ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.20.2008:75
sp. zn. 4 As 20/2008 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
Za zelenou Skuteč, občanské sdružení, IČ: 270 18 610, se sídlem Družstevní 904, Skuteč,
zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem, se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2,
proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125,
Pardubice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AGILE spol. s r. o., se sídlem Mírové
náměstí 133, Ústí nad Orlicí, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. 11. 2007, č. j. 52 Ca 22/2007 - 48, o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. 11. 2007,
č. j. 52 Ca 22/2007 - 48, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2007,
č. j. 8679-1/2007/OŽPZ, a rozhodl dále, že žalovanému se náhrada nákladů řízení vůči žalobci
nepřiznává. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí Městského úřadu Skuteč ze dne 15. 1. 2007, č. j. SÚ/718/06/Ká, jímž bylo povoleno
pokácení celkem 50 ks stromů, keřového porostu růže šípkové a směsi okrasných keřů
na pozemcích p. č. 760/1, 755/3, 755/4, 743/12 a 743/20, katastrální území a obec Skuteč,
a byly stanoveny podmínky tohoto povolení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní
soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Stěžovatel konstatoval, že žalované rozhodnutí
je možno vykonat a dřeviny mohou být pokáceny dříve, než soud vynese rozsudek ve věci.
Takový následek by znamenal nezvratný stav, což by vedlo k faktickému zmaření a podlomení
smyslu soudního přezkumu zákonnosti správních rozhodnutí. Výkonem žalovaného rozhodnutí
by podle stěžovatele vznikla újma na veřejných zájmech, které stěžovatel při své činnosti hájí,
a dále újma spočívající v nemožnosti řádné účasti v případném znovu vedeném řízení, jež by bylo
po zániku dřevin bezpředmětné. Návrh stěžovatele se nedotýká nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob, neboť žadateli by vznikla větší újma v případě, že by až v průběhu
kácení bylo zjištěno, že je prováděno v rozporu se zákonem. Stěžovatel uvedl, že jeho návrh
je zcela v souladu s veřejným zájmem na tom, aby činnosti byly prováděny na základě zákonných
a přesvědčivých rozhodnutí orgánů státní správy. Stěžovatel uzavřel, že jen přiznáním
odkladného účinku lze zamezit nevratnému zásahu do území a zajistit účinnou a včasnou ochranu
veřejného zájmu i práv stěžovatele.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil,
pouze navrhl, aby tomuto návrhu nebylo vyhověno.
Podle §107 s. ř. s. k asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutí o přiznání odkladného
účinku žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné
povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé. Proto nelze při rozhodování podle §73 odst. 2 a §107
s. ř. s. vždy učinit jednoznačný (konečný) závěr, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro žalobce
či stěžovatele. Postačuje předpoklad žalobcem (stěžovatelem) tvrzené nenahraditelné újmy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publikované ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1072/2007).
Smyslem institutu odkladného účinku je pozastavení účinků napadeného soudního
či správního rozhodnutí, což znamená, že podle takového rozhodnutí nelze postupovat,
ani je realizovat. Tímto institutem má být docíleno toho, aby ve správním soudnictví,
v němž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně vykonatelná) správní rozhodnutí, bylo
možno výjimečně dosáhnout toho, aby po dobu přezkumu napadené správní rozhodnutí nebylo
vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky. V určitých výjimečných situacích,
jejichž materiální podmínky jsou definovány v citovaném §73 odst. 2 in fine s. ř. s., je totiž nutno
„zmrazit“ stav věcí v době „před“ napadeným správním rozhodnutím, neboť po jejich vykonání
by bylo nemožné nebo neúměrně obtížné vrátit stav věcí do podoby „před“ tímto rozhodnutím,
ačkoli by bylo v rámci soudního přezkumu shledáno nicotným, či nezákonným a zrušeno.
V těchto výjimečných situacích je po dobu trvání přezkumného soudního řízení nutno výkon,
případně jiné právní následky napadeného správního rozhodnutí pozastavit, protože v opačném
případě by samotné přezkumné řízení soudní ztratilo podstatnou část svého základního smyslu,
jímž je nepochybně bránit tomu, aby právní poměry osob byly upraveny či ovlivněny
nezákonnými rozhodnutími veřejné správy.
Za těchto výjimečných situací je nutno dát přednost riziku opožděného účinku
napadeného správního rozhodnutí před rizikem spojeným s eventualitou účinků rozhodnutí,
které může být následně zrušeno. Odkladný účinek je proto namístě přiznat zejména
v těch případech, kdy by realizace napadeného rozhodnutí vyvolala nevratný zásah do práv
účastníka řízení a závěry rozhodnutí krajského či Nejvyššího správního soudu by již nebyly
aplikovatelné.
V případě stěžovatele je mimo veškerou pochybnost, že pokácením stromů a dalších
dřevin, které bylo povoleno napadeným správním rozhodnutím, by řízení o kasační stížnosti
pro stěžovatele ztratilo význam, neboť ani úspěch v tomto řízení by nemohl vést k uvedení
pokácených stromů a dalších dřevin do původního stavu. Stěžovatel by tak v ani případě úspěchu
v řízení o kasační stížnosti nedosáhl stavu, jehož měl v úmyslu dosáhnout, tj. zachování
zmíněných dřevin.
Skutečnosti uváděné stěžovatelem a celkové okolnosti tohoto případu svědčí o tom,
že okamžitý výkon napadeného rozhodnutí a přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného,
spočívající v pokácení výše specifikovaných dřevin, by pro stěžovatele mohl znamenat
nenahraditelnou újmu, neboť tento by ztratil možnost zabránit pokácení uvedených dřevin,
což bylo důvodem iniciace probíhajícího soudního řízení.
Nejvyšší správní soud rovněž zvažoval, zda se odkladný účinek přiznaný kasační stížnosti
nemůže nepřiměřeným způsobem dotknout nabytých práv třetích osob a zda není v rozporu
s veřejným zájmem. Žádné překážky bránící přiznání odkladného účinku však neshledal.
Se zřetelem k výše uvedenému a vzhledem k tomu, že byly naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že kasační stížnosti podané
stěžovatelem proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne
29. 11. 2007, č. j. 52 Ca 22/2007 - 48, odkladný účinek přiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu