ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.2.2008:104
sp. zn. 4 As 2/2008 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: CET 21
spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, č. j. 9 Ca 1/2007 – 69,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, č. j. 9 Ca 1/2007 – 69,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojila žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, č. j. 9 Ca 1/2007 – 69 (dále jen „napadený
rozsudek“), kterým městský soud zrušil její rozhodnutí ze dne 27. 10. 2006,
sp. zn. 2006/441/jfu/CET, č.j. jfu/7866/06, jímž stěžovatelka shledala, že žalobkyně porušila
ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 231/2001 Sb.“), a uložila žalobkyni pokutu ve výši 400 000 Kč. Porušení povinnosti
poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů spočívalo
v tom, že stěžovatelka na programu NOVA odvysílala dne 28. 2. 2006 reportáž s názvem
„Nakapschováno“, která se týkala výběrového řízení na dodavatele systému elektronického
výběru mýtného na vybraných komunikacích v ČR.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatelky žalobkyně uvedla, že činí
nesporným, že je provozovatelem televizního vysílání programu Nova podle licence č. 001/1993
udělené jí stěžovatelkou. Dále postavila najisto, že dne 28. 2. 2006 odvysílala reportáž s názvem
„Nakapschováno“ v rámci pořadu „Na vlastní oči“. Žalobkyně tvrdila, že vydáním napadeného
rozhodnutí stěžovatelky došlo k porušení jejích práv v důsledku nezákonnosti tohoto rozhodnutí
a v důsledku porušení procesních práv ve správním řízení. Žalobkyně strukturovala své námitky
do sedmi žalobních bodů. V prvním žalobním bodě uvedla, že nebylo objektivně v jejích silách
zajistit vyjádření tehdejšího ministra dopravy M. Šimonovského či jeho zástupce. Jeho náměstek
N., který přislíbil žalobkyni rozhovor na kameru, poté odmítl podat k textu reportáže vyjádření a
sdělil, že on ani ministr hovořit nebudou. Žalobkyně dále zdůraznila, že v reportáži zaznělo, že
ministr se žalobkyni úspěšně vyhýbal cokoliv na kameru sdělit. Dále se žalobkyně snažila získat i
vyjádření premiéra Jiřího Paroubka, který však jen odkázal na vyjádření ministra dopravy, což
v reportáži rovněž zaznělo. Z toho žalobkyně dovodila, že stěžovatelka nezjistila úplně skutkový
stav věci, jelikož pominula shora uvedené skutečnosti, které žalobkyně namítala ve svém doplnění
k vyjádření se k zahájení správního řízení. Žalobkyně uvedla, že nemůže jít k její tíži, jestliže dala
příležitost k vyjádření odpovědné osobě veřejné správy nebo jeho zástupci, avšak tito se odmítli
k věci vyjádřit. Žalobkyně poukázala rovněž na to, že měla k dispozici nejobjektivnější důkaz, a to
notářský zápis z průběhu výběrového řízení. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně reagovala na
výtku stěžovatelky, že v předmětné reportáži chybělo vyjádření společnosti Kapsch. Podle názoru
žalobkyně nebylo zapotřebí, aby se zástupce společnosti Kapsch v předmětné reportáži vyjádřil,
neboť společnost Kapsch byla pouhým účastníkem výběrového řízení, a nikoliv kritizovaným
orgánem státní správy, který o věci rozhodoval. Žalobkyně měla za to, že nebylo pro svobodné
vytváření názorů nezbytné, aby názor společnosti Kapsch v reportáži zazněl. Ve třetím žalobním
bodu žalobkyně uvedla, že je věcí svobodné volby redaktora reportáže, jaké výrazové prostředky
v reportáži použije k vyjádření kritiky a k tomu, aby upoutal pozornost diváků. Prostředky
prezentované kritiky byly podle názoru žalobkyně přípustné a založené na pravdivých
informacích, a to zejména na obsahu notářského zápisu. Zjevná nadsázka byla u použitých
prostředků z obsahu reportáže zřejmá. Stěžovatelka se tak podle názoru žalobkyně dopustila
nesprávného právního posouzení věci, když při stanovení pokuty přihlédla k tomu, že kritika byla
zároveň podepřena výrazovými, nefaktografickými prostředky. V čtvrtém žalobním bodě
žalobkyně namítla, že nelze mít za prokázané, že užitím jména společnosti „Kapsch Telecom,
spol. s. r. o.“ (dále jen „společnost Kapsch“) v názvu předmětné reportáže došlo
k dehonestujícímu užití jména této společnosti. Stěžovatelka se však dopustila nesprávného
právního posouzení, neboť na toto jednání podle názoru žalobkyně ustanovení §31 odst. 2
zákona č. 231/2001 Sb. nedopadá. V pátém žalobním bodě žalobkyně namítla, že se stěžovatelka
dopustila nesprávného výkladu aplikované právní normy, neboť se před uložením pokuty
nezabývala otázkou, zda je v daném případě třeba zkoumat program jako celek a nikoliv jen dílčí
pořad, a nezabývala se ani tím, za jaké časové období lze zkoumat vyváženost programu. Kromě
toho žalobkyně namítla, že jí před uložením pokuty nebyla nikdy upozorněna na to, za jak dlouhé
období je třeba vyváženost, resp. objektivitu informací sledovat. K tomu žalobkyně dodala, že
odvysílala na téma zavedení mýtného mnoho reportáží, a to již od roku 2005. V šestém žalobním
bodě namítala žalobkyně překročení mezí správního uvážení, protože stěžovatelka nepostupovala
při stanovení výše pokuty podle ustanovení §61 zákona č. 231/2001 Sb. Stěžovatelka
v napadeném rozhodnutí pouze konstatovala, že se žalobkyně dopustila středního porušení
zákona, což ale nijak blíže neodůvodnila ani nedoložila. Stěžovatelka chybně interpretovala
zákonné kritérium „míry zavinění“, když uvedla v napadeném rozhodnutí, že došlo k úmyslnému
odvysílání předmětné reportáže. Dále podle tvrzení žalobkyně stěžovatelka opomněla přihlédnout
k rozsahu, typu a dosahu údajně závadného vysílání a nepřihlédla ani k povaze vysílaného
programu, když klade stejné nároky na provozovatele s licencí jako na provozovatele televizního
vysílání ze zákona. V posledním bodě žaloby pak žalobkyně namítla, že výše pokuty byla zjevně
nepřiměřená vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by k porušení zákona došlo ve střední
intenzitě a vzhledem i k dosavadní rozhodovací praxi stěžovatelky v obdobných případech.
K prokázání svých žalobních tvrzení navrhla žalobkyně provedení několika důkazů, mimo
listinných důkazů, zejména notářského zápisu o jednání hodnotící komise navrhla i důkaz
záznamem předmětné reportáže. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení
napadeného rozhodnutí stěžovatelky pro vady řízení dle ustanovení §76 odst. 1 písm. a), b) s. ř.
s., přičemž pro případ, že by soud neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí
stěžovatelky, navrhla snížení pokuty nebo úplné upuštění od jejího uložení pro její
nepřiměřenost.
O žalobě rozhodl městský soud napadeným rozsudkem, jímž žalobě vyhověl a napadené
rozhodnutí žalované zrušil, přičemž přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2000 Kč.
V odůvodnění zrekapituloval žalobní námitky i průběh správního řízení a napadené rozhodnutí
žalované.
Svůj závěr o důvodnosti žaloby podepřel následujícími argumenty: Podle ustanovení §31
odst. 1 a 2 zákona č. 231/2001 Sb. má provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání
právo vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě
zákona a v jeho mezích. Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace
nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny
od informací zpravodajského charakteru. Podle ustanovení §60 odst. 1 písm. b) téhož zákona
stěžovatelka uloží pokutu ve výši od 5000 Kč do 2 500 000 Kč provozovateli vysílání
a provozovateli převzatého vysílání pokud nesplní povinnosti podle ustanovení §31 odst. 2 a 3
předmětného zákona. Městský soud dále citoval ustanovení §61 odst. 2 a 3 téhož zákona,
podle něhož při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona stěžovatelka přihlíží
k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého
vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti
informací, výchovy, kultury a zábavy. Stěžovatelka stanoví výši pokuty podle závažnosti věci,
míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu zábavného vysílání a k výši případného
finančního prospěchu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí stěžovatelky podle městského
soudu vyplývá, že za hlavní pochybení žalobkyně stěžovatelka považovala nezařazení vyjádření
ministra dopravy Šimonovského nebo jeho adekvátního náhradníka a nezařazení vyjádření
zástupce společnosti Kapsch v předmětné reportáži. Žalobní námitky proti těmto závěrům
stěžovatelky soud považuje za důvodné. Je tomu tak proto, že z obsahu spisového materiálu,
a to zejména z vyjádření žalobkyně k oznámení o zahájení správního řízení, jakož i žalobou
napadeného rozhodnutí, jednoznačně vyplývá, že se žalobkyně pokusila zajistit vyjádření
tehdejšího ministra Šimonovského, a to i prostřednictvím jeho náměstka N.. Ministr vyjádření
odmítal, jeho náměstek rozhovor zprvu přislíbil, ale posléze se k textu reportáže odmítl vyjádřit.
Skutečnost, že se žalobkyně snažila vyjádření ministra dopravy Šimonovského,
resp. jeho zástupce, získat, ale pro jeho negativní postoj se mu to nepodařilo, z reportáže
vyplynula a je mezi účastníky nesporná. Ve shodě se žalobkyní má soud dále za to, že se jednalo
o reportáž na aktuální téma, týkající se veřejného zájmu, jejímž předmětem byl způsob
rozhodování orgánů státní správy o veřejné zakázce na výběr mýtného. Pokud se zástupce
veřejné správy či jeho zástupce odmítli k takovému tématu reportáže vyjádřit, nemůže
být žalobkyně žalovanou sankcionována za to, že neposkytla objektivní a vyvážené informace
nezbytné pro svobodné vytváření názoru ve smyslu ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., neboť žalobkyně nemohla učinit více, než příslušného zástupce orgánu veřejné správy,
tj. ministra či jeho náměstka, oslovit a k vyjádření vyzvat. Městský soud dále zdůraznil, že o snaze
žalobkyně dostát své povinnosti vymezené v ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb.
svědčí i její úsilí získat stanovisko tehdejšího předsedy vlády Paroubka, přičemž mezi účastníky
znovu není sporu o tom, že tato skutečnost z reportáže vyplynula. Z obsahu spisového materiálu
a žalobou napadeného rozhodnutí je přitom podle názoru městského soudu zřejmé, že stěžejním
materiálem pro přípravu a vysílání předmětné reportáže žalobkyní byl notářský zápis z průběhu
výběrového řízení sp. zn. N 318/2005, NZ 257/2005, který měla žalobkyně k dispozici
a který se stal stěžejním podkladem odvysílané reportáže. Stejné stanovisko soud zastává ve věci
posouzení nezařazení vyjádření zástupce společnosti Kapsch v předmětné reportáži,
ani zde nedošlo k porušení povinnosti žalobkyně poskytnout objektivní a vyvážené informace
nezbytné pro svobodné vytváření názorů, neboť téma reportáže se týkalo způsobu rozhodování
orgánu státní správy při výběru uchazeče o mýtné a společnost Kapsch byla jedním z několika
účastníků tohoto výběrového řízení, nikoli však správním orgánem, který o věci rozhodoval
a jehož postup byl právě předmětnou reportáží i kritizován. Městský soud dále shledal
neopodstatněnými i další důvody, pro které žalovaná uložila žalobkyni pokutu a sice, že použitá
kritika byla zároveň podpořena výrazovými nefaktografickými prostředky, které ovlivnily celkové
vyznění reportáže směrem k parodii (úvodní přehled obsahu pořadu, moderátorské uvedení
redaktorem J. K., karikatury, rekonstrukce závěrečného jednání hodnotící komise). K tomu
městský soud uvedl, že reportáž byla žalobkyní odvysílána v rámci pořadu „Na vlastní oči‘, který
je pořadem, jenž má svůj okruh diváků a jehož uvedení v rámci programu žalobkyně anoncuje
obdobným, pro tento pořad typickým způsobem, zpravidla za použití nadsázky či parodie, při
použití bezprostředního uvedení toho kterého pořadu příslušným redaktorem. Z obsahu
odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí přitom není zřejmé, z jakého důvodu
v projednávané věci použití těchto prvků žalovaná považuje za porušení povinnosti poskytnout
objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů, když tyto prvky,
stejně jako použití karikatur a rekonstrukce závěrečného jednání, sloužily k upoutání pozornosti
diváků ke sledování předmětné reportáže. Přitom nelze odhlédnout od skutečnosti, že hlavním
věcným podkladem reportáže byl shora zmíněný notářský zápis o průběhu závěrečného jednání
hodnotící komise při výběrovém řízení. Stejné stanovisko soud zaujímá i k použití názvu
předmětné reportáže Nakapschováno, kde soud navíc postrádá věcné důvody, proč žalovaná
považuje uvedení tohoto názvu za zneužití jména a společnosti Kapsch dehonestujícím
způsobem. Městský soud dospěl k názoru, že v tomto rozsahu je rozhodnutí žalované
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K věci samé uzavřel, že žalobkyně vytýkaným
jednáním ustanovení §31 odst. 2 mediálního zákona neporušila a stěžovatelka tak věc nesprávně
právně posoudila. Soud přisvědčil i námitce žalobkyně stran nedostatku správního uvážení
žalované při stanovení výše pokuty ve smyslu ustanovení §61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb.,
neboť z něj není patrná úvaha týkající se závažnosti věci, míry zavinění, rozsahu typu a dosahu
závadného vysílání, když závěr žalované o tom, že formulace „příspěvků“ je věcí provozovatele
vysílání a došlo tedy k odvysílání úmyslně, a dále, že porušení zákona bylo „středně“ závažné,
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. K procesní stránce věci soud považoval
za nezbytné uvést, že z hlediska obecných principů správního řízení je třeba požadavek
na stručnost, jasnost, určitelnost a srozumitelnost výroku správního rozhodnutí vztáhnout
i na jeho odůvodnění, tím spíše, pokud je předmětem správního řízení a rozhodování orgánu
státní správy správní trestání. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí této obecné zásadě
správního řízení nedostálo. K tomu městský soud zejména poukázal na nevhodnost formulací
užitých stěžovatelkou v odůvodnění jejího rozhodnutí, jako kupř. „je vhodné poznamenat“,
„je také možné potvrdit poukaz podnětu“, „je tedy možné konstatovat, že“, „možné porušení
povinnosti spočívá“ atd. Tyto nejisté formulace považoval městský soud za nepřijatelné,
neboť napadeným rozhodnutím stěžovatelka uložila sankci za správní delikt,
přičemž tyto formulace nasvědčují nekonkrétním závěrům stěžovatelky v dané věci. Podpůrně
městský soud poukázal na judikaturu (SJS 535/2005). Z uvedených důvodů městský soud zrušil
napadené rozhodnutí stěžovatelky pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů rozhodnutí a zčásti podle ustanovení §78 odst. 1, 4 s. ř. s.
pro nezákonnost.
Proti napadenému rozsudku brojila stěžovatelka kasační stížností označenou
jako „vyjádření ke kasační stížnosti“, v níž pouze uvedla, že proti oběma výrokům napadeného
rozsudku podává kasační stížnost a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil. V doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 9. 2007 se opřela o důvody vymezené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., namítala tedy o nezákonnost rozhodnutí městského soudu
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem a také nepřezkoumatelnost spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí. Tyto námitky odůvodnila následujícími argumenty.
Podle jejího názoru městský soud nesprávně posoudil otázku, zda se žalobkyně snažila získat
vyjádření ministra dopravy Šimonovského, neboť záznam, který má její snahu dokazovat, nebyl
použit v odvysílané reportáži. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že posuzovala dopad
odvysílané reportáže na diváky, tedy nikoliv podklady, které byly pro reportáž použity, ale nebylo
na ně odkázáno. Stěžovatelka dále namítala, že celá rekonstrukce byla spíše parodií, avšak divák
nebyl na takový způsob zpracování upozorněn a mohl považovat tyto záběry za pravdivé.
De facto se tak podle jejího názoru jednalo o zkreslování předkládaných informací,
které spočívalo např. v odchodu jednoho ze členů komise. V reportáži také chybělo vyjádření
společnosti Kapsch. Stěžovatelka se domnívá, že bylo v možnostech žalobkyně nahradit vyjádření
ministra Šimonovského a společnosti Kapsch vyjádřeními dohledatelnými v archivech
nebo tištěných médiích, což žalobkyně provedla a předložila až ve správním řízení
před stěžovatelkou na podporu informací prezentovaných v reportáži. Stěžovatelka
dále nesouhlasí s posouzením soudu, že pořad „Na vlastní oči“ je uváděn zpravidla z použití
nadsázky či parodie. Proti tomuto hodnocení staví stěžovatelka tvrzení samotné žalobkyně,
že se jedná o „investigativní reportáže, které....se nelítostně ptají po pravdě“. Další stěžejní námitkou
stěžovatelky je tvrzení, že městský soud se nezabýval tím, zda stěžovatelka v napadeném
rozhodnutí vyložila dostatečně neurčité pojmy. To však neučinil ani soud, naopak, podle názoru
stěžovatelky neodůvodnil své tvrzení o tom, že pořad je anoncován užitím prvků parodie
a nadsázky, nevyložil tyto prvky a jejich užití ve vztahu k předmětné reportáži,
stejně jako neodůvodnil, proč shledává v pořadu tyto prvky za bezvadné. Stěžovatelka
závěrem konstatovala, že městský soud svou úvahou nahradil správní uvážení a učinil
závěr, zda předmětné jednání žalobkyně naplnilo či nenaplnilo neurčité právní pojmy,
a to aniž by tyto pojmy vyložil a odůvodnil, jakou úvahou shledal naplnění těchto pojmů
v posuzované věci. Proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu
k dalšímu řízení.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti relevantní
pro posouzení věci: Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 10. 7. 2006 stěžovatelka
sdělila žalobkyni, že s ní zahájila řízení z moci úřední pro možné porušení ustanovení §31 odst. 2
zákona č. 231/2001 Sb., k němuž mělo dojít odvysíláním reportáže s názvem Nakapschováno,
která byla součástí vydání pořadu Na vlastní oči vysílaného dne 28. 2. 2006. Název reportáže
označila stěžovatelka za příležitostný novotvar, který byl odvozen ze jména společnosti Kapsch.
V oznámení bylo rovněž uvedeno, že reportáž byla analyzována na základě podnětu.
Kromě vyjádření žalobkyně k oznámení o zahájení správního řízení je ve spise založena
kopie notářského zápisu N 318/2005, NZ 257/2005 pořízeného notářkou JUDr. Ivou
Staňkovou, v němž je osvědčen průběh jednání hodnotící komise Ministerstva dopravy ČR dne
10. 11. 2005, které se týkalo hodnocení nabídek výběrového řízení na poskytování služeb
a dodávek vybrané infrastruktury k realizaci projektu výkonového zpoplatnění vybraných
komunikací v ČR.
Ve spisu je založen CD disk s nahrávkou předmětné reportáže a několik vytisknutých
článků pojednávajících o výběrovém řízení na dodavatele systému elektronického mýtného,
které byly publikovány na internetu.
Rozhodnutím ze dne 27. 10. 2006 rozhodla stěžovatelka o tom, že žalobkyně
se odvysíláním reportáže Nakapschováno dne 28. 2. 2006 od 22:05 hod. dopustila
porušení povinnosti uvedené v ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb.,
podle něhož je provozovatel vysílání povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace
nezbytné pro svobodné utváření názorů. Za porušení této povinnosti uložila stěžovatelka
žalobkyni pokutu ve výši 400 000 Kč. Současně stěžovatelka uložila žalobkyni povinnost uhradit
paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1000 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí
stěžovatelka uvedla, že předmětná reportáž byla věnována tématu výběrového řízení na zavedení
systému elektronického mýtného na vybraných komunikacích v ČR. Klíčovým bodem reportáže
byla inscenovaná rekonstrukce závěrečného jednání hodnotící komise jmenované vládou,
která se podle vyjádření reportérky opírala o notářský zápis, který byl z jednání komise pořízen.
Tento notářský zápis měla žalobkyně k dispozici a byl také ukázán na kameru. V obsahu
reportáže byl prezentován průběh tohoto jednání, jehož se kromě jmenovaných členů hodnotící
komise měly účastnit i další osoby z pověření ministra Šimonovského, tj. poradci a pověřenec,
který dokonce řídil průběh jednání. Stěžovatelka vyhodnotila na základě podnětu obsah reportáže
a vyjádřila k němu následující výtky. Z obsahu reportáže podle jejího názoru především není
zřejmé, o jaké další prameny se rekonstrukce jednání hodnotící komise ministerstva opírala,
neboť žalobkyně nemohla zpracovat rekonstrukci jednání hodnotící komise jen na základě
notářského záznamu. Dále v reportáži chybí meritorní vyjádření ministra M. Šimonovského
či jeho zástupce, která by se vztahovala k tématu reportáže. Jeho čtyřvteřinová promluva
v reportáži je převzata ze starší reportáže z Televizních novin a dokumentuje tehdejší názorové
neshody ve vládě (vyjádření ministra Škromacha) ohledně omezujících vstupních podmínek
v tendru na mýtné. Reportérka to vysvětlila tím, že se ministr televiznímu štábu „deset dnů
úspěšně vyhýbal“, nicméně žádný pokus o kontakt není v reportáži dokumentován. Stěžovatelka
rovněž konstatovala, že v reportáži nedostal prostor k vyjádření žádný zástupce společnosti
Kapsch, a to přesto, že se reportérka vyjádřila ke kvalifikaci společnosti Kapsch pro výběr
mýtného a k ceně jeho nabídky a přesto, že tvrdila, že podle odborníků bylo výběrové řízení ušito
na míru společnosti Kapsch. Vyjádření nezávislých odborníků však v reportáži úplně chybí.
Naproti tomu, v reportáži dostali prostor zástupci konkurenčních nabídek, kteří mj. srovnávali
své nabídky s nabídkou společnosti Kapsch. Dále stěžovatelka uvedla, že téma reportáže bylo
zpracováno výrazovými prostředky typickými spíše pro zábavné a dramatické pořady, modifikaci
či posílení působení reportáže na diváky. Rozsáhlé použití těchto prvků ve zpracování
rekonstrukce ovlivnilo její celkové vyznění směrem k parodii. Žalobkyně použila nefaktografické
výrazové prvky, jako je nadsázka, ironie, parodie a v případě názvu reportáže dokonce
dehonestace k působení na diváky již před začátkem reportáže, a to konkrétně ve výroku
„Na vlastní oči dnes uvidíte, jak během dvou hodin někomu věnovat dvacet dva miliard“ a také v paralele
redaktora J. K. s korupčním jednáním některých funkcionářů v českém fotbale.
Obdobně zhodnotila stěžovatelka rovněž zařazení karikatur, o nichž není v reportáži uvedeno,
odkud nebo od koho pocházejí. Na první z nich je nákladní auto s nápisem „Mýtné“,
které vysypává peníze na skládku, a pod obrázkem je nápis „Česká republika vyhodí zbytečně
4 500 000 Kč.“ Na druhé karikatuře je pod nápisem „Mýtné: najdi rozdíl“ obrázek tří prasátek
na spoření, opatřených nálepkami podobajícími se cenovkám s údajem „22 mld.“, „17 mld.“
a „15 mld.“, a pod obrázkem je nápis: „Šimonovský volí 22 000 000 000“. Rekonstrukce závěrečného
jednání hodnotící komise podle názoru stěžovatelky nebyla pojata jako hraný dokument,
ale neustále lavírovala mezi relativně věcným pojetím a nadsázkou či parodií. Stěžovatelka
v této souvislosti zejména zdůraznila scénu příchodu expertů v černých brýlích, symbolizujících
neuvedení těchto odborníků v notářském záznamu o jednání, a dále prvky nadsázky
a příznakové prvky v chování jednotlivých figurantů představujících členy hodnotící komise,
stejně jako některé kamerové postupy užité ke zvýraznění určitých detailů apod. Jako hlavní
pochybení vyhodnotila stěžovatelka tedy nezařazení vyjádření ministra dopravy
M. Šimonovského či jeho adekvátního náhradníka a dále nezařazení vyjádření zástupce
společnosti Kapsch. Tato pochybení měla významný vliv na celkovou schopnost objektivní
a vyvážené výpovědi reportáže. Dále je v odůvodnění shrnuto vyjádření žalobkyně,
která nesouhlasila s pochybeními vymezenými v oznámení o zahájení správního řízení.
Stěžovatelka uzavřela, že „možné porušení povinnosti spočívá zejména v neuvedení vyjádření
kritizované strany, konkrétně ministra M. Šimonovského (nebo jeho zástupce) a zástupce
společnosti Kapsch, přičemž kritika obsažená v reportáži byla zároveň podepřena výrazovými
nefaktografickými prostředky.“ Za porušení téže povinnosti považovala stěžovatelka
také dehonestující užití jména společnosti Kapsch v názvu reportáže. Při stanovení výše pokuty
přihlédla stěžovatelka ke skutečnosti, že se žalobkyně je provozovatelem celoplošného vysílání.
Porušení zákona podle jejího názoru nepřineslo žalobkyni finanční prospěch. Porušení zákona
vyhodnotila jako středně závažné.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že z protokolu o jednání ze dne
11. 5. 2007 vyplývá, že zástupkyně žalobkyně trvala na provedení důkazů označených v žalobě
a dalších důkazů označených při ústním jednání. Městský soud na to vydal usnesení, že nebude
provádět důkazy navržené žalobkyní v žalobě a při ústním jednání.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné vyjádřit se k obecnému významu
stěžovatelkou uplatněných kasačních důvodů. Ke kasačnímu důvodu uvedenému v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnosti napadeného rozsudku spočívající nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, Nejvyšší správní soud poznamenává,
že nesprávné posouzení právní otázky může spočívat buď v tom, že soud při svém rozhodování
aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis, než měl správně použít, a pro toto pochybení
je výrok soudu v rozporu s příslušným ustanovením toho kterého právního předpisu,
nebo v tom, že soudem byl sice aplikován správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen.
O nesprávné posouzení právní otázky může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný
právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu věci, nebo je sice učiněn správný právní
závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí je nesprávně prezentován. Ke kasačnímu důvodu uvedenému
v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jedná o situaci,
v níž je napadené rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné, a to buď pro nesrozumitelnost,
nebo pro nedostatek důvodů rozhodnutí, popřípadě též pro jinou vadu řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Z pohledu
těchto kasačních důvodů přezkoumal Nejvyšší správní soud důvodnost námitek stěžovatelky
proti napadenému rozsudku městského soudu.
Stěžovatelka napadá především závěr městského soudu o tom, že její rozhodnutí
je nepřezkoumatelné jednak pro nedostatek důvodů, a jednak také nezákonné z důvodu
nedostatečného odůvodnění kritérií hodnocených při stanovení výše pokuty. Rozhodovacím
důvodem pro závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatelky se v posuzované věci
městskému soudu stalo tvrzení, že žalobkyně učinila maximum proto, aby zajistila vyjádření
ministra M. Šimonovského a opřela obsah předmětné reportáže o rekonstrukci notářského zápisu
sp. zn. N 318/2005, N 257/2005, osvědčujícího průběh jednání hodnotící komise. Vzhledem
k použitým nefaktografickým prvkům městský soud konstatoval, že tyto prvky sloužily
k upoutání pozornosti diváků a stěžovatelka nijak neodůvodnila, proč považovala tyto prvky
za nevhodné. Nejvyšší správní soud považuje námitky stěžovatelky směřující proti tomuto závěru
městského soudu za důvodné, a to z následujících důvodů.
Podle ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel vysílání poskytuje
objektivní a vyvážené i nformace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory
nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.
Jak již Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dříve konstatoval, představuje tato veřejnoprávní
povinnost prostředek realizace ochrany veřejného zájmu na objektivitě a vyváženosti obsahu
vysílaných informací, nikoliv zájmu soukromého na ochraně soukromí osob dotčených vysíláním
(viz blíže rozsudek ze dne 22. 5. 2008, č. j. 4 As 69/2007 - 65, přístupné na www.nssoud.cz).
Zároveň toto pravidlo pracuje s neurčitými pojmy „objektivní“ a „vyvážené“, které je třeba
při jejich aplikaci správním orgánem vždy vyložit z hlediska jejich rozsahu. Takový výklad
poté umožňuje podřazení posuzovaného jednání provozovatele pod dosah citované právní
normy formovaný hranicí neurčitých pojmů. Otázka soudního přezkumu úvahy správního
orgánu, co do samotného naplnění neurčitého pojmu jednáním účastníka řízení a co do výše
pokuty, je řešena rovněž ustálenou judikaturou. Při interpretaci neurčitého pojmu a podřazení
jednání delikventa pod jeho rozsah se jedná o výlučnou pravomoc příslušného správního
orgánu dotvářet právo v konkrétním případu, kterou zákonodárce svěřuje pouze jemu,
nikoliv však soudu. Přezkoumává-li k námitce účastníka řízení soud interpretaci neurčitého
pojmu správním orgánem, je jeho úkolem kontrola zákonnosti aplikace neurčitých pojmů
a zejména přezkum odůvodnění v intencích zásad uvedených výše. Soudu však nepřísluší,
aby správní orgán nahradil, provedl sám vlastní hodnocení a učinil závěr, zda předmětné jednání
naplnilo či nenaplnilo neurčitý právní pojem, neboť by tak nepřípustným způsobem zasáhl
do činnosti správního orgánu (viz blíže např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 4. 2008, č. j. 4 As 34/2007 - 129, dále také rozsudek téhož soudu ze dne 22. 3. 2007,
č. j. 7 As 78/2005 – 62, přístupný na www.nssoud.cz).
V posuzované věci tedy nebylo úkolem městského soudu nahradit uvážení stěžovatelky
v úsudku o tom, zda reportáž odvysílaná žalobkyní splňovala či nesplňovala požadavek
objektivity a vyváženosti, neboť to bylo výlučným oprávněním stěžovatelky. Jeho úkolem bylo
zhodnotit, zda stěžovatelka zákonné neurčité pojmy dostatečně vyložila a zda přesvědčivě
odůvodnila jejich aplikaci na posuzované jednání žalobkyně. Z rozhodnutí stěžovatelky
ovšem vyplývá, že neurčité pojmy „objektivní“ a „vyvážené“ informace nebyly pro účely
posouzení předmětné reportáže „Nakapschováno“ odvysílané žalobkyní dostatečně vyloženy
a objasněny, takže úvaha o nepřezkoumatelnosti jejího rozhodnutí byla na místě. Městský soud
však ve své právní úvaze zašel dále a sám prostřednictvím své soudcovské úvahy usoudil,
že žalobkyně nemohla učinit více pro zajištění objektivity a vyváženosti předmětné reportáže,
a v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že „...o snaze žalobkyně dostát své povinnosti
vymezené v ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. svědčí i její úsilí získat stanovisko tehdejšího
předsedy vlády Paroubka, přičemž mezi účastníky znovu není sporu o tom, že tato skutečnost z reportáže
vyplynula. Z obsahu spisového materiálu a žalobou napadeného rozhodnutí je přitom podle názoru městského
soudu zřejmé, že stěžejním materiálem pro přípravu a vysílání předmětné reportáže žalobkyně byl notářský zápis
z průběhu výběrového řízení sp. zn. N 318/2005, NZ 257/2005, který měla žalobkyně k dispozici
a který se stal stěžejním podkladem odvysílané reportáže. Stejné stanovisko soud zastává ve věci
posouzení nezařazení vyjádření zástupce společnosti Kapsch v předmětné reportáži,
ani zde nedošlo k porušení povinnosti žalobkyně poskytnout objektivní a vyvážené
informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů, neboť téma reportáže se týkalo
způsobu rozhodování orgánu státní správy při výběru uchazeče o mýtné a společnost
Kapsch byla jedním z několika účastníků tohoto výběrového řízení, nikoli však správním
orgánem, který o věci rozhodoval a jehož postup byl právě předmětnou reportáží
i kritizován.“ Nejvyšší správní soud musí přisvědčit stěžovatelce, že k takovému úsudku městský
soud v posuzované věci nebyl zatím oprávněn. Jestliže soud zrušil rozhodnutí žalované
pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, která spočívá m.j. i v tom že stěžovatelka
v napadeném rozhodnutí nevyložila výše uvedené neurčité právní pojmy, nemohl sám tyto pojmy
vykládat.
Stejný názor Nejvyšší správní soud zastává i vůči tvrzení městského soudu,
že pro zachování objektivity a vyváženosti předmětné reportáže nebylo třeba zajistit vyjádření
společnosti Kapsch. Nejvyšší správní soud dále považuje za nutné upozornit městský soud na to,
že stěžovatelka není kompetentní učinit si úsudek o tom, zda došlo či nedošlo k „dehonestaci“
jména společnosti Kapsch. Jak Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, smyslem a účelem
ustanovení §31 odst. 2 ve spojení s ustanovením §60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb.
není chránit zájem soukromý, nýbrž veřejný. Objektivita a vyváženost sdělovaných
a rozšiřovaných informací není totožná s ochranou subjektů před zásahem do jejich osobnostní
sféry, která je chráněna prostředky práva soukromého, které jsou provedením ústavně
garantovaného práva na důstojnost a ochranu soukromí (čl. 10 odst. 1, 2 Listiny základních
práv a svobod, viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2008,
4 As 69/2007 - 65). Proto otázka případné újmy na osobnostních právech společnosti Kapsch
nemá být předmětem posouzení v řízení o porušení citovaných ustanovení §31 odst. 2 zákona
č. 231/2001 Sb.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s ostatními body odůvodnění napadeného rozsudku,
které se týkají úlohy nefaktografických prostředků užitých v předmětné reportáži a zejména
nevhodných formulací stěžovatelky a nedostatečného odůvodnění správní úvahy stěžovatelky
co do kritérií stanovení výše pokuty v odůvodnění jejího rozhodnutí, které by i samotné
způsobovaly nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí stěžovatelky. V kontextu vad
napadeného rozsudku odůvodněných výše, které podle názoru Nejvyššího správního soudu
představují zároveň hlavní rozhodovací důvody napadeného rozsudku, však musel přesto
rozsudek městského soudu zrušit. Pokud by totiž kasační stížnost zamítl (viz k tomu zejména
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2007, č. j. 8 As 36/2008 – 77,
www.nssoud.cz), nezbylo by pak stěžovatelce nic jiného než řízení o porušení povinnosti
provozovatele vysílání stanovené v ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. zastavit,
neboť by byla vázána právním názorem městského soudu o tom, že žalobkyně neporušila
povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace, jímž městský soud překročil
své přezkumné pravomoci. Takovým pokynem však městský soud nemohl v souladu se zákonem
stěžovatelku zavázat, neboť nosným důvodem pro zrušení rozhodnutí žalované je jeho
nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.
Z výše uvedených důvodů tak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než napadený
rozsudek městského soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. V něm bude městský soud
zavázán pokyny Nejvyššího správního soudu obsaženými v odůvodnění tohoto rozsudku (§110
odst. 1 věta první s. ř. s.). V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu