ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.18.2008:65
sp. zn. 4 Azs 18/2008 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: I. I., zast. JUDr. Jarmilou Bajerovou,
advokátkou, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2007, č. j. 61 Az 107/2006 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce JUDr. Jarmile Bajerové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 5712 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 8. 2007, č. j. 61 Az 107/2006 - 27, zamítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2006, č. j. OAM-934/VL-20-04-2006,
a rozhodl dále, že žádný z účastníků, ani Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Předmětným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o ustanovení zástupce a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2007, č. j. 61 Az 107/2006 - 43, ustanovil
zástupkyní stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Jarmilu Bajerovou, advokátku,
která podáním ze dne 7. 1. 2008 kasační stížnost doplnila.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s., zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační
stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta individuálním
projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup
v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele
a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaným ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené
dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně
domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není
nutné, ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a ponechal otázku přesahu jeho vlastních zájmů na úvaze Nejvyššího správního soudu,
který tak mohl přijatelnost kasační stížnosti posoudit pouze v obecné rovině za použití shora
nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím doplnění označil důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. a namítal, že je na Ukrajině ohrožen na životě, má problémy s mafií
a vymáháním peněz, což je podle něj důvodem pro udělení azylu. Stěžovatel konstatoval, že soud
se nedostatečně zabýval důvody jeho nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného, které trpí vadami,
pro něž mělo být zrušeno. Žalovaný nezjistil úplně a přesně skutečný stav věci a neopatřil
si potřebné podklady pro rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany byla
zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť stěžovatel uváděl obdobné či v zásadě shodné důvody
jako v předchozí žádosti, která byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. a)
zákona o azylu (rozhodnutím ze dne 25. 3. 2001, č. j. OAM-3230/VL-07-C10-2000, potvrzeným
rozhodnutím ministra vnitra ze dne 20. 12. 2001, č. j. OAM-922/AŘ-2001, jímž bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele). V řízení zahájeném dne 3. 12. 2000 stěžovatel uváděl problémy s mafií,
která po něm požadovala peníze, a vyjádřil přání zůstat a pracovat v České republice. V řízení
o žádosti ze dne 15. 8. 2006 stěžovatel poukázal na problémy s mafií a uvedl, že z Ukrajiny odešel
za prací. Při pohovoru stěžovatel konstatoval, že o azyl žádá ze stejného důvodu jako minule.
Problematiku opakované žádosti se shodnými důvody již Nejvyšší správní soud řešil
např. v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, č. j. 6 Azs 366/2005 - 79, v rozsudku ze dne 21. 10. 2005,
č. j. 6 Azs 109/2004 - 67, v rozsudku ze dne 29. 1. 2004, č. j. 2 Azs 64/2003 - 54, publikovaném
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 199/2004, nebo v rozsudku ze dne
29. 8. 2005, č. j. 6 Azs 23/2005 - 77.
K důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděným stěžovatelem Nejvyšší
správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65,
nebo na svůj rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51.
Povinnost správního orgánu zjistit úplně a přesně skutečný stav věci je limitována
tvrzeními žadatele o azyl (mezinárodní ochranu), což Nejvyšší správní soud judikoval
např. ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, nebo v rozsudku ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, či v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu (zmíněné rozsudky jsou uveřejněny na www.nssoud.cz) poskytuje dostatečnou
odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel
sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval, dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam,
kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Odměna ustanovené zástupkyni stěžovatele byla stanovena za dva úkony právní služby
ve výši 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
a písemné podání soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky)
a režijní paušál podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon. Zástupkyně
stěžovatele doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s.
odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 19 % z částky 4800 Kč, tj. 912 Kč.
Zástupkyni stěžovatele bude vyplacena částka ve výši 5712 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu