ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.9.2008:56
sp. zn. 4 Ads 9/2008 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: D.
B., zast. Mgr. Terezou Landfeldovou, advokátkou, se sídlem Vítězná 734/11, Liberec, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne
26. 11. 2007, č. j. 63 Cad 14/2007 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec (dále jen „krajský soud“), ze dne
26. 11. 2007, č. j. 63 Cad 14/2007 – 33, (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2007, č. j. X, jímž byl odňat stěžovatelce
částečný invalidní důchod z důvodu nesplnění podmínky částečné invalidity.
Žalobou doručenou krajskému soudu dne 13. 4. 2007 se stěžovatelka domáhala zrušení
napadeného rozhodnutí žalované. Stěžovatelka namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno
na základě nesprávného lékařského posudku. Navíc v něm chybělo jakékoliv bližší odůvodnění.
Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že jí byl v březnu roku 2001 operativně odstraněn zhoubný
nádor na plicích i s okolní tkání. Tento zdravotní stav jí způsobuje značné komplikace
při rychlejší chůzi a při výkonu zaměstnání, které zvládá jen s krajním vypětím. V této souvislosti
poukázala na skutečnost, že příloha č. 2 příslušné vyhlášky stanoví v případě diagnózy maligního
tumoru plic míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti minimálně 50 %. Stěžovatelka
rovněž napadala i průběh řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení v Liberci
(dále jen „OSSZ Liberec“) dne 24. 4. 2006, kdy proběhlo její vyšetření posudkovou lékařkou
MUDr. P.. Stěžovatelka spatřovala porušení svých práv v tom, že nebyla seznámena s důvody
posudkového závěru této lékařky, ani s lékařským posudkem, který byl výsledkem tohoto
posouzení. Stěžovatelka rovněž uvedla, že se obrátila na žalovanou se stížností na postup této
posudkové lékařky, jejímž výsledkem bylo zjištění, že při provedení lékařské prohlídky došlo
k některým formálním pochybením posudkové lékařky.
Krajský soud rozhodl o podané žalobě napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl. Ve svém
rozhodnutí vyšel z obsahu správního spisu, z něhož zjistil, že stěžovatelce byl přiznán částečný
invalidní důchod rozhodnutím ze dne 19. 4. 2002 ode dne 16. 1. 2002. Míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti byla stanovena na 40 %, a to podle kapitoly VIII., oddílu B, položky
6, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Důchod byl přiznán v návaznosti na operaci
plic z 27. 3. 2001 (gynekologická operace dne 2. 7. 2001). Následnými rozhodnutími bylo
rozhodnuto jen o úpravě výplaty přiznaného důchodu. Krajský soud dále vyhodnotil záznam
o jednání OSSZ Liberec a podklady, z nichž OSSZ při posuzování zdravotního stavu
stěžovatelky vycházela. Přitom zjistil, že OSSZ Liberec vycházela ze zprávy MUDr. H. ze dne 6.
3. 2006, tedy aktuálních zdrojů informací o zdravotním stavu stěžovatelky. Krajský soud poukázal
na to, že ustanovení §85a zákona č. 582/1991 Sb. neukládá povinnost správnímu orgánu
umožnit posuzovanému seznámit se s podklady pro rozhodnutí, jak má na mysli ustanovení §36
odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Soud vzal rovněž v úvahu, že mezi vydáním napadeného
rozhodnutí dne 6. 2. 2007 a jednáním na OSSZ (24. 4. 2006) byla poměrně dlouhá prodleva. Tuto
vadu však krajský soud překlenul tím, že ve věci vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „PK MPSV“) ve smyslu ustanovení §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů. Soud dále zdůraznil, že PK MPSV vycházela při svém posuzování z kompletního
spisového materiálu a čerpala z vyšetření stěžovatelky před komisí, dokumentace praktické
lékařky MUDr. T. a ze zprávy MUDr. H.. Krajský soud poté vyložil obsah posudku PK MPSV ze
dne 1. 8. 2007 i jeho doplňku ze dne 21. 9. 2007. Závěry posudku jsou podle názoru krajského
soudu věcné i přiléhavé. Podle tohoto posudku byla rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně stav po odstranění adenokarcinomu pravého
horního plicního laloku bez šíření do okolí a lymfatických uzlin. Její stav byl léčen bez nutnosti
chemoterapie a radioterapie, přičemž recidiva nebyla prokázána. Stěžovatelka trpí dle posudku jen
lehkým ventilačním postižením plic, jejichž vitální kapacita byla jen mírně redukována. Proto byla
v rámci rozmezí stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (10 – 20 %)
stanovena horní hranice, tj. 20 % snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Při vyšetření
stěžovatelky před PK MPSV bylo zjištěno dýchání sklípkové bez vedlejších fenoménů.
Stěžovatelka je podle zjištění PK MPSV schopna pracovat v dělnické profesi denně v pracovní
směně na 7,5 hodiny denně při výrobě plastů. Prokázalo se tedy pouze postižení způsobené
stavem po operaci s trvalým omezením plicních funkcí podle ustanovení kapitoly VIII., oddílu B,
položky 5, písm. b) přílohy č. 2 citované vyhlášky, nikoliv však postižení podřaditelné pod
omezení plicních funkcí v důsledku lobectomie nebo jiných funkčních komplikací dle položky 6,
písm. b) téhož ustanovení vyhlášky. PK MPSV zdůraznila, že vycházela z funkčního hodnocení,
nikoliv z diagnostického, protože v položce č. 6 citované kapitoly se nenachází adekvátní funkční
zhodnocení. Takový postup podle mínění krajského soudu nelze PK MPSV vytknout, neboť je
v souladu s ustanovením §6 odst. 6 vyhlášky. Závěry PK MPSV považoval krajský soud za
nesporné, přičemž jiné důkazy, které by je byly s to zvrátit, stěžovatelka nepředložila. Soud na
závěr podotkl, že v rozporu se závěry PK MPSV nejsou ani subjektivní obtíže stěžovatelky.
Z těchto důvodů krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.
Proti napadenému rozsudku brojila stěžovatelka kasační stížností, kterou opřela o kasační
důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Stěžovatelka se neztotožňuje
se skutkovým hodnocením ani právními závěry krajského soudu. Zejména poukázala na to,
že jí byla provedena lobectomie (tj. odstranění části pravého plicního laloku), a to v důsledku
zjištění maligního tumoru plic. Stěžovatelka argumentovala tím, že její postižení mělo být
podřazeno pod ustanovení kapitoly VIII., oddílu B, položky 6, písm. b) přílohy č. 2 citované
vyhlášky, z čehož plyne, že při správném stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti měla tato dosáhnout alespoň 50 %. Zhodnocení jejího zdravotního stavu PK MPSV
a potažmo krajským soudem nepovažuje za správné, neboť podle jejího názoru nebylo možno
v jejím případě aplikovat ustanovení §6 odst. 6 citované vyhlášky tak, jak to učinil krajský soud.
Jeho výklad je podle názoru stěžovatelky nepřípustný proto, že její zdravotní postižení
je v citované vyhlášce popsáno pod citovaným ustanovením a není zde tak prostor pro použití
mechanismu funkčního srovnání. PK MPSV měla pouze oprávnění v případě, že by postižení
stěžovatelky s ohledem na její předchozí výdělečnou činnost, dosažené vzdělání, zkušenosti,
znalosti, schopnost rekvalifikace atd., snížit dolní hranici rozsahu poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnost až o 10 % v souladu s ustanovením §6 odst. 5 citované vyhlášky. Stěžovatelka
dále poukazuje na to, že jí byl proveden trvalý a nevratný operativní zákrok, který měl dopad
na funkční kapacitu plic. Rovněž upozornila na to, že v rámci lékařského posouzení
jejího zdravotního stavu nebyly prováděny žádné speciální zátěžové testy, ale pouze běžné
lékařské vyšetření. S touto argumentací navrhla stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku
a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti relevantní
pro posouzení námitek stěžovatelky:
Z dokumentace vztahující se k přiznání částečného invalidního důchodu lobectomii
pravého plicního laloku v roce lze zjistit, že pooperační stav byl bez vážnějších komplikací
(lékařský nález MUDr. F. ze dne 13. 4. 2001 a MUDr. Č. z Fakultní nemocnice na Bulovce
v Praze ze dne 18. 5. 2001).
Ze záznamu o jednání z OSSZ Liberec ze dne 28. 1. 2002 je zjevné, že stav po operaci
pravého horního plicního laloku byl bez známek recidivy či metastázového procesu. OSSZ
Liberec vyhodnotila zdravotní stav stěžovatelky dle kapitoly VIII., oddílu B, položky 6 písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky, která pro tento druh postižení stanovovala pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ve výši 50 %. Vzhledem k nenáročnosti povolání stěžovatelky se snížila
tato hodnota o 10 %. Celková hodnota poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla
stanovena na 40 %. V záznamu o jednání je dále výslovně uvedeno, že „prognóza spíše příznivá,
do 1-2 let by mohlo dojít k obnovení plné pracovní schopnosti.“ Stěžovatelka byla tedy shledána částečně
invalidní.
Následné lékařské nálezy z průběžných kontrol plicními specialisty hovoří o tom,
že u stěžovatelky se neprojevily známky recidivy onkologického onemocnění, pro něž byla
operována (např. lékařský nález MUDr. H. ze dne 30. 3. 2004).
Z nálezu praktické lékařky ze dne 7. 4. 2004 MUDr. E. T. vyplývá, že stěžovatelka trpěla
obesitou (108 kg, 172 cm) a eupnoe. Ohledně jejího plicního postižení praktická lékařka uvedla,
že u stěžovatelky je patrná poperační jizva vpravo. Dýchání bylo shledáno jako poslechově čisté,
sklípkové.
Z nálezu plicní lékařky MUDr. E. H. ze dne 6. 3. 2006 je zřejmé, že poslední rentgenové
vyšetření před kontrolní lékařskou prohlídkou na OSSZ prodělala stěžovatelka dne 13. 1. 2006.
Objektivně byla u stěžovatelky zjištěna defigurace 4. a 5. žebra po operaci plíce. Operovaná plíce
ve srovnání se starší dokumentací byla shledána bez čerstvých změn. Dle diagnózy získané
eutestem v den vyšetření stěžovatelka trpěla lehkou kombinovanou ventilační poruchou, VC 72
%.
Ze záznamu o jednání ze dne 24. 4. 2006 byl opětovně vyhodnocen zdravotní stav
stěžovatelky vzhledem k pooperačnímu stavu odstranění horního plicního laloku vpravo, v době
posouzení bez známek recidivy. V posudkovém zhodnocení lékařka OSSZ Liberec uvedla,
že prognóza je vzhledem k časovému odstupu od operačního výkonu spíše příznivá – statisticky
zhojena. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal proto postižení uvedenému v kapitole
VIII., oddílu B, položky 5 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky, tedy 10 %. Míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ve smyslu §6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky se nemění. Podle názoru
posudkové lékařky nebyla v době posouzení stěžovatelka zdravotními důvody při volbě
pracovního zařazení významně omezena. Stěžovatelka tedy podle tohoto posudku již nebyla
nadále invalidní, neboť míra poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze
na 10 %.
Dne 6. 2. 2007 vydala žalovaná rozhodnutí č. j. 555 312 0518, jímž odňala stěžovatelce
částečný invalidní důchod ode dne 20. 3. 2007 s poukazem na citovaný posudek OSSZ Liberec
ze dne 24. 4. 2006.
Dále je ve spise založena kopie vyjádření odboru vzdělávání a správní agendy lékařské
posudkové služby žalované ze dne 26. 3. 2007, jímž žalovaná reagovala na stížnost stěžovatelky
na nepatřičné chování posudkové lékařky MUDr. P. a nesprávnosti lékařského posouzení jejího
zdravotního stavu. V tomto vyjádření žalovaná uvedla, že recenzí zdravotnické dokumentace
zjistila, že při provedení kontrolní lékařské prohlídky částečné invalidity stěžovatelky došlo
k určitým formálním pochybením a k porušení právních předpisů, která vedla až k nesprávnému
posouzení jejího zdravotního stavu. Na základě tohoto zjištění byla stížnost vyhodnocena jako
částečně oprávněná a stěžovatelce bylo výslovně doporučeno podat žalobu k soudu, aby dosáhla
opětovného posouzení svého zdravotního stavu.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti.
Ve spise je založeno vyjádření žalované k podané žalobě, v němž žalovaná odkazuje
na posouzení zdravotního stavu PK MPSV, přičemž projevila ochotu postupovat podle
ustanovení §62 s. ř. s., ukáže-li se na základě posudku PK MPSV, že stěžovatelka byla
bez přerušení částečně invalidní.
Zdravotní stav stěžovatelky byl pro účely soudního řízení posouzen PK MPSV
v Ústí nad Labem dne 1. 8. 2007. Stěžovatelka byla jednání PK MPSV přítomna. PK MPSV
vycházela z vyšetření praktické lékařky MUDr. T. ze dne 7. 4. 2004, posudkového spisu OSSZ
Liberec a zapůjčené zdravotnické dokumentace od jmenované lékařky. Z lékařských nálezů
specialistů PK MPSV výslovně zhodnotila pouze nález MUDr. H. z plicního vyšetření ze dne 6.
3. 2006. Z vyšetření stěžovatelky v komisi vyplynulo, že stěžovatelka má sklípkové dýchání bez
vedlejších fenoménů, srdeční akci pravidelnou. Dle popisu rentgenového snímku nebyly zřejmé
známky recidivy procesu. Dle funkčního vyšetření měla stěžovatelka jen mírně redukovanou
vitální kapacitu plic. PK MPSV ve svém posudkovém zhodnocení zohlednila jak povolání a
osobní anamnézu stěžovatelky, tak průběh léčení karcinomu plic. PK MPSV konstatovala, že
zdravotní stav stěžovatelky byl dlouhodobě stabilizován. K datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované se u stěžovatelky jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož dominující
příčinou byl stav po odstranění adenokarcinomu pravého horního laloku plicního bez šíření do
okolí a lymfatických uzlin. Tento nádor byl hodnocen bez nutnosti aplikace chemoterapie či
radioterapie bez prokázané recidivivy onemocnění. Proto PK MPSV zhodnotila zdravotní stav
stěžovatelky podle kapitoly VIII., oddílu B položky 5 písmeno a) v míře poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ve výši 20 %. Svůj závěr odůvodnila tak, že zvolila horní hranici
tohoto rozmezí s ohledem na lehké ventilační postižení plic. Ke snížení míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti dle ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky již PK MPSV neviděla důvod.
V závěru posudkového zhodnocení PK MPSV uvedla, že použila „právo srovnatelnosti a vychází
z funkčního hodnocení a ne z diagnostického hodnocení, neboť v položce 6 stejné kapitoly a oddílu se nenachází
adekvátní funkční hodnocení, které by odpovídalo současnému stupni choroby stěžovatelky.“
Soud si vyžádal doplnění posudku PK MPSV vzhledem k tomu, že měl pochybnosti
o tom, zda na posudek PK MPSV nemohlo mít vliv šetření stížnosti stěžovatelky, které skončilo
přiznáním pochybení ze strany žalované. Krajský soud položil PK MPSV otázku, zda neměl být
zdravotní stav stěžovatelky posuzován podle hledisek uvedených v kapitole VIII., oddílu B,
položky č. 6 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky. PK MPSV odpověděla krajskému soudu v doplnění
posudku ze dne 21. 9. 2007, že není při vypracování posudků v přezkumném řízení soudním
vázaná závěry šetření stížnosti prováděné v rámci žalované. Navíc konstatovala, že výsledek
šetření stížnosti je iracionální.
Z protokolu o jednání ze dne 26. 11. 2007 je zřejmé, že k posudku PK MPSV měla
stěžovatelka zásadní výhrady, neboť nesouhlasila s tím, že by měl být maligní tumor podřazen
pod jinou položku, než která náleží tomuto druhu onemocnění. Bylo spolehlivě zjištěno,
že stěžovatelka touto chorobou trpěla. Podřazení zjištěného onemocnění pod příslušnou položku
vyhlášky je podle názoru stěžovatelky otázka právní. Přes svůj nesouhlas s posudkem PK MPSV
stěžovatelka nenavrhla provedení žádných dalších důkazů.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s.
přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné nejprve obecně vymezit význam uplatněných
kasačních důvodů. Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila důvod vymezený v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávné posouzení právní otázky, které mělo za následek
nezákonnost napadeného rozsudku. Nesprávné posouzení právní otázky může spočívat
buď v tom, že soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis,
než měl správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu s příslušným
ustanovením toho kterého právního předpisu, nebo v tom, že soudem byl sice aplikován správný
právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky může jít také
tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu
věci, nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí je nesprávně
prezentován. Dále stěžovatelka uplatnila kasační důvod vymezený v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., tedy námitku vadami řízení před správním orgánem spočívajícími v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatelka své námitky opírá především o nesouhlas
s posudkem PK MPSV, který považuje za nesprávný. Důvodem je podle jejího názoru chybné
podřazení jejího zdravotního postižení pod příslušné ustanovení vyhlášky a z toho plynoucí
chybné zhodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Krajský soud
pak podle jejího názoru rozhodl o její žalobě nesprávně, když se ztotožnil se závěry
tohoto posudku. Z toho Nejvyšší správní soud usoudil, že stěžovatelka uplatnila rovněž důvody
uvedené v ustanovením §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť brojila proti nesprávnému hodnocení
důkazů v řízení před soudem, tedy jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí soudu o věci samé (k tomu viz např. rozsudek téhož soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, přístupný na www.nssoud.cz).
Těžiště posouzení této věci spatřuje Nejvyšší správní soud spočívá tedy ve zhodnocení
postupu krajského soudu při dokazování skutkového stavu věci. Krajský soud je povinen
v souladu s ustanovením §77 odst. 2 s. ř. s. hodnotit důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu
i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjít
ze skutkového stavu takto zjištěného. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ČSSZ o odnětí
částečného invalidního důchodu je klíčovým důkazním prostředkem odborné posouzení
zdravotního stavu žalobce. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje Ministerstvo práce
a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Za tímto účelem zřizuje MPSV
své posudkové komise. Jak Nejvyšší správní soud již dříve vícekrát judikoval, s posudkem
posudkové komise MPSV může soud nakládat jako s důkazem stěžejním za předpokladu,
že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, přístupné
na www.nssoud.cz). Je ustáleným právním názorem Nejvyššího správního soudu, že ve věcech
týkajících se posouzení invalidity posudkovými komisemi MPSV soud není povinen provádět
další důkazy, je-li z posudku PK MPSV zřejmý zdravotní stav a jeho ohodnocení vzhledem
k podmínkám invalidity posuzovaného účastníka řízení. Případné další důkazy (tj. zejména
přibrání znalce z příslušného oboru medicíny) jsou zapotřebí pouze tehdy, nesplňuje-li posudek
požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2003, č.j. 5 Ads 22/2003 - 48, dále rozsudek ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50,
viz www.nssoud.cz).
V posuzované věci je tedy třeba posoudit, zda byl posudek PK MPSV ze dne 1. 8. 2007
dostatečně úplný, přesvědčivý a souladný s lékařskou dokumentací obsaženou ve správním spisu
a mohl pro krajský soud představovat stěžejní důkaz prokazující zdravotní stav stěžovatelky
i přesto, že zde existovaly pochybnosti o jeho správnosti, které vyvolal výsledek šetření stížnosti
žalovanou. Posudek PK MPSV vycházel z podkladové lékařské dokumentace, posouzení
stěžovatelky před komisí a z dalších údajů, především z její osobní anamnézy. Z těchto podkladů
vyplývalo, že stěžovatelka sice prodělala v roce 2001 operaci adenokarcinomu pravé plíce
(lobectomii), což bylo vyhodnoceno i jako rozhodující příčina jejího nepříznivého zdravotního
stavu, nicméně její zdravotní stav byl shledán jako stabilizovaný. K recidivě projevů
jejího onemocnění nedošlo, naopak, výsledky provedených lékařských vyšetření z let 2004 a 2006
založené ve spise prokazovaly, že pooperační stav stěžovatelce způsobují pouhou „lehkou ventilační
poruchu plic“, která stěžovatelce plně umožňuje výkon zaměstnání (dělnice při výrobě plastových
obalů). I funkce srdce byly shledány jako normální. S tímto odůvodněním PK MPSV použila
ke zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky ustanovení kapitoly VIII., oddílu B položky 5
písmeno a) v míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 20 %. Pro posouzení
míry přesvědčivosti tohoto posudku je zapotřebí zkoumat především jeho právní a skutkový
kontext. Aplikované ustanovení kapitoly VIII, oddílu B položky 5 vyhlášky, podle něhož byl
zhodnocen zdravotní stav stěžovatelky, postihuje tato zdravotní postižení: „nemoci plic a pohrudnice
(jizevnaté srůsty pohrudnice, vrozené vady a stavy po úrazech, po embolizacích plic, fibrotizující alveolitidy
a jiné pneumopatie, plicní emfyzém, stavy po operacích plic s trvalým omezením plicních funkcí ,
podle rozsahu a omezení plicních funkcí )“. Písm. a) citované položky č. 5 pak přiřazuje míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 10 – 20 % takovým postižením lehkého
stupně, které způsobují dušnost přesahující obvyklou míru při středně těžkém zatížení
(např. rázná chůze 5 - 6 km/h, středně těžká tělesná práce), s malým zhoršením statických
a dynamických hodnot plicních funkcí, FEV1 80 - 70 % NH. PK MPSV tedy posoudila
zdravotní stav stěžovatelky stejně, jako OSSZ Liberec dne 24. 4. 2006, pouze s rozdílným
stanovením míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, kterou stanovila na rozdíl
od OSSZ Liberec při horní hranici rozpětí daného citovaným ustanovením vyhlášky. Je pravdou,
že oba tyto posudky se v hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky lišily od posouzení
OSSZ v Liberci ze dne 28. 1. 2002, při němž byla stěžovatelka shledána částečně invalidní,
přičemž její rozhodující zdravotní postižení bylo kvalifikováno jako stav po operaci maligního
tumoru po dosažení stabilizace zdravotního stavu (zpravidla po dvou letech od ukončení léčby),
při omezení plicních funkcí v důsledku lobectomie nebo jiných funkčních komplikacích
dle ustanovení kapitoly VIII, oddílu B, položky 6 písm. b) vyhlášky, které pro toto postižení
stanoví míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 50 – 60 %. OSSZ Liberec
však tehdy využila možnosti dané jí ustanovením §6 odst. 5 vyhlášky a snížila dolní hranici
tohoto rozpětí o 10 %. Důvodem pro toto snížení byla nenáročnost zaměstnání stěžovatelky
a dobrý pooperační stav, jakož i příznivá prognóza do budoucna.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že po vysvětlení důvodu podřazení zdravotního
postižení stěžovatelky pod položku 5 příslušné kapitoly, bylo možno z posudku PK MPSV
ze dne 1. 8. 2007 vycházet jako ze stěžejního důkazu prokazujícího zdravotní stav stěžovatelky,
neboť v kontextu ostatních zjištění pramenících z lékařské dokumentace a především z posudku
OSSZ Liberec ze dne 28. 1. 2002, jímž byla stěžovatelka uznána částečně invalidní, vyplývá,
že její pooperační stav již v této době způsoboval nižší pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti, než stanovovala pro daný druh zdravotního postižení vyhláška. Prognóza navíc
předpokládala plné obnovení pracovní schopnosti do dvou let, tedy další snížení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Z lékařské dokumentace dále vyplývá, že se zdravotní
stav stěžovatelky stabilizoval a nezpůsoboval stěžovatelce významnější dýchací potíže.
Hodnocení PK MPSV bylo tedy založeno na funkčním hodnocení zdravotního postižení
stěžovatelky k datu kontrolní lékařské prohlídky u OSSZ Liberec, nikoliv jeho formálním popisu,
což je plně v souladu se zásadami posudkového hodnocení, jehož cílem je zhodnotit dopad
zdravotního postižení na schopnost soustavné výdělečné schopnosti žadatele o důchodovou
dávku, nikoliv pouze diagnostikovat jeho zdravotní stav. Pokud dopad zdravotního postižení
neodpovídá míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovené vyhláškou
pro tuto diagnózu, je posudková komise oprávněna posoudit zdravotní stav podle jiného
ustanovení vyhlášky, které na takové zdravotní postižení rovněž dopadá a zároveň stanovuje
adekvátnější rozpětí poklesu míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Proto podle názoru
Nejvyššího správního soudu bylo možné kvalifikovat zdravotní stav stěžovatelky podle
ustanovení kapitoly VIII, oddílu B položky 5 písm. a) vyhlášky jako stav po operaci plic s trvalými
následky, které spočívají v lehké ventilační poruše plic, která stěžovatelce nezpůsobuje větší
obtíže, bylo-li toto hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky přiléhavější jejímu skutečnému
funkčnímu postižení, než hodnocení podle kapitoly VIII, oddílu B položky 6 písm. b) vyhlášky.
Pro argumenty stěžovatelky, že jí byl proveden nevratný závažný zásah do plic,
který na ní zanechal trvalé následky způsobující vážné subjektivní obtíže, nelze najít oporu
ve spisu, neboť významnější zdravotní potíže nedokládá žádný z lékařských nálezů. Krajský soud
na pochybnosti založené prošetřením stížnosti žalovanou reagoval správně, když si vyžádal
doplnění posudku PK MPSV a odpověď na otázku, zda závěry šetření této stížnosti nemají vliv
na posudkové hodnocení PK MPSV. Doplnění posudku ze dne 21. 9. 2007 sice neobsahovalo
přesvědčivé objasnění problému, ale jasně doložilo, že PK MPSV stojí za svým posudkovým
závěrem a nepovažuje výsledek šetření stížnosti stěžovatelky žalovanou za jakkoliv posudkově
významný. Poznámka o „iracionalitě“ výsledku šetření stížnosti sice v daném kontextu neposkytla
krajskému soudu žádnou objasňující odpověď a nutno podotknout, že vyznívá krajně nevhodně,
ale přesto z ní bylo možno dovodit postoj PK MPSV k závěrům šetření žalované. Nejvyšší
správní soud je toho názoru, že za této situace krajský soud nepochybil, když nevyžádal další
(druhé) doplnění lékařského posudku ani nevyžádal další posudek od jiné posudkové komise,
neboť lékařská dokumentace byla s posudkovým závěrem PK MPSV plně v souladu,
přičemž tentýž výsledek ukázalo i přešetření zdravotního stavu stěžovatelky plicním lékařem
při jednání posudkové komise. Jak je navíc zřejmé z protokolu o jednání před krajským soudem,
další doplnění dokazování stěžovatelka nenavrhla. Krajský soud tedy vyhodnotil provedené
důkazy správně a dovodil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby z posudkového závěru PK MPSV
a doplnění jejího posudku ze dne 21. 9. 2007 v kontextu celé spisové dokumentace.
Po přezkoumání námitek stěžovatelky tedy Nejvyšší správní soud shledal, že nejsou
důvodné. Na závěr dodává, že sice nelze zpochybnit, že stěžovatelka trpěla adenokarcinomem
plic, který jí byl úspěšně v roce 2001 odoperován a tímto onemocněním k datu kontrolního
posouzení (24. 4. 2006) jejího zdravotního stavu OSSZ Liberec netrpěla. Stav po lobectomii
nezpůsoboval k tomuto datu takový pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, aby ji bylo
možné uznat za částečně invalidní. Krajský soud se tedy nedopustil ani nesprávného právního
posouzení věci, ani jiné vady řízení, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci
samé. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 a 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalované nelze náklady řízení o kasační stížnosti
přiznat v souladu s ustanovením §60 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu