ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.31.2008:55
sp. zn. 4 Azs 31/2008 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: M. S., zast. JUDr. Alenou Strnadovou,
advokátkou, se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, Liberec 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2007, č. j. 63 Az 42/2007 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 4. 2007, č. j. OAM-1-286/VL-07-18-2007, byla
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany,
protože důvodem podání žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla snaha žalobce vyhnout
se důsledkům uděleného správního vyhoštění a legalizace pobytu v ČR.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením (kasační stížností napadeným),
odmítl žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného a rozhodl dále, že žádný z účastníků,
ani Česká republika, nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost. Krajský soud
v Ostravě ji Nejvyššímu správnímu soudu předložil k rozhodnutí se stanoviskem, že není podána
včas.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě zdejší soud zjistil, že písemnost obsahující napadené
usnesení tohoto soudu, v němž stěžovatel byl řádně poučen o možnosti podat kasační stížnost
do dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, stěžovatel převzal - jak vyplývá
ze záznamu na doručence, který je stvrzen podpisem stěžovatele - dne 21. 12. 2007.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení
nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. platí, že lhůta je zachována, bylo-li
podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost
je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty
pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), byl v projednávané věci pátek 21. 12. 2007
a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti
byl potom pátek 4. 1. 2008. Tento den se totiž svým označením – pátek – shoduje se dnem,
jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohla být kasační stížnost podána s účinky
zachování lhůty. Podle údajů pošty, obsažených na obálce, v níž byla kasační stížnost
doručována, byla kasační stížnost podána k poštovní přepravě až dne 27. 2. 2008. Stalo
se tak nepochybně až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti. Ostatně opožděnost
podání kasační stížnosti je patrna i z data jejího sepsání – dne 26. 2. 2008. Nezbývá
tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní
soud musel kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b), za použití §120 s. ř. s., jako opožděně
podanou odmítnout, aniž by se mohl zabývat její důvodností.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu