ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.40.2008:54
sp. zn. 4 Azs 40/2008 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyáš ové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: A. N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 29. 2. 2008, č. j. 56 Az 140/2007 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 7. 2007, č. j. OAM -1-156/VL-07-ZA09-2007, bylo
rozhodnuto, že se žalobkyni mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, 14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu proti uvedenému
rozhodnutí žalovaného.
Proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala kasační stížnost.
Krajský soud v Brně ji Nejvyššímu správnímu soudu předložil k rozhodnutí se stanoviskem,
že se jedná o kasační stížnost podanou opožděně.
Ze spisu Krajského soudu v Brně zdejší soud zjistil, že písemnost obsahující napadený
rozsudek, v němž stěžovatelka byla řádně poučena o možnosti podat kasační stížnost do dvou
týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, byl uložen na poště (735 64 Havířov) dne
24. 4. 2008 z důvodu, že adresátka nebyla zastižena. Stěžovatelka tuto písemnost nepřevzala
a ta se dne 13. 5. 2008 vrátila zpět krajskému soudu se záznamem pošty, že si adresátka
písemnost v úložní lhůtě nevyzvedla. Rozsudek si poté stěžovatelka osobně převzala u Krajs kého
soud v Brně dne 14. 5. 2008, což vyplývá z úředního záznamu obsaženého ve spise krajského
soudu, který stěžovatelka stvrdila vlastnoručním podpisem.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení
nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo -li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle §42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na §46 odst. 1 a 3 a §50b a §50c odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, platí, že nebyl- li adresát
písemnosti, která se doručuje do vlastních rukou, zastižen v místě, které označil, uloží
se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout.
Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední
den uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení zásilky by nastal v dané věci 4. 5. 2008.
S ohledem na to, že se jednalo o neděli, považuje se za den doručení písemnosti adresátce
nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 5. 5. 2008. Protože dnem, který určil počátek běhu
lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), bylo v projednávané věci pondělí 5. 5. 2008
a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo
potom pondělí 19. 5. 2008. Tento den se totiž svým označením – pondělí – shoduje se dnem,
jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno
s účinky zachování lhůty.
Podle otisku prezentačního razítka Krajského soudu v Brně a záznamu na kasační
stížnosti byla kasační stížnost u tohoto soudu podána osobně až dne 23. 5. 2008. Stalo
se tak až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, která skončila v pondělí
19. 5. 2006. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána
a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b), za použití §120 s. ř. s.,
jako opožděně podanou odmítnout.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní
doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje
doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky. Náhradní doručení
je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval
v den, kdy nebyl zastižen, a v 10 dnech následujících; žádný takový důkaz však stěžovatelka
soudu nepředložila a nic takového ani netvrdí.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasač ní stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu