ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.61.2008:60
sp. zn. 5 Azs 61/2008 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: G. A., zastoupeného JUDr. Renatou Kusou,
advokátkou se sídlem Harantova 28, 702 00 Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34, Praha 7, o udělení azylu,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2007,
č. j. 59 Az 133/2006 – 18,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2007, č. j. 59 Az 133/2006 – 18
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
(dále jen krajský soud), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 11. 2006, č. j. OAM-1260/VL-10-11-2006; tímto byla žádost stěžovatele o udělení
mezinárodní ochrany zamítnuta jako nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že na straně soudu došlo k pochybením,
která jsou podřaditelná pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní ( dále „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu
a dospěl k závěru, že kasační stížnost splňuje důvody pro přijatelnost dle ust. §104a soudního
řádu správního. Přistoupil proto k jejímu meritornímu přezkumu.
Ze spisu je zjevné, že stěžovatel žádal o udělení azylu podle §14 zákona o azylu,
tj. z humanitárního důvodu, z důvodu svého zdravotního stavu (oční vady), protože v Arménii
„medicína“ není na takové úrovni. Dále z důvodu, že jeho matka je psychicky nemocná.
V kasační stížnosti uvedl, že zdravotnická péče v zemi původu není na odpovídající úrovni
a vzhledem ke skutečnosti, že jeho rodiče trvale pobývají v ČR, nebyl by schopen se o sebe
v případě svého návratu do vlasti postarat. Stěžovatel dále uvedl, že podává žádost o mezinárodní
ochranu ze stejných důvodů jako tu předchozí, tj. problémy s osobami, kvůli nimž opustili vlast
i jeho rodiče. Dále také uvedl, že lidé, kteří obtěžovali jeho rodiče, zjistili jeho pobyt, a proto
se obává jejich útoku.
Žalovaný žádost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou dle ustanovení §16 odst. 1 písm. d)
zákona o azylu proto, že stěžovatel sice uvádí skutečnosti jiné, ty mu však byly nebo musely být
známé již před podáním předchozí žádosti. Stěžovatel vypověděl, že špatný zrak má již
od dětství, avšak v době první žádosti neuvedl všechny důvody, neboť nedokázal objasnit příčiny
své žádosti tak dokonale jako v současné době.
Dle Nejvyššího správního soudu není pochyb o skutečnosti, že stěžovatel trpěl oční
vadou, tedy zdravotními potížemi, již při podání první žádosti o azyl. Za spornou lze však označit
skutečnost, zda žalovaný správně vyhodnotil situaci, že stěžovateli se oční vada v průběhu času
zhoršuje. Tedy, že intenzita oční vady spolu s dalšímu skutečnostmi, které reálně nastaly
(neexistence nikoho, kdo by se o stěžovatele postaral v zemi původu, když rodinní příslušníci
pobývají na základě jim uděleného azylu v České republice), pro udělení mezinárodní ochrany
dostatečným důvodem býti mohou či nikoli. Stěžovatel dle Nejvyššího správního soudu ve své
opětovné žádosti uváděl jiné skutečnosti než v roce 2002, tyto skutečnosti vzhledem k jejich
vývoji mu při podání první žádosti známé být nemusely, resp. ani být známé nemohly.
Z tohoto důvodu žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany neměla být, dle
názoru Nejvyššího správního soudu, zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16
odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Krajský soud se dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, když shledal skutečnosti uvedené
stěžovatelem jako skutečnosti jiné, které mu však byly nebo musely být známé již před podáním
předchozí žádosti. Tím, že se krajský soud nevypořádal se změnou zdravotního stavu stěžovatele,
uvedl své rozhodnutí do stavu nepřezkoumatelnosti. Krajský soud se nevypořádal ani s otázkou,
zda uvedená změna zdravotního stavu stěžovatele je způsobilá ovlivnit posouzení žádosti
o udělení mezinárodní ochrany či nikoliv. Zcela rovněž odhlédl od skutečnosti, že rodinným
příslušníkům stěžovatele, zdravotně indisponovaného, byl udělen azyl z humanitárních důvodů.
Protože již ve svém rozhodnutí rozhodl o neexistenci důvodu k udělení mezinárodní ochrany
podle ustanovení §12 zákona o azylu, je krajský soud povinen přezkoumat stěžovatelem uvedené
skutečnosti zda, mimo jiné, nejsou relevantním azylovým důvodem dle ustanovení §14 zákona
o azylu.
Nejvyšší správní soud, nad rámec výše uvedeného, odkazuje na své rozhodnutí ze dne
11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55 (příst. na www.nssoud.cz): „Smysl institutu humanitárního azylu
lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá
žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo
přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. Zatímco tak v jiných právních předpisech reaguje zákonodárce
na skutečnost, že není schopen předpokládat všechny situace, v nichž je určitý postup – zde poskytnutí azylu –
vhodný či dokonce nutný, typicky demonstrativními výčty za účelem odstranění či alespoň zmírnění tvrdostí; v
zákoně o azylu zvolil kombinaci dvou ustanovení obsahujících výčty taxativní a jednoho ustanovení umožňujícího
pohledem humanitárních hledisek řešit situace nezahrnutelné pod předchozí dvě ustanovení. Správní orgán díky
tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé
důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu
osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených
významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace,
jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle,
jenž pro orgány veřejné moci vyplývá obecně z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“
Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému shledal námitky stěžovatele
důvodnými a proto postupem dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; v něm je krajský soud vázán
výše vysloveným právním názorem.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Ostravě i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (ustanovení
§53 odst. 3, ustanovení §120 s. ř. s.)
V Brně dne 14. srpna 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu