ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.10.2008:77
sp. zn. 4 As 10/2008 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: CET 21
spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2007,
č. j. 7 Ca 33/2007 – 58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“)
domáhala, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
19. 9. 2007, č. j. 7 Ca 33/2007 – 58, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne
27. 9. 2006, sp. zn. Rpo/129/05, č. j. mac/8469/06, (dále též „napadené rozhodnutí“), a věc
jí byla vrácena k dalšímu řízení. Zároveň Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodl
o nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Městský soud totiž shledal, že vzhledem
k nepřezkoumatelnosti skutkového stavu věci a výroku o výši pokuty a k absenci předchozího
upozornění na porušení povinnosti podle §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“), nemohla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí
dospět k závěru, že žalobkyně porušila §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.,
dle nějž je provozovatel vysílání povinen nezařazovat do vysílání v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady,
které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, tím, že dne 19. 9. 2005
od 20.00 do 20.55 hod. odvysílala na programu Nova v rámci série pořadů Big Brother díl, ve kterém byla
obsažena především prezentace agresivní komunikace bez přiměřené korekce (výskyt vulgarit a hrubých výrazů
i neverbální agrese), nepatřičná demonstrace nadměrné konzumace alkoholu a častého kouření a odosobňující,
k promiskuitě a komerčnímu zneužívání svádějící prezentace sexuálního jednání, a uložila žalobkyni pokutu
ve výši 1 500 000 Kč.
Proti napadenému rozhodnutí stěžovatelky, v němž shledala výše uvedené porušení §32
odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., podala žalobkyně žalobu z důvodů sdružených do šesti
žalobních bodů, jejichž podstata spočívá v následujících tvrzeních. Pod bodem 1) žalobkyně
namítla, že stěžovatelka nevyložila pojmy uvedené v ustanovení §60 odst. 3 písm. d),
resp. ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., přičemž jejich výklad
je podle přesvědčení žalobkyně nutnou součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí. V bodě 2)
stěžovatelce vytkla, že její rozhodnutí vychází z nespolehlivě zjištěného stavu věci,
protože neprovedla důkaz zvukově-obrazovým záznamem odvysílaného pořadu, a dále namítla,
že chování soutěžících bylo nesprávně hodnoceno jako odosobňující, k promiskuitě
a komerčnímu zneužívání svádějící prezentace sexuálního jednání. Další vytýkaná jednání
se v pořadu vůbec nevyskytla. V bodě 3) žalobkyně namítla, že stěžovatelka nevzala
při posuzování věci v úvahu novou právní úpravu (novelizaci zákona č. 231/2001 Sb. s účinností
od 31. 5. 2006). V bodě 4) stěžovatelce vytkla, že při ukládání pokuty postupovala nezákonně,
neboť porušila §61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., který stanovuje meze správního uvážení
(kritéria uložení a výše pokuty), čímž ji zkrátila na jejich právech. Pod bodem 5) žaloby
se žalobkyně ohradila proti tomu, že ji stěžovatelka před vydáním rozhodnutí neupozornila
na porušení zákona a neposkytla jí možnost napravit jednání ve stanovené lhůtě; přitom odkázala
na ustanovení §59 odst. 1, 2 zákona č. 231/2001 Sb. V posledním bodě č. 6) žaloby namítla,
že uložená pokuta je nepřiměřená a neadekvátní, a odkázala na dosavadní praxi stěžovatelky
při ukládání pokut. S odkazem na výše uvedené uvedla, že napadené rozhodnutí trpí především
vadami řízení uvedenými v ustanovení §76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., a navrhla jeho zrušení.
Pro případ, že by soud důvody pro zrušení rozhodnutí neshledal, navrhla, aby městský soud
podle §78 odst. 2 s. ř. s. pokutu jako zjevně nepřiměřenou výrazně snížil nebo od ní zcela upustil.
Městský soud v Praze rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 19. 9. 2007,
č. j. 7 Ca 33/2007 – 58, který byl již druhým rozhodnutím městského soudu v této věci,
když rozsudkem ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 11 Ca 45/2006, zrušil předchozí rozhodnutí
stěžovatelky ve věci a vrátil jí věc k dalšímu řízení, byť o této skutečnosti není v jeho rozsudku
žádná zmínka. Městský soud připomněl, že mezi žalobkyní a stěžovatelkou není sporu o tom,
že předmětem řízení byl odvysílaný díl pořadu ze série reality show „Big Brother“ ze dne
19. 9. 2005. Žalobkyně však brojila proti zjištěnému skutkovému stavu věci a nesouhlasila s tím,
že byl prokázán důkazy obsaženými ve správním spise, neboť stěžovatelkou popsané jednání
nemá oporu v provedeném dokazování a v pořadu se nevyskytovalo, když ani není zřejmé,
v čem mělo spočívat. Městský soud zdůraznil, že skutkový stav věci je v daném případě otázkou,
která má pro posuzování dalších žalobních námitek zásadní význam. Podotkl, že z odůvodnění
napadeného rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka vycházela z analýzy pořadu s popisem jednání,
které bylo podřazeno pod skutkovou podstatu správního deliktu, a dokládala tak skutková
zjištění, na jejichž základě bylo správní řízení zahájeno a také na ni odkazuje oznámení o zahájení
správního řízení. Tato analýza pořadu však není obsahem správního spisu. Městský soud
konstatoval, že za této situace nemůže přezkoumat námitky žalobkyně proti zjištěnému
skutkovému stavu, a proto nemůže ani přezkoumat napadené rozhodnutí stěžovatelky,
a to ani s přihlédnutím k popisu skutku uvedenému v oznámení o zahájení správního řízení,
protože není dostatečně určitý. Podle názoru městského soudu z něj jednak nevyplývá,
v jakém kontextu byla použita vulgární slova, když navíc byla shledána závadnou spíše
než vulgarita neverbální agrese (za což také stěžovatelka s ohledem na novou právní úpravu
uvedenou v §32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb. údajně uložila pokutu), přičemž není
zjevné, v čem spočívala. Dále není jasné, co bylo podstatou jednání označeného jako „Karlovo
znásilňování“, protože nebylo patrné, kdo byl jeho aktérem a v čem toto jednání spočívalo,
a nebylo tak možné posoudit vliv takového jednání na dětského diváka. A ani ze třetího
a posledního jednání popsaného ve výroku napadeného rozhodnutí jako odosobňující,
k promiskuitě a komerčnímu zneužívání svádějící prezentace sexuálního jednání není zřejmé,
kdo a jakým způsobem takto líčil své sexuální zážitky.
Městský soud dále shledal, že v odůvodnění výše pokuty je logický rozpor mezi výrokem
napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění, navzdory tomu, že stěžovatelka opravným
usnesením odstranila písařskou chybu a uvedla správnou výši pokuty, protože stěžovatelka
při ukládání pokuty hodnotila zcela jiné skutečnosti, než ty, za které uložila pokutu. Městský soud
dodal, že neprováděl důkaz promítáním záznamu pořadu, protože by musel vzhledem
k nedostatečně vymezenému skutkovému stavu věci ve správním řízení a v napadeném
rozhodnutí provádět rozsáhlé dokazování, čímž by nahrazoval činnost správního orgánu.
Takový postup však není přípustný vzhledem k přezkumné (nikoliv nalézací) povaze soudního
řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Podle městského soudu tedy stěžovatelka nepopsala v rozhodnutí skutečnosti podstatné
pro posouzení věci tak, aby bylo možné určit, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro vydání
rozhodnutí o uložení pokuty, tedy tak, aby bylo možné posoudit věc po právní stránce.
Protože tyto skutečnosti nelze bez dalšího zjistit ani z obsahu správního spisu, je stěžovatelčino
rozhodnutí pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, a proto je městský soud podle §76 odst. 1
písm. a), odst. 3 s. ř. s. zrušil a věc vrátil stěžovatelce k dalšímu řízení (§78 odst. 4 s. ř. s.).
Protože napadené správní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, nezabýval se soud
jednotlivými žalobními body, s výjimkou výtky žalobkyně, že nebyla v rozporu s §59 odst. 1, 2
zákona č. 231/2001 Sb. upozorněna na porušení zákona a nebyla jí stanovena přiměřená lhůta
k nápravě, čímž byla zkrácena na svých právech, protože žalovaná by podle odst. 3 citovaného
ustanovení sankci neuložila, došlo-li by ve stanovené lhůtě k nápravě. Podle městského soudu
má upozornění na porušení zákona autonomní postavení, neboť posouzení této námitky
není přímo závislé na přezkoumávaném rozhodnutí, a proto nepřezkoumatelnost rozhodnutí
nebrání soudu, aby se zabýval touto žalobní námitkou.
Městský soud připomněl, že stěžovatelka v rozhodnutí uvedla, že žalobkyni bylo
v minulosti doručeno upozornění na porušení ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. a že jí za takové porušení byla uložena pokuta, a to např. rozhodnutím
č. j. Rpo/57/05 za odvysílání reportáže „Psí zápasy“. Takový závěr však podle městského soudu
nebyl ve vztahu k posuzovanému pořadu správný. Podle městského soudu je totiž nutné brát
v potaz povahu a smysl ustanovení §59 zákona č. 231/2001 Sb., které má preventivní povahu
a jeho smyslem je dát možnost původci jednání naplňující znaky správního deliktu, aby změnil
své jednání, napravil závadný stav a vyhnul se tak uložení trestu. Smyslem a výhodou
takového postupu měla by být rychlá náprava nezákonného skutkového stavu a zdržení
se dalšího jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty správního deliktu. Stěžovatelka
tedy při každém zjištění deliktního jednání musí brát v úvahu, zda byla preventivní úloha
tohoto ustanovení splněna, tedy zda bylo vydáno upozornění ve výše uvedeném smyslu
a zda lze uložit trest. Podle městského soudu je nutné vždy hodnotit časovou a věcnou souvislost
mezi upozorněním a jednáním. Upozornění přitom musí souviset jak se skutkovou podstatou
správního deliktu, tak v daném případě i s povahou vysílaného pořadu, protože pouze tak může
plnit preventivní úlohu. Odvysílaný pořad byl ze série Big Brother a jednalo se o první takový typ
pořadu vysílaný žalobkyní. Pokud stěžovatelka obdržela negativní ohlasy od diváků naznačující
porušení zákona, měla podle soudu neprodleně přistoupit k vydaní upozornění na porušení
zákona týkající se pořadu ze série Big Brother. Pokud by žalobkyně nadále ve vysílání pořadů
v této sérii pokračovala v nezměněné formě, bylo by na místě jí za její jednání uložit trest.
Takové upozornění by se pak vztahovalo na všechny obdobné pořady odvysílané žalobkyní
v následném období. Stěžovatelka však takto nepostupovala, když sice upozornila žalobkyni
na porušování zákona k němuž došlo tím, že do vysílání v době od 6.00 do 22.00 hod. zařadila
pořad, který mohl ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých, avšak šlo o reportáž
ve zpravodajském pořadu s názvem „Psí zápasy“. Toto upozornění tak nebylo ve věcné
ani časové souvislosti s pořadem Big Brother, a nemohlo tedy plnit výše popsanou preventivní
roli. Proto nelze v daném případě brát zřetel na upozornění na porušení §32 odst. 1 písm. g)
zákona č. 231/2001 Sb. uložením pokuty za odvysílání reportáže „Psí zápasy“.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., v níž připustila, že analýza pořadu, na níž poukazuje
napadené rozhodnutí stejně jako oznámení o zahájení správního řízení, nebyla součástí správního
spisu, který předložila městskému soudu. Jednalo se o omyl způsobený při kontrole správního
spisu před jeho odesláním, přičemž k tomuto omylu došlo v případě současně odesílaných
správních spisů: Rpo/128/05, Rpo/129/05, Rpo/130/05 a Rpo/132/08. Podle jejího názoru
však pouze z tohoto důvodu nebylo možné zrušit její rozhodnutí. Shledal-li totiž městský soud
správní spis jako nedostatečný, měl stěžovatelku vyzvat k doložení analýzy, zvláště,
když stěžovatelka zahajuje většinu svých řízení na základě analýzy a správní spis obsahuje
obrazově-zvukový záznam pořadu, který je klíčovým důkazem v předmětném správním řízení.
Jelikož tak městský soud neučinil, poškodil stěžovatelku na jejích právech, neboť jí neumožnil
dokázat, že předmětná analýza existuje a její obsah je dostatečným podkladem nejenom
pro samotné zahájení správního řízení, ale i pro rozhodnutí ve věci. Rozsudek městského soudu
je tak podle názoru stěžovatelky nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. K závěru soudu, že žalobkyně nebyla předem upozorněna na porušení §32 odst. 1
písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., stěžovatelka podotkla, že se jedná o námitku,
s níž se v obdobných věcech již opakovaně vypořádal jak městský soud, tak i Nejvyšší správní
soud, přičemž oba tyto soudy dospěly k závěru, že žalobkyně byla dostatečně upozorněna
na porušování §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. odvysíláním reportáže „Psí zápasy“.
Městský soud tak nerespektoval svou dosavadní judikaturu ani judikaturu Nejvyššího správního
soudu, což podle stěžovatelky mimo jiné zpochybňuje právní jistotu účastníků. Z těchto důvodů
navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2007,
č. j. 7 Ca 32/2007 – 58, a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podané kasační stížnosti vyjádřila tak, že navrhuje, aby kasační stížnost
byla zamítnuta, protože není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že je v něm založen spisový přehled,
v němž jsou uvedeny jednotlivé písemnosti, které spis obsahuje. V tomto spisovém přehledu není
uvedeno, že by správní spis měl obsahovat jakoukoli „Analýzu pořadu vysílaného dne 19. 9. 2005
od 20.00 do 20.55 hod.“, přičemž takový dokument se ve spise nenachází a ani z ničeho
nevyplývá, že by se v něm kdykoli nacházel. Ve spise také není založen obrazově-zvukový
záznam předmětného pořadu ze série Big Brother vysílaného dne 19. 9. 2005 od 20.00
do 20.55 hod., jak stěžovatelka tvrdila v kasační stížnosti, a ani ze spisového přehledu není
patrné, že by jej měl obsahovat.
Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Rpo/128/05-V,
č. j. 3062, doručeným dne 2. 11. 2005 bylo žalobkyni oznámeno zahájení správního řízení ve věci
porušení povinností provozovatele vysílání obsažených v ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb., čehož se měla dopustit tím, že dne 19. 9. 2005 od 20.00 do 20.55 hod.
odvysílala pořad ze série Big Brother, protože v něm byly obsaženy patologické formy
komunikace jako normalita (vulgarita a hrubost), pro děti nevhodná prezentace sexuální tématiky
(neosobní, komerčně zaměřené sexuality hrubé komunikace, promiskuity), prezentace kouření
a popíjení alkoholu jako legitimní a žádoucí formy jednání mladých lidí. Tyto jednotlivé formy
porušení povinnosti stanovené v §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. jsou popsány
v odůvodnění oznámení, byť zcela stručně v rozsahu nepřesahujícím dvě věty a některé obsahují
spíše hodnotící soudy než popis skutkového děje. Stěžovatelka v závěru oznámení shrnula,
že vysílání obsahovalo podporu nemorálního jednání ze strany organizátorů soutěže, agresivní
komunikaci bez přiměřené korekce, odosobňující a k promiskuitě svádějící prezentaci sexuálního
jednání a prezentaci kouření a konzumaci alkoholu, jako by šlo o legitimní formy jednání mladých
lidí, čímž je dětským divákům sugerováno, že jde o naprosto „normální“ jednání, ač ohrožuje
dotyčného i jeho okolí. Žalobkyně se k věci vyjádřila po předchozím písemném vyjádření
také v nařízeném ústním jednání dne 22. 11. 2005.
Ve spise je dále založena mimo jiné kopie posudku PhDr. Mgr. J. K., Ph.D. „Posouzení
nebezpečnosti reality show (VV, BB) pro děti do 15 let – stručné vyjádření“, vyjádření
Pedagogické sekce Etického Fóra ČR ze dne 24. 9. 2005, posudek znalce PhDr. J. R., Ph.D. ze
dne 20. 9. 2005, v nichž je uvedeno, že pořád může mít škodlivý vliv na psychiku dětských
diváků.
Ze spisu je také zřejmé, že rozhodnutí stěžovatelky ze dne 27. 9. 2006,
sp. zn. Rpo/129/05, č. j. mac/8469/06, bylo již druhým rozhodnutím ve věci, když její první
rozhodnutí ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. Rpo/129/05, č. j. 3741, bylo zrušeno rozhodnutím
Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 11 Ca 45/2006.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 11 Ca 45/2006, totiž zrušil
první rozhodnutí stěžovatelky ve věci pro nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí,
protože z něj nebylo patrné, z jakých konkrétních skutkových zjištění dovodila stěžovatelka
naplnění skutkové podstaty správního deliktu a proč uložila za takové jednání pokutu právě
ve stanovené výši a jakým způsobem se vypořádala se zákonnými hledisky při ukládání pokut
za správní delikty. Dále městský soud shledal částečně důvodnou námitku týkající se upozornění
na porušení zákona podle §59 odst. 1, 2 zákona č. 231/2001 Sb., avšak jen v tom směru,
že stěžovatelka v rozhodnutí konkrétně neuvedla, kterým rozhodnutím měla být žalobkyně
upozorněna na porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Zdůraznil však,
že podmínka předchozího upozornění podle §59 zákona č. 231/2001 Sb. je splněna, pokud byl
provozovatel vysílání upozorněn stěžovatelkou na porušení téže povinnosti stanovené zákonem
bez ohledu na dobu, kdy došlo k porušení či upozornění a na typ pořadu, k němuž se vztahovalo
předchozí upozornění. Odmítl tedy úvahy o časové či věcné souvislosti pořadu s předchozím
upozorněním a odkázal na příslušnou judikaturu. Městský soud z výše popsaných důvodů
rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatelka po zrušení a vrácení věci vydala dne 27. 9. 2006 napadené rozhodnutí
sp. zn. Rpo/129/05, č. j. mac/8469/06, v němž uvedla, že:
1. Žalobkyně dne 19. září 2005 odvysílala na programu Nova v rámci série pořadů
s názvem Big Brother od 20:00 do 20:55 hod. díl, ve kterém byla obsažena především
prezentace agresivní komunikace bez přiměřené korekce (výskyt vulgarit a hrubých
výrazů i neverbální agrese), nepatřičná demonstrace nadměrné konzumace alkoholu
a častého kouření a odosobňující, k promiskuitě a komerčnímu zneužívání svádějící
prezentace sexuálního jednání. Konkrétní formy prezentace jsou obsaženy
v odůvodnění.
2. Zařazením tohoto pořadu došlo k porušení povinnosti stanovené §32 odst. 1
písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., dle nějž je provozovatel vysílání povinen
nezařazovat do vysílání v době od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady, které by mohly
ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.
3. Za porušení povinnosti uvedené v odst. 2 výše uvedeným způsobem byla žalobkyni
podle §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. uložena pokuta ve výši
1 500 000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí stěžovatelka připomněla, že zahájila správní řízení
z důvodu možných porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., která popsala
v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Rpo/128/05-V, č. j. 3062,
a zároveň tato provinění stručně rozvedla. Po zhodnocení vyjádření účastníka řízení stěžovatelka
v bodě VI. odůvodnění rozhodnutí uvedla, že v následném řízení dospěla k závěru, že pořad série
Big Brother vysílaný dne 18. září 2005 (pozn. NSS - přestože výrokem rozhodnutí bylo rozhodnuto o dílu
pořadu Big Brother, který byl vysílán 19. září 2005) porušil povinnost stanovenou v §32 odst. 1 písm.
g) zákona č. 231/2001 Sb., tj. nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady
a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých,
protože obsahoval:
a) patologické – závadné formy komunikace;
b) nevhodnou prezentaci sexuální tématiky;
c) kouření a nadměrnou konzumaci alkoholu.
K bodu a) stěžovatelka uvedla, že závadnost jednání spatřuje zejména v tom,
že se v pořadu neobjevuje žádná korektivní pomoc sledujícím dětem. Nejde však jen o vulgární
slova, ale o nadměrnou agresivitu, která se pak projevuje ve formě verbálního nebo neverbálního
násilí. Děti vidí, že tímto způsobem mohou řešit problémy. Pro podporu své úvahy citovala
z posudku založeného ve spise stanovisko dětského psychologa J. K. „Je zřejmé, že nejde jen o to,
jaké výrazy jsou použity, příp. vypípány, ale jde o celkovou úroveň komunikace, které by děti vůbec neměly být
svědky, a pokud, tak rozhodně s hodnocením, že se to nedělá. Děti mezi sebou řeší konflikty, za které je přes den
trestáme, ale večer si pustí televizi a tam vidí, že tak se řeší konflikty i mezi dospělými. Prezentování takového
chování bez komentáře a hodnotícího rámce může vážně narušit morální vývoj dětí“. Stěžovatelka uvedla, že
posoudila závadnost forem komunikace nejen z hlediska vulgárních výrazů, ale zejména
z hlediska verbálního nebo neverbálního násilí a ponechala toto jednání navzdory nové právní
úpravě jako jeden z důvodů porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
Jednání v bodě b) spočívá podle stěžovatelky zejména v tom, že mužské osazenstvo
nacvičovalo na pokyn Velkého Bratra striptýz, který předvedlo dámské části soutěžících. Pánové
se svlékli až do naha. Podle stěžovatelky byla tímto úkolem naprosto nevhodně prezentována
sexuální erotická témata, byť provedení úkolu bylo posunuto do humorné polohy. Líčení
sexuálních zážitků proběhlo na povrchní, odosobněné rovině bez jakéhokoliv personálního
zakotvení sexuality, a nebyla v nich vůbec zhodnocena vývojová přiměřenost devíti či desítiletých
dětí, které jsou pravidelnými a významnými diváky pořadu.
Bod c) je naplněn tím, že se kouření a nadměrné požívání alkoholu objevuje ve formě
odměny za provedení Karlova úkolu. Konzumace alkoholu a kouření se objevuje
i v dalších scénách pořadu a může tak vzbudit dojem, že je samozřejmou a neodmyslitelnou
součástí života mladých lidí.
Stěžovatelka se k námitkám žalobkyně v odůvodnění svého rozhodnutí zabývala
výkladem jednotlivých neurčitých pojmů tvořících skutkovou podstatu předmětného správního
deliktu. Uvedla, že ve smyslu §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. je dítětem
a mladistvím každá osoba ve věku do osmnácti let bez dalšího přesnějšího vymezení.
Dále se zabývala pojmy ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje.
Podle stěžovatelky není nutné vykládat obsah slov vývoj, jakož i pojem fyzický, neboli tělesný,
a pojem psychický, neboli duševní, neboť se dle jejího názoru jedná o pojmy obecně známé.
Podala výklad pojmu morální, morálka, dobré mravy, možné ohrožení, definovala pojem
možného ohrožení mravního vývoje dětí a mládeže a uvedla, že je nutné mravní vývoj dětí
a mládeže pěstovat a chránit i při televizním vysílání, a to i s ohledem na celospolečenský kontext.
Stěžovatelka zdůraznila, že je její povinností dohlížet, aby konkrétním pořadem nebo upoutávkou
nemohla být způsobená odchylka od jedinečného vývoje osobnosti dítěte, a to jednotlivě
nebo současně ve všech součástech jeho vývoje, tedy tělesné či duševní, která by se odrazila
v jeho normách chování. Podotkla, že pojmem „pořad“ uvedeným v §2 odst. 1 písm. j) zákona
č. 231/2001 Sb., rozumí každý jednotlivý díl Big Brothera. Pořadem se podle jejího názoru
rozumí obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část rozhlasového a televizního vysílání.
Dále připomněla, že také městský soud v předchozím zrušovacím rozsudku shledal,
že stěžovatelka není povinna si opatřit ve všech správních řízeních vedených s provozovateli
televizního vysílání ohledně uložení pokuty za porušení zákazu stanoveného §32 odst. 1 písm. g)
zákona č. 231/2001 Sb. znalecký posudek k prokázání toho, že daný pořad mohl ohrozit, fyzický,
psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých, resp. že přizvání znalce za účelem odborného
posouzení věci, je dle názoru soudu na místě jen tehdy, pokud by na základě vysílaného pořadu
ve vazbě na požadavky zákona nebylo možné učinit logické správní uvážení o takovém vlivu
pořadu a šlo by o hraniční případ složitého správního úsudku. Stěžovatelka také zdůraznila,
že žalobkyně byla v minulosti upozorněna na porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb., k němuž docházelo tím, že do vysílání zařadila v době od 6:00 do 22:00 hod.
pořady, které mohly ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých, a byla
jí za takové porušení udělena pokuta - např. rozhodnutím sp. zn. Rpo/57/05, za odvysílání
reportáže „Psí zápasy‘. Podotkla, že při opětovném rozhodování ve věci posoudila také novou
úpravu provedenou zákonem č. 235/2006 Sb. a dodala, že žalobkyně měla pořad pod přímým
dohledem, a je tedy za jeho obsah plně odpovědný.
Stěžovatelka k výši pokuty uvedla, že jsou dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění
sankce v mezích zákona č. 231/2001 Sb., a proto podle §60 odst. 3 písm. d) zákona
č. 231/2001 Sb. uložila žalobkyni pokutu ve výši 2 500 000 Kč (pozn. NSS: opravným usnesením
ze dne 17. dubna 2007 založeným na č. l. 50 soudního spisu byla opravena písařská chyba spočívající v uvedení
nesprávné částky 2 500 000 Kč na částku uvedenou ve výroku rozhodnutí, tj. 1 500 000 Kč). Připomněla,
že byla omezena dolní a horní hranicí stanovenou zákonem a při stanovení výše pokuty byla
vedena následujícími úvahami. K míře zavinění podotkla, že vysílání pořadu, jeho obsah,
ovlivňování průběhu pořadu je v plné míře kontrolováno provozovatelem. Vhodně zvoleným
komentářem mohla korigovat možné ohrožení dětského diváka. Žalobkyně tak zařadila pořad
v této podobě do vysílání vědomě a úmyslně. K rozsahu a dosahu vysílání uvedla, že žalobkyně
je provozovatelem televizního vysílání s celoplošnou působností, (tj. více než 70% obyvatel ČR.)
a má tedy i značný dosah vysílání co do počtu diváků. Podle stěžovatelky přinesla
žalobkyni zvýšená sledovanost finanční prospěch, jehož konkrétní výši však nemohla prokázat,
a proto tato skutečnost neměla na stanovení výše pokuty vliv. K závažnosti věci zdůraznila,
že se jedná o prezentaci několika závadných prvků, konkrétně šmírování jako legitimní forma
chování, nevhodné prezentace sexuální tématiky – v daném případě striptérka jako vhodný dárek
k narozeninám, kouření jako legitimní a žádoucí forma jednání mladých lidí v daném případě
ve spojení s odměnou za dobře provedenou „krádež“ a závadné formy komunikace (verbální
i neverbální vulgarita) prezentované jako přijatelné jednání. K povaze vysílaného pořadu uvedla,
že jde o tzv. reality show, nový typ pořadu, který je možno označit spíše za zábavný,
což však nevylučuje možnost ohrožení vývoje děti a mládeže obsahem tohoto pořadu.
Stěžovatelka z těchto skutečností dospěla k závěru, že žalobkyně výše uvedeným jednáním
porušila svou povinnost podle §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., čímž se dopustila
správního deliktu podle ustanovení §60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb.,
za který lze uložit pokutu ve výši od 20 000 Kč do 10 000 000 Kč, a uložila jí pokutu ve výši
2 500 000 Kč (pozn. NSS: opravným usnesením ze dne 17. dubna 2007 založeným na č. l. 50 soudního spisu
byla opravena písařská chyba spočívající v uvedení nesprávné částky 2 500 000 Kč na částku uvedenou ve výroku
rozhodnutí tj. 1 500 000 Kč).
Ze spisu dále vyplývá, že proti napadenému rozhodnutí stěžovatelky podala žalobkyně
včas žalobu, na jejímž základě městský soud rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, č. j. 7 Ca 33/2007 –
58, aniž by při jednání prováděl jakékoli doplnění dokazování, zrušil stěžovatelčino napadené
rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí s výše
popsaným odůvodněním. Tento rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka předmětnou
kasační stížností.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud uvádí, že stížnostní důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je dán
tehdy, když soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis,
než měl správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu s příslušným
ustanovením toho kterého právního předpisu, nebo tehdy, když byl soudem sice aplikován
správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky
může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného
skutkového stavu věci, nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí
je nesprávně prezentován.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatelka v rámci kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. namítla,
že vada spočívající v absenci analýzy pořadu ve spise je snadno odstranitelná výzvou k doložení
analýzy pořadu, a není tak vadou dostačující ke zrušení napadeného rozhodnutí stěžovatelky,
zvláště, když ve správním spise je založen obrazově-zvukový záznam pořadu, který je klíčovým
důkazem v předmětném správním řízení. Rozsudek městského soudu je proto údajně
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní soud v této souvislosti předně
upozorňuje, že ve spise se nenachází obrazově-zvukový záznam předmětného pořadu vysílaného
dne 19. září 2005 a tvrzení stěžovatelky v tomto směru je tedy nepravdivé. Nejvyšší správní soud
shledal, že námitka stěžovatelky je v tomto směru nedůvodná, protože městský soud opřel
své úvahy o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí stěžovatelky o jasně vymezené
skutkové důvody, pro které nemohl přezkoumat napadené rozhodnutí po právní stránce. Městský
soud totiž popsal, z jakých důvodů nemohl posoudit námitku žalobkyně, že se předmětné jednání
nestalo, případně bylo nesprávně vyhodnoceno, a nemohl tedy přezkoumat, zda jednání bylo
správně podřazeno pod příslušnou skutkovou podstatu. Městský soud uvedl, že tak nemohl učinit
proto, že z žádného důkazu nevyplývalo, v čem spočívalo předmětné jednání, neboť ve spise
se nenacházela analýza pořadu s popisem jednaní podřazeným pod skutkovou podstatu
správního deliktu, která měla doložit a prokázat skutkový stav. Podle jeho názoru nebyl skutkový
stav popsaný v napadeném rozhodnutí stěžovatelky dostatečně určitý, a to ani s přihlédnutím
k popisu jednání uvedeném v oznámení o zahájení správního řízení či dalšímu obsahu správního
a soudního spisu.
Městský soud také dospěl k závěru, že výše pokuty byla odůvodněna zcela jinými
skutečnosti, než těmi, které byly podle výroku napadeného rozhodnutí prezentovány
v posuzovaném díle pořadu Big Brother vysílaném dne 19. 9. 2005 a z ničeho nevyplývá,
že se tyto skutečnosti v předmětném pořadu vůbec vyskytovaly. Tento logický rozpor
mezi výrokem napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění rozhodně nebyl odstraněn opravným
usnesením písařské chyby týkající se výše pokuty a neumožňuje tedy posoudit věc po právní
stránce, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, zda jsou naplněny zákonné
předpoklady pro vydání rozhodnutí o uložení pokuty.
Nejvyšší správní soud shledal, že takto vyložené důvody, pro které městský soud zrušil
napadené rozhodnutí stěžovatelky, jsou přezkoumatelné a dostatečné z hlediska požadavků
kladených na odůvodnění rozhodnutí. Rozsudek městského soudu tedy není nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud považuje za nutné zdůraznit, že závěr městského soudu je správný,
neboť žádná ze spisu seznatelná okolnost nesvědčí o tom, že byl proveden důkaz prokazující
řádně zjištěný skutkový stav. Spis totiž neobsahuje žádný údaj o provedeném dokazování
ani v něm není založen žádný technický prostředek se záznamem pořadu (ani CD disk
s obrazově-zvukový záznamem pořadu, jak stěžovatelka nepravdivě uvedla) nebo stenografický
přepis pořadu, dokonce ani zmiňovaná „analýza pořadu“, která nejenže nebyla založena ve spise
v době, kdy byl spis předložen městskému soudu, ale ani ze spisového přehledu či obsahu spisu
nevyplývá, že by někdy byla jeho součástí. Městský soud tedy neměl důvod předpokládat,
že taková „analýza pořadu“ byla v průběhu řízení vypracována. K námitce stěžovatelky,
že na analýzu pořadu je odkazováno v napadeném rozhodnutí, Nejvyšší správní soud uvádí,
že je sice pravdou, že v napadeném rozhodnutí je zmiňováno, že stěžovatelka „analyzovala
pořad“ a „při analýze jednání a při posuzování jeho závadnosti neprováděla nové důkazy“
a že „provedla analýzu vysílání“ a tato „analýza pořadu diagnostikovala možná provinění“,
ale pojem „analýza“ je zde použit spíše ve významu „rozbor“ jednání, než ve významu,
z něhož by bylo patrné, že „analýza“ pořadu je zvláštní dokument obsahující popis skutkového
děje. Výtka stěžovatelky, že soudu by mělo být známo, že většina správních řízení je zahajována
na základě analýzy, je zjevně nedůvodná právě vzhledem k neurčité specifikaci řízení, která jsou
zahajována nutně na podkladě zvláštní analýzy a která nikoli, když i stěžovatelka připouští,
že na základě analýzy jsou zahájena jen některá z nich, příp. většina řízení. Protože ze spisu
nevyplývalo, že by v řízení byla vypracována stěžovatelkou zmiňovaná analýza, nelze
po městském soudu požadovat, aby se dovtípil, že i toto řízení bylo zahájeno na podkladě
určitého dokumentu, o němž není ve spise výslovné zmínky, a vyzval účastníka řízení,
aby takový dokument předložil.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že popis skutku uvedený
v napadeném rozhodnutí stěžovatelky je na samé hranici přezkoumatelnosti,
protože je do značné míry neurčitý, obsahuje spíše hodnotící soudy než popis konkrétného
jednání, a není tak zřejmé, v čem vytýkané jednání spočívalo. Značné pochybnosti
o srozumitelnosti rozhodnutí zavdává již samotný výrok rozhodnutí ve vztahu
k jeho odůvodnění. Zatímco ve výroku napadeného rozhodnutí je uvedeno, že předmětný díl
porušil §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. tím, že obsahoval „především prezentaci agresivní
komunikace bez přiměřené korekce (výskyt vulgarit a hrubých výrazů i neverbální agrese), nepatřičnou
demonstraci nadměrné konzumace alkoholu a častého kouření a odosobňující, k promiskuitě a komerčnímu
zneužívání svádějící prezentaci sexuálního jednání“, tak v odůvodnění rozhodnutí stěžovatelka uvedla,
že žalobkyně v rozporu s §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. odvysílala patologické -
závadné formy komunikace; nevhodnou prezentaci sexuální tématiky; kouření a nadměrnou konzumaci alkoholu,
a toto jednání zevrubně popsala. Skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí není vyložena
souvislost mezi výrokem rozhodnutí a tvrzeními uvedenými v jeho odůvodnění do velké míry
snižuje srozumitelnost rozhodnutí, stejně jako pouze kusý, nekonkrétní popis těch forem jednání,
v nichž stěžovatelka spatřovala porušení citovaného zákonného ustanovení. Ve výroku
rozhodnutí ani v odůvodnění totiž není uveden přesný popis konkrétních skutkových zjištění, z
nichž by byl učiněn jasně formulovaný závěr, že tyto skutkové okolnosti naplňují popsané
hodnotové soudy a předmětnou skutkovou podstatu. Stěžovatelka například shledala nevhodnou
prezentaci sexuální tématiky mj. v tom, že „líčení sexuálních zážitků proběhlo na povrchní, odosobněné
rovině bez jakéhokoliv personálního zakotvení sexuality“, přičemž z tohoto popisu jednání není zřejmé,
zda vůbec někdo líčil sexuální zážitek, případně jaký a jakým způsobem, když formulace, že „líčení
proběhlo na povrchní, odosobněné rovině bez jakéhokoliv personálního zakotvení sexuality“ nemá téměř
žádnou vypovídací hodnotu a je v tomto směru nepřezkoumatelná. Rovněž z odůvodnění
napadeného rozhodnutí není patrné, jaký byl situační a celospolečenský kontext vysílání,
přestože podle stěžovatelky „hrál mimořádně důležitou roli pro celkové vyznění“. Nejvyšší správní soud
podotýká, že neposuzoval popis skutkového děje uvedeného v oznámení o zahájení řízení
a nehodnotil tak z hlediska určitosti a srozumitelnosti popis jednání spočívající v „neosobní,
komerčně zaměřené sexuality hrubé komunikace“ či „pokračování v Karlově znásilňování“ a jemu podobné
formulace. V této souvislosti pouze připomíná, že odůvodnění rozhodnutí by již z povahy věci
mělo být srozumitelné a přesvědčivé.
Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelka v kasační stížnosti vůbec nebrojila
proti závěru městského soudu, že výše pokuty byla nepřezkoumatelně odůvodněna,
přestože to byl jeden z rozhodujících důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí stěžovatelky
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Přestože stěžovatelka nenapadla
tento důvodů, pro který bylo její napadené rozhodnutí zrušeno, Nejvyšší správní soud
jej přezkoumal s ohledem na §109 odst. 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že městský soud
zcela správně shledal, že výrok o výši pokuty byl odůvodněn způsobem, který neumožňoval
jeho soudní přezkum. Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o výši pokuty byl odůvodněn
zcela jinými skutečnosti, než těmi, které byly podle výroku napadeného rozhodnutí prezentovány
v posuzovaném pořadu vysílaném dne 19. 9. 2005 a nic nenasvědčovalo tomu,
že se tyto skutečnosti v předmětném pořadu vyskytovaly. Z odůvodnění výroku o výši pokuty
vyplývá, že výše pokuty byla uložena za jednání, které bylo prezentováno v pořadu Big Brother,
který byl vysílaný v jiný, zřejmě předchozí, den. Nejvyššímu správnímu soudu
je z jeho rozhodovací činnosti známo, že stěžovatelka uložila za díl pořadu Big Brother
odvysílaný dne 18. 9. 2005 pokutu ve výši 2 500 000 Kč, neboť se v něm údajně bylo
prezentováno právě to jednání, kterým je následně odůvodňována jak závažnost jednání
odvysílaného dne 19. 9. 2005, tak uložení výše pokuty za jednání prezentované dne 19. 9. 2005.
O tomto závěru ostatně svědčí také to, že v napadeném rozhodnutí je opakovaně uváděn den
18. 9. 2005 a skutečnost, že v samotné části odůvodnění týkající se výše pokuty byla pokuta
uvedena v nesprávné výši 2 500 000 Kč (výše pokuty byla opravným usnesením následně dána
do souladu s výrokem o její výši, tj. 1 500 000 Kč).
Stěžovatelka pod stížnostním důvodem podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítla,
že městský soud nesprávně posoudil §59 odst. 1 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. stanovující
podmínku předchozího upozornění na porušení zákonné povinnosti stanovené §32 odst. 1
písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., když dospěl k závěru, že takovým předchozím upozorněním
nemůže být rozhodnutí stěžovatelky sp. zn. Rpo/57/05, kterým bylo žalobkyni za odvysílání
reportáže „Psí zápasy“ uložena pokuta z důvodů porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. Nejvyšší správní soud k této výtce připomíná, že §59 zákona č. 231/2001 Sb.
upravuje institut tzv. opatření k nápravě, který předchází udělení sankce za porušení povinností
stanovených tímto zákonem. Toto ustanovení výslovně uvádí, že „...jestliže provozovatel vysílání
a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence,
upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě.“ V odst. 2 a 3 téhož ustanovení
je pak uvedeno, že „délka lhůty k nápravě podle předchozího odstavce musí být přiměřená charakteru porušené
povinnosti, přičemž dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží.“ Smyslem a účelem
tohoto institutu je nepochybně zajistit, aby provozovatel vysílání nebyl potrestán za deliktní
jednání, jehož si nebyl vědom, tj. z procesního hlediska vzato, aby prvním úkonem vůči
provozovateli nebylo oznámení o zahájení řízení o uložení pokuty za správní delikt.
Tímto institutem se tak z obecného pohledu realizuje preventivní funkce správního trestání.
Zákonodárce i na tomto místě dává prostor k dobrovolné nápravě závadného jednání
provozovatele. Zákon nijak blíže nespecifikuje charakter „upozornění“ a ani nestanoví,
do jaké míry musí být toto upozornění konkretizováno. Podle Nejvyššího správního soudu
je třeba vnímat „upozornění“ v materiálním smyslu, tedy jako předání informace o tom,
že provozovatel porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. Nejvyšší správní
soud má za to, že v souladu s účelem a smyslem citovaných ustanovení zákona č. 231/2001 Sb.
ve znění s účinností do 30. 5. 2006 nelze dovozovat, že by takové upozornění musela
stěžovatelka činit u každé jednotlivé skutkové podstaty porušení téže zákonné povinnosti
shledané u téhož provozovatele. Podmínka předchozího upozornění, zakotvená v ustanovení
§59 odst. 1 a 3 zákona č. 231/2001 Sb., je tedy splněna tehdy, byl-li provozovatel vysílání
žalovanou upozorněn na porušení téže povinnosti stanovené zákonem bez ohledu na to,
kdy k porušení této povinnosti došlo. Povinnost předchozího upozornění podle §59 odst. 1
zákona č. 231/2001 Sb. totiž není vázána na konkrétní skutkové jednání provozovatele,
nýbrž pouze na to, zda naplňuje příslušnou skutkovou podstatu, tedy v tomto případě porušení
povinnosti nezařazovat v době od 6:00 do 22:00 hod. typy pořadů, které by mohly ohrozit
fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých (viz. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 5. 2008, č. j. 4 As 35/2007 - 120, či rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 7. 2008, č. j. 4 As 38/2007 - 122, oba dostupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu s tímto názorem vyznívá i judikatura
městského soudu (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002,
č. j. 28 Ca 81/2001 - 28), který tento právní názor zaujal ostatně i v předchozím zrušujícím
rozsudku ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 11 Ca 45/2006, když uvedl, že podmínka předchozího
upozornění je splněna tehdy, byl-li provozovatel vysílání již v minulosti upozorněn Radou
na porušení téže povinnosti stanovené zákonem bez ohledu na to, kdy k porušení došlo,
a nic na tom nemění skutečnost, že pořad ze série reality show Big Brother je zcela odlišným
typem pořadu ve srovnání s tím, k němuž se předchozí upozornění Rady vztahovalo. V dané věci
je tedy rozhodující, že stěžovatelka byla na porušení totožné povinnosti stanovené zákonem
již v minulosti upozorněna, přičemž ze správního spisu vyplývá, že v posuzované věci
tomu tak bylo. Nejvyšší správní soud nemá v posuzované věci pochyb o tom, že žalobkyně
si byla vědoma toho, jak bude stěžovatelka hodnotit jednání prezentované v pořadu Big Brother,
a proto tuto výtku stěžovatelky shledal důvodnou.
Přestože Nejvyšší správní soud přisvědčil výtce stěžovatelky, že žalobkyně byla
před uložením pokuty upozorněna na porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
rozhodnutím sp. zn. Rpo/57/05, dospěl k závěru, že městský soud správně zrušil napadené
rozhodnutí stěžovatelky. Nejvyšší správní soud setrvale judikuje (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. 1 Afs 20/2004 – 51, rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 23/2005 - 93, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 781/2006 Sb. NSS či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 2. 2007, č. j. 8 As 36/2005 - 75, vše dostupné na www.nssoud.cz), že předmětem posouzení
v řízení o kasační stížnosti je opodstatněnost výroku rozhodnutí soudu. Důvodem ke zrušení
rozsudku je buď skutečnost, že důvody, pro které soud rozhodnutí správního orgánu zrušil,
nebyly jako celek důvody zákonnými, nebo je příp. takovým důvodem jiná skutečnost,
pro kterou by rozsudek neobstál. Při opačném řešení (zrušení rozsudku tam, kde je výrok
správný, a nesprávný je jeden z více jinak správných důvodů) by další postup městského soudu
spočíval pouze v tom, že by vydal nový rozsudek se shodným výrokem a pouze částečně
jiným odůvodněním. Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že podle §104 odst. 2
s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje jen proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.
Nejvyšší správní soud upozorňuje, že v tomto případě se nemůže jeho právní názor
projevit jako bezprostředně závazný pro městský soud, neboť nebyl zrušen jeho rozsudek
a městský soud tak nepokračuje v řízení (§110 odst. 3 s. ř. s.), a zákon nepočítá s jeho výslovnou
závazností při zamítnutí kasační stížnosti ani pro žalovaný správní orgán, nicméně vyslovený
právní názor je rozhodný pro pokračující řízení. Váha a argumentační síla takto vysloveného
právního názoru spočívá v zákonné pozici Nejvyššího správního soudu vyplývající z ustanovení
§12 odst. 1 s. ř. s., a proto je nezbytné v pokračujícím řízení respektovat jeho právní názor
i tehdy, když není ze zákona přímo závazný.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto jí nenáleží právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contrario ve spojení s §120 s. ř. s.) Žalobkyně,
která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s.), je neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu