ECLI:CZ:NSS:2008:5.AS.78.2008:91
sp. zn. 5 As 78/2008 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně: H. M., zastoupená Mgr. Romanem Stoškem, advokátem se sídlem Horní nám. 55,
Opava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: P. M., zastoupený opatrovníkem JUDr. Petrem
Filípkem, advokátem se sídlem Dolní nám. 3, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2008, č. j. 22 Ca 315/2007 - 64, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 7. 2007, č. j. MSK 96343/2007, bylo zamítnuto
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 19. 4. 2007, č. j. MMOP
45847/2007/21995/2006/VNIT, kterým Magistrát města Opavy zamítl návrh žalobkyně
na zrušení údaje o místu trvalého pobytu pana P. M.
Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě
žalobu ve správním soudnictví.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2008, č. j. 22 Ca 315/2007 - 64,
bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Zároveň bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Kasační stížností ze dne 23. 7. 2008 osobně doručené Krajskému soudu v Ostravě dne
24. 7. 2008 se žalovaný (stěžovatel) domáhá přezkoumání a zrušení rozsudku krajského soudu.
V části VII. předmětné kasační stížnosti stěžovatel žádá, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Stěžovatel uvádí, že kdyby postupoval v souladu s právním názorem krajského
soudu, musel by být přehodnocen a následně výrazně změněn přístup k posuzování splnění
kumulativních podmínek pro zrušení údaje o místu trvalého pobytu dle §12 odst. 1 písm. c)
zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), a to nejen v nových,
ale i v rámci již probíhajících správních řízení. Stěžovatel dále uvádí, že dle §2 odst. 4 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je povinností
správního orgánu dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo
okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných
nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pokud by byl žalovaný nucen
postupovat v souladu s rozsudkem krajského soudu, zasahoval by nad rámec zákona o evidenci
obyvatel do práv a povinností účastníků řízení, k čemuž by jako nadřízený a odvolací orgán musel
zavázat i ohlašovny. V případě, že by rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo odlišné
od závěrů krajského soudu, pak by samotná rozhodnutí správních orgánů vydaná do právní moci
rozsudku Nejvyššího správního soudu měla vůči osobám, jimž je místo trvalého pobytu rušeno,
závažné negativní důsledky, což není ve shodě s veřejným zájmem. Stěžovatel se obává,
že by se v případě vyhovění kasační stížnosti vystavil odpovědnosti za škodu způsobnou
nesprávným úředním postupem vůči účastníkům řízení, jimž by byl na základě postupu
dle právního názoru krajského soudu zrušen údaj o místu trvalého pobytu, příp. by jejich
žádostem nebylo vyhověno; ke zhojení tohoto stavu by nedošlo ani následnou změnou
rozhodnutí krajského soudu. Stěžovateli by tak vznikla „nedůvodná škoda a nenahraditelná
újma“.
Žalobkyně ve svém vyjádření k návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku uvádí,
že není na místě tento účinek kasační stížnosti přiznat. Dosavadní postup žalovaného, jsoucí
v rozporu s právním názorem krajského soudu, považuje za nezákonný. Právě
proto, aby předmětný nezákonný stav byl napraven a nadále nedocházelo k vydávání
nezákonných správních rozhodnutí i v jiných věcech obdobného charakteru, podala žalobkyně
předmětnou žalobu. V důsledku toho se žalobkyně domnívá, že by bylo v rozporu s veřejným
zájmem, kdyby stěžovatel (i v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti), i nadále
vydával nezákonná rozhodnutí. Navrhuje proto, aby odkladný účinek nebyl kasační stížnosti
přiznán.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu žalovaného na přiznání odkladného
účinku vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaném pod č. 1255/2007 Sb. NSS zaujal toto právní stanovisko:
I. Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat
v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu
na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
II. I správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný
účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti,
není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění
povinností správním orgánem žádný vliv.
III. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje v řízení, může
se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle ustanovení §79 a násl. s. ř. s.
I v této (nyní projednávané) věci zdejší soud z tohoto právního názoru v plném rozsahu
vychází.
Rozšířený senát se v uvedeném usnesení zabýval i otázkou možných, obtížně řešitelných
procesních důsledků, které mohou nastat tehdy, kdy by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
krajského soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno. Vedle sebe tak mohou být dvě odlišná
či dokonce opačná rozhodnutí o téže věci, a to nové, v mezidobí vydané správní rozhodnutí
a „obživlé“ původní rozhodnutí. K tomu tento senát pouze poukázal na to, že řešením není
nerespektování zákonných důsledků kasační stížnosti, s níž odkladný účinek spojen není.
V závěru odůvodnění tohoto usnesení soud příkladmo poukázal na případy, kdy by respektování
soudního rozhodnutí (tedy míněno rozhodnutí krajského soudu) mohlo způsobit závažné
důsledky (vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku).
Usnesení rozšířeného senátu vychází tedy z koncepce, že podání kasační stížnosti zásadně
nemá odkladný účinek. Přiznání odkladného účinku je spíše výjimečné (komplikace správního
řízení, jíž se obává stěžovatel, není v obecné rovině ničím mimořádným, naopak v situaci, kdy lze
rozhodnutí správních soudů přezkoumat na základě kasační stížnosti žalovaného správního
orgánu, se naopak jedná o poměrně častou eventualitu. Zrušením rozhodnutí správního orgánu
a vrácením věci k dalšímu řízení zpravidla bez dalšího nehrozí správnímu orgánu nenahraditelná
újma - srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2003, č. j. 1 Ads 10/2003 – 52,
publikované pod č. 46/2004 Sb. NSS). Je tedy na stěžovateli, aby v prvé řadě v souladu se zákony
sám učinil opatření k odstranění případné hrozící škody, která lze na něm se zřetelem na všechny
konkrétní okolnosti spravedlivě požadovat. Teprve pokud to není možné, může přicházet
v úvahu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V daném případě se naskýtá možnost, aby nadřízený orgán žalovaného rozhodl dle §80
odst. 4 písm. d) správního řádu usnesením o přiměřeném prodloužení zákonné lhůty pro vydání
rozhodnutí (v tomto případě nejspíš s lhůtou počítanou od právní moci rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti).
Podle §178 odst. 1 správního řádu nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán,
o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán,
který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. Podle §178 odst. 2 věty
první a druhé správního řádu, nadřízeným správním orgánem orgánu obce se rozumí krajský
úřad, nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí v řízení vedeném v samostatné
působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný
ústřední správní úřad (tedy v daném případě rovněž Ministerstvo vnitra). Smyslem usnesení
o prodloužení lhůty je přitom především ve vztahu k účastníkům řízení jasně vyjádřit,
jaké skutečnosti prozatím brání rozhodnutí a dokdy (dle stávajícího předpokladu) bude
rozhodnuto.
K argumentaci stěžovatele spočívající ve vázanosti závěry krajského soudu i pro ostatní
věci (do budoucna) lze kromě shora uvedeného říci, že stricto sensu jsou tyto závěry krajského
soudu závazné toliko pro posuzovaný případ (§78 odst. 5 s. ř. s.). To však neplatí bez dalšího.
I v kontinentální právní kultuře totiž stoupá význam judikatury. V případě judikatury správní má
tato sloužit mj. k ujednocování praxe správních orgánů (na základě zásady, že stejné případy mají
být posuzovány stejně). Je pravdou, že rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci
a k pravomocnému rozhodnutí lze vázat legitimní očekávání, že v obdobném případě bude
rozhodnuto stejně. K rozsudku krajského soudu, který byl napaden kasační stížností žalovaného
správního orgánu, však zásadu předvídatelnosti rozhodování a legitimního očekávání nelze v plné
míře vztahovat. Přestože kasační stížnost není řádným opravným prostředkem, je Nejvyšší
správní soud oprávněn v kasačním řízení rozsudek krajského soudu zrušit, věc mu vrátit
k dalšímu řízení a současně krajský soud zavázat jiným právním názorem (§110 odst. 1 a 3
s. ř. s.). Případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by na těchto skutečnostech
nemohlo nic změnit. Ostatně, zdejší soud již dříve (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 12. 2004, č. j. 4 As 52/2004 - 70, publikované pod č. 528/2005 Sb. NSS) uvedl,
že zájem na jednotném postupu v obdobných případech do rozhodnutí o kasační stížnosti není
s ohledem na přiměřené použití §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. sám o sobě důvodem, pro který by bylo
možno ve smyslu §107 s. ř. s. přiznat na návrh žalovaného odkladný účinek jeho kasační
stížnosti.
Případné rozhodování žalovaného v jiných obdobných věcech (pokud se vyskytnou)
tak není ničím omezeno. Žalovanému nic nebrání, aby taková řízení vedl, přičemž jeho
rozhodnutí budou podléhat soudnímu přezkumu. Jistě se může stát, že právní názor vyslovený
krajským soudem v kasačním řízení obstojí a případná řízení o žalobách proti rozhodnutím
žalovaného v obdobných věcech pak nemusí skončit z hlediska žalovaného úspěšně. To je ovšem
riziko, které stěžovatel v případě, že se pro takový postup rozhodne, logicky ponese. Ostatně
v zásadě vždy, když správní orgán vydává rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., nese riziko,
že bude jeho rozhodnutí jakožto nezákonné správním soudem zrušeno. Z toho pak samozřejmě
vyplývá i případné riziko, že stát uplatní za podmínek daných §16 až 18 zákona č. 82/1998 Sb.
vůči územnímu samosprávnému celku (tj. v daném případě vůči Moravskoslezskému kraji) nárok
na regresní úhradu částky, kterou stát zaplatil za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím
orgánu tohoto územního samosprávného celku při výkonu jeho přenesené působnosti
(tedy v daném případě stěžovatele). Ani tuto skutečnost však nelze považovat za nenahraditelnou
újmu, jež by pro stěžovatele měla vyplývat z právních účinků kasační stížností napadeného
rozsudku krajského soudu.
Jelikož stěžovatel neprokázal, že by výkon či jiné právní následky rozhodnutí napadeného
kasační stížností vedly ke vzniku nenahraditelné újmy, soud se již nezabýval
tím, zda by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotklo nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a zda by nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
Ze všech těchto důvodů byl návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku jeho
kasační stížnosti zamítnut. Nejvyšší správní soud zároveň zdůrazňuje, že výše uvedené závěry
žádným způsobem nepředurčují budoucí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci samé.
Poučení: Prot i tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. října 2008
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu