ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.56.2008:27
sp. zn. 4 Azs 56/2008 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Y. S., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem,
se sídlem Kloknerova 2212/10, Praha 4 - Chodov, adresa pro doručování: V Tůních 11, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2008, č. j. 48 Az 33/2008 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2007, č. j. 49 Az 58/2006 – 73,
pro nezákonnost zrušil rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1157/LE-03-07-2006, ze dne
3. 10. 2006, kterým žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 83/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas kasační stížnost na základě které Nejvyšší
správní soud zrušil výše uvedený rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost spočívající
v jeho nesrozumitelnosti.
Po vrácení věci Nejvyšším správní soudem krajský soud usnesením ze dne 26. 3. 2008,
č. j. 48 Az 33/2008 – 12, ustanovil žalobci opatrovníkem pro řízení Z. V., administrativní
pracovnici Krajského soudu v Praze, s odůvodněním, že mu pobyt žalobce není znám.
Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 14. 4. 2008, č. j. 48 Az 33/2008 – 16, řízení
zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě
ani o kasační stížnosti. V odůvodnění usnesení uvedl, že z databáze Ministerstva vnitra České
republiky zjistil, že žalobce byl naposledy hlášen k pobytu v Pobytovém středisku Kostelec
nad Orlicí, odkud dne 10. 9. 2007 svévolně odešel a jeho další pobyt podle této evidence
není znám. Rovněž ze sdělení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie,
evidenčního odboru ze dne 17. 3. 2008, č. j. CPR-20-1729/č.j. - 2008 - 9CEVV, vyplynulo,
že žalobce měl poslední adresu pobytu Pobytové středisku Kostelec nad Orlicí, které dne
10. 9. 2007 svévolně opustil a jeho současné místo pobytu není známé. Místo pobytu žalobce
tak nelze zjistit a krajskému soudu proto nezbylo, než řízení o žalobě proti shora citovanému
rozhodnutí žalovaného podle §33 písm. b) zákona o azylu zastavit.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též jen „stěžovatel”) v zastoupení advokátem
včas kasační stížnost, v níž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a uvedl,
že ji odůvodní do 30 dnů.
Usnesením ze dne 13. 5. 2008, č. j. 48 Az 33/2008 – 20, vyzval krajský soud zástupce
žalobce, aby do 1 měsíce od dne doručení této výzvy doplnil kasační stížnost o důvody uvedené
v ustanovení §103 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.”), tj. aby uvedl
konkrétní skutkové a právní důvody podání této kasační stížnosti. Současně zástupce žalobce
poučil v tom směru, že nebude-li přes tuto výzvu kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Zástupce žalobce na tuto výzvu krajského soudu nereagoval. Poté byla věc dne 4. 8. 2008
krajským soudem předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti
s tím, že zástupce žalobce nedoplnil k výzvě soudu kasační stížnost a podle názoru krajského
soudu jsou proto splněny podmínky pro její odmítnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo reagováno na výzvu
Krajského soudu v Praze k doplnění kasační stížnosti, kasační stížnost nesplňuje náležitosti
předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být
podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelem zůstává neurčitá
a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatel je v souladu s ustanovením
§103 odst. 1 s. ř. s. povinen nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační
stížnosti, který namítá, ale je povinen tento důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést
konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení
vedly. Důvody kasační stížnosti by pak měly korespondovat se způsobem rozhodnutí krajského
soudu.
V daném případě však kasační stížnost neobsahuje žádná tvrzení či vyjádření stěžovatele,
z nichž by, byť i jen v nejhrubších obrysech, bylo možné dovodit, proč má stěžovatel napadené
soudní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné. Stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvádí
kdo je žalovaným, jaké rozhodnutí žalovaný vydal a označuje napadené rozhodnutí krajského
soudu avšak krajskému soudu nic nevytýká, pouze žádá o přiznání odkladného účinku,
a konstatuje, že kasační stížnost doplní ve lhůtě třiceti dnů. Kasační stížnost tak neobsahuje
žádné kasační námitky, kterými by se Nejvyšší správní soud mohl zabývat.
Na výzvu krajského soudu k odstranění nedostatků kasační stížnosti stěžovatel
nijak nereagoval, ačkoliv byl poučen o tom, že nebude-li kasační stížnost ve lhůtě soudem
stanovené doplněna nebo opravena a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat,
soud řízení o této kasační stížnosti usnesením odmítne. Nezbývá tak než konstatovat,
že v posuzované věci jsou splněny všechny podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti
kvůli nedostatku jejích náležitostí. Chybějící náležitosti (zejména rozsah napadení a kasační
důvody) totiž brání pokračování v řízení, neboť v něm je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem
kasační stížnosti a jejími důvody. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že není přípustné,
aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby
kasační stížnosti na mysli.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných
vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování takového požadavku.
Vytýkané vady však v zákonné lhůtě neodstranil. V posuzované věci se tak jedná o nedostatek
podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a proto za této situace nezbylo
Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
odmítnout.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu