ECLI:CZ:NSS:2008:5.ANS.6.2007:58
sp. zn. 5 Ans 6/2007 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce F. O.,
zastoupeného JUDr. Alenou Plintovičovou, advokátkou, se sídlem v Kyjově, Masarykovo
náměstí 11, proti žalovaným: 1. Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze
2, Vyšehradská 16, 2. Nejvyšší státní zastupitelství, se sídlem Brno, Jezuitská 4, 3. Veřejný
ochránce práv, se sídlem Brno, Údolní 39, 4. Parlament České republiky, se sídlem v Praze 1
– Malé Straně, Sněmovní 4, 5. JUDr. F. M., správce konkursní podstaty úpadce Rodinná
záložna, spořitelní a úvěrové družstvo, se sídlem Moravské Budějovice, náměstí ČSA 43, 6.
Krajské státní zastupitelství, se sídlem v Brně, Mozartova 3, o žalobě proti nečinnosti
správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
30. 3. 2006, č. j. 30 Ca 237/2005 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2006,
č. j. 30 Ca 237/2005 - 15, se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. 3. 2006, č. j. 30 Ca 237/2005 - 15, Krajský soud v Brně (dále
krajský soud) rozhodl tak, že žaloba žalobce proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti České
republiky se vylučuje k samostatnému řízení. Toto usnesení krajský soud doručil účastníkům,
respektive jejich zástupcům a vyznačil na něm právní moc 10. 5. 2006. Usnesení krajského soudu
neobsahuje odůvodnění, obsahuje však poučení, že proti němu není opravný prostředek
přípustný.
Proti usnesení krajského soudu podal kasační stížnost žalobce (dále stěžovatel). V kasační
stížnosti tvrdí, že krajský soud nebyl k vydání napadeného usnesení místně příslušný, že krajský
soud ignoruje jeho námitky, návrhy a právní úkony a upírá mu právo postavení účastníka řízení.
V záhlaví krajský soud svévolně označuje žalované, když ve skutečnosti ty podstatné účast níky
vypustil. Správním orgánem družstevních záložen je Úřad pro dohled a Ministerstvo financí.
Podle posledních právních úprav správním nástupcem správního orgánu družstevních záložen
je Česká národní banka. Tyto orgány však krajský soud v usnesení neuvádí. Ustanovený zástupce
advokát JUDr. Ronek rovněž nechce sepsat a podat stěžovatelem požadovanou ústavní stížnost.
Usnesením krajského soudu ze dne 29. 11. 2005m č. j. 30 Ca 237/20005 – 10 byl
stěžovateli ustanoven zástupce advokát JUDr. Jiří Ronek pro ř ízení před krajským soudem.
Pro řízení o kasační stížnosti stěžovatele krajský soud ust anovil stěžovateli usnesením
ze dne 1. 2. 2007, č. j. 30 Ca 237/2005 – 35 zástupce advokáta JUDr. Jiřího Ronka. Protože
ustanovený zástupce požádal o zproštění ustanovení zástupcem stěžovatele, učinil tak krajský
soud usnesením ze dne 11. 4. 2007, č. j. 30 Ca 237/2005 – 40, kterým současně ustanovil
stěžovateli novou zástupkyni advokátku JUDr. Alenu Plintovičovou. Usnesení doručil
jak stěžovateli, tak JUDr. Aleně Plintovičové a JUDr. Jiřímu Ronkovi.
Usnesením ze dne 14. 5. 2007, č. j. 30 Ca 237/2005 – 46 krajský soud vyzval stěžovatele
k odstranění vad kasační stížnosti ze dne 9. 5. 2006 i ze dne 18. 4. 2007 tak, aby označil účastníky
řízení o kasačních stížnostech, uvedl, čeho se kasačními stížnostmi domáhá, uvedl, v jakém
rozsahu rozhodnutí krajského soudu napadá a uvedl, z jakého důvodu byly kasační stížnosti
podány. Usnesení doručil k rukám zástupkyně stěžovatele JUDr. Aleny Plintovičové dne
24. 5. 2007.
JUDr. Alena Plintovičová se dne 23. 5. 2007 dostavila ke krajskému soudu a nahlédla
do spisu krajského soudu sp. zn. 30 Ca 237/2005. Dne 25. 6. 2007 byla krajskému soudu
doručena písemnost JUDr. Aleny Plintovičové, jíž soudu sděluje, že nemůže doplnit kasační
stížnosti stěžovatele podle pokynu krajského soudu, protože stěžovatel s ní odmítá jednat. Na její
výzvu se bez omluvy nedostavil do její ka nceláře a v následné době jí poslal dopis, v němž
pochybuje o jejích schopnostech jej zastupovat. Fotokopii dopisu stěžovatele připojila a ta
je součástí spisu krajského soudu. Vzhledem k postoji stěžovatele požádala jeho zástupkyně
advokátka JUDr. Alena Plintovičová o zproštění povinnosti zastupování stěžovatele.
Podle obsahu předloženého spisu JUDr. Alena Plintovičová nebyla zproštěna zastupování
stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto vychází z toho, že stěžovatel je v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem.
Předmětem kasační stížnosti stěžovatele je usnesení krajsk ého soudu, jímž rozhodl tak,
že žaloba žalobce proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti České republiky se vylučuje
k samostatnému řízení.
Podle §104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb. – soudní řád správní (dále s. ř. s.),
je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Soudní řád správní upravuje spojení a vyloučení věcí v §39. Podle jeho odstavce druhého
směřuje-li jedna žaloba proti více rozhodnutím, může předseda senátu usnesením každé takové
rozhodnutí vyloučit k samostatnému projednání, není-li společné řízení možné nebo vhodné.
V daném případě podal stěžovatel dne 1. 7. 2003 žalobu proti nečinnosti správních
orgánů podle §79 s. ř. s. „ve věci ukradených vkladů v kampeličkářství“, přičemž za správní
orgány v uvedené žalobě označil: Ministerstvo spravedlnosti, Nejvyšší státní zastupitelství,
Veřejný ochránce práv a Parlament České republiky.
Žalobou proti nečinnosti podle §79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal
prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně
proti nečinnosti správního orgánu, domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat
rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Jde o žalobní institut k ochraně před nečinností
správního orgánu, i když jeho prostřednictvím nelze dosáhnout vydání rozhodnutí
nebo osvědčení o určitém obsahu.
Jestliže stěžovatel v žalobě označil více správních orgánů, proti nimž podal žalobu
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a krajský soud dospěl k závěru, že společné řízení
proti nim není možné nebo vhodné, vyloučil žalobu proti jednomu z nich, tedy Ministerstvu
spravedlnosti, k samostatnému řízení.
Usnesení o vyloučení žaloby k samostatnému řízení je stejně jako usnesení o spojení věcí
ke společnému řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004,
č. j. 2 Afs 3/2002 - 46, podle něhož „Obsahuje-li výrok rozsudku krajského soudu vedle výroku
o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení také výrok o spojení věcí ke společnému
projednání (§39 odst. 1 s. ř. s.)… Ohledně tohoto výroku je třeba kasační stížnost odmítnout
jako nepřípustnou, neboť je napadeno rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.“)
usnesením, jímž se pouze upravuje vedení řízení podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. a kasační
stížnost je třeba proti němu podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. odmítnout.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů říze ní o kasační stížnosti,
protože kasační stížnost byla odmítnuta (§60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu