
vpravo a omezenou funkci krční a bederní páteře lehčího stupně, bez kořenové symptomatologie.
Proto nepřiznání plné ani částečné invalidity bylo správné. Obdobná byla i situace při posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky v roce 2001, kdy praktická lékařka uvedla výrazné subjektivní
potíže při nevýrazném objektivním nálezu. Neurologické vyšetření 11. 6. 2001 neprokázalo
žádnou výraznější patologii, jen lehkou senzimotorickou neuropatii středního nervu vlevo
a lehkou až středně těžkou vpravo. Ani toto postižení neodpovídalo plné nebo částečné
invaliditě, což se potvrdilo při jednání PK MPSV v protokolu ze dne 15. 11. 2001. Dle zdravotní
dokumentace z let následujících uváděla stěžovatelka při návštěvách v ordinaci potíže s páteří
pouze jedenkrát dne 5. 9. 2003, pracovní neschopnost nebyla vystavena. Od roku 2004 uváděla
bolesti bederní páteře již průběžně, v listopadu 2004 bylo provedeno vyšetření CT a MR,
které prokázalo herniaci ploténky L5/S1. Doporučená operační léčba se nekonala,
neboť při dalším neurochirurgickém vyšetření 15. 2. 2005 byla hybnost bederní páteře volná,
klinicky nebyly na dolních končetinách prokázány zánikové projevy, ani senzitivní ani motorické;
nebyl důvod k provedení EMG vyšetření. OSSZ v Karviné v posudku ze dne 16. 3. 2005
a následně i PK MPSV v posudku ze dne 6. 10. 2005 přihlížela k chronicky uváděným bolestem
u posuzované na základě degenerativních změn bederní oblasti a k iritační kořenové
symptomatologii a posoudila její zdravotní stav jako částečnou invaliditu. Oba posudkové závěry
se t. č. jeví podle posudkové komise dnes jako nadhodnocené, protože nebyla striktně dodržena
posudková kritéria uvedená ve vyhlášce č. 284/1995 Sb. Oba posudkové orgány v roce 2005
ve svém posudku přihlížely i k charakteru dřívějšího pracovního zařazení stěžovatelky – pomocné
dělnice (úklid na šachtě) a obtížnější rekvalifikaci, když stěžovatelka vyšla 6 tříd základní školy.
Posudková komise v posudku ze dne 6. 10. 2005 přihlížela k tomu, že nemoc stěžovatelky
je vyvíjející se v delším časovém horizontu a tak i částečná invalidita byla uznána poněkud dříve
než konkrétní vyšetření v určitém dnu potvrdilo splnění kritérií pro částečnou invaliditu;
kořenová symptomatologie se totiž u stěžovatelky začíná objevovat až v roce 2006, kdy bylo
provedeno i EMG vyšetření (dne 17. 10. 2006), potvrzující dráždění kořenu L5 – S1. Vývoj
nemoci v roce 2006 ukázal progresi zdravotního stavu stěžovatelky, i když tato nadále
dlouhodobě páteř prací nepřetěžovala (od roku 1991 je vedena jako uchazečka o zaměstnání
na úřadu práce). Rovněž dle neurologických nálezů předložených stěžovatelkou v komisi (ze dne
1. 3. a 3. 5. 2007) a neurochirurgického vyšetření ze dne 7. 3. 2007 se u posuzované již jedná
o chronickou kořenovou symptomatologii L5 a S1 vlevo, nález je indikován k neurochirurgické
intervenci, avšak posuzovaná tento způsob léčby neakceptuje, nadále zůstává u léčby
konzervativní. Při jednání komise byla stěžovatelka vyšetřena přítomnou neuroložkou a bylo
zjištěno, že klinický neurologický nález dne 20. 11. 2007 již odpovídal iritačně zánikovému
kořenovému syndromu L5/S1 vlevo. Pro všechny uvedené skutečnosti posudková komise
setrvala na původním posouzení ze dne 6. 10. 2005, včetně data vzniku částečné invalidity
a doplnila, že k datu vydání rozhodnutí ČSSZ se u posuzované nejednalo o zdravotní postižení
umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek ve smyslu přílohy
č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní
podmínky ve smyslu přílohy č. 4 k téže vyhlášce.
Krajský soud v Ostravě vzal posudek uvedené posudkové komise za podklad
pro svá skutková zjištění a právní posouzení věci a se závěry v něm uvedenými se ztotožnil.
Dovodil, že jím je bezpečně prokázáno, že částečná invalidita stěžovatelky vznikla k datu
15. 2. 2005 a trvala tedy i k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí, neboť v době
předcházející tomuto datu nebyla ještě splněna kritéria pro částečnou invaliditu tak,
jak je podrobně uvedeno ve zmíněném posudku. U stěžovatelky se přitom jednalo o částečnou
invaliditu podle ustanovení §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o více
než 33 % (činila 35 %), a to v důsledku bolestivého syndromu bederní páteře s kořenovým
syndromem L5 při protruzi ploténky L4 – L5 vlevo se středně těžkým funkčním postižením
hybnosti, odpovídající do zařazení do kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. c) přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/1995 Sb.
Krajský soud poté, co bezpečně zjistil datum vzniku částečné invalidity stěžovatelky,
znovu posuzoval, zda tato splňuje též další podmínku nároku na částečný invalidní důchod,
jíž je ve smyslu ustanovení §43 potřebná doba pojištění. Ta ve smyslu ustanovení §44 odst. 3
téhož zákona se posuzuje jako u plné invalidity z posledních 10 roků před jejím vznikem
(u pojištěnců ve věku nad 28 let) a činí 5 roků, přičemž se považuje za splněnou též tehdy, byla-li
tato doba získána v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku invalidity.
Jelikož v tomto období byla stěžovatelka vedena nepřetržitě jako uchazečka o zaměstnání
u příslušného úřadu práce, jak bylo bezpečně zjištěno osobním listem důchodového pojištění
a ostatně též z výpovědi stěžovatelky, mohla z této doby získat pouze 3 roky pojištění v souladu
s ustanovením §5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění. Nesplnila tak potřebnou
dobu pojištění 5 roků, přičemž stěžovatelčina námitka ohledně potřeby zahrnutí doby péče
o celkem 5 dětí do celkové doby pojištění nebyla shledána krajským soudem důvodnou,
neboť období péče o děti nespadá do rozhodného období. Děti se totiž navrhovatelce narodily
v letech 1970, 1980, 1983, 1987 a 1988.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka včas kasační stížnost, v níž se dovolávala
důvodu kasační stížnosti uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Namítala,
že řízení je ztíženo vadou, jež mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí a navíc
je rozhodnutí nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. Vytýkala krajskému soudu,
že se při svém rozhodování neřídil závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem v předchozím zrušovacím rozhodnutí, pokud jde o nutnost přesného určení doby vzniku
částečné invalidity stěžovatelky. Krajský soud sice provedl důkaz doplňujícím posudkem
PK MPSV ze dne 20. 11. 2007, avšak tato komise se ne zcela přesně vypořádala s tím, kdy vznikla
stěžovatelčina částečná invalidita, zejména zda se tak nestalo kdykoliv v době od 15. 11. 2001
do 15. 2. 2005, jak to bylo uloženo zrušovacím rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Posudek
komise a tím i závěry krajského soudu ke zjištění doby vzniku částečné invalidity končí
totiž opětovně obdobím 15. 11. 2001, tj. posudkem PK MPSV ČR v Ostravě z uvedeného dne,
jímž nebyla stěžovatelka uznána plně ani částečně invalidní. Rozhodnutí tak stále trpí vadou,
která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí. Kromě toho namítá stěžovatelka,
že doplňujícím posudkem ze dne 20. 11. 2007 se stalo napadené rozhodnutí nesrozumitelné
a tím i nepřezkoumatelné. Komise totiž setrvala na závěru, že příčinou částečné invalidity
je poškození bederní páteře s kořenovým syndromem a datum vzniku částečné invalidity určila
i nadále k 23. 5. 2005, neboť v předchozím období zde bylo poškození bederní a krční páteře
lehčího stupně bez kořenové symptomatologie, avšak současně uvádí, že kořenová
symptomatologie se začíná objevovat teprve v roce 2006, což je v rozporu s datem přiznání
částečné invalidity, kdy zřejmě tento syndrom musel již existovat. Stěžovatelka opětovně
navrhuje, aby pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti a pro vadu, spočívající v tom,
že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, bylo
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušeno a věc vrácena soudu k dalšímu řízení,
neboť stěžovatelka nadále trvá na tom, že její invalidita vznikla mnohem dříve než v roce 2005.
Namítá dále, že je nutno přihlédnout k dalším dobám rozhodným pro vznik nároku na částečný
invalidní důchod, tj. péči o děti, popřípadě o matku stěžovatelky A. V., narozenou X a zemřelou
dne X.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podle uvedeného ustanovení
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání. Je přitom vázán
rozsahem kasační stížnosti, což neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok, který napaden
nebyl, nebo, je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud je vázán
též důvody kasační stížnosti, což neplatí tehdy, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103
odst. 1 písm. c) s. ř. s.], nebo bylo-li zatíženo vadou, která moha mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, a nebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.], jakož i v případě, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
V projednávané věci je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti,
neboť řízení před krajským soudem, ani jeho rozhodnutí, není zatíženo žádným z pochybení,
na něž citované ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s. pamatuje. Nejvyšší správní soud přitom zkoumal,
zda řízení nebylo zmatečné a především se dále zabýval tím, s ohledem na námitky stěžovatelky
v kasační stížnosti, zda nebylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé a dále zda nebylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žádné
takto závažné nedostatky nezjistil. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že soud rozhodoval za splnění
všech podmínek a předpokladů řízení, soustředil v něm veškeré skutkové podklady pro potřeby
právního posouzení a ve věci nařídil jednání, k němuž stěžovatelku i její právní zástupkyni
předvolal. Řídě se právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v předchozím
zrušovacím rozsudku, provedl důkaz posudkem PK MPSV, pracoviště Ostrava ze dne
20. 11. 2007, v němž se i podle názoru Nejvyššího správního soudu uvedená komise řádně
a náležitě vypořádala s otázkou data vzniku stěžovatelčiny částečné invalidity. Krajský soud
proto právem na tyto závěry posudku ve svém rozsudku odkázal. Nelze tudíž konstatovat,
že by řízení před ním bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí
o věci samé. Jak již bylo uvedeno výše, posudková komise v doplňujícím posudku setrvala
na svém závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí (23. 5. 2005), byl u žalobkyně bolestivý
syndrom bederní páteře s kořenovým syndromem L5 při protruzi ploténky L4 – 5 a hernii disku
L5/S1 vlevo, se středně těžkým funkčním postižením hybnosti. Stav odpovídal zařazení
pod kapitolu XV, oddíl F, položku č. 2, písm. c), a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti byla stanovena na 35 %. Datum vzniku částečné invalidity bylo stanoveno na 15. 2. 2005,
když v doplňujícím posudku vysvětlila posudková komise, že sice podle doložitelné zdravotní
dokumentace se kořenová symptomatologie u posuzované (jako jeden z příznaků možnosti
zařazení tohoto onemocnění pod stanovenou položku) začíná u posuzované objevovat spíše
až v roce 2006, kdy bylo toto onemocnění potvrzeno vyšetřením EMG, avšak připustila,
že posudkové orgány v roce 2005 přihlížely k tomu, že tato nemoc se vyvíjí v delším časovém
horizontu a vzhledem k chronicky uváděným bolestem u posuzované na podkladě
degenerativních změn bylo již možno v bederní oblasti předpokládat iritační kořenovou
symptomatologii. I když posudková komise pokládala toto vyhodnocení
za poněkud nadhodnocené, ponechala stanovení data vzniku částečné invalidity tak, jak bylo
určeno předchozím posudkem téže komise ze dne 6. 10. 2005. Ostatně předmětem
jejího posouzení bylo podle zrušovacího rozsudku Nejvyššího správního soudu zjištění,
zda se stěžovatelka nestala částečně invalidní ještě dříve. Vzhledem k zásadě zákazu reformace
in peius by pozdější určení data vzniku částečné invalidity nepřicházelo v úvahu, neboť by bylo
v neprospěch stěžovatelky. Je proto s podivem, že se stěžovatelka v tomto směru dovolává
nepřezkoumatelnosti této části posudku posudkové komise a tím i nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu pro nesrozumitelnost. Takové pochybení zjištěno nebylo a podle názoru
Nejvyššího správního soudu se komise se stanovenou otázkou vypořádala náležitě.
Zejména uvedla, z jakého důvodu nemohla být stěžovatelka částečně invalidní v době předchozí
době datu 15. 2. 2005, když stěžovatelka při návštěvách v ordinaci praktické lékařky od listopadu
2001 uváděla potíže s páteří pouze jedenkrát (5. 9. 2003) a další potíže uváděla průběžně
až od roku 2004, přičemž vyšetření CT a MR prokázalo herniaci disku L5 S1 v listopadu 2004.
Spolehlivě ověřeno bylo toto postižení při neurochirurgickém vyšetření dne 15. 2. 2005.
Ve shodě s přesvědčením krajského soudu pokládá i Nejvyšší správní soud po doplnění
dokazování dalším posudkem PK MPSV v Ostravě, závěry této komise za úplné a do té míry
přesvědčivé, že jimi bylo spolehlivě prokázáno, že částečná invalidita stěžovatelky byla bezpečně
prokázána až k datu 15. 2. 2005. Posudek byl vypracován v řádném složení, za účasti lékaře
specialisty z oboru neurologie, po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace
a lékařských nálezů nejen z doby bezprostředně před vydáním přezkoumávaného rozhodnutí
žalované, ale i lékařských nálezů novějších, jichž se stěžovatelka dovolávala. V posudkové komisi
byl její zdravotní stav orientačně přešetřen odbornou neuroložkou za přítomnosti posudkové
lékařky. O správnosti zjištěné souhrnné klinické diagnózy stěžovatelčina onemocnění
není tudíž žádných pochyb, stejně jako o stanovení data vzniku částečné invalidity,
a proto se právem krajský soud s těmito závěry ztotožnil.
Krajský soud poté znovu přešetřil, zda v době 10 roků předcházejících datu vzniku
částečné invalidity stěžovatelky, tj. období vymezeném daty 15. 2. 1995 a 14. 2. 2005, splnila
stěžovatelka potřebnou dobu pojištění. Zjistil, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka již od roku
1991 je vedena jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce, přičemž podle ustanovení §5 odst. 1
písm. n) zákona o důchodovém pojištění jsou při splnění podmínek stanovených tímto zákonem
účastny pojištění osoby vedené v této evidenci po dobu, po kterou jim náleží hmotné
zabezpečení uchazečů o zaměstnání, a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu,
po kterou jim toto hmotné zabezpečení nenáleží s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně
ode dne vzniku nároku na důchod. Stěžovatelce tudíž mohly být hodnoceny pouze 3 roky
pojištění, kdy byla vedena jako uchazečka o zaměstnání v rozhodném období bez nároku
na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Ostatně v této souvislosti Nejvyšší správní soud
pro úplnost dodává, že i kdyby se datum vzniku částečné invalidity stěžovatelky posunulo
až do roku 2002 či 2001, kdy nebyla stěžovatelka při předchozím posouzení zdravotního stavu
uznána plně ani částečně invalidní, nic příznivého – z hlediska nároku - by to stěžovatelce
nepřineslo, neboť ani v období předcházejícím datu 15. 11. 2001 (jednání PK MPSV v Ostravě)
by nezískala potřebných 5 roků pojištění.
Krajský soud v Ostravě se tudíž nedopustil vady řízení, která by měla za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, ani nebylo zjištěno, že by napadený rozsudek byl
nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nebylo rovněž zjištěno, že by skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost, a pro tuto vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu zrušit. Stěžovatelka se tudíž nedovolala ani důvodu kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná a proto ji ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.). Protože stěžovatelka byla v řízení neúspěšná a žalovaný nemá na náhradu nákladů
řízení právo ve smyslu §60 odst. 2 s. ř. s., bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odměna zástupkyně stěžovatelky, advokátky JUDr. Vandy Bielecké, která byla
ustanovena Krajským soudem v Ostravě též pro řízení o této kasační stížnosti, byla stanovena
ve výši 952 Kč, a to za 1 úkon právní služby á 500 Kč [§9 odst. 2 a §3 písm. f) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., podle nichž ve věcech sociálního zabezpečení, důchodového, nemocenského
a všeobecného zdravotního pojištění se považuje za tarifní hodnotu částka 1000 Kč, tedy sazba
mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 500 Kč]. K tomu je nutno přičíst tzv. režijní
paušál ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože zástupkyně stěžovatelky
je plátkyní daně z přidané hodnoty, byla tato částka zvýšena o 19 %, na celkovou částku 952 Kč.
Ta bude JUDr. Vandě Bielecké vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu