ECLI:CZ:NSS:2008:5.AFS.33.2004:94
sp. zn. 5 Afs 33/2004 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně:
Mgr. H. V., zastoupené JUDr. Zlatavou Davidovou, advokátkou se sídlem Brno, Přívrat 12,
proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha
1, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2003, č. j. FŘ-9937/11/01, o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ca 124/2003 – 33,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ca 124/2003 – 33,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ca 124/2003 - 33, zamítl Městský soud v Praze
žalobu žalobkyně (dále také stěžovatelka) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2003,
č. j. FŘ 9937/11/01. Tímto rozhodnutím žalovaný změnil dodatečný platební výměr Finančního
úřadu pro Prahu 10 (dále jen „správce daně I. stupně“) ze dne 11. 10. 1999 na daň z příjmů
fyzických osob za zdaňovací období roku 1997 tak, že dodatečně stanovil základ daně ve výši
3 221 400 Kč a vyměřil daň ve výši 1 263 952 Kč (tj. snížil tímto vyměřenou daň ve výši
1 832 720 Kč).
Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost s odkazem
na ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), neboť má za to, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otázku
zdanění jejího příjmu z postoupení pohledávky, kterou držela z titulu prodeje cenných papírů.
Stěžovatelka k tomuto uvedla, že samotný prodej cenných papírů byl od daně z příjmů
osvobozen dle ustanovení §4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
(dále jen „ZDP“). Kupní cena nebyla kupujícím uhrazena celá a stěžovatelka tak držela
pohledávku z tohoto prodeje v hodnotě 4 360 200 Kč, kterou v roce 1997 za stejnou hodnotu
postoupila a získala tak příjem v uvedené výši. Správce daně posoudil uvedený příjem jako ostatní
příjem dle ustanovení §10 ZDP a z celé částky stěžovatelce dodatečně vyměřil daň z příjmu.
Již v žalobě stěžovatelka namítala, že u ní nedošlo k navýšení majetku ve smyslu ustanovení §10
odst. 1 ZDP, proto předmětný příjem nemůže být podroben dani. Navíc argumentovala
skutečností, že předmětná pohledávka pocházela z příjmu od daně osvobozeného, tj. z prodeje
cenných papírů a tudíž i prodej této pohledávky musí být od daně z příjmů osvobozen. Kasační
stížností se domáhala zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatelky nevyhověl. Dospěl totiž k závěru,
že právním titulem příjmu stěžovatelky ve výši 4 360 200 Kč byla v daném případě smlouva
o postoupení pohledávky ze dne 31. 7. 1997, nikoli smlouva o převodu cenných papírů.
Předmětná pohledávka sice pocházela z příjmu od daně osvobozeného, tj. z prodeje cenných
papírů, avšak ze zákona o daních z příjmů vyplývá zřejmý úmysl zákonodárce přiznat osvobození
od daně pouze příjmům za cenné papíry a nikoli příjmům z titulů odvozených. V daném případě
k tomu, aby stěžovatelka získala předmětný příjem musela přistoupit k již uzavřené smlouvě
o úplatném převodu cenných papírů další právní skutečnost, a to smlouva o postoupení
pohledávky. Stěžovatelce vznikla uzavřením smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne
28. 5. 1997 pohledávka za obchodní společností SCES, s. r. o. ve výši dohodnuté kupní ceny
10 920 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky stěžovatelka úplatně převedla na postupníka
právo na plnění (uspokojení pohledávky) odpovídající hodnotě postupované pohledávky.
Postoupením pohledávky tak došlo v závazkovém právním vztahu mezi stěžovatelkou
jako věřitelem a obchodní společností SCES, s. r. o. jako dlužníkem ke změně věřitele. V části
pohledávky odpovídající hodnotě postupované pohledávky vstoupil do závazkového právního
vztahu postupník Ing. H., který se stal věřitelem namísto stěžovatelky. Stěžovatelce uzavřením
smlouvy o postoupení pohledávky vznikla pohledávka nová (právo na úhradu smluvené úplaty)
za Ing. H. Plnění ze smlouvy o postoupení pohledávky – poskytnutí smluvně sjednané úplaty
nebyl příjmem za prodej cenných papírů, který by byl podle ustanovení §4 odst. 1 písm. w) od
daně z příjmů osvobozen. Právo na dohodnutou úplatu za postoupení pohledávky získala
stěžovatelka na základě smlouvy o postoupení pohledávky, nikoli tedy z titulu prodeje cenných
papírů dle kupní smlouvy od jeho nabyvatele, nýbrž z jiného, již odvozeného titulu. Zákon o
daních z příjmů přiznává osvobození od zdanění pouze příjmu za prodej cenných papírů, nikoli
příjmům za postoupení pohledávky, byť tato pohledávka vznikla v souvislosti s jejich prodejem.
Shodně s názorem městského soudu měl Nejvyšší správní soud za to, že zákon „zvýšení
majetku“ nestanoví jako podmínku pro podřazení příjmů pod ustanovení §10 ZDP.
Z ustanovení §10 odst. 1 je zřejmé, že všechny příjmy, nejde-li o příjmy dle ustanovení §6 až §9,
jsou považovány za „ostatní příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku“.
Nejvyšší správní soud neshledal naplnění stížního důvodu ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. a dospěl k závěru, že právní i skutkové otázky byly městským soudem posouzeny
v souladu se zákonem, a proto kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2005 č. j. 5 Afs 33/2004 - 62
podala stěžovatelka ústavní stížnost a Ústavní soud nálezem ze dne 16. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS
650/05 citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil. V nálezu dospěl Ústavní soud
k závěru, že: „výklad příslušného ustanovení §10 odst. 1 ZDP učiněný Nejvyšším správním soudem a na jeho
základě přijatý závěr o nepodmíněnosti zvýšení majetku pro podřazení předmětného příjmu pod ostatní příjmy
z tohoto ustanovení dle názoru Ústavního soudu jednoznačně nevyplývá. Stejný názor zastává i právní praxe,
když např. v komentáři k zákonu o daních z příjmů se k předmětnému ustanovení §10 odst. 1 mimo jiné uvádí,
že „(...) v ustanovení §10 jsou uvedeny příklady hlavních druhů ostatních příjmů, které mohou přicházet v úvahu
pro zdanění. Jde však o příjmy nahodilé, pro které je stanoven též limit osvobození (...). Důležité je předvětí §10
odst. 1; aby se jednalo o „ostatní příjem“, musí dojít ke „zvýšení majetku.“ (viz Pelech, P – Pelc, V.: Daně
z příjmů s komentářem, 8. aktualizované vyd., Nakl. ANAG, Olomouc 2007, str. 208 a násl.). Obdobně,
že „podmínkou zdanění ostatních příjmů je, že při nich dochází k navýšení majetku.“ (viz Brabec, F. a kol.:
Daně 2006, ASPI MERITUM, Praha 2007, bod 1586 a násl.).“
Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná
pro všechny orgány i osoby.
Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, v němž bude tento soud vycházet z právního názoru vysloveného Ústavním
soudem v jeho nálezu ze dne 16. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 650/05.
V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu