ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.19.2008:51
sp. zn. 5 Azs 19/2008 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: S. Z., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 56 Az 160/2007 – 30,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 56 Az 160/2007 – 30
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byl zamítnut jeho návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM -
518/LE-05-ZA07-2006 ze dne 28. 8. 2007, kterým žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní
ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“).
Proti usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvody obsažené v §103 odst. 1 písm. a)
a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel je státním
příslušníkem Kazachstánu, neovládá český jazyk a není orientován v českém právním řádu.
Soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel požádal o nařízení jednání. S projednáním věci
samé je přitom spojena řada úkonů stěžovatele, které není zjevně schopen činit toliko za účasti
tlumočníka. Postup soudu tedy zcela eliminuje smysluplný výkon oprávnění účastníka,
které spočívá v jeho osobní účasti při projednání věci. Stěžovatel dále poukazuje na soudem
citovaný rozsudek č. j. 4 As 21/2004 ze dne 27. 5. 2004, který se netýkal azylové věci,
nýbrž přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy ve věci přídavku na dítě
a na předmětnou problematiku není přiléhavý. Přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. v daném případě stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že svým dosahem přesahuje
zájmy samotného stěžovatele a současně otázka ustanovení zastoupení v rámci soudního
přezkumu rozhodnutí ve věci azylu doposud v rámci rozhodovací praxe Nejvyššího správního
soudu nebyla komplexně řešena, což dokládá i odůvodnění napadeného usnesení.
Navrhuje usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatel není zastoupen advokátem a sám rovněž nemá právnické
vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje,
aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat
za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení
zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření
cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační
stížnosti, v němž má být přezkoumán závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce
nemá.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu ustanovit navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv,
na návrh zástupce, jímž může být i advokát. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být na návrh
osvobozen od soudních poplatků účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky.
Podle zjištění krajského soudu není potřeba stěžovateli k ochraně jeho práv ustanovit advokáta,
neboť žaloba, kterou stěžovatel podal u krajského soudu obsahovala veškeré náležitosti
požadované §71 odst. 1 s. ř. s. Dle názoru krajského soudu je zřejmé, že stěžovatel je schopen
sám chránit svá práva. Stěžovatel učinil svými úkony vše, co je třeba podle právních předpisů
k ochraně jeho práv učinit, a to zcela kvalifikovaným způsobem. Podle názoru soudu tak není
potřeba ochrany práv stěžovatele. Neznalost zákonů České republiky a skutečnost, že stěžovatel
je cizinec, není za těchto okolností sama o sobě důvodem pro ustanovení zástupce.
Ani skutečnost, že stěžovatel požádal o nařízení jednání, není dle názoru soudu důvodem
pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Při jednání bude přítomen tlumočník a stěžovatel
tak nebude znevýhodněn z důvodů neznalosti českého jazyka. Krajský soud své závěry podpořil
odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004 č. j. 4 As 21/2004 - 64.
S výše uvedeným názorem krajského soudu se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 28. 4. 2004 č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
kde posuzoval skutkově obdobnou věc a dospěl k závěru, že soud pochybil, jestliže pouze
z formální bezvadnosti žaloby dovozoval, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv
stěžovatele. V citovaném rozsudku dále zdůraznil, že „ podmínku potřeby k ochraně práv navrhovatele
však není možné považovat za nesplněnou jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu.
V tomto stádiu řízení soud nemůže dostatečně posoudit, zda žalobce uplatnil všechny důvody, které mohl uplatnit,
anebo zda žalobce určité námitky v žalobě neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek právního vzdělání
považoval za irelevantní. Hmotněprávní charakter projednávané věci (žalobou tvrzený azylový důvod), tedy důvod
žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit, zda je zástupce třeba k ochraně práv
anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí
o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu
tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí, u jiné
osoby to nutné nebude. Žalobkyně je však zjevně nedostatečně znalá jazyka, v němž řízení před soudem se vede,
a povědomost o českém právu (které její práva zakládá) tu nelze předpokládat; ostatní žalobci jsou pouze děti
a rovněž cizinci. Jejich osobní situace, která ze správního spisu je patrná, nijak nenasvědčuje
tomu, že by k ochraně jejich práv nebylo zástupce třeba.“
Výše uvedené závěry lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Stěžovatel je neznalý
českého jazyka a skutečnost, že sepsal formálně bezvadnou žalobu, sama o sobě nesvědčí
o tom, že je schopen sám svá práva v soudním řízení chránit. Ustanovení tlumočníka,
z něhož krajský soud dovodil, že stěžovatel nebude při ústním jednání věci znevýhodněn,
zaručuje stěžovateli pouze to, že soudní jednání bude konáno v jazyce, kterému porozumí (čl. 37
odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Právo na tlumočníka či na jednání v mateřském jazyce
však nelze zahrnout pod právo na právní pomoc. (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod). Smyslem zastoupení advokátem v řízení před soudem je zajištění odborné právní
pomoci účastníkům řízení. Za situace, kdy na jedné straně stojí účastník řízení laik (stěžovatel
není právně vzdělán), navíc, jak již bylo výše uvedeno, neznalý českého jazyka, ve kterém jsou
rozhodné právní předpisy vydány, a který se nachází v poměrně složitém právním sporu,
v případě, kdy stěžovatel požadoval, aby bylo ve věci nařízeno jednání, v rámci
kterého je stěžovatel oprávněn činit procesní úkony (např. může navrhnout provést dokazování
ve věci), nelze dospět k závěru, jež učinil krajský soud, že ustanovení zástupce nebude k ochraně
jeho práv zapotřebí.
Nejvyšší správní soud se proto domnívá, že krajský soud pochybil, jestliže z formální
bezvadnosti žaloby dovozoval, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv stěžovatele.
Proto Nejvyšší správní soud jeho usnesení, jímž se návrh na ustanovení zástupce zamítá, zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení krajský soud vázán výše uvedeným právním
názorem rozhodne o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce opětovně, přičemž posoudí
naplnění všech podmínek pro jeho ustanovení ve smyslu ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 28. března 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu