ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.21.2008:187
sp. zn. 4 As 21/2008 - 187
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petr Průchy ve věci žalobců: a) S. K., b) Ing.
arch. J. K., bytem tamtéž, c) F. M., všichni zast. JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou, se
sídlem Kodaňská 521/57, Praha 10, proti žalovanému: Magistrát města Pardubice, Štrosova
44, Pardubice, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Mgr. J. H., 2) Mgr. J. H., bytem tamtéž,
o kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. 11. 2007, č. j. 52 Ca 33/2007 - 118,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí osoby zúčastněné na řízení (dále též „stěžovatelé“)
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), č. j. 52 Ca 33/2007
- 118, ze dne 8. 11. 2007 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým bylo k žalobě žalobců zrušeno
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2007, č. j. SÚ-OD 10058/07/Pet, a věc vrácena žalovanému
k dalšímu řízení.
Tímto rozhodnutím (rozhodnutí žalovaného) bylo potvrzeno rozhodnutí Stavebního
úřadu Městského obvodu Pardubice I, kterým byly výrokem A) dodatečně povoleny stavební
úpravy dle projektové dokumentace skutečného provedení stavby z 05/2001 a jejího dodatku
z 18. 2. 2002 pod body 1) až 11) / bod 7) – odvod dešťových vod, bod 10) umístění typové
rolovací mříže v průjezdu/; výrokem B sděleno zastavení řízení o odstranění stavby,
neboť odpadl předmět řízení zahájeného z podnětu správního orgánu podle §30 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), když se jednalo 1) o přesah ocelových
nosníků v délce 160 až 180 mm provedený ve 2. nadzemním podlaží do štítové zdi mezi domy
č. p. 623 a č. p. 239, 2) nově provedenou část ležaté kanalizace v délce 3 m, 3) keramický obklad
lepený na venkovní omítky dvorní fasády, 4) keramické obložení špalety ve vjezdu z důvodu,
že uvedené úpravy byly provedeny podle ověřené dokumentace a 5) trubkový vývod spalin
plynového turbokotle, když tato úprava byla odstraněna; výrokem C sděleno zastavení řízení
ohledně osazení bezpečnostní mříže, neboť se nejedná o úpravu podléhající stavebnímu povolení
a dále sděleno, že další specifikované změny budou projednány v kolaudačním řízení podle §81
odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební
zákon“), neboť se jejich skutečné provedení podstatně neodchyluje od ověřené projektové
dokumentace, a odvolání bylo zamítnuto. Rozhodnutí obsahuje ve výrokové části rovněž
rozhodnutí o námitkách žalobců, přičemž z pohledu návazných žalobních a také kasačních
námitek je relevantní vyhodnocení námitky směřující k odstranění 4 kusů průvlaků ze štítové zdi,
resp. částí nosníků uložených ve štítové zdi, zamítnuté s tím, že dnem 15. 5. 2003 uplynula tříletá
lhůta od právní moci stavebního povolení, přičemž přesah nosníků je obsažen v ověřené
projektové dokumentaci a účastníci řízení se mohou obrátit pouze na občanskoprávní soud;
se stejným závěrem byla posouzena námitka proti dešťovému svodu, ležaté kanalizaci a obkladu
soklu; námitka do osazení vitrínami byly vyhodnocena jako nedůvodná, neboť se nejedná
o reklamní zařízení podléhající režimu stavebního zákona; námitka dodržení šíře a výšky průjezdu
byla zamítnuta s tím, že k jejímu řešení, když se jedná o právo odpovídající věcnému břemeni,
je příslušný soud.
V podané žalobě, o níž bylo rozhodnuto nyní napadeným rozsudkem, žalobci uvedli,
že žalobci a) a c) jsou podílovými spoluvlastníky domu č. p. 239, ul. 17. listopadu, Pardubice
na st. p. č. 737/1 a dále jsou žalobci a), b) a c) podílovými spoluvlastníky st.p.č. 737/4
v k. ú. Pardubice. Žalobci byli účastníky řízení o odstranění nepovolených úprav provedených
v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací stavby „Nástavba, stavební úpravy nebytového
objektu č. p. 623, ul. 17. listopadu v Pardubicích na pozemku par. č. st. 737/2 v k. ú. Pardubice“.
Řízení bylo zahájeno 11. 6. 2001 na základě zjištění státního stavebního dohledu ze dne
15. 5. 2001. Dne 11. 6. 2001 podali stavebníci (osoby zúčastněné na řízení) žádost o vydání
dodatečného stavebního povolení stavby dle projektové dokumentace skutečného provedení
stavby ze dne 28. 5. 2001. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 27. 6. 2002 bylo
rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Ca 146/2002 - 33, ve spojení s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 27/2003 - 77 zrušeno, když soudy uzavřely, že stavebníci
bez oprávnění zasáhli do vlastnictví žalobců, a to osazením čtyř ocelových nosníků do zdi domu
č. p. 239 na st. p. č. 737/1. Soudy přitom považovaly za nezbytné, aby oprávnění k takovému
zásahu mělo charakter věcného břemene v souladu s §58 odst. 2 stavebního zákona. Dne
3. 11. 2003 byli stavebníci stavebním úřadem vyzváni k prokázání oprávnění k usazení ocelových
nosníků do středové zdi. Ve vyjádření ze dne 11. 12. 2003 stavebníci reagovali tím,
že pravomocným stavebním povolením ze dne 10. 5. 2000, č. j. OSS 32/2000/Ján bylo usazení
nosníků do dělící povoleno s tím, že o síle 160 mm je zeď součástí jejich domu č. p. 623. Dne
29. 3. 2004 vydal stavební úřad rozhodnutí o odstranění stavebních úprav objektu č. p. 623,
to bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 12. 2004 zrušeno a věc vrácena, aby řízení
o odstranění nepovolených stavebních úprav bylo zastaveno s odůvodněním, že uložení
ocelových nosníků bylo povoleno již v pravomocném stavebním povolení ze dne 10. 5. 2000,
č. j. OSS 32/2000/Ján. Dne 3. 2. 2005 žalobci namítli podjatost Ing. V., který rozhodoval ve věci
již jako vedoucí stavebního úřadu I. stupně v roce 2001 a 2002, opatřením tajemníka Magistrátu
města Pardubic ze dne 16. 2. 2005 však bylo sděleno, že v této fázi řízení není Ing. V. vyloučen,
neboť věc je projednávána v I. stupni. Dne 12. 2. 2007 bylo stavebním úřadem I. stupně vydáno
rozhodnutí č. j. SÚ 765/03-05/Le/To, jímž byly stavební úpravy dodatečně povoleny a dále bylo
zastaveno řízení o povolení přesahu ocelových nosníků ve 2. nadzemním podlaží do štítové zdi
mezi domy č. p. 623 a č. p. 239. Rozhodnutím žalovaného ze dne 28 5. 2007, č. j. SÚ-OD
10058/07/Pet, kdy rozhodoval vyloučený Ing. V., bylo odvolání žalobců zamítnuto a napadené
rozhodnutí potvrzeno. Žalobci namítali nezákonnost rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí
stavebního úřadu I. stupně, s tvrzením, že bylo porušeno jejich vlastnické právo (zejména zásah
nosníků do zdi jejich domu), a současně uplatňovali vady řízení z důvodu podjatosti Ing. V. a
dále, že se správní orgány neřídily právním názorem vysloveným krajským a rovněž Nejvyšším
správním soudem. Dále žalobci namítali nezákonnost zastavení stavebního řízení v části týkající
se nové ležaté kanalizace v délce 3 m vedené přes pozemek parc. č. 737/4, obkladu keramického
soklu lepeného na venkovní omítku dvorní fasády domu č. p. 623 nad pozemkem parc. č. 737/4
(vlastnictví žalobců) a keramického obložení špalety ve vjezdu v uličním průčelí čp. 623, neb vše
bylo provedeno v rozporu s původní projektovou dokumentací a bez souhlasu žalobců. Dále
napadali nezákonnost žalovaného rozhodnutí v části týkající se dodatečného povolení osazení
nadatikového žlabu, čímž část dešťových vod z domu č. p. 623 stéká na střechu domu č. p. 239
a rovněž zaústění dešťového svodu do pozemku parc. č. 737/4, čímž je neoprávněně zasahováno
do vlastnického práva žalobců. Dále žalobci namítali nezákonnost dodatečného povolení typové
rolovací mříže, čímž dochází k omezení jejich věcného práva průchodu a průjezdu odpovídající
věcnému břemeni, jímž je zatížen pozemek parc. č. 737/2. Uvedené zařízení brání vjezdu sanitky.
Stejné věcné právo žalobců bylo omezeno povolením osazení prosklených vitrin v průjezdu, jímž
byl zúžen průjezdní profil o 7 cm.
O této žalobě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové nyní napadeným rozsudkem tak,
že žalobu shledal důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Krajský soud zejména zjistil a vyhodnotil, že v základní otázce, pro niž bylo předchozí
rozhodnutí žalovaného zrušeno, tj. nedoložení oprávnění k zásahu do zdi, o níž žalobci tvrdí,
že je v jejich vlastnictví, nebylo dosaženo žádné skutkové ani právní změny. Nebyly dány důvody
pro povolení úprav a zastavení řízení o odstranění stavby, jak je prezentoval žalovaný
v napadeném rozhodnutí. Naopak bylo třeba, aby žalovaný pokračoval v postupu, který započal,
tj. v postupu podle §137 odst. 2 stavebního zákona, a učinil si závěr o vlastnictví štítové zdi.
Uvedený postup, kdy žalovaný nerespektoval právní názor soudu je dostatečným důvodem
pro zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost podle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Naproti tomu se soud
neztotožnil s námitkou žalobců ohledně podjatosti Ing. Vopršala, který v předchozích řízeních
vystupoval jako pracovník rozhodujícího správního orgánu I. stupně, neboť se na žalovaném
rozhodnutí přímo nepodílel.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podaly kasační stížnost
zúčastněné osoby. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační
stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, soudní poplatek byl zaplacen.
Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelé mají oba vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Kasační stížnost je spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelé uplatňují důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s., tedy nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
a v jiné vadě řízení, když taková vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatelé přitom rozporují jen řešení svou povahou základní otázky, a to nutnosti
doložení oprávnění k zásahu do zdi, o níž žalobci tvrdí, že je v jejich vlastnictví.
Stěžovatelé především [ve spojení s důvodem dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] uvádějí,
že původní projektová dokumentace ověřená stavebním úřadem ve stavebním řízení počítala
s tím, že nosníky do dělící zdi budou uloženy. Do dělící (středové) zdi tedy bylo zasaženo proto,
že to tak bylo předpokládáno ověřenou projektovou dokumentací a v míře v této dokumentaci
stanovené. Ohledně této stavební úpravy tak nebylo tedy důvodné vést řízení o odstranění stavby.
Uložení nosníků v souladu s ověřenou projektovou dokumentací bylo ověřeno osobně pracovnicí
stavebního úřadu dne 25. 8. 2003 za účasti statika Ing. K., a dále dne 11. 11. 2004 pracovnicemi
odvolacího orgánu. S ohledem na to není možné se dnes dovolávat závazného právního názoru
obsaženého v rozsudcích z roku 2003, neboť došlo ke změně skutkových zjištění, a to takových,
že právní názor na daný skutkový stav již nedopadá. V roce 2003 krajský soud vycházel z toho, že
nosníky byly uloženy do zdi ve větší míře, než předpokládala ověřená projektová dokumentace.
Po vydání tohoto rozsudku však bylo prokázáno, že uložení nosníků je v souladu s ověřenou
projektovou dokumentací. Jelikož žalobci namítali i to, že ověřená projektová dokumentace
neopravňovala stěžovatele k uložení nosníků do středové zdi, byl opatřen znalecký posudek Ing.
K., který zcela jednoznačně uvedl, že ověřená projektová dokumentace uložení nosníků do
středové zdi předpokládala. Pokud jde o vlastnictví předmětné zdi, stěžovatelé namítají, že řešení
vlastnictví zdi do předmětného řízení vůbec nepatří.
Pokud jde o důvody dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., stěžovatelé namítají, že nemůže
obstát tvrzení krajského soudu v napadeném rozsudku, že hodnocení žalovaným, že stavební
úpravy ohledně uložení nosníků byly provedeny v souladu s původní ověřenou dokumentací jsou
v rozporu s obsahem správního spisu. Krajský soud ani neuvádí žádné konkrétní důkazy,
se kterými by mělo být hodnocení stavebního úřadu v rozporu. Pokud se hovoří o tom, že nebyl
hodnocen znalecký posudek Ing. Č., který předložili do spisu žalobci, pak stěžovatelé uvádějí, že
jeho závěry nejsou v obsahu posudku odůvodněny a stavební úřad neměl co hodnotit. Krajský
soud dále uvádí nesprávné údaje o šíři středové zdi. Žalovaný ve svém rozhodnutí, které je
předmětem tohoto řízení, nedovozuje uložení nosníků v délce 7,45 m, naopak v rozhodnutí
uvádí, že nosníky byly zkráceny a uloženy do dělící zdi v míře předpokládané ověřenou
projektovou dokumentací. Krajský soud tvrdí, že se délka nosníků nezměnila, což je v rozporu se
skutkovými zjištěními správních orgánů. Stěžovatelé opakovaně uvádějí, že nosníky byly do zdi
vloženy v souladu s ověřenou projektovou dokumentací a není namístě vést řízení o odstranění
stavby, kdy žalobci měli možnost vznést námitky proti uvedené dokumentaci. Tak se námitka
vlastnictví celé středové zdi vznesená až v době po podání návrhu na kolaudaci jeví jako účelová
s cílem komplikovat řízení a znemožnit stěžovatelům jako stavebníkům užívání objektu.
Skutečnosti uváděné v 1. odstavci na str. 9 napadeného rozsudku (vztahující se k uložení
nosníků) podle stěžovatelů neodpovídají skutečnostem obsaženým ve správním spisu. Rozsudek
je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud navíc tvrzené skutečnosti hodnotí způsobem
nesrozumitelným a rozsudek neobsahuje ani dostatek důvodů rozhodnutí. Tyto vady mají za
následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Pokud jde o návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, stěžovatelé
jej odůvodňují naplněním zákonných důvodů.
Stěžovatelé s ohledem na uváděné skutečnosti navrhují, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňují s napadeným rozsudkem.
Jmenovitě uvádějí, že správní orgán I. stupně se zcela vědomě odchýlil od právního názoru,
jímž byl v řízení o odstranění stavby zavázán rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové
a Nejvyššího správního soudu z roku 2003, čímž porušil §78 odst. 5 s. ř. s. Poté žádné odchylné
zjištění skutečného stavu věci učiněno nebylo. Dále žalobci poukazují na to, že sám zpracovatel
projektové dokumentace skutečného provedení stavby označil uložení průvlaků za změnu stavby.
Za významné pro posouzení věci žalobci považují také vyjádření stavebního úřadu ze dne
13. 6. 2005 v řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové ve věci sp. zn. 52 Ca 21/2005
o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, v němž se uvádí, že stavba byla provedena v rozporu
s ověřenou dokumentací stavby. Žalobci tak nesouhlasí s argumenty stěžovatelů, mají za to,
že kasační stížnost je nedůvodná a navrhují, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili ve své kasační stížnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu správního spisu a z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil
následující, pro danou věc, podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím stavebního úřadu Magistrátu města Pardubic ze dne 10. 5. 2000,
č. j. OSS 32/000/Ján byla stěžovatelům povolena nástavba a stavební úpravy nebytového objektu
č. p. 623 na pozemku parc. č. 737/2 v k.ú.Pardubice. Při výkonu státního stavebního dohledu dne
15. 5. 2001 bylo zjištěno, že byly provedeny změny stavby před jejím dokončením bez povolení
stavebního úřadu. Dne 30. 5. 2001 bylo návrhem stěžovatelů zahájeno kolaudační řízení stavby.
Opatřením ze dne 1. 6. 2001 bylo podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona zahájeno řízení
o odstranění nepovolených úprav stavby dle závěrů státního stavebního dohledu ze dne
15. 5. 2001. Dne 11. 6. 2001 podali stěžovatelé jako stavebníci žádost o vydání dodatečného
stavebního povolení stavby dle skutečného provedení stavby ze dne 28. 5. 2001. Dne 1. 8. 2001
vydal stavební úřad Magistrátu města Pardubic dodatečné stavební povolení stavebních úprav
č. j. OSS 32/2000/1457, 1764/2001/Já. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím Okresního
úřadu v Pardubicích ze dne 19.11.2001, č. j. OkÚ/18198/64/01/RRR/Kř. Nepovolené stavební
úpravy byly poté dodatečně povoleny rozhodnutím stavebního úřadu Magistrátu města Pardubic
ze dne 27. 3. 2002, č. j. OSS 32/2000/1457, 1764/2001/Já, a uvedené rozhodnutí bylo
po odvolání žalobců potvrzeno rozhodnutím Okresního úřadu v Pardubicích ze dne 27. 6. 2002,
č. j. OkÚ/10692/36/02/RRR/Kř. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
19. 4. 2003, č. j. 30 Ca 146/2002 - 30, 30 Ca 189/2002 - 35, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 4 As 27/2003 - 77, byla obě posledně uvedená
rozhodnutí zrušena a věc vrácena žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje,
na nějž přešla působnost bývalého Okresního úřadu Pardubice, k dalšímu řízení. Z obou
těchto rozsudků vyplynul pro žalovaného závazný právní názor, že je-li středová zeď, do níž jsou
uloženy nosníky, alespoň ve spoluvlastnictví žalobců, museli stavebníci v řízení o odstranění
stavby prokázat ve smyslu §58 odst. 2 stavebního zákona, že jsou oprávněni provést změnu
této stavby (středové zdi), tedy zasáhnout do ní. Nejvyšší správní soud k tomu ve svém rozsudku
doplnil, že zásah do středové zdi, který byl odlišný od zásahu předpokládaného původní
projektovou dokumentací vytvořil novou situaci, v níž bylo, v řízení o odstranění stavby
jakožto svojí povahou nového řízení, nutno posoudit i příp. nové námitky a bylo tedy nutno
i v tomto řízení se zabývat mj. oprávněností stavebníků zasáhnout do středové zdi.
Stavební úřad, který v řízení pokračoval (prvostupňová agenda stavebního úřadu přešla
ve spojení s územním členěním statutárního města na úřad městského obvodu, odvolacím
orgánem se stal magistrát územně členěného statutárního města) se mj. zabýval otázkami,
souvisejícími s vlastnictvím středové zdi. Opatřením ze dne 28. 11. 2003 byli stavebníci vyzváni,
aby prokázali právo k ukotvení ocelových nosníků do středových zdí. Stavebníci předložili
znalecký posudek, č. 114/46/2003, vypracovaný Ing. K., soudním znalcem v oboru stavebnictví,
dle kterého původní projektová dokumentace předložená ke stavebnímu povolení vychází ze
skutečnosti, že stávající společné nosné zdi mezi sousedícími objekty jsou součástí nosného
konstrukčního systému s tím, že obě zdi jsou v síle 160 mm součástí stavby. Dne 11. 12. 2003 se
stavebníci vyjádřili tak, že vzhledem k tomu, že nosníky byly podle uvedeného znaleckého
posudku uloženy do štítové zdi v souladu s projektovou dokumentací, která byla podkladem pro
vydání stavebního povolení, proto nemá stavební úřad právo zabývat se otázkou vlastnictví
štítové zdi. Žalobci si nechali zpracovat znalecký posudek Ing. Č., který dospěl k závěru, že
stavba nebyla provedena dle schválené projektové dokumentace. Rozhodnutím ze dne 10. 1.
2004 byli stavebníci odkázáni na soud ohledně vlastnictví středové zdi. Takový postup stavebníci
sporovali, návrh k soudu nepodali, stavební úřad pokračoval v řízení. Následně byla vydána
rozhodnutí stavebního úřadu I. stupně a rozhodnutí žalovaného, které bylo poté napadeno
žalobou.
I když bylo řízení o žalobě, z něhož vzešel nyní kasační stížností napadený rozsudek,
pojato ve spojení s obsahem žaloby podstatně širší, v kasační stížnosti stěžovatelé, jak vyplývá
již z výše uvedeného, rozporují toliko řešení svou povahou základní otázky, a to otázky nutnosti
doložení oprávnění k zásahu do zdi, o níž žalobci tvrdí, že je v jejich vlastnictví.
Nutnost zohlednit tuto otázku v řízení o odstranění stavby, potažmo v řízení
o dodatečném povolení stavby, zdůraznil Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí ze dne
18. 9. 2003, č. j. 4 As 27/2003 - 77, kde mj. shledal a vzal za prokázané, že nosníky byly uloženy
do zdi v rozporu s ověřenou stavební dokumentací pro stavební povolení a jejich uložení tak bylo
změnou, které si vyžádalo dodatečné stavební povolení. Za této situace pak bylo možno
k této „změně“ uplatňovat námitky, a bylo tedy nutno i v tomto řízení se zabývat
mj. oprávněností stavebníků zasáhnout do středové zdi. Nejvyšší správní soud se přitom
v citovaném rozsudku ztotožnil se závěry rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
19. dubna 2003, sp. zn. 30 Ca 146/2002, 30 Ca 189/2002, že je-li středová zeď, do níž jsou
uloženy nosníky, alespoň ve spoluvlastnictví žalobců, museli stavebníci v řízení o odstranění
stavby prokázat ve smyslu §58 odst. 2 stavebního zákona, že jsou oprávněni provést změnu
této stavby (středové zdi), tedy zasáhnout do ní. Tyto závěry byly součástí závazného právního
názoru, kterými se měl žalovaný (resp. správní orgány, jimž dále příslušelo rozhodovat ve věci)
řídit.
Podstatou stížnostních námitek je tvrzení, že nosníky byly do středové zdi uloženy
v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, což bylo prokázáno v dalším řízení
před správními orgány, navazujícím na uvedená rozhodnutí správních soudů, a s ohledem
na to není podle stěžovatelů možné se dnes dovolávat závazného právního názoru obsaženého
v rozsudcích z roku 2003, neboť došlo ke změně skutkových zjištění, a to takových, že právní
názor na daný skutkový stav již nedopadá. Stěžovatelé namítají, že v roce 2003 krajský soud
vycházel z toho, že nosníky byly uloženy do zdi ve větší míře, než předpokládala ověřená
projektová dokumentace, a po vydání tohoto rozsudku však bylo prokázáno, že uložení nosníků
je v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, a řešení vlastnictví zdi do předmětného řízení
tak vůbec nepatří. Dále pak stěžovatelé také namítají nesprávnost a nesrozumitelnost dikce
napadeného rozsudku při uvádění rozměrových údajů vztahujících se k uložení předmětných
nosníků.
Krajský soud, jak bylo výše uvedeno, naopak zjistil a vyhodnotil, že v základní otázce,
pro niž bylo předchozí rozhodnutí žalovaného zrušeno, tj. nedoložení oprávnění k zásahu do zdi,
o níž žalobci tvrdí, že je v jejich vlastnictví, nebylo dosaženo žádné skutkové ani právní změny.
Nebyly dány důvody pro povolení úprav a zastavení řízení o odstranění stavby, jak je prezentoval
žalovaný v napadeném rozhodnutí.
S tímto názorem krajského soudu se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Nemůže
souhlasit s tvrzením stěžovatelů, že po vydání rozsudků Krajského soudu v Hradci Králové
a Nejvyššího správního soudu z roku 2003 bylo prokázáno, že uložení nosníků je v souladu
s ověřenou projektovou dokumentací, a řešení vlastnictví zdi do předmětného řízení tak vůbec
nepatří. Z obsahu rozhodnutí žalovaného výslovně vyplývá, že zahájení řízení o odstranění stavby
oznámené opatřením ze dne 1. 6. 2001 na základě výsledku státního stavebního dohledu
konaného dne 15. 5. 2001, se týkalo i vetknutí „U profilů“ do obvodového zdiva domu č. p. 239.
Bez ohledu na stěžovateli rozporovanou délku, v níž jsou nosníky uloženy v předmětné zdi,
se v daném rozhodnutí dále výslovně konstatuje, že v dokumentaci skutečného provedení stavby
z května 2001 vypracované Ing. B. se uvádí, že zásadní změnou v I. NP bylo „vetknutí nosných
ocelových průvlaků do společné zdi“, a stejně tak v jím vypracovaném dodatku
k této dokumentaci z 18. 2. 2002 žalovaný shledal, že jako změnu oproti původní projektové
dokumentaci ke stavebnímu povolení Ing. B. nazval „uložení průvlaků“. Za tohoto stavu věci
nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu uzavřít, že nosníky byly uloženy v souladu
s ověřenou projektovou dokumentací.
Bez významu v této souvislosti není ani zjištění a konstatování krajského soudu
v napadeném rozsudku, že žalovaný žádným způsobem nevyhodnocuje listinné důkazy,
předložené účastníky řízení, a to ani vzájemně protichůdné posudky, jimiž jsou posudek Ing. Č.,
předložený žalobci a posudek Ing. K., předložený stavebníky (stěžovateli). V této souvislosti
Nejvyšší správní soud poznamenává, že nemůže souhlasit s námitkou stěžovatelů, že žalovanému
nelze vytýkat, že nehodnotil posudek Ing. Č., neb podle stěžovatelů na něm nebylo co hodnotit.
Hodnocení důkazů je ve správním řízení ovládáno zákonnými zásadami, v jejichž smyslu
především nelze hodnocení důkazů, jakkoliv byly odůvodněny, pominout.
Pokud stěžovatelé namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nesprávné
a nesrozumitelné údaje týkající se šíře domu a šíře středové zdi, je sice skutečností, že text
obsahuje údaj, že ověřená projektová dokumentace počítala se „sílou zdi 7,5 m“, z kontextu
je však zřejmé, že jde o zřejmou chybu v psaní, a že soud měl na mysli, že ověřená projektová
dokumentace počítala s „šíří domu 7,5 m“.
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěrem krajského
soudu, že v základní otázce, pro niž bylo předchozí rozhodnutí žalovaného zrušeno,
a to nedoložení oprávnění k zásahu do zdi, o níž žalobci tvrdí, že je v jejich vlastnictví, nebylo
dosaženo žádné skutkové ani právní změny – nebylo prokázáno vlastnictví stěžovatelů,
a proto nebylo možno nerespektovat právní názor vyslovený správními soudy. Nebyly dány
důvody pro povolení úprav a zastavení řízení o odstranění stavby, jak je prezentoval žalovaný
v napadeném rozhodnutí. Naopak bylo třeba, aby žalovaný pokračoval v postupu, který započal,
tj. v postupu podle §137 odst. 2 stavebního zákona, a učinil si závěr o vlastnictví štítové zdi.
V případě, že bude učiněn závěr , že štítová zeď se nachází ve vlastnictví či spoluvlastnictví
žalobců, bude nezbytné požadovat na stavebnících důkaz o jejich oprávnění zasáhnout do štítové
zdi ve smyslu §58 stavebního zákona, jak již dříve uvedl jak krajský soud, tak Nejvyšší správní
soud.
Uvedený postup, kdy žalovaný nerespektoval právní názor soudu, byl dostatečným
důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí krajským soudem pro nezákonnost podle §78
odst. 1 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto rozhodl (§110 odst. 1 s. ř. s.) tak, jak je uvedeno ve výroku.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé ani žalovaný neměli v řízení úspěch, žalobci,
kteří v řízení úspěch měli, žádné náklady neuplatňovali. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 25. dubna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu