ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.25.2008:50
sp. zn. 4 Azs 25/2008 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: U. K., zast. JUDr. Jaroslavem Dulíčkem,
advokátem, se sídlem Velké náměstí 147, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2007, č. j. 28 Az 15/2007 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce JUDr. Jaroslavu Dulíčkovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 9. 2007, č. j. 28 Az 15/2007 - 24,
zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2007, č. j. OAM-16/VL-07-K01-
2007, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas blanketní k asační
stížnost, v níž požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením ze dne
23. 1. 2008, č. j. 28 Az 15/2007 – 37, krajský soud ustanovil stěžovateli zástupce JUDr. Jaroslava
Dulíčka, advokáta. Kasační stížnost poté byla k v ýzvě krajského soudu obsažené
v tomtéž usnesení doplněna podáním zástupce stěžovatele ze dne 22. 2. 2008.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s . ř. s.”)
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační
stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta individuálním
projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup
v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele,
a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kas ační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právníc h otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To zname ná, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně
domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení ( §105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází- li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil,
není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je -li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžov atele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl ot ázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítal,
že žalovaný nerozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, když svá zjištění
opřel o listinné důkazy staré dva až šest let. Tím také došlo k poru šení §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, podle kterého má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle názoru stěžovatele krajský soud pochybil,
když pro tuto vadu napadené rozhodnutí nezrušil. S ohledem na výše uvedené stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
27. 9. 2007, č. j. 28 Az 15/2007 – 24, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel uvedl, že o udělení azylu žádá,
protože ho rodina, škola ani kolektiv nepřijímá, neboť je homosexuál.
Krajský soud shodně s žalovaným podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle §12
písm. a) a b) neshledal, neboť po prostudování správního spisu a s přihlédnutím k obsahu žaloby
dospěl ke shodnému závěru jako žalovaný, že nejsou známy případy otevřeného pronásledování
homosexuálů v Mongolsku ze strany státních orgánů, ani případy odmítnutí policií na stížnost
podanou z tohoto důvodu, či otevřené diskriminace homosexuálů při získávání zaměstnání apod.
Okolnosti odpovídající azylovým důvodům v cit. ustanovení nezjistil. Poukázal na rozpory
ve výpovědi stěžovatele v průběhu správního řízení a hodnotil, že jeho přednesy jako ryze
účelové se snahou zajistit si legalizaci pobytu, získat vzdělání a vylepšit svou ekonomickou situaci.
Krajský soud neshledal důvodnými výtky stěžovatele směřující do nedostatečně zjištěného
skutkového stavu žalovaným, když konstatoval, že správní řízení probíhalo ze strany žalovaného
velmi korektně, podklady které pro své rozhodnutí shromáždil, shledal soud dostatečnými ,
neboť žalovaný si opatřil důkazy zaměřené na otázku homoxexuality v Mongolsku. Krajský soud
neshledal ani podmínky pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti považuje i Nejvyšší správní sou d
za nedůvodné, a to jak s ohledem na obsah spisu a s ním spojená skutková zjištění,
tak i s ohledem na obsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu i krajského
soudu, kde se oba tyto orgány s relevantními skutečnostmi vypořádaly.
K námitce stěžovatele na přílišné stáří listinných důkazů, z nichž správní orgán vycházel
při zjišťování skutkového stavu Nejvyšší správní soud konstatuje, že důraz je vždy potřeba klást
na to, aby se podklady obstarané správním orgánem týkaly stěžovatelem uváděných důvodů
žádosti o udělení mezinárodní ochrany (zde společenské vyloučení a tvrzené pronásledování
homosexuálů). V posuzované věci podklady obstarané správním orgánem (žalovaným) tvořily
dostatečný podklad pro jeho rozhodnutí, neboť z nich zřetelně vyplývala situace v zemi původu
ve vztahu ke stěžovatelem uváděnému důvodu žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší
správní soud tak má za to, že žalovaný při zjišťování skutkového stavu nepochybil, přičemž stáří
obstaraných podkladů v dané věci nehraje roli, a to i s ohledem na skutečnost, že lze důvodně
předpokládat, že v případě postoje společnosti a státních org ánů k homosexualitě nedochází
k překotnému vývoji.
Námitky týkající se nedostatečného soudního přezku mu postupu správního orgánu
při zjišťování skutkového stavu bez upřesnění konkrétních pochybení jak soudu, tak správního
orgánu, byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést například
rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, kde konstatoval, že za situace, kdy námitky
učiněné v kasační stížnosti zůstávají v rovině obecného nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného nelze tvrdit,
že by žalovaným provedené dokazování bylo nedostatečné a skutková podstata, ze které správní orgán vycházel,
neměla oporu ve spise, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 - 103,
www.nssoud.cz, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že nezjistil,
že by k některým námitkám či podkladům stěžovatelkou předložených nebylo přihlédnuto a nebyly označeny
žádné konkrétní údaje či skutečnosti, které měly být při přezkoumání krajským soudem pominuty.
Povinnost správního orgánu zjistit úplně a přesně skutečný stav věci je limitována
tvrzeními žadatele o azyl, což Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne
26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s us tanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Jaroslavu Dulíčkovi, advokátovi, který mu byl
k jeho žádosti ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2008,
č. j. 28 Az 15/2007 - 37, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava
zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé (doplnění kasační stížnosti ze dne 22. 2 . 2008)
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.
(dále jen „advokátní tarif“). Za výše uvedené úkony tak náleží zástupci stěžovatele odměna
ve výši 2 x 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu a dále režijní paušál ve výši
2 x 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Z podání zás tupce stěžovatele ze dne
28. 4. 2008 vyplývá, že ustanovený advokát není plátcem daně z přidané hodnoty, ustanovenému
zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši 4800 Kč. Uvedená částka
bude zástupci stěžovatele vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu